Zákon o ochraně přírody a krajiny: Citace a Novelizace

Tento článek se zabývá zákonem o ochraně přírody a krajiny, jeho novelizacemi a důležitými citacemi, které ovlivňují jeho aplikaci v praxi.

Novela Zákona o Ochraně Přírody a Krajiny (2004)

Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která vstoupila v platnost 1. května 2004, přinesla mimo jiné změny v § 70, který upravuje účast občanských sdružení ve správních řízeních. Právník Petr Kužvart reagoval na obavy občanských sdružení ohledně možných problémů s podáváním žádostí a omezení účasti veřejnosti v řízeních. Poskytl vysvětlení, co lze očekávat na úřadech a jak postupovat.

Součástí novely je i vzor nové žádosti o informování o zahajovaných řízeních dle nového znění paragrafu 70:

"(2) Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen "občanské sdružení") je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze jí podávat opakovaně."

Je tedy nutno všude rozeslat nové žádosti a evidovat, kdy byly rozeslány, aby byly po roce obnoveny. Dosud byly podávány na dobu neurčitou, tedy jednou pro vždy (do odvolání). Tuto operaci je nutno učinit co možná nejdříve po účinnosti novely.

Čtěte také: Současnost ekologického zemědělství

Možná ještě podstatnější je význam poslední věty: věcná a místní specifikace může dělat potíže, když není stanoveno, do jakých podrobností má jít. Proto lze doporučit rychlé rozeslání co možná konkretizovaných žádostí a pokud budou úřady požadovat doplnění, činit tak obratem.

Účast Občanských Sdružení ve Správních Řízeních

Vodní zákon je účinný od 1.1. 2002, takže jsou již s ním dostatečně reprezentativní zkušenosti. V § 115 odst. 6 a 7 upravuje účast občanských sdružení v principu obdobně, jako zákon o ochraně přírody a krajiny. Na konci odstavce 6 je formulace "žádost musí být co do předmětu a místa řízení specifikována".

Formulace je to tedy poněkud odlišná od "Pelcovy" novely, ale ve své podstatě směřuje k témuž. Ponecháme stranou otázku formulační neobratnosti - zejména co je to "místo řízení"? - a pojďme k podstatě věci.

Následovala řada tahanic, kdy jsme nebyli informováni o zahájení řízení, vstoupili do něj jakmile jsme se o jeho vedení dozvěděli a následně jsme byli odháněni a odvolávali se.

1. Žádost je nadmíru obecná a neurčitá, vymezení místa a předmětu je třeba považovat za nedostatečné, žádost musí být zcela konkrétně vymezena (čerpáme z konkrétního rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 14.4. 2004, č. j. 5016/2004-7310).
2. Ten, koho úřad neakceptoval jako účastníka, nemá vůbec žádná práva, nikdy účastníkem nebyl, netřeba o jeho vyloučení tedy ani vydávat procesní rozhodnutí, stačí jej ignorovat nebo mu úřad pouze pošle dopis, v němž mu sdělí, že účastníkem není.

Ve své podstatě jde o obstrukční výklad, pomocí kterého se uvedená podmínka stává nesplnitelnou. "Zcela konkrétní vymezení" nemůže občanské sdružení předem podat, protože je nemůže znát, když informaci o přesném předmětu řízení a přesném označení stavebního pozemku může z principu mít pouze žadatel či navrhovatel, tedy zpravidla stavebník, který svým úkonem a ze své vůle rozhoduje o místě zásahu i o tom, co bude a co nebude předmětem návrhového řízení podle vodního zákona.

Čtěte také: Petr Daniš o vztahu dětí a přírody

Dále lze argumentovat takto: výklad úřadu je zjevně obstrukčního charakteru, příčí se smyslu zákona a zjevné vůli zákonodárce, který uvedené ustanovení schválil v zájmu účasti sdružení v řízení, nikoli v zájmu znemožnění takové účasti. Tímto pochybným výkladem má být účelově eliminována z řízení určitá kategorie účastníků - a to ve zřejmém zájmu jiných účastníků, zpravidla žadatelů a stavebníků.

Jde o nerovné zacházení s účastníky správního řízení, jež je v rozporu se základními pravidly českého správního procesu (§ 4 odst. 2 správního řádu) a také v rozporu se základními povinnostmi úředníka samosprávného celku ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících samosprávných celků a o změně některých zákonů.

