Civilizované zpracování odpadu: Cesta k udržitelné budoucnosti

24.11.2025

Spalovny jsou podle ekologických aktivistů nebezpečné pro životní prostředí, zvyšují chemické znečištění, množství emisí oxidu uhličitého a ohrožují populace predátorů v přírodě. Novinářům to řekli zástupci ekologického spolku Arnika. Spolek od roku 2011 vede kampaň Nespaluj, recykluj, kterou se snaží apelovat na veřejnost i politiky.

"Planetární meze vyznačují bezpečný operační prostor planety Země, ve kterém se můžeme pohybovat tak, aby to pro svět nemělo škodlivé nebo katastrofické účinky. Konkrétně se jedná o devastace ekosystémů, omezování ekosystémových služeb a ekologické katastrofy," řekla odbornice na problematiku vlivu spaloven na životní prostředí spolku Nikola Jelínek. Podle Jelínek bylo překročeno pět mezí, a to změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, biogeochemické toky dusíku a fosforu, využití území a chemické znečištění. Právě k chemickému znečištění planety přispívají podle odbornice i spalovny.

Co se týká emisí toxických látek, tak spalovny mají nejpřísnější emisní limity ze všech energetických procesů. Hnacím motorem klimatické změny je oxid uhličitý. Odpad obsahuje uhlík, který má buď biogenní, nebo fosilní původ. Uhlík fosilního původu se v odpadu nachází zejména v plastech, které jsou vyrobené z ropy. Poměr druhů uhlíku je zhruba půl na půl. Podle odbornice se do hodnocení vlivu spaloven na životní prostředí nezapočítávají emise biogenního uhlíku. Množství spalovaných odpadů v Evropě podle ní roste, čímž rostou i emise oxidu uhličitého.

„Uhlíková náročnost výroby energie z černého uhlí je téměř totožná se spalovnou, která vyrábí elektřinu,“ řekla Jelínek. Uhlíková náročnost je jedním ze způsobů na nahlížení výroby energie. Ukazuje, kolik emisí oxidu uhličitého se uvolní při výrobě jedné kilowatthodiny energie. Díky tomuto ukazateli je možné porovnávat ekologičnost jednotlivých způsobů výroby energie. Podle zástupkyně Arniky je spalovna, která vyrábí elektřinu dvakrát tolik uhlíkově náročná, než je průměrná náročnost energie proudící do sítě Evropské unie.

Podle odborníka na toxické látky v odpadech a v životním prostředí spolku Jindřicha Petrlíka jsou spalovny zdrojem toxických látek, které obecně znečišťují životní prostředí. Podle Gavora je počet spaloven v Česku v porovnání s průměrem vyspělých států nižší. "V počtu spaloven jsme zatím hluboko pod průměrem vyspělých západních sousedů, které lze těžko podezírat, že zanedbávají ekologii a klimatické aspekty.

Čtěte také: Odpad v České republice

Ve věci odpadů je třeba být realističtí. Co s výmětem po vytřídění druhotných surovin? Zakopat není kam. A navíc se z popela dají získat zejména kovy. Z hlediska množství odpadu je ale důležitější nespotřebovávat.

Každá lokalita zavezená odpadem je riziková na dlouhá desetiletí a možná i na věky, pokud se časem zjistí, jaký vliv má na své okolí. Povím vám případ potoka vyvěrajícího u skládky. Kdysi plný ryb a dnes smradlavá stoka pro níž projektují čističku, aby nedocházelo ke kontaminaci jeho okolí a řeky, kam se vlévá. Neškodná skládka? A to prosím funguje podle předpisů teprve patnáct let !!!

A co se týče Vašeho názoru - Zeměkoule není nafukovací a řešit likvidaci odpadu skládkováním je hodně krátkozraké řešení. To byste věděl, kdybyste se na nějakou skládku zajel podívat. A to by chtělo zvednout zadek od počítače a zajet se tam podívat. Vážený pane Macháčku, volité silná slova, ale můžu vám z osobní zkušenosti potvrdit, že spalování odpadů je 100x horší, než je poctivě vytřídit , kompostovat atd. atd. a těch 5-10% zakopat. Spalování je přesně o tom, co tu popisujete. Naházíme to do kotle, aby to nebylo vidět, přeměníme to na dioxiny mikroplasty a ten jedovatý neviditelný mikropopílek l, ktrý vám projde i přes vlásečnice, nasypeme lidem na hlavu.

