Dánská zaporna dan na ekologicke vyrobky

Dánské království, nejjižnější země Skandinávie, je stabilní konstituční monarchií s hluboce zakořeněným demokratickým systémem a se silným luteránským komunitním duchem, promítajícím se i do filozofie národního blahobytu. Jakkoliv formálně stojí v čele země král, výkonná moc je v rukou volené vlády a moc zákonodárnou zajišťuje jednokomorový parlament (Folketinget).

Již od roku 1997 se začíná datovat reálnější snaha zdanit některé výrobky, které svým působením znečišťují životní prostředí a jsou považovány za škodlivé. Dánský negativní parlamentarismus je ozvláštněn faktem, že se u moci nestřídají jednotlivé strany (či ad hoc koalice), ale dva stranicko-politické bloky: červený (levice) a modrý (pravice).

Průzkumy veřejného mínění i výsledky voleb se proto vedou vždy na bázi těchto bloků. Výsledkem toho jsou často menšinové vlády (nyní ve vládě pouze vedoucí strana červeného bloku) s rámcovou parlamentní oporou v ostatních stranách příslušného (aktuálně červeného) bloku. Po volbách v roce 2022 vytvořila premiérka Mette Frederiksen unikátní červeno-modrou koalici napříč politickým spektrem, která zahrnuje Sociální demokracii (S) - červený blok, Liberální stranu Venstre (V) - modrý blok a Umírněné (M) - mimo bloky.

Současná koaliční vláda premiérky Mette Frederiksen se také neopírá o klasický vládní program, ale o společné povolební prohlášení (tzv. Porozumění) tří stran koalice, jdoucí teprve podruhé v historii Dánska napříč politickými bloky. Vláda také po volbách nepředstupuje před parlament s žádostí o vyslovení důvěry. V praxi dánského konsensuálního parlamentarismu však vláda vždy hledá v parlamentu většinu napříč politickým spektrem, kterou také velmi často nachází.

Dánská zahraniční politika vychází z členství země v euroatlantických strukturách a z úzké spolupráce severských zemí. Dánsko je zakládajícím členem Severoatlantické aliance, členskou zemí Arktické rady (díky Grónsku a Faerským ostrovům) a od roku 1973 je členským státem Evropské unie, byť s výjimkami v oblasti občanství EU, společné měny, spravedlnosti a vnitra (Edinburská dohoda, dánský protokol k Lisabonské smlouvě). Jako člen NATO a EU je aktivním přispěvatelem do zahraničních stabilizačních operací a výcvikových misí.

Čtěte také: Dánské daňové reformy

Ekologická daňová reforma

Co je to ekologická daňová reforma? Ekologická daňová reforma je navržena jako příspěvek k naplnění cílů udržitelného rozvoje, a to v souvztažnosti jeho tří pilířů - ekonomického, sociálního a environmentálního. Je považována za jeden z možných přístupů, jímž lze dosáhnout zvýšení kvality životního prostředí, snížení energetické náročnosti ekonomiky, snížení dopadů poškození životního prostředí na lidské zdraví, a oživení trhu práce.

V rámci disponibilních nástrojů vládní regulace je ekologická daňová reforma součástí tzv. Ekologická daňová reforma představuje přesun ze zdanění lidské práce směrem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a/nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Základním atributem ekologické daňové reformy je výnosová neutralita a ekologická daňová reforma tak nepovede ke zvýšení celkové daňové zátěže v České republice.

Aby byl naplněn princip výnosové neutrality reformy, budou dodatečné výnosy ekologických daní využity na snížení jiných daní nebo pojistného. Legislativní plán prací vlády České republiky na 2. První pokus předložit materiál Návrhu koncepce ekologické daňové reformy k projednání vládě ČR zcela ztroskotal. V programovém prohlášení vlády ze srpna 2002 se vláda České republiky zavázala k "bezodkladnému zahájení prací na výnosově neutrální ekologické daňové reformě". Nositelem úkolu bylo Ministerstvo životního prostředí, spolupředkladatelem Ministerstvo financí.