Práva Účastníků Řízení

Jde o nezákonné zbavení veškerých práv i nároku na přezkum postupu úřadu. Při odpírání účastenství je rozhodováno o veškerých procesních právech dotyčného subjektu, proto ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu je nutno rozhodovat formou správního rozhodnutí, proti kterému je možno podat odvolání a věc je pak přezkoumávána odvolacím orgánem.

K věci se zcela jednoznačně vyjádřil i správní soud. Jde o rozsudek ze dne 19.12. 2003, vydaný Městským soudem v Praze ve věci sp.zn.

"I pro účastenství podle ust. §14 odst. 2 správního řádu platí ust. §14 odst. 1 správního řádu, tedy pokud účastník, jemuž právo účastenství přiznává zvláštní předpis (zde zákon o ochraně), tvrdí, že je účastníkem správního řízení, je tímto účastníkem až do doby, než se prokáže opak, to je do právní moci rozhodnutí o tom, že není účastníkem řízení.

Čtěte také: Klasifikace podnebí v Česku

Takže i kdyby správní orgán měl za to, že subjekt domáhající se účastenství nesplnil podmínky účastenství v daném řízení, je povinen o tom rozhodnutu, vydat procesní rozhodnutí a až do pravomocného vyloučení má pak dotyčný všechna procesní práva.

Vzor Žádosti o Informování o Zahajovaných Řízeních

Žádost o informování o zahajovaných řízeních a zamýšlených zásazích bude muset být odpovídajícím způsobem konkrétní.

Věc: Ž á d o s t o informování o zahajovaných řízeních podle § 70 odst. 2 zákona č.

Žádáme, abychom byli předem informováni o zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona č.

1. výstavby a úprav místních komunikací a komunikací II. a III.
2. územní obvod obce Bojany, tj.

V Bojanech dne 1.5. Mgr.

1. Pokud již má občanské sdružení podánu žádost podle dosavadní právní úpravy, nebude třeba přikládat stanovy a doklad o volbě předsedy či jiného statutárního orgánu (který jedná za sdružení navenek), na druhou stranu správní orgány mohou zdržovat akceptaci žádosti i tím, že si budou tyto doklady schválně vyžadovat doplnit s odkazem, že požadují jejich aktuální (nyní rozhodné) znění.
2. Je otázkou, zda věcně nespecifikovat žádost pomocí ustanovení příslušného zákona, jež upravují jednotlivé druhy řízení, tedy např. podle § 4 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb. podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb. atd. Je skutečností, že u některých předpisů toto může činit problémy. Např. zahajovaná řízení podle § 35 stavebního zákona (územní řízení) znamenají široké spektrum různých více i méně závažných zásahů a takové vymezení nebude pokrývat případy sloučených územních + stavebních řízení. Je otázkou, jak se praxe v této oblasti vyvine.
3. Je nutno očekávat pokusy o účelové zneužití nové právní úpravy k úplné eliminaci účasti občanských sdružení nebo k tomu, že úřad bude naprosto libovolně rozhodovat, kam které sdružení pustí a kam nikoli.

Opatření k Nápravě Ekologické Újmy (§ 86 ZOPK)

Důvodová zpráva k § 86 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon či ZOPK) uvádí, že „ustanovení o odstranění následků neoprávněných zásahů jsou prakticky stěžejními instituty zákona, neboť umožňují v praxi napravovat, resp. kompenzovat vzniklou ekologickou újmu na přírodě a krajině“.

Ve skutečnosti je aplikace § 86 ZOPK nepříliš častá. Důvodem je nejen to, že některé typy ekologické újmy jsou prakticky nekompenzovatelné, ale rovněž nesprávně chápaný prostor pro správní uvážení („může“ uložit opatření k nápravě) a neochota řešit právní a věcné otázky spojené s rozhodováním o možnosti a účelnosti uvedení do původního stavu a zejména ukládáním přiměřených náhradních opatření k nápravě.

Povinný Subjekt a Odpovědnost za Přestupek

Podle § 86 ZOPK lze postupovat vůči tomu, „kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona“. Jde o projev odpovědnosti původce za ekologickou újmu, kterou způsobil protiprávním jednáním; s nápravou, resp. kompenzací ekologické újmy vznikající z protiprávního jednání obecně počítá zákon č.