Je to mnohem míň vidět a lidem sice bude divné, proč všichni okolo mají nádory, poruchy reprodukce a poškozený CNS, ale vétšina si to nedá dohromady. Takže to nej co pro krajinu podle vás můžeme udělat, je zavézt ji bordelem a pak to zrekultivovat a pak zkoušet, co by se tím placem dalo dělat. Teda já nevím, ale kladný vztah k přírodě a krajině si představuji trochu jinak.

Vytřídění a vlastní recyklační proces jsou dva kroky. Vlastní recyklace mohou být docela náročné neekologické technologie, proti kterým může být značný odpor místních. Např. Spalování komunálního odpadu v centru města Brna, spojené s navýšením dopravy o desetitisíce kamiónů ročně je zločin. Spalovna se navíc bude rozšiřovat, je to pohádkový byznys, za odvoz paliva (odpadu) lidé zaplatí a za teplo a elektřinu vzniklou spálením odpadu, zaplatí znovu. Třídění je fikce, vytřídí se použitelné plasty a kovy a to nejhorší svinstvo skončí v peci.

Čtěte také: Co je hierarchie zpracování odpadu?

Jen doplním info z r. Ve Vídni je vybudován systém zásobování města teplem, získaným při spalování odpadů. Jsou zde 3 velké spalovny komunálního odpadu (Spittelau, Pfaffenau a Flötzersteig) a dále spalovna nebezpečných odpadů a čistírenských kalů Simmeringer Haide. Podle údajů z r. 2004 v Rakousku vzniklo 3 419 000 t odpadů/rok, z toho se spalovalo 44,69 % (ve spalovně Simmeringer Haide 16,41 % z celkového množství). Rakouská produkce kalů z ČOV činila 880 000 t/rok, z toho bylo spalováno 37,07 % (jen v Simmeringer Haide 25,18 %). Sám moc dobře víte, jaký je v tom rozdíl. Ve Vídni o spalovně ani nevíte.

Když se v civilizované Evropě v r. 2020 energeticky, ve k tomu instalovaných 504 zařízeních energetického využití odpadů využilo přes 101 milionu tun odpadu, z čehož na ČR připadlo využití jen 0,7 mil tun ve 4 (čtyřech!) provozovaných spalovnách komunálního odpadu (správně ZEVO), asi máme co ve vztahu k Evropě dohánět? A je alarmující, že největšími oponenty a štváči proti výstavbě dalších ZEVO v ČR, jsou právě zájmové spolky, které se zaklínají ekologií. Zajímavé je, že prakticky každodenní požáry skládek komunálního odpadu Arnice nevadí, nikdy je nekritizovala, nikdy nenapadla rozšíření jediné skládky komunálního odpadu.

Ono není jak zakázat nejenom spalovnu, ale taky skládku, když to není kde spálit. Co se znečištěným plastem? recyklovat? a jiné degradace? tak skončí na skládkách. Ovšem to co popisujete spalovna jen zhorší.

Jsme strůjci odpadu a dokud se nebude snižovat jeho výroba, tak se nikam neposunem. Bydlím pod Brnénskou spalovnou a musím potvrdit, že i přes ujišťování o tom, jak je vše OK, je to životu nebezpečné místo. Spad ve formě mikroskopických vlákenek je všude, a každý den je toho na nábytku tak 1/2 mm znovu a znovu. Nedá se tu pořádně nadechnout i když nevíte proč, nesmrdí to. Koho znám měl problémy, neplodnost, potraty, roztoušená skleróza, nádory lymfatického systému - umrtí kolem 50, děti neustále "nastydlé". U zvířat typy nádorů, které se jinde takřka nevidí.

Lobbisté vyrazili mezi poslance. Jedni je přesvědčují o výhodnosti spalování odpadů, druzí naopak chtějí udržet trh pod kontrolou odpadářských koncernů.Zmíněný návrh na radikální změnu vycházel vstříc zájemcům o stavbu spaloven komunálního odpadu. Proti návrhu se sešikovala "široká koalice" zahrnující různorodé zájmové skupiny od zpracovatelů odpadů přes Svaz měst a obcí až po Hnutí Duha. Spalování odpadu zvažují některé teplárny, které tak chtějí nahradit část stále více nedostatkového hnědého uhlí. Novou spalovnu nyní staví Plzeňská teplárenská, podobnou investici zvažuje také skupina EPH na Mostecku. Jejich protistranu reprezentují hlavně velké firemní skupiny podnikající v oboru nakládání s odpady. Ty patří vesměs do silných globálních skupin, jako je Marius Pedersen, Suez Environment či FCC Group.

