Kompost je živý systém, kde mikroorganismy, žížaly a další půdní organismy zpracovávají organickou hmotu. Kompostér se může stát buď zdrojem živin a půdního života, nebo páchnoucím, hnijícím problémem. Klíčem je výběr materiálů.
To, co do kompostu vkládáte, zásadně ovlivní nejen výslednou kvalitu, ale i rychlost rozkladu, přítomnost škůdců a hygienu celého procesu. Aby tento proces fungoval správně, musí mít vhodnou potravu - různorodou, vyváženou a nenakaženou. Bezpečně využitelný je veškerý rostlinný bioodpad, a to jak z domácnosti, tak ze zahrady. Největší chyby vznikají především přidáním látek, které narušují přirozený rozklad nebo způsobují hygienické riziko.
Do kompostu můžete přidávat téměř všechny organické zbytky z kuchyně i zahrady, které jsou výborným zdrojem živin, nezpůsobují silný zápach a nelákají tolik škůdce (zejména hlodavce). Kompostování je skvělým způsobem, jak recyklovat zahradní i kuchyňský odpad.
Aby se dřevnaté složky rychleji rozložily, měly by být co nejdrobnější. Je tedy dobré je projet štěpkovačem či drtičkou.
Kompost se vypořádá i se shnilými jablky a dalšími plody, které lze do nádoby umístit nanejvýš v jedné vrstvě. Ideálně je tak přidávejte postupně a prohazujte jiným „zeleným“ či „hnědým“ odpadem. Abyste se vyhnuli šíření moniliózy v biomase, vytřiďte a vyházejte silně postižené kusy.
Čtěte také: O významu přírody
Existuje mnoho položek, které by se k vhodnému bioodpadu neměly v žádném případě dostat. Zatímco některé z nich by při rozkladu velmi silně zapáchaly a zbytečně tím lákaly nechtěné zvířecí návštěvníky, jiné by mohly narušit proces přírodního rozkladu složek organického původu, jež do kompostu naopak patří. Pozor dejte i na exkrementy masožravých zvířat, které by jej zcela znehodnotily.
Nejčastěji zmiňovanými problematickými rostlinami s ohledem na kompostování jsou túje. Obsahují silice a thujon, které zpomalují rozklad a potlačují činnost mikroorganismů. Mohou tak kvalitu kompostu negativně ovlivnit.
Pokud chcete túje či břečťan přeci jen kompostovat, pak je přidávejte do kompostu podrcené a pouze v malém množství. Pokud likvidujete větší množství, pak je raději kompostujte samostatně.
Během údržby zahrady vám jistě zbývá až dost posekané trávy, kterou by bylo škoda pálit nebo vyhazovat. I když se na její kompostování názory různí, obecně platí, že to lze. ALE! Samotný travní odpad by nefungoval, jelikož by výsledný produkt obsahoval příliš mnoho dusičnanů a kyselin a také by silně zapáchal.
Tento odpad tak je potřeba kombinovat s uhlíkatými čili dřevitými materiály (to, co je hnědé), jako jsou piliny, listí kromě ořešáku nebo dřevní štěpka. Vhodné je také přidávat zeminu a kuchyňský bioodpad, vaječné skořápky nebo třeba kávovou sedlinu. Pro zachování správného poměru uhlíku a dusíku by v kompostu měly být zhruba 3 díly uhlíkatých látek (dřevo, listy, kousky větví) na 1 díl dusíkatých (tráva).
Čtěte také: Vysvětlení Kde Příroda Ubírá, Tam I Dává
Trávu přidávejte spíš v tenčí vrstvě max. 10 cm a celou hmotu pravidelně provzdušňujte a prohazujte. Před hozením na kompost ji také můžete nechat zavadnout až zaschnout nebo zcela usušit, čímž se sníží riziko plesnivění a vzniku zápachu.
Přidání pilin a hoblin do kompostu je jedním z nejlepších způsobů jejich využití - dodají mu strukturu a zvýší jeho kvalitu. Promícháním s dalšími kuchyňskými zbytky a organickým odpadem pak vznikne skvělý humus, který použijete na celé zahradě. Hodí se i podestýlka pro králíky či morčata skládající se z čistých pilin nebo hoblin.
S prvním podzimním dnem se blíží období, kdy se stromy začnou zbavovat listí. Důležité je, že se jedná o materiál, který můžeme vrátit půdě, a tím ji opět připravit na další vegetační cyklus.
