Organizace všech druhů projevují rostoucí zájem o dosažení a prokázání svého dobrého environmentálního profilu řízením dopadů svých činností, výrobků a služeb na životní prostředí v souladu se svou environmentální politikou a cíli.
Mnohé organizace provedly environmentální „přezkoumání“ nebo „audity“, aby mohly vyhodnotit svůj environmentální profil. Tato přezkoumání a audity však samy o sobě nemusí stačit na to, aby organizaci ujistily, že její výkonnost nejen splňuje, ale i v budoucnu bude splňovat požadavky právních předpisů na ni kladené a požadavky vyplývající z její vyhlášené politiky.
Mezinárodní normy pro oblast environmentálního managementu mají organizacím poskytnout prvky účinného systému environmentálního managementu (EMS), které je možno integrovat s ostatními potřebami managementu, a tak pomáhat organizacím dosáhnout environmentálních a ekonomických cílů.
Existuje zásadní rozdíl mezi touto mezinárodní normou, která popisuje požadavky na systém environmentálního managementu organizace, a která může být použita pro certifikaci/registraci a/nebo pro vlastní vyhlášení v organizaci zavedeného systému environmentálního managementu a dalšími směrnicemi, podle nichž nelze certifikovat a které mají organizacím poskytnout základní pomoc při vytváření, zavedení nebo vylepšování systému environmentálního managementu. Environmentální management zahrnuje celou řadu otázek, včetně těch, které ovlivňují strategii a konkurenceschopnost podniku.
Tato mezinárodní norma specifikuje požadavky na systém environmentálního managementu, které mají organizaci umožnit přípravu a zavedení politiky a cílů, které berou v úvahu požadavky právních předpisů a informace o významných environmentálních aspektech. Je zamýšlena tak, aby mohla být uplatněna v organizacích všech typů a velikostí a aby zohlednila různé geografické, kulturní a sociální podmínky. Úspěch systému závisí na závazku a zapojení všech úrovní a funkcí v organizaci, zejména vrcholového vedení. Takový systém umožňuje organizaci připravit environmentální politiku, navrhnout cíle a procesy pro dosažení závazků obsažených v politice, přijmout opatření nezbytná pro zlepšení svého environmentálního profilu a prokázat shodu systému s požadavky této mezinárodní normy. Hlavním cílem této mezinárodní normy je podporovat ochranu životního prostředí a prevenci znečištění v rovnováze se sociálními a ekonomickými potřebami.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
V mezinárodní normě ISO 14040, kterou ČR přejala jako ČSN EN ISO 14040 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Zásady a osnova je metoda LCA definována jako: "shromažďování a vyhodnocování vstupů, výstupů a možných dopadů na životní prostředí výrobkového systému během jeho celého životního cyklu".
Provádění metody LCA je normalizované čtyřicítkovou dekádou řady norem ISO 14000 a v praxi se rozděluje do čtyř etap:
Fáze stanovení cíle a rozsahu je důležitá, protože určuje proč se LCA provádí (včetně zamýšleného užití výsledků) a popisuje studovaný systém a studované kategorie údajů. LCI zahrnuje sběr údajů potřebných k dosažení cílů dané studie. Ve výkladové fázi LCI (viz kapitola 7 této mezinárodní normy) jsou údaje hodnoceny z hlediska cíle a rozsahu nebo podle sběru dodatečných údajů nebo podle obojího. Výkladová fáze také typicky vyúsťuje ve zlepšené porozumění údajům pro účely podávání zpráv.
Návod k využití různých metod environmentálního managementu je uveden v jiných mezinárodních normách, zvláště v normách týkajících se environmentálního managementu vytvořených ISO/TC 207.
POZNÁMKA Tato mezinárodní norma je založena na metodologii známé jako Plánuj-Dělej-Kontroluj-Jednej (PDCA).
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
tags: #ČSN #EN #ISO #14041 #environmentální #management