Čtěte také: Zpracování textilu a ekologie

Tento návrh měl být ukládání jinak využitelných komunálních odpadů na skládky možné jen do roku 2022. Poplatky za jejich ukládání měly do roku 2020 narůst na dvojnásobek dnešní úrovně. Teplárenské sdružení, jehož někteří členové výstavbu spaloven chystají či zvažují, bylo s návrhem spokojeno. Ostatní zájmové skupiny se postavily ostře proti. Hnutí Duha přišlo s varováním, že poplatky za svoz odpadu pro běžnou domácnost zdraží až o 550 korun ročně.

Z navržené změny zbylo jen torzo. Vypadlo zvýšení plateb za skládkování, naopak se zde objevuje razantní návrh zcela od počátku roku 2024 zakázat ukládání komunálního odpadu na skládky. S jedním dílčím návrhem nejsou spokojeny ani odpadářské firmy. "Podle tohoto návrhu mohou tvořit materiály sloužící k zabezpečení skládek pouze 20 procent celkové hmotnosti. To je z fyzikálního hlediska nesmysl. Aby byly skládky stabilní, musí množství těchto zpevňujících materiálů odpovídat požadavkům stavebních norem. Výhodou "okleštěného návrhu" naopak je, že reaguje na výhrady Evropské komise a zavádí samostatné nádoby na sběr kovů a biologicky rozložitelných odpadů. Alespoň na uvedeném opatření se různé zájmové skupiny shodnou.

V ekonomicky nejvyspělejších zemích západní a severní Evropy dnes vypadá nakládání s odpady zhruba následovně: 50 až 60 procent se recykluje či kompostuje, zbytek skončí hlavně v kotlích spaloven. K podobnému modelu by dle představ ministerstva životního prostředí mělo směřovat i Česko. Zatímco loni se skládkovala více než polovina komunálního odpadu, za 10 let to má být pouhých 12 procent. Podíl energetického využití odpadů se má zvýšit z 12 na 28 procent, podíl recyklace a kompostování z jedné třetiny na 60 procent.

V prakticky celé západní a severní Evropě je energetické využití běžným způsobem, jak se zbavit té části komunálního odpadu, která se nehodí k recyklaci či kompostování. Jejich výstavba a provozování zvýšené emoce nevyvolává. Zatím jsou v provozu jen tři spalovny, jež vznikly před rokem 2000 v Praze, Brně a Liberci.

Firmy působící v oboru odpadového hospodářství kontrují názorem, že spalovny jsou neekonomické. "Vývoj směřuje ke zpracování vhodné části komunálního odpadu na alternativní palivo. To je vhodné pro spalování ve fluidních kotlích elektráren a tepláren či v cementárnách," říká šéf ČAOH Petr Havelka.

Testovali jsme spalování tuhých alternativních paliv v letech 2011 a 2012 na fluidních kotlích v elektrárnách Poříčí, Hodonín a Tisová. Teplárenské sdružení ČR zůstává k jejich využití skeptické a preferuje výstavbu spaloven. Ty totiž odpady spalují při vyšších teplotách, čímž klesá riziko vypouštění zdraví škodlivých emisí. Podle ředitele Teplárenského sdružení ČR Martina Hájka vzniká při spoluspalování odpadů řada problémů. "V palivu z odpadu je obsažen chlor, který ničí kotle tepláren.

Poukazují na nízké využití takových zařízení v západní a severní Evropě. S ohledem na zmíněný požadavek Evropské komise na recyklaci či kompostování 70 procent komunálního odpadu v roce 2030 vzniká riziko, že miliardové investice do nových spaloven v Česku budou zmařeny.

GasNet je připraven zvedat podíl biometanu i vodíku v sítiNejen Česká republika, ale celá Evropa v současné době intenzivně řeší diverzifikaci dodávek zemního plynu. Tuzemské plynárenství nabízí řešení, kdy si plyn můžeme vyrobit i lokálně přímo v České republice. Navíc to bude plyn zelený a obnovitelný. „Sázíme na biometan a vodík. Biometan už v našich plynovodech proudí. ČR ale musí více využít jeho potenciál. Zároveň existují už první plány a projekty na lokální výrobny vodíku, takzvané elektrolyzéry. Ty do naší sítě budeme umět také připojit. Na příměsi biometanu je naše infrastruktura připravena a intenzivně pracujeme na tom, abychom v krátké době byli připraveni na příměsi vodíku,“ říká Ivo Jirovský ze společnosti GasNet.