V říjnu roku 2005 byl na Ministerstvu životního prostředí dokončen pracovní materiál Koncepce ekologické daňové reformy, který byl následně schválen poradou vedení MŽP a postoupen Ministerstvu financí k připomínkám, kde vnitřní připomínkové řízení bylo ukončeno v prosinci 2005. Poté mělo dojít k vytvoření kompromisního návrhu MŽP a MF, který by odrážel jednak výsledky vnitřního připomínkového řízení a zároveň představy MF o konečné podobě materiálu. Následovala poměrně složitá jednání, neboť některé požadavky MŽP byly z hlediska MF neakceptovatelné.

Jednalo se například o zavedení daně z motorových vozidel a o rozlišení sazeb daně na elektřinu podle původu elektřiny (vstupů pro výrobu elektřiny), což bylo z pohledu MF a správy daní problematické. V prosinci roku 2006 byl materiál nakonec v kompromisní podobě rozeslán do vnějšího připomínkového řízení a následně předložen do vlády pod názvem "Principy a harmonogram ekologické daňové reformy". Dne 3. ledna 2007 byl materiál "Principy a harmonogram ekologické daňové reformy" projednán na vládě, která ho vzala na vědomí a uložila další úkoly pro jednotlivá ministerstva v souvislosti s realizací ekologické daňové reformy a návrhem jejích dalších etap.

Čtěte také: Dánsko: příroda a zajímavá místa

Poté nastoupila nová vláda, která si dala za úkol dokončit realizaci první etapy a navrhnout druhou etapu ekologické daňové reformy. V 1. polovině roku 2007 připravilo Ministerstvo financí návrhy zákonů o zdanění elektrické energie, o zdanění pevných paliv a o zdanění plynu. Tyto zákony byly předloženy v rámci balíčku vládních reforem a dne 5. října 2007 byly podepsány prezidentem ČR. V platnost vstoupí od 1. ledna 2008. Výnosová neutralita ekologické daňové reformy bude naplněna od 1.

První vlna ekologických daňových reforem spadá do 90. let 20. století a není nikterak překvapující, že průkopníky byly severské země - Finsko, Norsko, Švédsko a Dánsko. Ve druhé vlně uskutečnily ekologickou daňovou reformu Nizozemí, Rakousko, Velká Británie, Itálie, Německo a Francie.

Ekologické daně a Evropská unie

V 90. letech 20. století probíhaly v Evropské unii snahy sjednotit energetické zdanění a stanovit určitou minimální spotřební daň z paliv a elektřiny, která by platila pro všechny členské státy Evropské unie. Tyto snahy vyvrcholily v roce 2003, kdy byla přijata směrnice 2003/96/ES z 27. října 2003 měnící rámec Společenství ke zdanění energetických výrobků a elektřiny. Směrnice stanovuje minimální sazby spotřebních daní na paliva a elektřinu, které jsou platné pro všechny členské země Evropské unie od 1. ledna 2004.

Směrnice umožňuje osvobodit od zdanění ekologicky šetrná paliva a ekologicky šetrné způsoby výroby energie. Z hlediska ekologické daňové reformy má směrnice klíčový význam, protože umožňuje navýšit spotřební daně nad minimální danou úroveň na základě priorit jednotlivých členských států a upozorňuje na princip výnosové neutrality, když v preambuli zmiňuje že členské státy se mohou rozhodnout nezvyšovat celkové daňové zatížení, pokud jsou toho názoru, že realizace zásady daňové neutrality by mohla přispět k restrukturalizaci a modernizaci jejich daňových systémů s tím, že povzbudí chování vedoucí k větší ochraně životního prostředí a ke zvýšenému využití pracovní síly.

Se vstupem do Evropské unie se stala směrnice 2003/96/ES závazná i pro Českou republiku. Evropská unie uplatňuje přísné ekologické normy a s nimi spojené ekologické daně. Po vstupu do EU Českou republiku čeká přijetí mnohých z nich.

