Klimatické rozdíly západní Evropy a jejich charakteristika

Klima neboli podnebí je dlouhodobý stav počasí, který vyjadřují dva základní meteorologické a klimatické prvky a těmi jsou průměrná teplota vzduchu a srážky, přesněji srážkové úhrny za jednotlivé měsíce roku i za rok jako celek a také průměrné srážky za tato období. Podle jejich hodnot určujeme dlouhodobý normál pro dané území a podle něj poté hodnotíme klimatický průběh uplynulých období.

Tak pestré je klima naší Země neboli podnebí Světa, od oblastí s převažujícím věčně horkým a také vlhkým podnebím, přes oblasti extrémně suché se značným střídáním teplot i během dne až po oblasti s věčným mrazem a ledem. Přesněji mírně teplé pásmo se naopak vyznačuje velkou variabilitou počasí. Teplota vzduchu, srážky i proudění se neustále mění. Během roku se střídají roční období se specifickým průběhem klimatu. Nám ve střední Evropě je toto klima tedy nejbližší.

Evropa se nachází v rámci podnebí Světa převážně v mírném klimatickém pásmu s převahou západního proudění od Atlantiku, kde se nachází golfský proud dodávající do této oblasti dostatek tepla. V jižní části Evropy se nachází okraj subtropického pásma a v pásu západ až východ Evropy přechází klima od maritimního ke kontinentálnímu. Atlantické proudění zajišťuje dostatek vlhkosti, která se projevuje na území Evropy relativně pravidelnými srážkami, byť se jejich variabilita také lokálně v některých obdobích dostaví.

Evropské počasí se ale vzhledem k rozloze kontinentu poměrně značně liší. Chladný je severozápad, sever a severovýchod Evropy. Na severozápadě či západě je také velmi vlhké počasí. Naopak jižní části Evropy mají teplé až horké počasí a také většinou suché, málo oblačné počasí.

Západ Evropy se vyznačuje v zimě spíše mírným počasím a vlhkým, v létě jde o růst teploty o něco pozvolnější, více do vnitrozemí teplota stoupá. V letním období ovlivňuje část západní Evropy a také jihozápadní Evropu stabilní azorská anticyklona, která se přesouvá více k severu. Je charakteristická tím, že v ní převládá středomořské mírné klima a hraničí se subtropickou oblastí.

Čtěte také: Klimatické podmínky

V oblasti Baltského moře je léto mírné, ve vnitrozemí pak dochází ke zvyšování teplot. V oblasti jsou studené a vlhké zimy, takže zamrzající vodní toky a velké množství sněhu zde určitě nejsou výjimkami. Na severu východní Evropy jsou zimy vyloženě arktické s velmi silnými mrazy.

Ve vnitrozemí jsou také rychlé přechody mezi zimou a létem. V oblasti východní Evropy jsou nejvyšší srážky v létě, kdy se zde vyskytuje bohatá konvekční činnost. Je značně proměnlivé, neboť se zde střetává oceánský vzduch od západu a kontinentální od východu. V zimním období je počasí velmi proměnlivé, neboť zimní ráz počasí je často střídáním přílivem teplejšího vzduchu ze západních směrů ,což způsobí oblevu.

Srážky dosahují maximálních úhrnů během léta, často jsou konvekční v podobě intenzivních srážek a krupobití. Tyto jsou ale často velmi lokální a působí velké srážkové rozdíly i na malých územích. Směrem na východ srážek ubývá. Zatímco ve většině střední Evropy spadne do 800mm srážek, dále na východě v oblasti Černého moře jen 100mm.

Naše území spadá z hlediska podnebí Světa do klimatu střední Evropy s převládajícími západními složkami proudění. Cirkulace u nás vykazuje během roku variabilitu, střídá se u nás během teplé části roku proudění od východu až jihovýchodu či přechodně jihu, které přináší teplé až horké počasí. V jarním období jsou přílivy teplého vzduchu spíše méně intenzivní a kratší, v letním období mohou mít i velmi dlouhé trvání. Během jarního období se více uplatňují západní cirkulace s výskytem velmi proměnlivého počasí.