Biometan, tedy očištěný bioplyn, je svým složením takřka identický se zemním plynem. To znamená, že vše, co funguje na zemní plyn, funguje i na biometan. Jeho obrovskou výhodou je, že se jedná o obnovitelný zdroj. Biometan se vyrábí z organického odpadu a má díky tomu neutrální uhlíkovou stopu.

Jako první distributor v ČR ho začala do své sítě vtláčet na konci roku 2019 společnost GasNet. Biometan v tomto případě vyrábí bioplynová stanice v Rapotíně na severní Moravě. Ta je napojena přímo na distribuční síť.„V současnosti máme smlouvy o budoucím připojení s dalšími stanicemi. V tuzemsku je přes 550 bioplynových stanic. Kromě toho se plánuje mnoho nových projektů. Biometan má tak u nás velký potenciál. Do roku 2030 by mohl nahradit 10 až 15 % tuzemské spotřeby zemního plynu pro potřeby vytápění i silniční dopravy,“ vysvětluje Jirovský.

Vodík je v poslední době skloňován ve všech pádech. Evropa i Česká republika mají své vodíkové strategie. Středně- a dlouhodobé scénáře počítají s přechodem ze zemního plynu na čistý vodík. Jak ale s vodíkem začít už v krátkodobém horizontu? Odpověď přináší takzvaný blend neboli příměs vodíku, z počátku v menších množstvích.„Příprava naší distribuční sítě na vodík se zakládá zejména na její úpravě a modernizaci. Ta spočívá mimo jiné ve výměně části ocelového potrubí za polyetylenové, které už plně umožňuje distribuci 100% vodíku. Tento proces probíhá kontinuálně více než 20 let. Díky tomu nyní pokrývá polyetylenové potrubí přes 60 % místních sítí v obcích a městech. Z informací, které máme, a zkušeností jiných distributorů v rámci Evropy dnes víme, že i zbytek naší sítě zvládne s dílčími úpravami již nyní příměs vodíku ve výši 20 %. Nyní připravujeme pilotní projekty, abychom tyto informace potvrdili a mohli ukázat veřejnosti,“ vysvětluje zástupce GasNetu.

Snaha o snížení uhlíkové stopy v dodavatelském řetězci už není prázdným pojmem. Vážně ji berou logistické i dopravní firmy. Důležitá je také pro výrobce obalů. Firmy v Česku uvedly v roce 2024 na tuzemský trh více obalů, přičemž jejich míra recyklace a třídění se naštěstí v loňském roce nezastavila, ale naopak opět vzrostla. Každý z nás vytřídil v průměru 88,2 kilogramu odpadů, což je meziročně o 12,6 kilogramu více. Nejvíce se již tradičně recykloval papír. Dobře se vedlo také železným obalům a sklu. Vyšší míry recyklace se dočkal rovněž plast.

Za udržitelná řešení se rozdávají i ceny. Společnost nerozděluje pouze politika. Výrazné pro a proti vykazuje také povinné zálohování nápojových PET lahví a plechovek. Na jedné straně barikády stojí například zástupci nápojových gigantů a ministerstva životního prostředí, zásadně proti jsou například starostové nebo Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH). Rozpačitý postoj vyjadřují také někteří zástupci retailu. Téměř jisté je, že nás zálohový systém nemine.

Naši republiku tak může každoročně klimatická změna připravit o více peněz, než kolik se nyní vydává na důchody. Míra recyklace obalů v České republice se meziročně zvýšila o čtyři procentní body, jejich celkové využití je vyšší o pět procentních bodů. Již celé tři čtvrtiny občanů třídí odpad. Pomáhá tomu také široce dostupný systém barevných popelnic. V Česku jich byl instalován již téměř milion. Jejich průměrná vzdálenost od domácností je kolem 90 metrů.

Pokud by se povedlo zavést v Česku moderní zálohovací systém na PET lahve s využitím QR kódu, občané by mohli vracet tyto lahve pohodlněji, ekologičtěji a hygieničtěji. Na rozdíl od aktuálního návrhu Ministerstva životního prostředí by se také využila už vybudovaná síť žlutých popelnic.

Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP ČR) představilo návrh, jak by mohl vypadat systém záloh na jednorázové PET lahve a plechovky. Od novinky očekává, že by se k recyklaci mělo dostat více než 2,5 miliardy kusů nápojových plastových lahví a plechovek ročně, snížení množství nevyužívaného odpadu a také menší znečištění měst, obcí i volné krajiny. Prioritami je předcházení vzniku obalových odpadů, nahrazení jednorázových plastových obalů opakovaně použitelnými, snížení množství obalů a obalových odpadů, zvyšování množství recyklovaných plastů v obalech, zákaz některých obalových materiálů a požadavky na informování spotřebitele.

Ekodesign v balení spotřebitele láká. Slyší na něj především mladá generace, ale své příznivce si získává i v řadách střední a starší generace. Otázkou zůstává, zda jde pouze o marketingový trik nebo to výrobci a maloobchodníci myslí se zelenou linií opravdu vážně.

Zelená logistika je nejčastěji zmiňována v souvislosti s nákladní silniční dopravou. Ve hře jsou vozidla na různé alternativní bezemisní pohony. Ve městech se objevují nákladní elektrokola. Výzkumné centrum Evropské komise (JRC) zveřejnilo studii referující o nemalém potenciálu pěnového polystyrenu pro oběhové hospodářství. Z 12 druhů vybraných odpadů se umístil na 5.-7. místě. Významným krokem k cirkularitě může být jeho separovaný sběr. V tuzemsku k němu podniká intenzivní kroky Sdružení EPS ČR, které si již systém separovaného sběru odzkoušelo v praxi v Kralupech nad Vltavou.

Podle údajů OSN bylo v roce 2021 celosvětově spotřebováno 101,4 miliardy tun surovin, přičemž pouze 8,6 % z nich bylo recyklováno. Akční plán EU pro oběhové hospodářství si klade za cíl snížit do roku 2030 na polovinu množství komunálního odpadu, který se nerecykluje.

MŽP podporuje výstavbu zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO), a to i jako součást krajských či mezikrajských integrovaných systémů nakládání s odpady. MŽP v souladu s evropskou legislativou prosazuje dodržování hierarchie nakládání s odpady, kterou určuje členským státům Evropská unie - předcházet vzniku odpadů, dále vzniklý odpad opětovně použít, recyklovat a následně využít jinak, například energeticky. V ČR je převážná část komunálních odpadů skládkována, což by měl být až poslední způsob, jak nakládat s odpady.

V přípravě je nový zákon o odpadech, kterým dojde k vyrovnání cen za skládkování a energetické využívání odpadů. Zákon o odpadech, vyhláška o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady ukládají povinnost výrobcům zajistit financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu. Pro splnění této povinnosti výrobci založili kolektivní systémy, na které přenesli své povinnosti. Výši recyklačního poplatku stanovuje kolektivní systém, který zabezpečuje pokrytí nákladů spojené se sběrem, zpracováním, využitím nebo odstraňováním, tzv. historických elektrozařízení z domácností.

V květnu se obcím a městům otevřel program Zelená úsporám, v němž je pro zateplování a změnu způsobu vytápění veřejných budov alokováno 200 mil. Kč. Ministerstvo životního prostředí počítá s tím, že uvolní ještě další finanční prostředky ze vzniklého bilančního přebytku zdrojů Programu Zelená úsporám na realizaci opatření vedoucích k úsporám energie v budovách veřejného sektoru.

Sluníčko i počasí stále láká k vycházkám a výletům do přírody. Ať tak, či onak, asi nikdo, kdo má rád přírodu, nemá pochopení pro littering.

Litteringem u nás tedy označujeme volně pohozený odpad nebo odpad ponechaný na místě, které pro odkládání odpadu není vyhrazeno.Mezi typické zástupce litteringového odpadu patří obaly od sladkostí, žvýkačky, cigaretové nedopalky, obaly od rychlého občerstvení apod. Mnoho lidí si zřejmě neuvědomuje následky svého chování - například volně pohozené žvýkačky se mohou v přírodě rozkládat neuvěřitelných 50 let, cigaretové nedopalky přibližně 15 let.

Tady stojí za zmínku, že páchání nepořádku v okolí sběrných nádob či třídicích hnízd nebo podílení se odkládáním odpadu na černých skládkách není littering, ale jedná se o tzv. nelegální chování.Littering je komplexní problematika, která trápí města, obce a přírodu, jež si s pohozeným odpadem v mnoha případech nedokáže bez naší pomoci poradit. Pro města a obce je littering značnou zátěží v mnoha směrech a na jeho řešení musí obce vynakládat nemalé prostředky.

