Snížení emisí v dálkovém vytápění v České republice

06.03.2026

Dálkové vytápění hraje v dodávkách tepla v současném Česku významnou roli. Teplárenství dodává v Česku teplo do více než třetiny domácností. Zároveň je s ním spojeno velké množství emisí skleníkových plynů. Současné české teplárenství čeká velká proměna: nejen kvůli dekarbonizaci a splnění závazků spojených s Pařížskou dohodou, ale i kvůli potřebě celkové modernizace.

Tato kapitola popisuje současnou situaci českého teplárenství. Většina lidí má praktické zkušenosti s různými způsoby lokálního vytápění domů či bytů - od krbů nebo starých kamen na uhlí přes kotle na dřevo či pelety až po moderní plynové kotle nebo tepelná čerpadla. Takto se pomocí paliva či elektřiny vyrábí teplo přímo v nemovitosti (podle momentální potřeby). Naopak při dálkovém vytápění se teplo vyrábí centrálně pro mnoho domů najednou - spalováním uhlí, zemního plynu, biomasy nebo odpadu.

V teplárenství se teplo často vyrábí společně s elektřinou v tzv. kogeneraci, neboť je to výrazně energeticky efektivnější než vyrábět obojí odděleně. Velmi zjednodušeně se dá říct, že teplo je vedlejší produkt při výrobě elektřiny. Co v běžné tepelné elektrárně uniká chladicí věží jako odpadní teplo, to se v teplárně zužitkuje a prodá jako další hodnotný produkt. Centrálně vyrobené teplo se tepelně izolovaným potrubím rozvádí po městě, zpravidla opět ve formě horké vody. V každé budově připojené k dané soustavě jsou tepelné výměníky, kde se horkou vodou z teplárny ohřívá voda, kterou pak využívá oddělený topný systém sloužící k vytápění budovy. Zpět do teplárny se pak druhou sadou potrubí vrací chladnější, tzv. vratná voda.

Takových soustav dálkového vytápění je v Česku několik stovek, přičemž těch opravdu velkých (se spotřebou tepla nad 1 PJ) jsou u nás zhruba dvě desítky. Na rozdíl od elektrizační soustavy, která je v celé zemi propojená, tyto teplárenské soustavy navzájem propojené nejsou, neboť teplo má jiné vlastnosti než elektřina a rozvádět jej na vzdálenost několika set kilometrů se nevyplatí. Kromě rezidenčních a administrativních budov zásobují teplárny často i průmyslové podniky. Zde může teplo sloužit pro samotné výrobní procesy - např. zahřívání, tavení nebo sušení.

Teplárenství má v Česku významnou roli. Celkově se ve formě dálkového tepla v roce 2023 v Česku spotřebovalo asi 120 PJ energie. Naprostá většina dálkového tepla se dnes v Česku vyrábí spalováním paliv, z velké části fosilních (uhlí a zemního plynu). Třetím nejvýznamnějším zdrojem dálkového tepla je biomasa. Při výrobě tepla z fosilních paliv vznikají emise skleníkových plynů (významné jsou zejména při spalování uhlí). Pro snížení emisí v teplárenství je tedy nutné fosilní část výroby nahradit.

Čtěte také: UHK nabízí dálkové studium environmentálních studií

Dálkové vytápění může být účinnější než individuální vytápění - a to i v případě, že se započítají ztráty v rozvodech tepla. Dnes se v Česku ve velkém plánuje a realizuje odklon od uhlí (a přechod převážně k zemnímu plynu). Vedle ekonomických důvodů to má i další velmi pragmatický důvod: v rámci stávajících těžebních limitů postupně dochází uhlí pro teplárenství. Kromě moderních plynových kogeneračních zdrojů je v Česku v plánu také výstavba nových teplárenských zdrojů na biomasu a nových spaloven odpadu.

Po zkušenostech z plynové krize v letech 2021-2022 se dnes každá teplárna snaží své zdroje tepla aspoň zčásti diverzifikovat. Kromě toho se budou i v tomto krátkodobém horizontu už pravděpodobně objevovat první příklady využití moderních technologií založených na elektřině, které blíže popisuje další část textu, věnovaná období 2030-2050. V nejbližších letech půjde hlavně o elektrokotle, jež mohou sloužit ke stabilizaci sítě při přebytku elektřiny. Na rozdíl od často mediálně diskutovaných mařičů dokážou elektrokotle v teplárnách využít nadbytečnou energii ve formě tepla a toto teplo následně dodat zákazníkům. K využití tepla mohou sloužit i menší akumulační zásobníky (zjednodušeně řečeno velké „termosky“), které umožní tuto nárazově dostupnou energii uložit a využít později.