Čtěte také: Přírodní krásy Dánska

Dánské zkušenosti se zdaněním

Dánská vláda má v úmyslu zrušit plán výstavby pěti větrných elektráren na moři, protože jejich produkce se pro spotřebitele stává příliš drahou. Informovala o tom dnes agentura Reuters. Výroba elektřiny z větru má na celkové produkci elektřiny v Dánsku podíl více než 40 procent, což je světový rekord. Ministr energetiky Lars Christian Lilleholt upozornil, že od roku 2012, kdy bylo dosaženo politické dohody o rozvoji obnovitelných zdrojů, se náklady prudce zvýšily.

Dotace pro výrobce větrné elektřiny se zvýšily, protože ceny elektřiny od roku 2012 prudce klesly a producenti museli získat více peněz, aby jejich produkce byla zisková. Dánové jsou solidní obchodní partneři, dbalí své dobré pověsti. V obchodních jednáních jsou přímočaří a asertivní. Dánové tvoří 84,1 % obyvatelstva, na jihu Jutského poloostrova žije německá menšina (asi 20 tis. osob); dalších 15,9 % tvoří imigranti a jejich potomci, z nichž 54 % pochází z Evropy (Turecka, Polska a zemí bývalé Jugoslávie), 33 % z Asie (Irák, Pákistán, Írán, Libanon, Sýrie, Jordánsko) a 9 % z Afriky (Somálsko, Etiopie, Eritrea, Maroko).

Země od příštího roku upustí od daně na limonády, která měla obyvatele motivovat k omezení jejich spotřeby. Za jeden litr sladkých nápojů si Dánové připláceli v přepočtu šest českých korun, jenže jejich návyky to vůbec nezměnilo: nápoje totiž začali levněji nakupovat v sousedním Německu. Podle zprávy dánské potravinářské asociace DSK nakupovalo limonádu a pivo u sousedů 57 procent domácností. Přeshraniční nákupy kvůli cenám jsou v Dánsku běžnou záležitostí, německé obchody mají širší nabídku a nižší ceny.

Zajímavé je porovnání jednotlivých států co do počtu uplatněných nástrojů. Suverénně vedou Švédsko a Dánsko se 17 nástroji, na konci tabulky jsou Británie, Španělsko, Irsko, Itálie a Řecko se 4 - 6 nástroji. Evropská unie mění dosavadní pojetí spotřeby a celkových postojů společnosti. Snaží se prosadit princip sdílené odpovědnosti jednotlivých občanů, veřejné administrativy, podnikatelského sektoru. To je jediná cesta k dosažení trvale udržitelného rozvoje.

Dánská ekonomika

Dánská ekonomika patří mezi celosvětově nejsilnější a nejefektivnější. Dánsko má vysoké daňové zatížení, štědrou sociální síť a pružný trh práce. Stejně vysokou má kvalitu veřejných služeb, školství a dalších sociálních sektorů, zároveň však dostatečně vysokou konkurenceschopnost. Dánsko plní všechna požadovaná kritéria stanovená v rámci Paktu stability a růstu EU, vč. dodržování hranice 3 % HDP pro rozpočtový deficit.

V posledních letech se podstatný nárůst exportu zboží a zejména služeb doprovázený progresivními příjmy z investic promítá do vytváření stabilního přebytku běžného účtu. Míra inflace v Dánsku se dlouhodobě pohybuje ve zdravém pásmu. Dánská ekonomika je malá, otevřená a tržně provázaná s dalšími zeměmi, především v rámci EU (Německo, Švédsko) a Evropy (Norsko, Velká Británie). V celosvětovém měřítku pak mezi nejvýznamnější obchodní partnery patří USA a Japonsko.