Na rozdíl od odpovědnosti za přestupek, která zaniká uplynutím promlčecí doby, není možnost postupu podle § 86 ZOPK omezena žádnou lhůtou. To vyplývá z odlišného charakteru opatření k nápravě od správního trestu za přestupek, který výstižně vyjádřil Nejvyšší správní soud:

„Názor stěžovatelky, že v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty k uložení sankce za posuzované jednání, prekludovalo i právo uložit opatření k nápravě podle § 86 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, je nesprávný. Uložení této povinnosti totiž představuje pouze jeden z následků porušení povinnosti na úseku ochrany přírody stanovených v části osmé citovaného zákona, který, na rozdíl od uložení pokuty za přestupek, nemá sankční charakter. Cílem uložení opatření podle § 86 odst. 1 a 2 zmíněného zákona je uvedení poškozených, zničených nebo změněných částí přírody do stavu, v jakém se nacházely před nedovoleným zásahem, a pokud to není možné, kompenzace vzniklé ekologické újmy provedením vhodných opatření.

Je samozřejmé, že pokud nebyla protiprávnost zásahu povinného subjektu již prokázána v pravomocném rozhodnutí o přestupku, musí orgán ochrany přírody tuto skutečnost dokázat v řízení podle § 86 odst.

Povinnost Navrácení do Původního Stavu

Povinnost navrácení poškozené, zničené nebo nedovoleně změněné části přírody a krajiny do původního stavu, pokud je to možné a účelné, vzniká přímo ze zákona. Orgán ochrany přírody rozhodnutím podle § 86 odst.

Pokud je uvedení do původního stavu možné a účelné, nelze uvažovat o postupu podle § 86 odst. 2, tj. o uložení přiměřeného náhradního opatření k nápravě. To jasně vyplývá z hypotézy odstavce druhého § 86 („Jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, ...“).

Možnost uvedení do původního stavu musí být nejen faktická, ale i právní. Odborná literatura upozorňuje na možné právní překážky soukromoprávní povahy (zákon nestanoví povinnost vlastníka pozemku, je-li odlišný od povinného subjektu, strpět provedení opatření) i eventuální překážky veřejnoprávní (opatření nesmí být v rozporu např. s předpisy omezujícími či zakazujícími určité využití území, resp. určité činnosti v ochranných pásmech zařízení technické infrastruktury).

Ve vztahu k účelnosti navrácení do původního stavu se judikatura zabývala např. námitkou, že na území dotčeném nedovoleným zásahem se (nově) vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů, což mělo zpochybňovat vhodnost obnovení původního stavu. Nejvyšší správní soud přesvědčivě osvětlil, že provedenou změnu je třeba posuzovat komplexně:

„Podstatné pro posouzení reálnosti a účelnosti navrácení do původního stavu je to, v čem provedená změna spočívá. Je třeba posoudit, zda stav před zásahem byl pro daný ekosystém příznivější, případně i to, zda, byť došlo k nedovolenému zásahu, je nastalá změna pozitivní. … Účelnost navrácení do původního stavu nelze hodnotit pouze ve vztahu k živočišným druhům, jež území využívají, ale i ve vztahu k dalším ekologickým a estetickým funkcím, které poškozené (údolní niva) a zničené (revitalizovaný vodní tok) významné krajinné prvky plnily.

Náhradní Opatření k Nápravě

Podle § 86 odst. 2 platí, že: „Jestliže uvedení do původního stavu není možné a účelné, může orgán ochrany přírody uložit povinnému, aby provedl přiměřená náhradní opatření k nápravě.

Základním problémem pro naplnění klíčového významu, který důvodová zpráva § 86 ZOPK přikládá, je, že orgány ochrany přírody chápou použití § 86 odst. 2 jako víceméně arbitrární („může“, tedy nemusí uložit přiměřené opatření k nápravě), na rozdíl od obligatorního projednávání přestupků. Při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy však není prostor pro libovůli.

Důvodem pro neuložení náhradního opatření k nápravě, pokud uvedení do původního stavu není možné a účelné, tak legitimně může být např. dobrovolně provedené kompenzační opatření, které orgán ochrany přírody shledá přiměřeným (jakkoli nelze subjektům doporučit, aby si samy činily úsudek o tom, co je vhodné ke zmírnění následků nedovoleného jednání, neboť by pro nedostatek odbornosti mohly zasaženým částem přírody a krajiny způsobit „více škody /či spíše újmy/ než užitku“).