Při spalování zemního plynu vzniká méně emisí než při spalování uhlí. Plynové elektrárny a teplárny jsou účinnější než uhelné. Přechod na zemní plyn ale není řešením pro úplnou dekarbonizaci výroby dálkového tepla. Využití zemního plynu dává do budoucna smysl hlavně jako doplněk k obnovitelným (či jaderným) zdrojům elektřiny a tepla.

Je důležité dodat, že konec využití uhlí na výrobu dálkového tepla je poměrně složitý koordinační problém. Těžba uhlí má totiž vysoké fixní náklady, proto se ekonomicky vyplatí jen při relativně vysokém odběru uhlí. Další dekarbonizace teplárenství po roce 2030 bude spočívat v nahrazení velkého objemu výroby dálkového tepla ze zemního plynu (cca 60-70 % dálkového tepla) výrobou z jiných zdrojů, které budou mít ve srovnání s plynem výrazně nižší emise. Kromě skleníkových plynů půjde v dalších dekádách i o energetickou bezpečnost - o výrazné snížení závislosti Česka na dovozu zemního plynu.

V praxi tak bude pravděpodobně probíhat obojí - jak částečná elektrifikace výroby tepla, která sníží spotřebu zemního plynu, tak nahrazení alespoň části zbývajícího plynu nízkoemisními palivy, jako je biometan. Velká část tepláren bude schopna výrobu tepla pomocí elektřiny a pomocí nízkoemisních paliv kombinovat a oba způsoby bude možné díky chytrému řízení efektivně střídat podle aktuální situace na trhu s elektřinou. Podíl spaloven odpadu na výrobě tepla je v dlouhodobém horizontu nižší než v krátkodobém, popsaném v předchozí sekci - předpokládá se totiž vyšší míra recyklace a snaha předcházet tvorbě odpadu. Naopak mírně vzrůst by mohlo využití jaderného tepla (v případě využití malých modulárních reaktorů).

Čtěte také: Středoškolské dálkové studium ekologie

Úspory sníží jednak náklady a jednak požadavky na množství nízkoemisních paliv (např. biometan má v Česku omezený potenciál a čím úsporněji s ním bude nakládáno, tím více energetických potřeb může naplnit). Energetická renovace budov připojených k teplárenským soustavám - kvalitně renovovaný dům spotřebuje ve srovnání s domem bez renovace jen zlomek energie. Optimalizace provozu teplárenských soustav může rovněž přinést značné úspory energie. Renovace rozvodné sítě, tam kde je síť neúsporná - jde hlavně o náhradu zbývajících parních rozvodů do rezidenčních budov za efektivnější teplovodní.

Významného snížení emisí skleníkových plynů v českém teplárenství lze jen těžko dosáhnout bez výroby tepla pomocí nízkoemisní elektřiny. Nejdůležitější budoucí technologií jsou v tomto ohledu tepelná čerpadla. V Evropě velká tepelná čerpadla už v řadě teplárenských soustav fungují, například ve Vídni či ve Stockholmu. Na rozdíl od odporového ohřevu elektřinou (při němž se podle zákona zachování energie z 1 kWh elektřiny vyrobí 1 kWh tepla) nevyrábí tepelné čerpadlo teplo z jiné formy energie, ale využívá už existující teplo z venkovního prostředí.

