Cyprinus carpio: Ohrožený druh

Mihule a ryby jsou skupiny obratlovců s největším zastoupením ohrožených druhů. Červené dokumenty poskytují určitou představu o stupni ohrožení, v tomto případě mihulí a ryb. Pro území bývalého Československa vznikla řada studií zabývajících se tímto problémem. Poslední, tzv. červená, kniha autorů Baruše a kolektivu z roku 1989 hodnotí míru ohrožení obratlovců včetně mihulí a ryb pro území bývalého Československa. V současnosti je do značné míry zastaralá.

Po roce 1989 následovaly tzv. červené seznamy mihulí a ryb pro oblast České republiky (ČR), a to již na základě mezinárodních kritérií IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources). Tvorbou seznamů mihulí a ryb se na našem území zabývá doc. Stanislav Lusk z Ústavu biologie obratlovců a doc. Lubomír Hanel z CHKO Blaník. V průběhu posledních deseti let autoři vypracovali pro podmínky České republiky několik verzí červených seznamů mihulí a ryb.

V tomto červeném seznamu jsou hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní na území ČR. Za původní se považují i druhy, které na naše území pronikly v posledních letech a které jsou zároveň původní pro okolní středoevropské říční systémy (např. candát východní, hlavačka mramorovaná, ježdík dunajský). Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé, 1 druh jako kriticky ohrožený a 1 druh jako ohrožený. Z 55 druhů ryb je 6 druhů a 1 forma (pstruh obecný - tažná forma) posuzováno jako regionálně vymizelé, 11 druhů jako kriticky ohrožené, 6 druhů jako ohrožené, 8 druhů jako zranitelných, 5 druhů jako téměř ohrožené, 18 druhů jako málo dotčených a 1 druh jako vymizelý v přírodě. Tímto druhem je hlavatka obecná.

Jde o původní divokou formu kapra obecného vyskytující se v povodí Dunaje a v minulosti i v ČR (Morava a Dyje). Druhová diverzita ichtyofauny ČR je poměrně bohatá a k obohacení došlo v průběhu posledního desetiletí, kdy byl v toku Dyje a Moravy postupně prokázán obnovený výskyt ostruchy křivočaré, drska většího, jesetera malého, divoké formy kapra obecného, ježdíka žlutého a drska menšího. Byl zjištěn i výskyt zcela nových druhů, a to candáta východního, hlavačky mramorované a ježdíka Balonova.Především zlepšení kvality povrchových vod přispělo k obnovenému výskytu výše jmenovaných druhů.

Na hodnocení celého druhového spektra původní ichtyofauny ČR podle kritérií IUCN (2001) mohou být různé názory. Ichtyologové Lusk a Hanel se domnívají, že původní druhová (ale i vnitrodruhová) diverzita ichtyofauny ČR byla vlivem člověka významně změněna a ve smyslu použitých kategorií došlo k výraznému omezení původního rozšíření nebo dokonce zániku mnohých populací. V důsledku toho, že mnohé druhy ryb jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce (lín obecný, sumec velký, candát obecný, štika obecná a další), existují dnes původní přírodní populace jen velmi zřídka. Přesuny a vysazování násad ryb z chovů probíhají i u takových druhů, jako je plotice obecná a cejn velký, takže ani ty nelze hodnotit jako nedotčené.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

V podmínkách České republiky jsou skoro všechny vodní ekosystémy a biotopy ovlivněny rybářstvím, které v současnosti představuje nejvážnější rizika pro původní biodiverzitu ryb na všech úrovních. Autoři považují proto hodnocení celého původního spektra mihulí a ryb podle kritérií IUCN (2001) za potřebné a účelné. Populace většiny uvedených druhů jsou dotčeny lidskými aktivitami, a to jak co do početnosti, tak co do původnosti.

Vyvstává proto otázka, jak hodnotit stav druhů, u nichž je větší část populací produktem chovu, tedy vlastně umělým výtvorem a pouze některé populace lze považovat za přirozené s ohledem na jejich původ. Zdá se, že podle současných kriterií (IUCN 2001) pro toto hledisko není prostor, protože jsou založena na druhovém konceptu ochrany. Vzhledem k prohlubujícímu se poznání vnitrodruhové diverzity je potřebné objekt ochrany vymezit obecněji a umožnit tak ochranu na nižší než druhové úrovni.

Kapr obecný (Cyprinus carpio)

Kapr obecný je původně říční rybou obývající východní Evropu a velkou část Asie. Původní areál výskytu kapra se rozkládal od Japonska a Číny na východě přes Střední a Malou Asii až do evropských přítoků Černého moře. Lidé si poměrně brzy všimli, že kapr disponuje ideálními vlastnostmi pro chov v akvakultuře - je dostatečně velký, všežravý, poměrně rychle roste, má celkem kvalitní maso a hlavně dobře snáší manipulaci i transport, což bylo v minulosti velmi důležité.