Pevným a tradičním základem ekonomiky je silný agrární sektor (produkce dánského zemědělství trojnásobně převyšuje domácí poptávku). Nejrychleji rostoucím průmyslem je farmacie, zejména díky expanzi firmy Novo Nordisk (produkce inzulínu a léků na podporu hubnutí). Silnou pozici má také zpracovatelský průmysl, a to zj. ve vztahu k potravinářské výrobě (mléčné produkty, vepřové maso, pivo, cukr), v chemickém průmyslu dominuje produkce paliv a plastů a v oblasti strojního inženýrství pak výroba větrných elektráren, čerpadel, zemědělských strojů, chladících zařízení či telekomunikačních zařízení. V oblasti spotřebního průmyslu hrají prim oděvy, nábytek a hračky (LEGO). Významná je i pozice energetického sektoru (těžba ropy a plynu, výroba energie z obnovitelných zdrojů).

Dánská ekonomika se vyrovnala s důsledky ekonomické krize, vyvolané agresí Ruska vůči Ukrajině a jejím dopadem na ceny energií a přeneseně též na výši inflace. Konflikt se ve vztahu k Dánsku promítl jak v dovozu (především energetických surovin), tak v exportu výrobků a technologií, kdy v důsledku sankcí Dánsko v zásadě opustilo dosud lukrativní ruský trh. Díky tomu by úroveň veřejného dluhu na konci roku 2025 neměla přesáhnout 30-35 % hrubého domácího produktu, pokud nedojde k významným ekonomickým šokům.

Saldo státního rozpočtu by mohlo činit 2,20 % HDP a bilance běžného účtu by se měla udržet v černých číslech a neměla by přesáhnout výši 45 mld. USD. Krize se nijak významně nepodepsala na výši platební bilance (33,4 mil. DKK v březnu 2025) a nepromítla se ani do výše devizových rezerv (656 mld.).

Daňový systém patří k nejsložitějším na světě. Základními druhy daní jsou daň z příjmu osob, daň z příjmu společností, ekologické daně (CO2 ) a daň z kapitálových výnosů. Hlavními nepřímými daněmi jsou DPH, registrační daň na automobily (až 150 % z hodnoty vozu), cla, spotřební daně, kolky, dědická, darovací daň, daň z majetku osob (neplatí společnosti), daň z nemovitostí a daň z „kontrolovaných“ zahraničních společností.

Daňová zátěž v Dánsku rostla nepřetržitě od roku 1930 (12 % HDP) až do r. 1988, kdy dosáhla maximální úrovně 50,4 % HDP. Fyzické osoby odvádějí daň z příjmu státu (8,30 %), daň z příjmu municipalitám (liší se dle municipality cca 22-28 %), církevní daň (0,71 %, dobrovolně), příspěvek na zdravotní zabezpečení (2,0 %), příspěvek na pracovní trh (8,0 %) atd. Maximální daňový strop fyzických osob činí 51,95 %.

DPH je jednotná ve výši 25 %, tzn. že snížená sazba neexistuje. Placení DPH se nevztahuje na prodej a pronájem nemovitostí, dodávky plynu, vody, elektřiny a topení; výhry v loteriích; prodej akcií a obligací, jiné další finanční transakce (pošty) a pojišťovací transakce; zdravotnickou péči, sociální služby, školné; amatérský sport, určité kulturní události a dodávky uměleckých předmětů; dopravu osob jinými prostředky než turistickými autobusy. Nulovou DPH mají také noviny a export. DPH je v zásadě refundována na všechno nakoupené zboží a služby určené pro podnikání.

Obchodní vztahy mezi ČR a Dánskem

Česká republika má s Dánskem dlouhodobě aktivní obchodní bilanci, přičemž výše salda odpovídá zhruba třetině dánského vývozu do České republiky. Dánsko je pro ČR 18. nejvýznamnějším partnerem ve vztahu k vývozu a 26. ve vztahu k dovozu. Velkou část vzájemného obchodu tvoří reexporty, zj. Jádro českého exportu do Dánska tvoří vedle léčiv a farmakologických výrobků silniční motorová vozidla a kancelářské stroje pro automatické zpracování dat.