Účinnost tepelného čerpadla klesá s rostoucím rozdílem teplot okolního prostředí a výstupní ohřáté vody. Pro účinnost je tedy důležité získat zdroj okolního tepla o co nejvyšší teplotě (zejména během zimy, kdy je dálkového tepla potřeba nejvíce) a současně vystačit s co nejchladnější vodou v teplárenských rozvodech (ideálně v rozmezí 60-80 °C). Odpadní teplo z čistírny odpadních vod. V důsledku biologických procesů probíhajících v čistírně je vytékající voda i během zimy poměrně teplá, mezi 10-15 °C. Další odpadní teplo z klimatizací obchodních domů, datacenter, průmyslových procesů, elektráren apod. může být teplotně poměrně stálým zdrojem. Voda z řeky mívá v zimě vyšší teplotu než vzduch. Okolní vzduch je jako zdroj tepla technicky nejsnáze využitelný. Jeho nevýhodou je, že v zimě může výrazně klesat jeho teplota, a tedy i účinnost využití čerpadla. Geotermální vrty mohou poskytovat teplo vysoké teploty (dle hloubky vrtu).

Hlavním limitem pro využití tepelných čerpadel je cena elektřiny, zejména během topné sezóny. Proto rozšíření tepelných čerpadel stojí na takové transformaci elektroenergetiky, která zajistí levnou elektřinu dostatečně často i během zimy (tedy hlavně na větrné a jaderné energetice). Dnes mohou teplárny tento limit částečně obejít využitím vlastní elektřiny - současným využitím tepelného čerpadla a plynové kogenerace, která dodá elektřinu na provoz čerpadla. Kromě tepelných čerpadel lze v teplárenství nasadit také elektrokotle, jež mohou dobře využívat nárazové přebytky obnovitelné elektřiny (např. solární elektřiny v poledne během letních měsíců) a tím bránit jejímu maření. Díky tomu jsou pro takové nárazové využití vhodnější než tepelná čerpadla. Jejich nevýhodou je výrazně nižší účinnost ve srovnání s čerpadly - z 1 kWh elektřiny vyrobí cca 1 kWh tepla.

Důležitou roli budou nicméně hrát zřejmě i ve vzdálenější budoucnosti - hlavně při výrobě dálkového tepla v hodinách, dnech a týdnech, kdy bude elektřina hodně drahá. V těchto obdobích mohou nahrazovat nebo doplňovat výrobu tepla pomocí elektřiny a tím teplárnám snižovat provozní náklady. Jak ukazují grafy výše, v budoucnu budou v teplárenství důležitými palivy hlavně zemní plyn, biomasa, biometan a zbytkový odpad, příp. Kogenerační zdroje (které dokážou z uvedených paliv vyrábět jak elektřinu, tak teplo) mohou kromě toho pomáhat stabilizovat elektrickou síť - vyrábět elektřinu v období, kdy je jí nedostatek.

Čtěte také: Studium životního prostředí

V posledních desetiletích v Česku probíhá postupný přechod k čistším palivům: od uhlí k zemnímu plynu a částečně k biomase. Akumulace tepla umožňuje do určité míry časově oddělit výrobu od spotřeby a tím získat při řízení výroby tepla určitou flexibilitu. Kromě tohoto krátkodobého řízení mohou akumulační nádrže sloužit i k sezónní akumulaci tepla, vyrobeného mimo topnou sezónu (například pomocí fototermických panelů). Akumulace v teplárenství tak může mít dvojí efekt. Zaprvé může zvýšit podíl tepla, které lze s rozumnými náklady vyrobit pomocí elektřiny. V současném Česku dává zatím ekonomicky smysl pouze krátkodobá akumulace (např. v kombinaci s elektrokotli na využití přebytků solární elektřiny v období jaro-podzim).

Dekarbonizační cíl po roce 2030 je jednoduchý: nahradit převážnou většinu výroby tepla ze zemního plynu kombinací výroby pomocí elektřiny a nízkoemisních paliv. Není však zdaleka snadné se k tomuto cíli dostat. Přestože národní energetické strategické dokumenty (jako je Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu z roku 2024) zahrnují i teplárenství, nadále v tomto sektoru chybí jasná a sdílená dlouhodobá strategie. Taková, která by byla provázána se strategií rozvoje elektroenergetiky a strategií renovace budov a předvídatelně by se odrážela v nastavení regulací (včetně cenových), dotační podpory a podpory výzkumu a pilotních projektů v teplárenství.

Nízkoemisní výroba může být dražší a může s ní být spojeno vyšší riziko než u konvenční výroby. Má sice často nižší provozní náklady, ale vyžaduje vysoké investice, které úspora provozních nákladů nemusí kompenzovat. Celková cena elektřiny (bez níž se neobejdou tepelná čerpadla) je dnes příliš vysoká.

