CHKO Český les: Charakteristika přírody

06.12.2025

Český les, tvořící pohraniční pohoří od domažlické části po Dyleňský les, představuje kousek divočiny v srdci Evropy. Je geomorfologickým pokračováním Šumavy. Délka pohoří je přes 80 km, šířka do 15 km. Krajina zdejších neproniknutelných hvozdů byla vždy osídlena jen řídce. Pohnutou historii Českého lesa výrazně poznamenal násilný odsun původního obyvatelstva za 2. světové války a následně neprodyšná železná opona totalitního režimu.

Jako celek nebyl až donedávna Český les chráněným územím, nyní, od roku 2005, je zde již vyhlášena CHKO. Je zde však i řada menších chráněných území. Velkoplošná ochrana tohoto území nebyla v minulosti zvažována právě z důvodů existence hraničního pásma, i když si ochrana přírody uvědomovala přírodovědecký význam celé oblasti.

Geologická charakteristika

Český les tvoří převážně proterozoické (starohorní) krystalické horniny - ruly. V menší míře se vyskytují granity. Typickým rysem tohoto celku jsou ploché hřbety (kerného a klenbového typu) a široká mělká údolí. Občas vystupují suky a strukturní hřbety s tvary zvětrávání a odnosu. Krajina je velmi podobná Šumavě (tvary povrchu, lesnatostí, řídkým osídlením), je však v průměru o 300-500 m nižší.

Geologické podloží tvoří přeměněné krystalické horniny proterozoika tepelsko-barrandienské skupiny, převážně muskoviticko-biotitické ruly, střídané hlubinnými vyvřelinami typu žul rozvadovského masivu. Výškové rozdíly se pohybují v rozmezí 100 - 200 m. Typologicky odpovídají ploché vrchovině a často jen pahorkatině. Charakteristické jsou táhlé mírné svahy, široká otevřená údolí, ploché hřbety a návrší se zarovnanými povrchy.

Český křemenný val je více než 100 km dlouhá zóna tektonických poruch, linoucí se od České Kubice až k Mariánským Lázním. V severní části jsou na ni vázána rudní ložiska uranu a jiných kovů (Mn, atd.,) v jižní části je silně prokřemeněná a to až v několik kilometrů širokém pásu. Samotná křemenná žilovina s křemenem mnoha generací tvoří nápadné elevace, které jsou odolné vůči zvětrávání a krajina je díky nim pestrá.

Čtěte také: Moravský kras: Stráž přírody a zkameněliny

Klima a hydrologie

Klima hor je úměrné nadmořské výšce, sněhová pokrývka v posledních letech nebývá stálá. Množství srážek rychle klesá směrem do vnitrozemí, v Tachově ve srážkovém stínu je roční úhrn už jenom 600 mm. Srážky bývají celoročně poměrně rovnoměrně rozložené a celková roční vláhová bilance je kladná. V zimě se pravidelně vytváří sněhová pokrývka, která ve vyšších polohách může dosáhnout výšky 30 - 50 cm. Vlivem exponované polohy na západě republiky, vystavené západnímu proudění z oceánu, se však často dostavují zimní oblevy, při nichž sníh roztává.

Půdní kryt tvoří převážně kryptopodzoly modální a podzoly kambické, místy kambizemě vytvořené na zvětralinách krystalických hornin. Zmokřených dnech širokých údolí a na dně kotlin se zvýšenou hladinou podzemní vody se vyskytují gleje a organozemě (rašeliny).

Flora a fauna

Český les si jako jedna z mála oblastí zachoval divočejší podobu přírody. Neprodyšné uzavření hranic mezi Západem a Východem dalo přírodě šanci ujmout se zpět vlády nad touto krajinou. Přírodní prostředí tvoří rozsáhlé lesní porosty s pestrou mozaikou pastvin, luk a zarůstajících lad. 78 % rozlohy CHKO Český les tvoří lesní společenstva, která je doplněna pestrou mozaikou pastvin, luk, mokřadů a zarůstajících lad. Neprostupné pohraniční hvozdy s mozaikami pastvin, luk a zarůstajících lad a rašelinišť obývá mnoho vzácných rostlin a živočichů.

Lesní porosty zaujímají většinu ploch, původní jedlobučiny vystřídaly (až na malé výjimky) smrkové monokultury.
Mezi lesními porosty mají značné zastoupení především acidofilní bučiny, v menší míře květnaté bučiny, suťové lesy a údolní jasanovo-olšové luhy.
Ze zajímavých stanovišť lze zmínit blatkové bory, podmáčené a rašelinné smrčiny, které najdeme především v severní části chráněné krajinné oblasti pouze s ostrůvkovitým výskytem.
Přirozené lesní ekosystémy představují 15 % území.
Z nelesních společenstev převažují poháňkové pastviny a mezofilní ovsíkové louky.