V oblasti pásma převládá západní cirkulace. Tato se ovšem stáčí v létě často na jižní, jihovýchodní až východní a přináší teplé počasí. V zimě naopak na severní až severovýchodní a přináší mrazivé počasí s výskytem sněhu.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

V zimním období je počasí velmi proměnlivé, neboť zimní ráz počasí je často střídáním přílivem teplejšího vzduchu ze západních směrů ,což způsobí oblevu. Srážky dosahují maximálních úhrnů během léta, často jsou konvekční v podobě intenzivních srážek a krupobití.

Ve velmi teplých zimách lze konstatovat, že může převládat spíše jiné než severní a severovýchodní proudění a to často právě západní až jihozápadní složka cirkulace.

Vliv oceánu a horských pásem

Klimatické rozdíly ovlivňuje řada faktorů - jedním z nich jsou pasáty, které zapříčiňují rozdíly mezi západní, střední a východní částí daného kontinentu. Klimatické rozdíly ovlivňuje řada faktorů - jedním z nich jsou pasáty, které zapříčiňují rozdíly mezi západní, střední a východní částí daného kontinentu.

• Atlantické proudění zajišťuje dostatek vlhkosti, která se projevuje na území Evropy relativně pravidelnými srážkami.
• Vliv na klima Evropy má rozložení horských pásem a masívů.
• Povrchy západní Evropy umožňují pronikání mořského vzduchu do vnitrozemí.
• Pár horstev tvoří bariéru pro větry přicházející od Atlantského oceánu (např. Skandy).

Mírný podnebný pás se rozprostírá mezi tropickým a polárním pásem. Typické je střídání čtyř ročních období a rovnoměrně rozvržené srážky po celý rok. Ten se dále rozlišuje na oceánské klima - často mlhy, oblačno, příjemné teploty jak v létě, tak v zimě a na mírné kontinentální klima, pro které jsou typické velké výkyvy teplot po celý rok. Leží v něm většina států Evropy a většina území USA.

Pás je omezen izotermou 18 °C nejteplejšího −3 °C nejchladnějšího měsíce a podle srážkových úhrnů (tab. Mírně teplé klima se suchým létem, neboli Středozemní klima (obr. 5.1f, výrazné aridita v letním období vyjádřená tečkováním) je příznačné pro západní části kontinentů mezi 30-45° zeměpisné šířky, ostrůvkovitě pak v okolí Kapského města v jižní Africe, v Kalifornii v USA a dále na severozápad, či v jihozápadní Austrálii. Klima je charakteristické přítomností polární fronty během zimního období, což způsobuje teplotní proměnlivost počasí s častějším výskytem srážek.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Jedná se o typ klimatu vyskytujících se např. na východním pobřeží Asie, USA či jihovýchodním pobřeží Jižní Ameriky (Cfa) s určitou progresí do vnitrozemí, nebo na západních pobřežích kontinentů (např. západní Evropa - obr. 5.1g) mezi 45-55° zeměpisné šířky taktéž zasahující do vnitrozemí (Cfb, Cfc). Obecně je pro ně specifické rovnoměrné rozložení srážek během roku s teplotně odlišným průběhem letního období (viz tab. 5.1).

Na našem webu se u všech zemí tyto informace samozřejmě dozvíte, pojďme si ale nyní společně trochu zopakovat zeměpis ze základní školy, který Vám s Vašimi dotazy pomůže. Existuje samozřejmě celá řada webů, kde se dozvíte informace o průměrných teplotách či předpovědi počasí. Ale tak víte, jak to s tím počasím…větru dešti naštěstí stále ještě neporučíme…

Bývají období, která jsou považována za ideální při vycestování do cizí země - dá se zjistit, kdy se očekává období dešťů, kdy budou největší vedra…ale zas tak moc na to nespoléhejte. Na našem webu pak u každé země také najdete informace nejen o statisticky nejlepším období, kdy do země vycestovat a stejně tak informace o riziku přírodních katastrof v dané zemi (rizika zemětřesení, hurikánů apod.).

Klimatická pásma Země

Zopakujme si, že celá Země se dělí do několika podnebných pásů a pro každý z nich jsou typické jiné přírodní jevy.