Rozsáhlý a dobře fungující systém zásobování teplem je možné označit za jednu ze silných stránek české energetiky. Sektor teplárenství, který je zatím dominantně založený na využití fosilních paliv (v roce 2024 mělo domácí uhlí a zemní plyn podíl na výrobě dodávkového tepla 76,2 %), prochází postupnou transformací s cílem úplné dekarbonizace tak, aby přispěl k naplnění cílů Evropské unie (EU) v oblasti snížení emisí skleníkových plynů a přispěl ke zlepšení emisních podmínek v aglomeracích. Tento sektor je již nyní vystaven poměrně silné regulaci vyplývající zejména z legislativy EU.

Nejreálnější zdroj dat o způsobech vytápění 4,5 milionu trvale obydlených bytů v České republice poskytuje šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) ENERGO. Z jeho výsledků, doplněných o vývoj v prodeji tepelných čerpadel v letech 2022 a 2023, vyplývá, že dodávkovým tedy dálkovým teplem ze zdrojů mimo byt a dům bylo zásobováno téměř 1,7 milionu domácností. Lokální vytápění zemním plynem využívalo jen o několik desítek tisíc domácností méně (1,65 milionu). Téměř každá devátá domácnost (11,6 %) v České republice využívá pro vytápění elektřinu (7,3 % domácností přímo a 4,3 % prostřednictvím tepelných čerpadel). Celkem 8,9 % domácností vytápí biomasou a každá dvacátá domácnost (5,1 %) stále spaluje pro zajištění tepelné pohody v bytě tuhá paliva tedy především hnědé uhlí.

Základním palivem při výrobě dálkového tepla v roce 2024 bylo stále domácí uhlí. Více než čtvrtinou (26,8 %) se na výrobě dálkového tepla podílel zemní plyn. V palivovém mixu ho následuje biomasa a bioplyn s podílem 12,5 %. Podobné podíly mají další tři skupiny paliv odpadní teplo/teplo z odpadu (4,6 %), ostatní plyny (2,9 %) a ostatní paliva (ostatní pevná paliva, jaderné teplo, kapalná paliva, elektřina aj.

Výše uvedená statistická data platí pro kategorii odběratelů domácnosti, které se na dodávce tepla podle předběžných dat v roce 2024 podílely 40,4 % (30,6 PJ). U veškerého vyrobeného tepla brutto v roce 2024 (132,4 PJ) byl podíl uhlí 41,3 %, biomasy a bioplynu 22,3 %, zemního plynu 20,8 %, odpadního tepla 5,1 % a ostatních plynů 5,0 %.

Dálkové vytápění, respektive soustavy zásobování tepelnou energií (SZTE), jsou v České republice velmi dobře a robustně rozvinuté. Délka páteřních rozvodů dodávkového tepla dosahuje zhruba 7 500 km. Klíčovým úkolem pro teplárenství je minimalizovat do roku 2030 využití uhlí. Důvody pro náhradu uhlí při výrobě tepla jsou environmentální, ekonomické a bezpečnostní. Emise oxidu uhličitého z tepláren zahrnutých do EU ETS činily v roce 2023 cca 9,4 milionů tun CO2, což je 20,2 % emisí za sektory zahrnuté v EU ETS v ČR. V roce 2024 došlo k jejich dalšímu výraznému poklesu vlivem jak teplejšího počasí, tak dekarbonizací dalších teplárenských zdrojů. Z pohledu plnění dekarbonizačních závazků je potřeba v tomto sektoru emise zásadně snížit již do roku 2030.

Dojde k maximálnímu využití tepla z jaderných elektráren a napojení tohoto tepla do SZTE v příslušné oblasti. Dalším významným opatřením pro zvýšení celkové účinnosti SZTE je rovněž rekonstrukce rozvodných tepelných zařízení, zejména náhrada parních sítí za horkovodní nebo teplovodní. Podle provedené analýzy je možné provést rekonstrukci 754 km parních sítí na horkovodní nebo teplovodní. Celkové náklady dekarbonizace dálkového vytápění do roku 2030 jsou odhadovány na 200 miliard Kč, z toho cca 10 miliard Kč představují náklady na rekonstrukce parních sítí na horkovodní.