Proto byl kapr zřejmě nezávisle na sobě přinejmenším dvakrát zdomestikován. V Evropě začali zřejmě s chovem kapra staří Římané. Ti dováželi kapry původně z Malé Asie po moři se zastávkou na Kypru. Později, když na svých výbojích pronikli k Dunaji, získali možná další zdroj generačního materiálu - pokud ho ještě potřebovali. Na východě byl kapr domestikován v Číně již v období před naším letopočtem. Tamní chov ryb má obrovskou a dlouhou tradici a netýká se jen kapra. Existují dokonce i názory, že šlechtěný rybniční kapr byl na území Evropy dovezen právě z Číny.

V Čechách a na Moravě má chov kapra dlouhou tradici. První zmínky o něm pocházejí z 11. století a největší rozvoj zaznamenalo naše rybníkářství v 15. - 16. století, kdy se stalo velmi výnosným oborem podnikání. Založení tisíců nových rybníků v této době změnilo tvář krajiny na mnoha místech našeho státu. Původní metody hospodaření byly ryze extenzivní. V rybnících byly ryby různého stáří, navzájem si konkurovaly a výnos nebyl nijak oslnivý. Skutečné vědecké poznatky o výživě ryb a obhospodařování rybníků přineslo až 19. století.

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Dnešní kapři se výrazně liší od svého divokého předka. Původní říční kapr označovaný jako sazan je ryba žijící ve větších proudných řekách s teplou vodou - v tomto směru je Dunaj se svými slepými rameny sloužícími rybám k výtěru, prakticky dokonalým prostředím. Sazan se příliš nepodobá dnešním vysokotělým vyšlechtěným liniím určeným k chovu ve stojatých vodách. Má nízké tělo připomínající spíše amura, které za hlavou plynule přechází do linie hřbetu (šlechtění kapři zde mají zlom, kterým se hřbet zvedá nad linii hlavy). Stejně jako šupinatí rybniční kapři má sazan velké zlaté šupiny, dva páry vousků a mohutné zaoblené ploutve. Od domestikovaných kaprů se do značné míry liší i chováním a výběrem potravy - dokonce i na lokalitách společného výskytu. Je z těchto důvodů obtížněji ulovitelný na udici.

V dnešní době je sazan stále vzácnější. Mizejí jeho přirozená trdliště a ve své původní formě prakticky není vysazován. Obrovské nebezpečí pro něj představuje křížení se šlechtěnými kapry vysazovanými nebo uniklými do řek, díky němuž už naprosto čistá divoká linie pravděpodobně zanikla. Stále se ovšem vyskytují štíhlí kapři vzhledem i geneticky velmi blízcí původní divoké formě.

Rybniční kapr je dnes zcela domestikovaný tvor podobně jako kráva, kůň nebo domácí drůbež a má za sebou více než 2 000 let samostatného vývoje. Prošlechtěné linie se od divokého předka liší v mnoha ohledech - výškou a proporcemi těla, už zmíněným zlomem za hlavou, kde tělo nabírá na výšce, pigmentací pokožky, ošupením (lysci, řádkoví kapři, naháči).

Význam kapra je celosvětově obrovský. Je jedním z nejběžnějších druhů chovaných v akvakultuře i jedním z nejodolnějších invazních druhů. V postranní čáře je 32 - 41 šupin (nejčastěji 36 - 40). Požerákové zuby kapra jsou trojřadé (vzácně i dvojřadé), obvykle uspořádané podle vzorce 1.1.3 - 3.1.1, někdy i jinak.

Kapr obecný byl u nás původní pouze ve větších řekách dunajského povodí, což v praxi představuje hlavně Moravu a Dyji. Poté, co se kapr stal nejběžněji chovanou rybniční rybou, byl rozšířen po celém našem území - napřed v rybnících, později i ve sportovních vodách. Ve většině našich sportovních revírů se kapr nerozmnožuje a musí být trvale vysazován. Velké exempláře vyrostou na každé rozlehlejší vodě s dostatkem potravy.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Kapr obecný býval původně říční rybou osídlující velké teplé a tažné řeky. Způsobem života se do jisté míry přibližoval parmě, i když měl daleko výraznější tendenci opouštět proud a vplouvat do stojatých ramen nebo na zaplavené louky. Prokázal však značnou přizpůsobivost a navíc byly v průběhu mnohaletého šlechtění vlastnosti divoké formy do značné míry modifikovány. Dnešní rybniční kapr je spíše rybou stojatých vod. Přestože ale kapři takové podmínky celkem dobře snášejí, většinou se v nich nedokáží rozmnožovat.

Kapr, stejně jako většina příbuzných druhů, žije v hejnech. Platí to jak pro sazana, tak i pro libovolné šlechtěné ryby z kterékoli části světa. V našich podmínkách přerušují kapři s příchodem zimy příjem potravy. Není to ovšem zcela absolutní. Během zimních oteplení se ryby občas pohybují a omezeně potravu přijímají. V době mrazů jsou ovšem kapři soustředěni v mísovitých prohlubních vykroužených v bahně, mezi větvemi padlých stromů, u pat hrází nebo regulací a na podobných místech. Zpravidla se jedná o poměrně hluboká místa.