Naproti tomu důvodem pro neuložení náhradního opatření k nápravě typově nebude, že je nelze provést v lokalitě, kde k protiprávnímu jednání došlo. Jak konstatovala judikatura: „Uložená náhradní opatření k nápravě odrážejí především skutečnost, že nebylo možné v daném případě výsadbu provést v lokalitě, kde k protiprávnímu jednání došlo. V návaznosti na tuto skutečnost pak musela být určena druhově taková výsadba stromků, aby odpovídala zvolené lokalitě. Určení množství výsadby vychází ve svém základu z počtu pokácených dřevin a návrhu žalobce s přihlédnutím k ekonomickému dopadu pro jmenovaného.

Přiměřenost a Limity Náhradních Opatření

Vedle nedovolenosti zásahu (kdo jej provedl, zda je protiprávní) povinné subjekty nejčastěji rozporují přiměřenost náhradního opatření k nápravě. Ta je předmětem správního uvážení, které zákon limituje účelem náhradních opatření, jímž je „kompenzovat, byť jen zčásti, následky nedovoleného jednání“.

Stejně jako u uvedení do původního stavu platí, že požadované plnění musí být reálně možné a právně dovolené. Jako opatření k nápravě tak např. nelze uložit něco, co ze zákona přísluší jinému správnímu orgánu (např. odstranění stavby nebo provedení terénní úpravy, jestliže podléhá stavebnímu zákonu nebo jinému zvláštnímu předpisu). V takových případech jednak připadá v úvahu uložení „zbytkového“ opatření k nápravě orgánem ochrany přírody, jestliže samotné odstranění nelegální stavby nebo terénní úpravy na základě rozhodnutí příslušného stavebního úřadu nezajišťuje uvedení do původního stavu, resp. přiměřené náhradní opatření k nápravě následků nedovoleného zásahu do chráněných částí přírody a krajiny.

Pokuty a Exekuční Vymáhání

Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v nesplnění rozhodnutí podle § 86 ZOPK („neuvede poškozenou část přírody chráněnou podle tohoto zákona do původního stavu nebo nesplní opatření k nápravě tohoto stavu podle § 86“ - § 87 odst. 3 písm. e), resp. § 88 odst. 2 písm. g) ZOPK).

Reakcí na nesplnění rozhodnutí podle § 86 ZOPK v určené lhůtě by však měla být především správní exekuce, k níž je příslušný orgán ochrany přírody, který rozhodnutí v prvním stupni vydal.

Pro praxi není bez významu ani otázka závaznosti pravomocného rozhodnutí podle § 86 ZOPK pro právní(ho) nástupce adresáta rozhodnutí (tj.

Podle právní nauky skutečnost, že správní akt zavazuje i právní nástupce, musí být v zásadě vždy výslovně vyjádřena v zákoně.

ZOPK jako starší environmentální zákon výslovně závaznost rozhodnutí podle § 86 pro právní nástupce adresáta neobsahuje. Nelze se opřít ani o § 73 odst. 2 větu čtvrtou správního řádu, podle níž „jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků“.

Legislativní Kontext

Následující tabulka shrnuje novelizace a vztahy zákona o ochraně přírody a krajiny k dalším právním předpisům:

Prováděcí Předpisy a Vyhlášky

Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 54/1958 Ú. l. stanoví, že za druhy kriticky ohrožené se prohlašují rostliny cévnaté. Ministerstvo životního prostředí České republiky stanoví podle § 4 odst. 1 a 2, § 8 odst. 3 a 5, § 24 odst. 2, § 38 odst. 3, § 40 odst. 1, § 42 odst. 2 a 5, § 47 odst. 3, § 48 odst. 3, § 49 odst. 5, § 50 odst. 5, § 60 odst. 4, § 67 odst. 1, § 69 odst. 3, § 81 odst. 5, § 82 odst. 2, § 90 odst. 5, 6 a 7 zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb.

tags: #zákon #o #ochraně #přírody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Spiron sprej: Co obsahuje?
• Recenze designových košů
• Svoz odpadu Znojmo - podrobnosti
• Druhy kovových košů
• Česká republika: klima