Znečištění chromem ve vodě: Zdroje a dopady

Sdružení Arnika poprvé představuje největší znečišťovatele Labe a jeho přítoků. Použity byly údaje, které podniky každoročně samy hlásí do Integrovaného registru znečišťování (IRZ) (1).

Z tohoto registru se může veřejnost dozvědět o emisích vypouštěných jednotlivými podniky, a to jak do ovzduší, tak například do vod. IRZ tedy ukazuje i na největší hříšníky, pokud jde o látky nebezpečné pro vodní organismy. „Integrovaný registr znečišťování je v současnosti jediným zdrojem aktuálních informací o znečištění našich vodních toků.

Monitoring výskytu škodlivých látek ve vodních tocích se totiž díky nevyjasněným kompetencím mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí u nás již přes dva roky neprovádí,“ upozorňuje Ing. Jana Vitnerová, která vede kampaň Arniky „Člověk a voda“.

Arnika každoročně zpracovává na základě dat z IRZ žebříčky největších znečišťovatelů. Letos sledovala kromě jiného právě údaje o průmyslovém znečišťování vodních toků, tedy o látkách nebezpečných pro vodní organismy.

„Zaměřili jsme se na Labe jako jednu z největších evropských řek pramenící na českém území. Ukázalo se, že průmyslové podniky v povodí Labe znamenají pro život ve vodě riziko hlavně kvůli emisím zinku, těžkých kovů a kyanidů,“ (2) uvedl RNDr. Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady.

Čtěte také: 3l chromový koš: naše zkušenost

Největší množství látek nebezpečných pro vodní organismy vypustila Lovochemie následovaná Sokolovskou uhelnou (3). Největší podíl na celkových emisích, vypuštěných do vod v povodí Labe dle IRZ má zinek. Více než polovinu z celkového množství (5 z 9,4 tuny) vypuštěného do vod v povodí Labe má na svědomí právě Lovochemie.

Zinek přitom patří mezi látky toxické pro ryby (4). Jak vyplývá z posledních dostupných údajů monitoringu, podle parametrů Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) (5) byly hodnoty obsahu zinku na většině sledovaných míst v roce 2006 nevyhovující (6).

Ještě rizikovější než zinek jsou těžké kovy jako kadmium, rtuť či olovo. Tyto látky ale přeci jen patří k dobře sledovaným, proto jejich emise nejsou tak vysoké. Těžké kovy se v tělech vodních organismů kumulují, i nízké hodnoty proto mají trvalý vliv na životní prostředí - viz například testy obsahu rtuti v tělech ryb (8).

Ve vodním toku se těžké kovy poměrně brzy usadí a sedimenty s obsahem těžkých kovů pak také putují dále po toku řeky. „Toxické látky, které opustily české chemičky před dvaceti lety, dnes znamenají velké problémy v Hamburku.

Sedimenty ze dna přístavu jsou dnes nebezpečným odpadem. Jeho bezpečná likvidace stojí správu přístavu 70 milionů eur ročně,“ upozorňuje Jana Vitnerová. „Proto také město Hamburk v 90.

Čtěte také: Chromové odpadkové koše

Celkem se do vod v povodí Labe dostalo v roce 2009 více než 18 tun emisí nebezpečných látek. Jednalo se o zinek, arsen, měď, chrom, nikl, kyanidy, olovo, kadmium a rtuť (pořadí od nejčastěji se vyskytující látky k nejméně časté).

„Labe ale nezatěžují jen průmyslové podniky. Problematické jsou i některé látky, které vypouštějí domácnosti, například zbytky léků, hormonální antikoncepce či látky používané v kosmetických a čistících prostředcích. “ uzavřela Ing. Jana Vitnerová z Arniky.

(1)Integrovaný registr znečišťování (IRZ) provozuje a data do něj sbírá Ministerstvo životního prostředí ČR prostřednictvím České informační agentury životního prostředí CENIA. Lze ho nalézt na adrese www.irz.cz. Údaje o únicích vybraných chemických látek hlásí do registru samy jednotlivé podniky, protože jim tuto povinnost ukládá zákon.

Arnika pak údaje analyzuje a sestavuje z nich přehledné žebříčky znečišťovatelů, které z registru nelze jednoduše vyčíst. Přítomnost v těchto žebříčcích a jejich zveřejňování mnohdy motivují podniky k eliminaci emisí škodlivých látek a k zavedení technologií, jež jsou šetrnější k životnímu prostředí.