Kapr je všežravá ryba, který využívá vždy momentálně dostupnou potravní nabídku. Zejména to platí pro domestikované kapry. Sazan je daleko více orientován na živočišnou bentickou potravu a s oblibou konzumuje např. některé druhy mlžů. Klasický šlechtěný kapr má opravdu široké potravní spektrum. Může filtrovat hrubší plankton (to je typická činnost kaprů projíždějících se v létě těsně pod hladinou) nebo dokáže přerývat dno až do hloubky 15 cm ve snaze naplnit si žaludek bentickými organismy.

Rozmnožování kapra je velmi závislé na podmínkách a rychlosti růstu ryby. V tropických oblastech kapři pohlavně dospívají už v 1. roce života (Indie - 6 až 8 měsíců, Indonésie - samci někdy již ve 3 měsících). U nás většina ryb dospívá mezi 3. - 5. rokem - samice obvykle později. Pokud se v našich podmínkách kapr rozmnožuje, pak je to jedenkrát za rok. Výtěr kapra u nás probíhá při dosažení teploty vody 17 - 20°C nejčastěji v květnu až červnu. K výtěru si kapři vybírají mělká zarostlá místa v blízkosti břehů. Výtěr je velmi bouřlivý (ryby se mrskají, šplouchají a jsou zdaleka vidět). Zpravidla k němu dochází v ranních hodinách. Vytřené jikry se lepí na vodní rostlinstvo.

Význam kapra pro přírodní společenstva našich vod je sporný. Přes jeho rybářskou oblibu se jedná o nepůvodní druh vysazovaný masově v množství, které převyšuje často i kompletní hmotnost všech dalších druhů ryb v revíru. To má samozřejmě negativní vliv na ostatní druhy, protože vysazení kapři spotřebovávají z revíru velké množství potravy. Výsledkem je snížení početnosti původních druhů ryb.

Kapr obecný je velká, dlouhověká a poměrně rychle rostoucí ryba. Dokonce i divoká forma roste celkem rychle. Daleko rychleji ovšem rostou šlechtění rybniční kapři a to zejména v teplých vodách s dostatkem potravy. Tito extrémně vzrostlé ryby obvykle pocházejí z vod jižní Evropy - zpravidla z Francie nebo Rumunska.

Pokud jde o maximální stáří, kapra lze jednoznačně označit za dlouhověkou rybu překračující v některých případech délku života 40 let. Na sportovních revírech je růst většinou daleko pomalejší, na hladovějších vodách je roční přírůstek běžně jen kolem 4 - 5 cm. Odlov kapra ale obvykle dosahuje takové intenzity, že většina kaprů je na menších revírech ulovena v první sezóně po vysazení. Pro tento druh naprosto běžné délky 60 - 70 cm se ve sportovních revírech dožívá jen malé procento vysazených ryb.

Kapr je druhem, na jehož lov se zaměřuje většina našich rybářů. Značná preference tohoto druhu ze strany rybářů i rybářských hospodářů přináší nejeden problém a někdy bývá i terčem kritiky. Kapr se se u nás loví nejčastěji na položenou - od běžné „bobkařiny“ přes stále populárnější feeder až po ultramoderní kaprařské metody. Dá se ale spolehlivě lovit i na plavanou a zejména na menší ryby je tato technika velmi úspěšná. Dalším způsobem, jak dostat kapra na háček, je lov z hladiny. V poslední době přibývá i úlovků kapra muškařením nebo dokonce přívlačí. V některých lokalitách lze kapry s muškařským vybavením lovit poměrně pravidelně.

Pokud jde o náčiní pro lov kapra, velmi záleží na velikosti lovených ryb a podmínkách v místě lovu. Obecně se používají všechny běžné typy prutů - matchový, bolonézka, dělička nebo běžný delší teleskopický prut, vždy podle charakteru loviště nebo potřeb rybáře. Prut je třeba vybrat s ohledem na velikost ryb, charakter loviště, potřebu dlouhých hodů, odhazovanou zátěž a podobně. Návazec - monofilní vlasce v rozmezí 0,12 - 0,35 mm, pletenky různých vlastností. Vyrábějí se i kombinované návazce z několika materiálů. Nástrahy: mokré mušky, nymfy - např.

Tabulka: Charakteristika vybraných druhů ryb

Divoká forma kapra Caprinus carpio carpio je druh hodnocený jako kriticky ohrožený v Červeném seznamu ČR. Ze strany rybářů i ochránců přírody vznikla iniciativa o reintrodukci divoké formy zpět do oblasti původního rozšíření, k tomu je zapotřebí revitalizace dané říční oblasti a genetický průzkum populaci vyskytující se v současné době na daném území.

tags: #cyprinus #carpio #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu Hořice - podrobný harmonogram
• Škola v přírodě Věšín
• Vysoký růst v ekonomické nejistotě
• Nabídky práce v přírodě Plzeňský kraj
• Čištění odpadních vod s návratem vzduchu