Exponenciální růst a ekologie

Z výzkumů jednoznačně vyplývá, že pozornost věnovaná stavu a ochraně životního prostředí v posledních desetiletích trvale stoupá a dnes je toto téma málokomu lhostejné. Horší je to samozřejmě se schopností změnit vlastní chování a k ochraně prostředí aktivně přispět.

Podle mého názoru se jedná o efekt "sněhové koule", kdy na počátku stály hlasy vědců, intelektuálů a aktivistů, kteří začali upozorňovat na problém zhoršujícího se životního prostředí. Za svým způsobem přelomovou je považována např. kniha Meze růstu (autoři: Donella H. Meadows, Dennis L. Meadows), která vyšla roku 1972 a která významně upozornila na nebezpečí vyplývající z toho, že zdroje Země jsou konečné a nemohou podporovat neomezený exponenciální růst, jehož jsme byli a dosud jsme svědky.

Na základě těchto poselství, konfrontovaných s vlastní zkušeností, si miliony lidí začaly uvědomovat, že to problém opravdu je, a začaly se o věci zajímat a požadovat nápravu. Na to reagují politici a má to dopad i na legislativu, která definuje a postupně zvyšuje minimální standardy ekologického chování.

Exponenciální růst (pokles) je matematický model například změny počtu jedinců nějaké populace v čase, který je vyjádřen pomocí exponenciální funkce času. Má-li exponenciální funkce základ větší než jedna mluvíme o růstu, naopak při základu menším než jedna se jedná o pokles.

Jestliže budeme chápat public relations jako dlouhodobé a dynamické budování pověsti a vytváření vztahů, je zřejmé, že dobrou pověst bude mít ten (a spotřebitelé ho budou mít raději), kdo se chová v souladu se všeobecným očekáváním. A jestliže je životní prostředí pro lidi důležité, očekávají, že bude důležité i pro firmy (přeneseně pro značky, jejichž prostřednictvím firmy s lidmi komunikují).

Čtěte také: Matematické funkce

Navíc je potřeba si uvědomit, že v době, kdy v každém segmentu existuje řada produktů, které nabízejí srovnatelně vysoký standard z pohledu základních marketingových parametrů, se očekávání veřejnosti - a také možnosti odlišení se - přesouvají stále více mimo produkt: do oblasti chování společností.

Dnes již není pochyb, že v budoucnu se bude konkurenční boj odehrávat víc a víc v rovině schopnosti jednotlivých firem splnit "neproduktová" očekávání veřejnosti či tato očekávání předčít. A ekologie jako významná součást našeho života bude tvořit stále větší část těchto očekávání. Pro firemní PR je tedy příležitostí (stát se v tomto ohledu lídrem), ale i hrozbou - pokud firma bude za očekáváními zaostávat.

Miroslav Prokeš píše o tom, že k zastavení exponenciálního růstu ohrožení ekosystému planety potřebujeme jinou společnost.

Jak ukázal prof. Johan Rockström ze Stockholmské univerzity se svým týmem (The Anthropocene: From Global Change to Planetary Stewardship; 2011), existuje okolo deseti fyzikálních a chemických charakteristik, jejichž růst (tj. každé z nich!) nějakým způsobem ohrožuje ekosystém planety Země: vymírání živočišných a rostlinných druhů, klimatická změna, okyselování a oteplování oceánů, ubývání ozónu ve stratosféře, dusíkový cyklus, fosforový cyklus, světová spotřeba pitné vody a změny v hospodaření s půdou.

Tento exponenciální růst ekonomiky je ovšem neoddělitelně svázán s dluhovým kapitalismem. Banky vždy požadují splatit půjčku s úrokem, aby dosáhly zisku. Tlačí tím na růst HDP. Růst HDP rok od roku vede k exponenciální křivce, která roste nade všechny meze. A to nejen ve virtuálních penězích, ale v reálné ekonomice. Tento nekonečný a neohraničený exponenciální růst nelze realizovat v konečném a ohraničeném systému, jakým je planeta Země.

Čtěte také: Využití exponenciální závislosti

Vyplývá z toho, že máme problém, pokud pokrok (státu, lidstva) měříme pomocí HDP jako jediným nebo hlavním ukazatelem. Národní bohatství bychom měli měřit komplexem indikátorů sociálně-ekonomického blaha (ISEW - Index of Sustainable Economic Welfare), do něhož se integrují ukazatele z oblasti zdraví, životního prostředí, vzdělávání, zaměstnanosti, dopravy, sociálních služeb a mnoha dalších.