Klíčovým zdrojem investiční podpory pro transformaci teplárenství do roku 2030 je program HEAT v rámci Modernizačního fondu, kde je pro transformaci teplárenství vyčleněno 100 miliard Kč. První aukce byla ukončena v září 2024 a vysoutěženo bylo 1 267 MWe s podporou. Druhá aukce byla ukončena v polovině března 2025 a v letošním roce se předpokládá vyhlášení dalších aukcí na 1 810 MWe, takže celkem by mělo být podpořeno 3 090 MWe výkonu nových a modernizovaných kogeneračních zdrojů. Do konce března 2025 byly obhájeny projekty dekarbonizace tepláren za více než 90 miliard korun, z čehož už je 70 miliard korun v projektech se schválenou dotací.

V období let 2021 až 2030 se předpokládá, že teplárenský sektor odvede na emisních povolenkách téměř 160 miliard korun. V letech 2021 až 2024 již dokončilo dekarbonizaci 10 tepláren, které zásobují teplem a teplou vodou přes 110 tisíc domácností a stovky dalších odběratelů ze sektoru průmyslu, služeb a občanské vybavenosti. Celkové investice, jejichž výsledkem je náhrada 514 tisíc tun uhlí a snížení emisí CO2 o 600 tisíc tun ročně, byly u těchto zdrojů 6 miliard korun. V roce 2020 ukončily spalování uhlí také teplárny v Příbrami (náhrada biomasou) a Náchodě (náhrada zemním plynem).

Po roce 2030 bude hlavním fosilním palivem využívaným v teplárenství zemní plyn. S ohledem na další snižování emisí bude potřeba tento fosilní plyn postupně nahrazovat nízkoemisními zdroji s cílem dosáhnout do roku 2050 nulových emisí skleníkových plynů. Další rozvoj využití pevné biomasy se po roce 2030 s ohledem na omezené možnosti zajištění udržitelné biomasy z domácích zdrojů již neočekává. Významný rozvoj může po roce 2030 ještě zaznamenat využití biometanu vyrobeného především z biologicky rozložitelných odpadů nebo z čistíren odpadních vod. Z nízkoteplotních obnovitelných zdrojů energie využitých pomocí průmyslových tepelných čerpadel by v České republice do roku 2040 mohla pocházet téměř třetina tepla dodávaného ze soustav zásobování tepelnou energií.

Dálkové teplo je systém dodávky tepla z jednoho centrálního zdroje do více budov nebo obytných jednotek v určitém geografickém regionu. Teplo je přenášeno do různých oblastí pomocí systému potrubí umístěného nejčastěji pod zemí. Energie je distribuována koncovým zákazníkům bez toho, aniž by byli zatížení složitou administrací nebo technickými nároky na vlastní nemovitost. Celý proces od výroby po distribuci je nepřetržitě monitorován. V případě, že dojde k poruše, je připravena havarijní služba 24/7/365.

V boji proti změně klimatu se na průmyslový sektor často pohlíží jako na součást problému - a nikoli bezdůvodně. Jednou z věcí, kterou může každá společnost udělat, je eliminace plýtvání. To zahrnuje i drobnosti, jako je například nastavení vytápění v zimě na nižší teplotu. Efektivní způsob, jak dosáhnout snížení uhlíkové stopy, je proto podporovat zaměstnance ve využívání veřejné dopravy nebo společné dopravy osobními automobily. Společnosti by také měly usilovat o co největší snížení cest letadlem. Využívání alternativních energií je dalším účinným způsobem, jak dosáhnout snížení uhlíkové stopy.

Využívání alternativních energií je dalším účinným způsobem, jak dosáhnout snížení uhlíkové stopy. Společnosti nedosáhnou změny pouhým snížením spotřeby, ale také sponzorováním ekologických iniciativ, jako je sázení stromů. V mnoha odvětvích je nejdůležitější věcí, kterou společnost může udělat, použití energeticky účinných spotřebičů a strojů. Zelená zařízení mohou vést k významným úsporám energie a zároveň výrazně snížit výrobní náklady.