Kdo by rád pomohl uklidit z přírody odpad, může se zapojit do projektu Ukliďme Česko. Jeho hlavním záměrem je od roku 2013 na území ČR aktivně bojovat proti černým skládkám a nepořádku ve městech, obcích a v přírodě. Do projektu se mohou zapojit jednotlivci, rodiny, skupiny nebo i firmy v rámci teambuildingu.

Kromě toho, že běžci koukají, aby nezakopli o nějaký kořen či jinou překážku, a nedopadli tak tvrdě na hubu, ještě při této náročné aktivitě sbírají odpady. Pojem pochází ze švédského „plocka upp“, protože právě ve Švédsku proběhl v roce 2016 první organizovaný sběr odpadu za běhu.

Ať jste kdekoli, i když barevné kontejnery zrovna nevidíte, neházejte odpad, kam nepatří…Vytříděním vyprodukovaného odpadu umožňujeme jeho efektivní využití - z odpadu se díky tomu může stát zdroj druhotných surovin, případně je možné ho využít energeticky třeba k výrobě tepla. Díky tomu nemusí být odpad uložen na skládky a šetříme tak přírodu - jen v loňském roce jsme tak uchránili přibližně 30 km2 přírody.

My ostatní, žijící v městských domech, někdy končíme při vynášení organického odpadu u hnědé popelnice na bioodpad. Ptáte se, proč třídit bioodpad? Bioodpad totiž správně do směsného odpadu nepatří.Zabírá zbytečně mnoho místa a jeho možné využití (např. kvalitní kypření půdy humusem) tím vyjde naprázdno.Ušetříte tak až 18 % místa v popelnici na běžný směsný odpad.

Cílem civilizované a uvědomělé společnosti je snížit produkci odpadu na minimum a efektivně využít vše, co již nepotřebujeme (tedy vyhazujeme do koše se směsným odpadem, protože to již dále nelze upotřebit).Důvody pro využití organického odpadu jsou jasné - lze ho zúročit jako humus a příměs do půdy na zahrádce nebo přidáním do květináčů. Efektivně vzniká nejúčinnější podoba přírodního „hnojiva“ a největším bonusem je absence jakýchkoliv chemikálií.

I třídění bioodpadu má ale svoje pravidla, která nejsou těžká, ale je důležité je mít na srdci. Chceme třídit bioodpad, ale kde? Slyšeli jste už o kompostování v bytě?Kompostovat doma, to dneska není žádná věda, jen je zapotřebí přizpůsobit se našim domácím podmínkám. Nabídka domácích kompostérů se rychle rozrůstá a na trhu lze najít hned několik atraktivních možností.Ideální umístění kompostéru je na balkóně, některé ale dokáží kvalitně fungovat i v temném koutě (třebas na chodbě).

Pokud dodržíte správné podmínky kompostování, vše by mělo klapnout bez potíží a obavy z nevítaného odéru nejsou na místě.A že vám kompostér, tedy vlastně vlastní kompost, může pomoct s vaší malou domácí zahrádkou, to je snad třešnička na dortu.Mějte na mysli, že vše závisí na dobrém uspořádání, pořádek v nádobách na třídění odpadu doma je prostě základ.

Pokud si nevíte rady nebo jste na speciální hnědou popelnici na bioodpad ve svém okolí ještě nenarazili, neváhejte se obrátitna městský úřad. V každém městě či městské čtvrti se možnosti liší. Současně se různí i možnosti spolufinancování ze strany města.Podmínky pro třídění organického odpadu jsou často výhodné a vám nic nebrání se domluvit se sousedy a pořídit si vlastní popelnici na třídění bioodpadu, tak jako si domluvit jeho svoz.

Někde lze třídit bioodpad do velkoobjemových kontejnerů, které jsou přistavovány v předem stanovených termínech. Do nich můžete vyhodit nahromaděné domácí zbytky.Veškeré informace by vám měli dát zaměstnanci vaší obce nebo konkrétního městského úřadu.

V neposlední řadě je zde i alternativa kompostování v rámci komunitních zahrad. I když se vám mohou zdát nabízená řešení komplikovaná a vy si říkáte - už ne další třídění!, nepropadejte strachu z komplikací a práce navíc.Uvidíte, jak málo v závěru vyhodíte do klasické popelnice - a to se počítá!