V roce 2010 byla data zveřejněna již po šesté (prvním ohlašovacím rokem byl rok 2004). Podniky jsou povinny data nahlásit do konce března za předcházející rok, na konci září jsou pak data zpřístupněna veřejnosti.

Čtěte také: Recenze instalatérů

Zdroje znečištění chromem

Chrom (Cr) se dostává do životního prostředí především ve formě CrIII a CrVI v důsledku přírodních procesů a lidské činnosti. Chrom se vyskytuje ve velkém množství v prachových částicích uvolňovaných při spalování fosilních paliv (ve formě CrIII).

Zpracovávání kůží, textilní výroba a výroba barviv a pigmentů vede k uvolňování CrIII a CrVI do vodních toků. Ty mohou chromem znečistit také odpadní vody ze závodů zabývajících se chromováním, ze strojírenství (výroba neželezných slitin, nekorodující oceli) a papírenství.

Zdroji znečištění vod chromem v České republice mimo jiné jsou: Aktiva s.r.o. Kaznějov, Synthesia Pardubice, Energoaqua,a.s. Rožnov, Hutní závody, a.s. Břidličná, Kara Trutnov, Kovopol a.s.

V roce 2013 byly dle IRZ (Integrovaného registru znečištění) nahlášeny úniky Cr do prostředí především v odpadech (přes 3, 5 tisíce tun Cr). V tomto směru bylo nahlášeno 223 nadlimitních úniků. Celosvětově bylo v roce 2013 vytěženo přes 26 milionů tun chromitu.

Koncentrace chromu v životním prostředí

Koncentrace chromu v ovzduší a vodě jsou obecně nízké. Celkové koncentrace chromu ve vzduchu (CrIII a CrVI) se obecně pohybují mezi 0.01 - 0.03 ug/m3. Srovnatelně nízké bývají koncentrace chromu v pitné vodě.

Hodnoty CrIII a CrVI v půdě se zvyšují hlavně v důsledku skládkování spotřebního zboží obsahujícího chrom a chromového odpadu z průmyslu a také v důsledku úniků popílku z elektráren spalujících uhlí.

V ovzduší se chromové sloučeniny vyskytují především v jemných prachových částicích, které se usazují na zemi nebo ve vodě. Odstraňování chromu ze vzduchu napomáhá déšť a sníh. Chromové sloučeniny obvykle přetrvají ve vzduchu nejvýše deset dní.

Ačkoli většina chromu nacházejícího se ve vodě se váže na špínu a další materiály a usazuje se na dně, může se jeho malé množství ve vodě rozpustit. Rozpustné chromové sloučeniny mohou ve vodě přetrvat po celá léta, než se usadí na dně. Tato látka se příliš nehromadí v tkáních ryb.

Většina chromu v půdě se snadno nerozpouští ve vodě a k půdě může silně přilnout. Přesto se však velmi malé množství chromu z půdy ve vodě rozpustí a dostane se hlouběji do podzemních vod. Pohyb chromu v půdě závisí na typu půdy a dalších podmínkách a faktorech souvisejících s životním prostředím.

Nejvyšší roční hodnota C90 byla v českých vodních tocích naměřena v roce 1998 na profilu 1123 řeky Bílina v Ústí nad Labem (92,46 mg/l), ve stejném odběrovém místě byl zjištěn nejvyšší roční aritmetický průměr koncentrace chromu v plaveninách z českých řek (v roce 2001, 470 mg/kg).

Nejvyšší roční aritmetický průměr obsahu chromu v sedimentech byl zjištěn v Ivančicích v řece Jihlavě (v roce 2000, 367 mg/kg sušiny). Nejvyšší hodnota ročního aritmetického průměru koncentrace chromu v podpovrchových vodách ČHMÚ naměřil v Tišicích v roce 1996 (0,2325 mg/l).

Zdravotní dopady chromu

Zdravotní dopady působení CrIII a CrVI jsou v literatuře slušně popsány. Vdechnutí vysokého množství chromu (tj. více než 2 ug/m3) může podráždit nos, způsobit kýchání, svědění, krvácení z nosu, vznik vředů a děr v nosní přepážce.