Lidstvo se ocitlo na rozcestí: můžeme pokračovat v politice „obvyklého byznysu“, tj. zisk na prvním místě. Jak jsme toho svědky, stále menší skupina lidí si přisvojí stále větší podíl vytvořeného zisku. Budou mít dostatek zdrojů na to, aby si v případě globální katastrofy zajistili přežití, ale také absolutní moc nad zbytkem zdecimované populace. Existuje alternativa? Průmyslová revoluce 4.0 může vést ke Společnosti 4.0. Digitalizace a robotizace zbaví většinu lidstva všech rutinních prací.

Musí ovšem dostávat nějaký základní příjem. Tak by se dala společnost transformovat, aby nadále fungovala na základě spolupráce a nikoli konkurence nebo konfrontace jako dosud - takový model je mnohem efektivnější, odpadnou kontraproduktivní náklady na války a jiné formy boje o zdroje.

Pro zajištění základních životních potřeb ve třetím světě stačí částka 10 dolarů na osobu a měsíc. To dělá pouze 1,2 % HDP rozvinutých zemí. Máme na to bez ohrožení vlastní životní úrovně? Zaprvé je nutno zavést globální ekologickou daň - např. zdaněním emisí skleníkových plynů.

V 21. století by asi potenciální nepřítel volil elektronický útok (vypnutí elektráren vzdušným útokem jsme zaznamenali už před dvaceti lety v Jugoslávii). Proti tomu by BVP ani helikoptéry nepomohly ani zbla. Nejde tedy náhodou o peníze vyhozené kompletně „do kanálu“?

Čtěte také: Důsledky exponenciálního zrychlení emisí

Tedy je to dostatečné k obraně, ale ne k napadení sousedů. A kdyby státy plánovaná dvě procenta snížily na 0,8 % HDP, zbude přesně 1,2 % na globální příjem.

Proč bychom se měli ekologií zabývat a prosazovat ekologickou politiku? Jde samozřejmě o klíčovou otázku, kterou kupodivu v diskusích, článcích a debatách, které se okolo ekologie točí, buď nenajdeme vůbec anebo jen velmi nejasně formulovanou.

Diskuse, která aktuálně probíhá, nás přivedla ke globálnější odpovědi, která ostatně není nikterak originální, protože ji najdeme zapsanou již ve Stockholmské deklaraci z r. 1972, která ve svém prvním článku konstatuje: Lidská bytost je současně stvořením a tvůrcem svého okolí, které zajišťuje jeho fyzické přežití a poskytuje mu možnost intelektuálního, morálního, sociálního a duchovního rozvoje. V dlouhém a pracném vývoji lidské rasy na zemi nastala chvíle, kdy díky stále rychlejšímu pokroku vědy a techniky, člověk získal moc měnit své okolí nesčetnými způsoby a v bezprecedentním měřítku.

Během masově zavádíme do přírody nové složky, jako je plyn se skleníkovým efektem (mimo jiné). To vyvolá vývoj našeho ekosystému z jednoho stavu do druhého a my jsme přitom neschopni, v důsledku složitosti planetárního ekosystému a zákonů, kterým je podřízen, vědět, jaký tento nový stav bude.

Je žádoucí udělat vše pro omezení plynů se skleníkovým efektem a Mezivládní skupina odborníků o změnách klimatu GIEC prezentovala hranici 2 stupňů, které se nesmí překročit, protože do této hranice je prostředí ještě předvídatelné, ale za ní vstupujeme do neznáma. Naneštěstí díky odporu vlád se lze obávat, že tato hranice bude překročena.

Každá politická ekologie musí tedy dbát na tyto různé charakteristiky a podmínky ve svých výchozích postulátech a svých programových návrzích pro konkrétní zásahy, i když ty, které jsou v našem skromném dosahu, budou vždy nutně pouze lokální. Ale musí se zakládat na „universálních“ principech.

Připojme první z nich: absolutní primát pro lidský druh. Je totiž absurdní (pro lidský druh) chtít zachránit planetární ekosystém, z něhož by byl člověk vyloučen. Právě to je velká otázka: jakou rovnováhu definovat mezi potřebou zachovat ekosystém, bez něhož se lidstvo nemůže vyvíjet, a potřebou zachovat lidi, kteří v daném momentě toto lidstvo tvoří?

tags: #exponenciální #růst #ekologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Prohazovací síto na kompost – návod
• Fakta o klimatické krizi
• Rys ostrovid a jeho role
• Nákupy pro Městskou Policii Most
• Kampaň "Kovy do žluté" v Boršově