Český les leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, fytogeografický obvod 26 Český les (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 11 Český les, lesní vegetační stupeň 6 smrkobukový, na okrajích lesní vegetační stupeň 5 jedlovobukový. Potenciální přirozenou vegetaci by podle Neuhäuslové a kol. V současném využití krajiny jednoznačně dominují smrkové lesy, které jsou ještě v poměrně dobrém zdravotním stavu. Jen místy, ostrůvkovitě a maloplošně se v lesích vyskytují zbytky původních bukových porostů, chráněných většinou jako přírodní rezervace (Ostrůvek, Bučina u Žďáru, Broumovská bučina).

Český les představuje kousek divočiny v srdci Evropy, kde nacházejí domov i téměř vymizelé druhy rostlin a živočichů jako např. vlk, rys ostrovid, vydra říční nebo kočka divoká. Známý obytel Českého lesa zde byl vyhuben v 18. století. První známky jeho nového výskytu se objevily v 90. letech. Kriticky ohrožený modrásek hořcový vymizel z většiny známých lokalit. Recentní výskyt je znám pouze z jihozápadu a jihu Čech, konkrétně v Českém lese ho můžeme nalézt v přírodní památce Hvožďanská louka. Dále se vyskytuje v Polabí a na jižních svazích Nízkého Jeseníku (VVP Libavá).

Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o CHKO Český les

Ochrana přírody

Dnes se ukazuje význam Českého lesa z hlediska ochrany přírody v podobě původních lesních společenstvech na různých stanovištích, které jsou cenné pro svoji zachovalost v rámci celé České republiky. Jedná se o různá společenstva bučin a jedlobučin až o podmáčené smrčiny a vrchoviště s výskytem borovice blatky. Český les se stále více ukazuje jako významné studijní území vývoje vegetace v jednotlivých sukcesních stádiích v jednotlivých vegetačních stupních na plochách obcí zaniklých po druhé světové válce.

Celé řešené území je součástí chráněné krajinné oblasti Český les, která byla vyhlášena v roce 2005, jejím předchůdcem byl stejnojmenný přírodní park. CHKO Český les chrání jedinečný typ opuštěné pohraniční krajiny, která byla po 40 let uzavřena železnou oponou, což znamenalo útlum ekonomického využívání a rozmach přírodních procesů vývoje krajiny. V území je proto celá řada maloplošných chráněných území, jako jsou přírodní rezervace a přírodní památky, včetně těch národních. Kromě výše uvedených pralesních zbytků bukových porostů chrání především rašeliniště vrchovištního typu s výskytem borovice blatky (Farské bažiny, Podkovák) nebo původní podmáčené smrčiny (Křížový kámen), které jsou pro tuto oblast Českého lesa také charakteristické.

Nejcennější části přírody Českého lesa jsou chráněny jako přírodní památky a rezervace. Ve Správě CHKO Český les jsou aktuálně tři národní přírodní rezervace, pět národních přírodních památek, 10 přírodních památek a 17 přírodních rezervací.

Národní přírodní památka Na požárech při německé hranici zahrnuje mokřadní rašelinné louky, které se prolínají s rákosinami, vřesovišti a mokřadními vrbinami. Z chráněných a ohrožených druhů rostlin je nejvýznamnější výskyt vrby borůvkovité, která roste pouze na čtyřech místech v Česku.

V CHKO Český les má vysokou hodnotu unikátní opuštěná krajina s více než šedesáti zaniklými obcemi. Síť zaniklých vesnic tvoří základní kostru vymezeného systému ekologické stability a představuje ostrůvky přírody, která není pod tlakem současného lesního a zemědělského hospodaření. Jedním z nejdůležitějších úkolů Správy CHKO je plánování a zajištění ochranářského managementu - aktivní péče o rezervace i přírodu ve volné krajině. To, jak se o CHKO Český les pečuje, se řídí plánem péče, který si můžete stáhnout přímo zde.

Čtěte také: Moravský kras a stráž přírody

Lesy na území NPR Čerchovské hvozdy, PR Smrčí a v 1. zóně CHKO byly po dohodě s vlastníky převedeny do režimu tzv. samovolného vývoje. Zásadní je i péče o vodní režim. Podporujeme zadržení vody v krajině.