Dánská proexportně orientovaná ekonomika si ve vztahu k zemím mimo EU dlouhodobě udržuje pozitivní obchodní bilanci, dosahující zhruba 2/5 dánského exportu. Dánsko bylo ještě na přelomu milénia v čele evropských destinací přímých zahraničních investic, jež meziročně rostly o 21 %. V současné době do Dánska proudí méně zahraničních investic, než do jiných členských zemí EU srovnatelné velikosti nebo do severských zemí.

Jejich objem přesto není zanedbatelný, firmy v zahraničním vlastnictví zaměstnávají cca 320 tisíc osob, což odpovídá 21 % všech pracovních pozic v dánském soukromém sektoru. Dánsko je jedním z největších poskytovatelů rozvojové pomoci na světě. Hlavním cílem dánské rozvojové pomoci je snižování chudoby v rozvojových zemích. Znamená to podporu ekonomického růstu, jakož i rozvoj vzdělávání a zdravotních služeb, zlepšování hygienických podmínek.

Důraz je kladen i na posouzení vlivu na životní prostředí, postavení žen ve společnosti a posilování demokracie a lidských práv. Prioritním kontinentem z hlediska dánské rozvojové spolupráce je Afrika. Koordinátorem rozvojové spolupráce a pomoci je DANIDA, patřící do struktury ministerstva zahraničních věcí. Dánsko patří mezi pět zemí OECD, které jako jediné plní požadavek OSN na poskytování rozvojové pomoci nad úrovní 0,7 % HND.

Mezi strategické a současně perspektivní obory s exportním potenciálem pro české firmy lze nadále řadit především automobilový sektor (s důrazem na elektromobilitu), energetický sektor (obnovitelné zdroje energie, kapacity pro uchovávání energie) a zemědělství. Pokračující masivní rozvoj elektromobility v Dánsku je úzce spojen s rostoucí potřebou budování vhodně dimenzované sítě nabíjecích stanic.

Zelené veřejné zakázky

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Zohlednění dopadů dodávek, služeb či stavebních prací na životní prostředí je vedle ekonomických a sociálních aspektů jedním ze tří pilířů odpovědného veřejného zadávání. Environmentální aspekty se v některých případech přímo prolínají se sociálními aspekty. Zelenými veřejnými nákupy (GPP) lze zmenšit přímé negativní dopady na životní prostředí, snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelné energie, snižovat množství odpadu a také podpořit ekologizaci trhu či dávat průmyslu stimulaci pro vývoj zelených technologií.

Zadávaní zelených veřejných zakázek („GPP“ - green public procurement) je důležitý nástroj ke dosahování cílů environmentálních politik souvisejících se změnou klimatu, racionálním a šetrným využívaním přírodních zdrojů a udržitelnou spotřebou a výrobou, a to zejména vzhledem k objemu výdajů veřejného sektoru za zboží a služby (jen v České republice je objem veřejných nakupů ve 990 mild. základní kritéria - vhodná k použití pro jakéhokoli zadavatele. komplexní kritéria - berou v úvahu více aspektů nebo vyšší úrovně ochrany životního prostředí a jsou vhodná pro ty zadavatele, kteří chtějí jít v podpoře environmentálních a inovačních cílů dál.

Zelená kritéria lze uplatnit u veřejných zakázek dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tak i u veřejných zakázek malého rozsahu. K úsporám CO2 je možné dojít právě uplatňováním zelených aspektů ve veřejných zakázkách. Zohledňování environmentálních aspektů ve veřejných zakázkách má výslovnou oporu ve směrnici č. 2014/24/EU, je dokonce jedním ze strategických cílů směrnice a proto je podporováno i v tuzemské právní úpravě v ZZVZ, do něhož byla směrnice transponována.