V době, kdy roste spotřeba datových služeb, cloudových řešení, AI a internetu, čelíme paradoxu: datová centra spotřebovávají obrovské množství energie, a přitom produkují teplo, které se často odvádí ven jako „odpadní teplo“. Napojení datacenter na systém tepla (např. dálkové sítě) je jednou z perspektiv moderní energetiky a cirkulární ekonomiky. V zemích EU se tento přístup stává součástí regulací.

Zima a především topná sezóna je téměř za námi. Ačkoli meteorologové ji teplotně hodnotí jako nadprůměrnou, pro většinu Čechů za poslední roky patřila k nejnáročnějším. Důvodem jsou vysoké ceny energií, které řady lidí dohnaly k výraznému omezení těch nejzákladnějších potřeb. Teplo je jednou z nich. Výhodu mají klienti dodavatelů tepla, kteří dokáží využívat lokální zdroje, brát ohled na životní prostředí a přitom ceny držet v přijatelných mezích. Mezi ně patří například Veolia.

Výhodu mohou mít odběratelé dálkového tepla. Větší města obvykle mají centrální systémy zásobování teplem a problém se sháněním paliv tak za lidi řeší dodavatelé tepla. Skupina Veolia Energie umí dlouhodobě dosahovat při nákupech paliv výhodných cen i podmínek. VEOLIA uplatňuje principy šetrného využívání zdrojů i ochrany klimatu. Výrobu tepla neustále ekologizuje, splňuje všechny ekologické limity a navíc má teplárny umístěné mimo bytovou zástavbu. Domácnosti napojené na centrální systém zásobování teplem mají zajištěn maximální komfort, ale i bezúdržbovost a nepřetržitý monitoring provozu. Obyvatelé ani správci domů se nemusí zatěžovat pravidelnými revizemi kotelen a komínů, ani dalšími starostmi kolem vytápění.

Vládní plány otevírají cestu k posílení energetické bezpečnosti a snížení závislosti na dovozu fosilních paliv. První dokument stanovuje rámec pro rozvoj domácí výroby biometanu a jeho širší využití v energetice a dopravě. „Biometanové stanice pomáhají nejen s energetickým využitím odpadu, ale také snižují spotřebu dováženého zemního plynu a zároveň přispívají k potřebnému odchodu od uhlí. Biologické odpady a kaly z čistíren odpadních vod lze dále využívat a díky těmto stanicím vzniká nová energie. Biometan je jednoznačně klíčovým prvkem naší cesty k udržitelné energetice, čistší dopravě i zemědělství. Nejenže pomáhá snižovat emise skleníkových plynů, ale také podporuje regionální ekonomiku. Do roku 2029 by podle Hladíka mělo být v ČR vybudováno minimálně 100 biometanových stanic.

Biometan, vyráběný z biologicky rozložitelných odpadů, zemědělských zbytků a dalších obnovitelných surovin, představuje významnou příležitost pro dekarbonizaci sektorů, které je obtížně elektrifikovat, například těžkou nákladní dopravu, vytápění nebo průmyslové procesy. Pomocí vlastní technologie membránové separace Memgas je z bioplynu odstraňován zejména oxid uhličitý a vzniká biometan o kvalitě a výhřevnosti zemního plynu. Instalace membránové jednotky je možná nejen na čistírnách odpadních vod, ale i na bioplynových stanicích.

Veolia využívá odpadní teplo především z kogenerací, kde se ze zemního plynu či bioplynu vyrábí elektřina a zároveň se využívá odpadní teplo pro vytápění technologie, budov či systém centrálního zásobování teplem. „Mimo tyto zdroje roste význam tepelných čerpadel, které využívají nízkopotenciálního tepla, obsaženého například ve vyčištěné a vypouštěné odpadní vodě. Využití těchto zdrojů tepla může hrát zásadní roli v dekarbonizaci teplárenství a snížit naši závislost na dovozu fosilních paliv, případně i potřebu vodíku a biomasy. Plány obsahují soubor kroků, které mají pomoci překonat ekonomické, administrativní i technické bariéry a podpořit rozvoj těchto čistých zdrojů tepla.

Modernizujeme výrobu a snižujeme emise na minimum. Díky tomu se nejen vy, ale i generace po vás, mohou spolehnout na příjemné teplo domova. V České republice se k dálkovému teplu připojuje stále více a více bytových domů i administrativních budov a podniků. Celkově je připojeno přes 40 % českých domácností.