• Tropický podnebný pás je pás kolem rovníku, mezi obratníky Raka a Kozoroha.
• Subtropický podnebný pás leží mezi oblastmi s mírným a tropickým podnebím.
• Mírný podnebný pás se rozprostírá mezi tropickým a polárním pásem.
• Subpolární podnebný pás se nachází především kolem polárních kruhů, tedy kolem severního a jižního pólu.
• Polární podnebný pás je charakteristický velmi chladným podnebím.

Klimatické klasifikace umožnují identifikaci (klasifikaci) jednotlivých typů podnebí na základě zjištěných hodnot klimatických prvků. Taková regionalizace klimatu podává přehled o generalizovaných a zákonitě vymezených oblastech. Základní klasifikační jednotkou je klimatické pásmo, ačkoli se ve školské geografii tradičně používá označení klimatický (podnebný) pás. Klimatická pásma můžeme v důsledku vnitřní heterogenity klimatických podmínek rozdělit na dílčí klimatické oblasti.

Klimatická solární pásma Země - se rozlišují na základě různého úhlu dopadu slunečních paprsků s ohledem na uvažovaný homogenní povrch Země a tedy odlišnou, ale v dané zeměpisné šířce stejnou insolaci. Lze tak rozlišit pět pásem: jedno tropické pásmo mezi obratníky, dvě mírná pásma mezi obratníky a polárními kruhy a dvě polární pásma mezi polárními kruhy a póly.

Teplotní pásma Země - odrážejí skutečné rozložení teplot na heterogenním zemském povrchu. Zohledňují nejen hodnotu insolace, ale také rozložení pevnin a oceánů, všeobecnou cirkulaci atmosféry, cirkulaci mořských proudů atd. Na základě těchto aspektů je vymezeno jedno tropické pásmo ohraničené roční izotermou 20 °C, dvě mírná pásma vymezená roční izotermou 20 °C a izotermou 10 °C nejteplejšího měsíce, dvě pásma chladná rozkládající se mezi izotermami 10 °C a 0 °C nejteplejšího měsíce a dvě pásma věčného mrazu sahající za izotermu 0 °C nejteplejšího měsíce.

Klimatická fyzická pásma Země - představují skutečná klimatická pásma Země, která jsou vymezena nejen na základě teplotních poměrů, ale zohledňují také rozložení srážkových úhrnů, charakter vegetačních formací, odlišnosti v cirkulaci vzduchu apod. Ve školské geografii se setkáváme s označením podnebné pásy.

Konvenční klimatické klasifikace vymezují typy klimatu podle předem konvenčně (pevně) stanovených mezních hodnot jednoho nebo více klimatických prvků. Mezi nejčastěji využívané klimatické charakteristiky patří teplota vzduchu a srážkové úhrny, jejichž vzájemná závislost bývá dána do souvislosti s vegetačním krytem, pěstováním zemědělských plodin, geomorfologickými procesy, vývojem půd apod.

Z nejznámější konvenčních klimatických klasifikací lze zmínit Köppen - Geigerovu klasifikaci či Bergovu klasifikaci, která vychází z krajinnogeografických oblastí (př. podnebí tundry, podnebí tajgy, podnebí stepí atd.).

Köppen-Geigerova klasifikace (viz příloha) představuje ve světě nejpoužívanější klasifikaci klimatu. Její základ pochází od německého klimatologa Wladimira Köppena, který její první verzi publikoval již na sklonku 19. století. Následně představil několik dalších modifikací včetně té, na které spolupracoval s německým klimatologem Rudolfem Geigerem. Dnes se můžeme také setkat s jejími úpravami provedenými současnými klimatology.

Konceptem Köppenovy klasifikace je předpoklad, že přirozená vegetace je nejlepším odrazem klimatu daného území. Proto zohledňuje Köppenovo vymezení klimatických zón/pásů výskyt konkrétního vegetačního pokryvu. V zásadě je však založena na hodnocení průměrné roční a měsíční teploty a srážkových úhrnů a sezónnosti srážek (tab. 5.1). Köppen tak vymezil 5 hlavních skupin klimatu, které dále rozdělil na typy a podtypy.

tags: #klimatické #rozdíly #západní #Evropy #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Test ekologických čističů na motorku
• Jazykový průvodce přírodou
• Skladka Batlov: Stav a Likvidace
• Druhá příroda: Politizace přírody v recenzi
• Hotely v přírodě u Bratislavy