Biologický materiál by se měl ideálně míchat v kompostéru v poměru 30:1, kde jednička je tráva a dužnaté zbytky z kuchyně (tedy menší poměr dusíkatých látek). Zbytek by měly tvořit "hnědé" látky, bohaté na uhlík.
Pokud se budete chtít zbavit všeho listí najednou, nebo případně i jehličí, uložte do kompostéru listí ve vrstvách 15-20 cm tlustých, a proložte tenkými vrstvami materiálu bohatého na dusík. Ideální je v tomto případě hnůj, ale v klidu ho nahradíte jakýmkoliv zeleným materiálem, například trávou.
Čtěte také: Ekolog: Popis profese
Listí ořešáku je mimořádně odolné proti rozkladu díky zmíněné vrstvě vosku. Listí z ořešáků obsahuje juglon, což je látka brzdící růst některých rostlin. Proto se kdysi tvrdilo, že se nehodí do kompostu ani na mulčování.
Pokud se rozhodnete listy ořešáku přece jen použít, doporučuje se je promíchat s jinými materiály, aby netvořily více než třetinu objemu kompostované hmoty. Opravdu velké množství je vhodné nechat přemrznout a zmoknout, čímž se juglan částečně vyplaví. Doba kompostování musí být dostatečně dlouhá, minimálně jeden rok.
Mulčování je proces, při kterém vlastně napodobujeme přírodu. Ta také chrání půdu nastlaným spadaným listím či starou trávou. Tento odumřelý organický materiál totiž slouží jako ochrana a výživa půdy.
Mezi nesporné výhody této metody patří, že mulč zabraňuje vysychání půdy a snižuje nutnost zavlažování. Dále brání růstu většiny plevelných rostlin, ale naopak vytváří vhodné mikroklima pro půdní život a vývin kořenů těch rostlin, které na zahrádce chceme.
Mulč se časem přirozeně přetváří v humus, čímž zeminu obohacuje a také vytváří novou. Navíc vám ušetří starost, co s rostlinným odpadem a zbytky, a ušetří práci s údržbou zahrady, můžete zapomenout na namáhavé pletí a časté zalévání. Zabraňuje rovněž vzdušné i vodní erozi.
Listí je vlastně přirozený mulč, proto bychom ho neměli odklízet a ze zahrady odvážet. Naopak se s ním dá naložit bez větší námahy a zároveň mnohem efektivněji.
Vhodné je prakticky jakékoliv zdravé listí, nemusíte zatracovat ani listí z ořešáků, o kterém se traduje, že je pro mulčování a kompostování nevhodné.
Opatrnost je namístě také u túje - ta obsahuje jedovatý alkaloid thujon, který zabíjí mikroorganismy v kompostu, pro kompostování tedy vhodná není. Z jejích rozdrcených zbytků ale můžete udělat mulč, který poslouží právě tújím samotným.
Především listí ze stromů, které jsou napadené nějakými chorobami, hlavně houbovitými, jejichž spory by v listí dál přežívaly a ohrožovaly vaši zahradu. Pro kompostování ani mulčování se proto napadené listí nehodí.
Ať už máte moderní plastový kompostér, nebo ohrádku stlučenou z prken, vyberte pro kompost spíše odlehlejší kout zahrady, který není vystaven přímému slunci ani silnému dešti. Kompost založte vrstvou zahradního odpadu ve výšce zhruba 25 cm. Na dno umístěte větvičky, abyste zajistili přísun vzduchu do spodních vrstev, a na ně může přijít například vlhké spadané listí nebo čerstvě posečená tráva.
V dobře založeném kompostu se rozběhne přeměna organických látek na humus, což poznáte tak, že se kompost začne do dvou dnů zahřívat na teplotu přes 50 °C.
Základem kompostu, který se dobře rozkládá a obsahuje pestré spektrum živin, je vyvážená skladba materiálu, který do něj přihazujete. Uhlíkaté a dusíkaté materiály ideálně směšujte v poměru 1:1.
Mikroorganismy v kompostu potřebují pro své optimální fungování velké množství kyslíku. Nedostatek vlhkosti zastavuje proces rozkladu, její nadbytek naopak vede k tlení. Jak poznat optimální vlhkost? Udělejte si jednoduchý test. Vezměte do dlaně kompostovaný materiál a pevně ho zmáčkněte. Při optimální vlhkosti se neobjeví voda a materiál zůstane stlačený k sobě.
tags: #tuje #do #kompostu #rozklad