Číselná charakteristika fekálního znečištění vody

23.03.2026

Limitní hodnoty jednotlivých parametrů analýzy jsou jako hygienické limity stanoveny vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. Vyhláška i výsledky rozboru, které obdržíte v laboratoři, jsou rozděleny do jednotlivých skupin. Základní rozdělení je na ukazatele mikrobiologické (biologické) a chemické.

Mikrobiologické ukazatele fekálního znečištění

Počty bakterií se udávají v jednotkách „KTJ“, což znamená „kolonie tvořící jednotky“. Bakterie osídlující střevní trakt u teplokrevných živočichů, běžně žijí i v půdě. Skupina koliformních bakterií může obsahovat i patogenní kmeny. Jejich přítomnost ukazuje na možnost ovlivnění zdroje pitné vody fekálním znečištěním, a tedy na riziko výskytu patogenních bakterií a virů ve vodě. Považují se za indikátor účinnosti úpravy vody a dezinfekce, sekundární kontaminace nebo vysokého obsahu živin v upravené vodě.

Koliformní bakterie: Klasický indikátor fekálního znečištění, i když ne ideální, protože jejich zdrojem nemusí být výhradně střevní mikroflóra.
Termotolerantní koliformní bakterie (fekální koliformní bakterie): Spjaty s fekálním znečištěním více než koliformní bakterie, zahrnují druhy rodů Escherichia, Klebsiella, Citrobacter a Enterobacter.
Escherichia coli (E. coli): Ideální indikátor fekálního znečištění, součást střevní mikroflóry teplokrevných živočichů, nepomnožuje se ve vodě a lze jej specificky detekovat.
Intestinální enterokoky (enterokoky): Dobrý indikátor fekálního znečištění, doplňují stanovení termotolerantních koliformních bakterií a E. coli.

Vyhláška povoluje max. 200 KTJ v 1 ml vody pro bakterie kultivované při 22 °C a 20 KTJ v 1 ml vody pro bakterie kultivované při 36 °C.

Chemické ukazatele fekálního znečištění

Amonné ionty: Indikátor možného fekálního znečištění podzemní vody. Jsou málo stabilní (postupně se rozkládají). Vznikají obvykle rozkladem zemědělských a komunálních odpadů (močůvka, kejda apod.). Mohou se uvolnit i z umělých hnojiv. Kombinace současné přítomnosti amonných iontů, dusitanů a vyššího obsahu organických látek (CHSKMn) signalizuje čerstvou kontaminaci živočišnými odpady).
Dusičnany: V podzemních vodách se objevují především jako důsledek zemědělské činnosti. Vyhláška připouští 50 mg/l, ale v zemědělských oblastech bývají i stovky mg/l. Riziko dusičnanů spočívá v tom, že ve střevech jsou redukovány na dusitany a ty dále přechází na některé rakovinotvorné látky (N-nitrosoaminy).
Dusitany: Jsou nestabilní sloučeninou (rychle se rozkládají) s účinky popsanými výše. Vznikají obvykle redukcí dusičnanů. Vyhláška připouští max.
CHSKMn (chemická spotřeba kyslíku manganistanem): Skupinový ukazatel, jehož hodnota vyjadřuje míru organického znečištění vody. Kvalitní podzemní voda mívá hodnotu pod 1 mg/l. Zvýšený obsah organických látek ve vodě indikuje znečištění vody organickými látkami živočišného nebo rostlinného původu. Doprovází ho obvykle bakteriální kontaminace.
Vodivost: Jedná se o skupinový ukazatel vyjadřující množství rozpuštěných anorganických solí ve vodě, resp. vyjadřuje přibližnou míru koncentrace elektrolytů ve vodě. Nepřímo tak vyjadřuje obsah všech minerálních, iontově rozpuštěných látek, které voda potká v podloží a rozpustí (kromě plynů). Příliš velké „zasolení“ vody (minerálky) může při dlouhodobém požívání vyvolat zdravotní potíže. Na druhé straně zcela čistá voda bez rozpuštěných solí (dešťová voda, destilovaná voda) se k pití rovněž nehodí, protože při dlouhodobém požívání může být tělo ochuzeno o potřebné minerály. Vyhláška povoluje limit vodivosti pro pitnou vodu, tedy konduktivitu do 125 mS/m.

