Film Proti přírodě je cestou do drsné norské krajiny a do hlavy třicátníka Martina, mladého otce a manžela.
Martin vyráží sám na víkendový výšlap do hor a my slyšíme jeho necenzurované myšlenky: nekompromisně upřímné postřehy o jeho spořádaném maloměstském životě, o něm samotném i o lidech v jeho okolí. Jeho názory a fantazie sahají od prostých dětinskostí až k hlubším dilematům lidského života.
Martin si připadá odcizený od svých kolegů v práci i od své rodiny. Má pocit nedostatočnosti, pretože nedokáže zaujať rolu, v ktorej by sa cítil pohodlne. Prostredníctvo svojho vnútorného monológu chce lepšie porozumieť životu.
Mladý režisér jde ve snímku Proti přírodě s kůží na trh, a to doslova. Po většinu stopáže se mu daří držet divákovu pozornost, protože je upřímný a jeho intimita baví.
Někteří z kritiků s nadsázkou zmiňují, že Giæverův penis dostává ve filmu skoro stejně prostoru jako titulní příroda. Nejedná se nicméně o bezúčelné obnažování.
Čtěte také: Klasický thriller: Ohrožení Britannicu
"Proti prírode je očividne nízkonákladový film, no nepôsobí lacno. Má premyslený scenár, dobré herecké výkony a príťažlivú kameru.
Najzaujímavejším sú ale podľa mňa otázky, resp. skôr témy, ktoré tápajúci hlavný hrdina nadhadzuje. V tomto ohľade je film zaujímavým najmä pre nás mužov, keďže nezakryto zobrazuje mnohé naše problémy, avšak určite aj pre ženy, ktoré sa z filmu môžu o mužoch čo to dozvedieť.
V nedaleké budoucnosti dvě ženy, žijící na samotě v odlehlém lese, postupně zjišťují, že se svět kolem nich ocitl na pokraji zkázy. Sice se jedná o postapokalyptický příběh na základě blackoutu, tentokrát se vyobrazuje v daleko reálnějším konceptu ohlížející se po osudu dvou sester žijící s otcem na samotě. Nejsou tu jako obvykle žádné násilnické ozbrojené skupiny, žádní zombie, žádná armáda, prostě nic. A tak se příběh jeví spíše jako lehčí psychologické drama, kde se sestry snaží po náhlé smrti otce vlivem úrazu přežít jak se jen dá. Jejich emoce jsou přesně takové, jaké by v takové situaci skutečně byli. I určité nelogičnosti v jejich chování a nápadech připadají daleko věrněji ke skutečnému životu.
Dějová linka je naprosto bez napětí, pořádné akce či nějakého překvapení. Děj nikam nespěchá a ubíhá plynule i když přeci jen v poněkud pomalejším tempu. Snímek se tedy svým lehčím příběhem zaměřuje jen na určitý okruh diváků nemající rady až moc velké násilí.
Alternativně se lepí vteřiňákem k asfaltu evropských silnic čímž způsobují výtluky, protože posledně jednoho vybourali i s kusem obrusné vrstvy.
Čtěte také: Recenze Sestra v Ohrožení
Čtěte také: Záchrana Země
tags: #csfd #proti #přírodě #informace