Česká technická norma ČSN ISO/TR 14047 ilustruje způsoby nebo možnosti hodnocení dopadů životního cyklu, LCIA, které je třetí fází posuzování životního cyklu, jak je uvedeno v ISO 14040. Používá k tomu několika příkladů, které se týkají klíčových oblastí ISO 14042, aby na jejich základě popsala a vysvětlila různé přístupy a možnosti hodnocení dopadů životního cyklu tak, aby byly s uvedenou normou v souladu. V současné době neexistuje žádná jednoznačná metoda pro hodnocení dopadů životního cyklu.
Metodika hodnocení životního cyklu výrobků a služeb je nejčastěji známá pod zkratkou LCA z anglického Life-Cycle Assessment. Jedná se o systematický přístup, jímž se hodnotí dopady produktu na životní prostředí.
Za produkt se zde považuje definovaný výrobkový systém zahrnující všechny vstupy materiálů, energií a dopravy potřebné pro výrobu produktu, jeho vlastní výrobu a užití až po fázi likvidace. Je tak zahrnut celý životní cyklus daného produktu a posuzují se všechny environmentální dopady, které jsou s tímto životním cyklem spojené.
Během vývoje metodiky byla zformována následující struktura celé analýzy LCA, která se skládá ze 4 fází:
Podrobná metodologie LCA analýzy je dnes obsažena zejména v následujících mezinárodních normách:
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Celá tato oblast se ve stavebnictví dotýká problematiky souhrnně nazývané „udržitelná výstavba“. V rámci EU bylo v roce 2011 publikováno sdělení Evropské komise (EK) nazvané „Plán pro Evropu účinněji využívající přírodní zdroje“. Pro oblast stavebnictví zde byla identifikována na jedné straně velká spotřeba/čerpání přírodních zdrojů a na druhé straně velký potenciál možných úspor.
Soubor nově vytvořených norem řady EN 15000 (často využívajících i dříve zpracované normy ISO) poskytuje jednotný evropský systém pro posuzování udržitelnosti budov a stavebních produktů (výrobků i služeb), který je založený na přístupu zohledňujícím jejich životní cyklus a jehož hlavním cílem je umožnit porovnatelnost výsledků.
Posouzení udržitelnosti, provedené podle těchto nových norem, kvantifikuje dopady a aspekty environmentálních, sociálních a ekonomických vlastností budov pomocí kvantitativních i kvalitativních indikátorů (např. TZÚS Praha, s.p., již dlouhou dobu sleduje tyto trendy a na základě dobré a dlouhodobé znalosti stavebních výrob a procesů nabízí organizacím pomoc při tvorbě LCA studií zaměřených na problematiku životního cyklu produktů. V oblasti stavebních produktů význam této problematiky stoupá i v návaznosti na zařazení 7. základního požadavku do CPR (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
Zmírnění dopadu stavby na tvorbu přízemního ozonu, aneb důraz na snižování množství ekvivalentních emisí ethenu (etylénu) vzniklých v průběhu vybraných fází budovy. Jedná se tedy o redukci emisí C2H4,ekv. vzniklých např. v souvislosti s energií spotřebovanou během celoročního provozu budovy a/nebo snížení množství produkce svázaných emisí C2H4,ekv.
Přízemní ozon nemá v ovzduší svůj vlastní emisní zdroj. Vzniká v důsledku fotochemických reakcí svých prekurzorů (tzn. látek podmiňujících vznik přízemního ozónu), a to hlavně oxidu dusíku a těkavých organických sloučenin. Tyto prekurzory jsou produkovány například silniční dopravou, spalováním fosilních paliv a používáním rozpouštědel.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Při dodání energie v podobě slunečního záření do prostředí, kde jsou tyto látky, dochází k tvorbě přízemního ozonu a ještě dalších oxidantů, které působí škodlivě na prostředí svým oxidačním potenciálem. Zatímco stratosférický ozon má pozitivní význam pro život v podobě absorpce ultrafialového záření, přízemní ozon má coby atmosférický polutant význam negativní.
Ozon v přízemních vrstvách je z fyziologického hlediska jedovatým plynem, který vyvolává řadu nežádoucích reakcí. Při vdechnutí dochází k poruchám respirace, vzniku bronchitidy a plicního edému.
U hodnocení provozních spotřeb energií se při procesu certifikace hodnoty ověří dle skutečně naměřených hodnot dílčích spotřeb energie. Pokud neexistují změřené spotřeby dle požadovaného rozčlenění, pak se musí vhodným způsobem rozklíčovat. Také se musí zohlednit případné nedosažení plné obsazenosti budovy, a to přepočtem spotřeby energie na plnou, resp. projektovanou obsazenost.
Pokud je budova projektována jako Shell and Core a některé konstrukce a materiály nejsou známy a není možné je odhadnout, tak se ve fázi certifikace projektu nezapočítávají. Obdobně se postupuje i u standardně projektovaných budov. Do hodnocení vstupují jen rekonstrukcí přidané materiály a prvky budovy.
Hodnotí se emise vznikající jako důsledek spotřeby provozní energie, která je vyčíslena v kritériu PEE Primární energie z neobnovitelných zdrojů. Z tohoto kritéria se přebírají dílčí množství dodané energie na systémové hranici budovy pro celoroční provoz budovy, a ty se následně pomocí emisních faktorů přepočítají na emise C2H4,ekv. - analogicky se k tomu využije výpočet z kritéria PEE.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Celková suma roční produkce provozních emisí C2H4,ekv. se vztáhne na celkovou podlahovou plochu, viz Tab. Hodnocení navazuje na výpočty spotřeby svázané energie v kritériu PEE Primární energie z neobnovitelných zdrojů.
Z výpočtů vzejde celková suma produkce svázaných emisí C2H4,ekv., která se vztáhne na celkovou podlahovou plochu, viz Tab. M.j. HPOC je výsledná měrná roční produkce emisí C2H4,ekv. HPOC.SE je měrná roční produkce svázaných emisí C2H4,ekv. HPOC.PE je měrná roční produkce provozních emisí C2H4,ekv. Do kriteriálních mezí vstupuje výsledná měrná roční produkce emisí C2H4,ekv.
SBToolCZ: On-line metodika verze 2022. Copyright ČVUT v Praze a Národní platforma SBToolCZ.
tags: #csn #iso #tr #14047 #environmentalni #management