PPM (Parts per million) je termín používaný v chemii pro označení velmi, velmi nízké koncentrace roztoku. Jeden gram v 1000 ml je 1000 ppm a tisícina gramu (0,001 g) v 1000 ml je ppm. Jedna tisícina gramu je jeden miligram a 1000 ml je jeden litr tak, aby 1 ppm = 1 mg na litr = (mg/litr). Optimálně by však pitná voda měla obsahovat rozpuštěných látek méně, asi 200 - 400 mg/l (asi 25-50 mS/m, resp. 250 - 500 µS/cm) ČSN EN ISO, dle EPA (USA /CND) 65 - 180 µS/cm. Vody s mineralizací více než 1000 mg/l se považují za minerální a nejsou vhodné pro stálé pití. V závislosti na složení mohou mít nepříjemnou chuť nebo i způsobit průjmové onemocnění.

Další ukazatele kvality vody

pH: Číselné vyjádření stupně kyselosti nebo zásaditosti vody. Voda má neutrální reakci při pH = 7, kyselou při pH nižším než 7 a zásaditou při pH vyšším než 7. Pro pitnou vodu je povoleno rozmezí hodnot 6,5 - 9,5.
Tvrdost vody: Ze zdravotního hlediska vyhláška doporučuje, aby voda určená ke konzumaci měla hodnoty 2,0 - 3,5 mmol/l, tato hodnota je pro lidský organismus optimální. Vyšší hodnoty nejsou ze zdravotního hlediska problémem, ale vyšší koncentrace vápníku resp. hořčíku se mohou negativně projevovat na domácích spotřebičích tvorbou tzv. vodního nebo kotelního kamene.
Zákal: Je snížení průhlednosti vody vyvolané koloidně rozpuštěnými i nerozpuštěnými anorganickými látkami obsaženými ve vodě (jílovité minerály, oxid křemičitý, oxidy železa, manganu) a organickými (organické koloidy, bakterie, plankton,...).
Barva: Je orientační ukazatel čistoty a závisí na barvě vody a jejím zákalu.
Teplota: Optimální teplota pro pitnou vodu je 8 - 12 °C.
Chuť: Závisí na kvalitativním zastoupení. Kvantitativním poměru mezi kationty a anionty obecně chutnají lépe vody více mineralizované, obsah C02 chuť zlepšuje. Optimální pH je 6 - 7.
Železo: Zvýšený obsah železa není významným zdravotním rizikem. Od koncentrace 0,3 mg/l může negativně ovlivnit senzorické vlastnosti vody (barva, zákal), způsobuje problémy při praní (barvení prádla) a při ohřevu vody (zanáší se potrubí a spotřebiče). Vyhláška povoluje max.
Rozpuštěný kyslík: Signalizuje deficit kyslíku ve vodě.

Zdroje fekálního znečištění

Zdrojem fekální kontaminace povrchových vod jsou především nedostatečně čištěné odpadní vody - bodové zdroje znečištění. Kromě vlastních odtoků čištěných či nečištěných odpadních vod se na fekální kontaminaci povrchových vod podílejí prosakující septiky, netěsné kanalizační potrubí, rozvodněná kanalizace apod. Dlouhodobě zvýšená kontaminace toků mikroorganismy byla zjištěna např. po povodních v srpnu 2002.

Čtěte také: Podrobný popis klimatické oblasti T3

Metody stanovení a kolísání výsledků

Metody stanovení mikrobiologických ukazatelů nejsou robustní a jakékoliv odchylky od předepsané metody (výběr vhodné/předepsané/doporučené metody, dodržení podmínek transportu (chlazení) vzorku a maximální doby do jeho zpracování (24 hodin), provedení dostatečného počtu ředění) vedou k nepřesným výsledkům. I v případě, že je vše výše uvedené dodrženo, je nutné počítat s nejistotou stanovení mikrobiologických ukazatelů minimálně 30 %. Výsledky stanovení mikrobiologických ukazatelů vykazují velké výkyvy (řádové až několika řádové zvýšení počtů), především v souvislosti se změnami průtoků (jarní tání, srážkové epizody - zejména silné deště, kterým předcházelo delší období sucha).

Čtěte také: Riki a Diablo - detailní analýza

Čtěte také: Přírodní bohatství Austrálie

tags: #číselná #charakteristika #fekálního #znečištění #vody