Tyto příznaky byly pozorovány u dělníků, kteří v továrnách CrVI vyráběli nebo ho jinak používali po několik měsíců nebo i po mnoho let. Má se za to, že CrVI je primárně odpovědný za zvýšený výskyt rakoviny plic u dělníků, kteří byli vystaveni vysokým hodnotám chromu ve vzduchu na jejich pracovišti (stokrát až tisíckrát vyšší než v přirozeném prostředí).

Vdechování malého množství CrVI většině lidí nezpůsobuje problémy, ale vysoké koncentrace chromu na pracovišti způsobilo astmatické záchvaty u osob alergických na chrom. Rakovina plic se může objevit až dlouho poté, kdy k působení látky došlo.

Stejně tak lidem neublíží spolknutí malého množství CrVI, avšak náhodné nebo záměrné spolknutí většího množství způsobuje žaludeční potíže a vředy, křeče, poškození ledvin a jater a v některých případech končilo i smrtí dotčené osoby.

Dělníkům manipulujícím s tekutými i pevnými látkami s obsahem CrVI se na kůži tvořily vředy. U některých lidí byla zjištěna výjimečná citlivost na CrVI nebo CrIII. Alergické reakce zahrnovaly silné zarudnutí a zduření pokožky. CrIII způsobuje u lidí citlivých na chrom kožní problémy méně pravděpodobněji než CrVI.

U zvířat dýchajících vysoké koncentrace chromu byly pozorovány škodlivé účinky na dýchací ústrojí a snížená obranyschopnost. U některých samic myší, jimž byl perorálně podáván CrVI, měly menší zárodky mláďat, která se navíc narodila poškozená. U některých myších samců, jimž byl podáván CrVI nebo CrIII byl zjištěn nižší počet spermií.

Legislativní opatření v ČR

Chrom je podle Přílohy č. 1 vyhl. č. 356/2002 Sb. zařazen do skupiny 2 mezi azbest a těžké kovy a jejich anorganické sloučeniny vyjádřené jako kov (bod 2.3). Pro chrom se uplatňuje obecný limit pro skupinu kovů zahrnující arsen, kobalt, nikl, selen, telur a šestimocný chrom.

Při hmotnostním toku emisí všech těchto znečišťujících látek vyšším než 10 g/h nesmí být překročena úhrnná hmotnostní koncentrace 2 mg/m3 těchto znečišťujících látek v odpadním plynu. Imisní limit pro chrom není stanoven.

Expoziční limity pro chrom v ovzduší pracovišť dle nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

• Pitná voda: 50 mg/l (nejvyšší mezní hodnota - NMH (vyhl. č. 252/2004 Sb.)
• Balené kojenecké a pramenité vody: nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,025 mg/l (podle příl. č. 2 k vyhl. č. 275/2004 Sb.)
• Balené přírodní minerální vody: nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,05 mg/l (podle příl. č. 1 k vyhl. č.

Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví v zemědělské půdě tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků. Příloha č. 2 k Vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 53/2002 Sb. uvádí přehled přípustných koncentrací chromu v potravinách.

Pro kakao je stanovena nejvyšší přípustná mez obsahu chromu 3 mg/kg. Příloha č. 4 k nařízení vlády č. 174 /1998 Sb. specifikuje požadavky na čistotu použitých surovin a barviv. Limit pro chrom je 100 mg/kg.

Integrovaný registr znečišťování (NV č. 368/2003 Sb.): ohlašovací prahy v kg/rok pro emise do vzduchu = 100, pro emise do vody = 50, pro emise do půdy = 50 a pro přenosy mimo provozovnu = 200.

Zákon o chemických látkách (Vyhláška č. 221/2004 Sb.) omezuje použití chromu v cementu: Cement a přípravky obsahující cement se nesmějí používat ani uvádět na trh jestliže po smíchání s vodou obsahují více než 0,0002 % rozpustného šestimocného chromu vztaženo na celkovou hmotnost suchého cementu.

Emise nebezpečných látek do vod v povodí Labe v roce 2009

(2)Množství jednotlivých látek nebezpečných pro vodní organismy. Následující tabulka shrnuje emise všech látek, klasifikovaných jako nebezpečné pro vodní organismy, nahlášených jednotlivými podniky do IRZ za rok 2009.

tags: #chrom #voda #znečištění #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Třídění molitanu a polystyrenu
• Definice ekologické stopy a její limity
• Stavební kameny organismů: Buňky
• Curver Roll Top - podrobná recenze
• PEPO a ekologické topení