V roce 2017 bylo vydáno komplexní usnesení Vlády České republiky ze dne 24. července č. 531, o Pravidlech uplatňování odpovědného přístupu při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy. V usnesení se státní správa a samospráva zavazuje, že bude při nákupu zboží a služeb zohledňovat jejich environmentální aspekty. V usnesení Vlády ČR č. 531 z roku 2017 se dále uvádí: “Zboží a služby, které státní správa a samospráva pořizuje, mají vždy určitý dopad na životní prostředí - jejich výroba, transport, užívání a likvidace jsou spojeny s produkcí látek uvolňovaných do prostředí, se spotřebou surovin, energií, vody atp.

Zohledněním environmentálních aspektů je proto možné usměrnit tyto dopady tak, aby se orgány veřejné správy snažily pořídit výrobky, služby a práce s nižšími dopady na životní prostředí během jejich životního cyklu v porovnání s výrobky, službami a pracemi se stejnou hlavní funkcí, které by byly pořízeny jinak. Aktuálně je usnesením vlády ČR č. Příprava Akčního plánu udržitelného nakupování (APUN) je stále v procesu, je možné připomínkovat aktuálně stanovené teze (viz. Mnohé z nich je vhodné (spolu)naplňovat i veřejnými nákupy.

V praxi lze ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporovat několika způsoby. Nejčastěji se ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporují formou kombinace podmínky účasti v zadávacím řízení, tedy „zvláštní podmínky plnění“ v zadávací dokumentaci ve smyslu § 37 odst. 1 písm. d) ZZVZ, a obchodní podmínky ve smlouvě, přičemž nedodržení smluvního ujednání při plnění veřejné zakázky je sankcionováno smluvní pokutou nebo odstoupením zadavatele od smlouvy. Pro zvýšení transparentnosti je možné nazvat veřejnou zakázku tak, aby její zaměření bylo na první pohled zřejmé, např.

Umělý ostrov pro větrnou energii

V Dánsku vznikne první umělý ostrov na světě, který bude získávat a uchovávat větrnou energii ze Severního moře. Rozsáhlý projekt bude stát 210 miliard dánských korun (731 miliard Kč), a stane se tak nejdražší stavbou v dějinách země, uvedl dánský ministr energetiky a životního prostředí Dan Jörgensen. "Dánsko bude o jeden ostrov bohatší," citovala ministerstvo agentura DPA. Země před časem avizovala, že bude množstvím obnovitelné energie zásobovat i své sousedy.

Energetický ostrov má být něčím na způsob pobřežní elektrárny, kam by směřovala elektřina ze stovek okolních větrných turbín. První fáze projektu počítá kolem roku 2033 s téměř 200 větrnými turbínami a s výkonem tří gigawattů. Zásobovat elektřinou by podle informací vlády měl být schopen asi tři miliony evropských domácností.

Ekologické daně v Evropě

Evropská unie chce v příštích letech snížit o polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k čisté vodě a hygienickým zařízením (na rok 2003 vyčlenila již 1,4 miliardy euro). Chce podporovat používání čistších a účinnějších technologií spalování fosilních paliv, zvýšit úspory energie a zvětšit podíl obnovitelných zdrojů energie (na rok 2003 vyčlenila již 700 miliónů euro). Chce čelit šíření přenosných nemocí a zvýšit investice do zdravotnictví (na rok 2003 vyčlenila 120 miliónů euro).

Vytýčených cílů Evropská unie chce dosáhnout především pomocí regulačních nástrojů, jejichž hlavním posláním je zvýhodnit ekologicky šetrné výrobky a technologie. Zvýhodňovat ty, kteří nelikvidují životní prostředí. Tyto funkce může nejlépe plnit promyšlený systém daní a poplatků uvalených na ekologicky nešetrné produkty. Evropská unie na jaře roku 1997 vydala zprávu „Ekologické daně a poplatky v jednotném trhu“.

V této zprávě zjišťuje Komise, že rapidně roste použití ekologických daní a poplatků ve všech členských státech Evropské unie. My si pro ilustraci ukážeme některé z nich a současně počet států, kde jsou jednotlivé nástroje (daň nebo poplatek) uplatňovány.

tags: #danska #zaporna #dan #na #ekologicke #vyrobky

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště pro kany
• Účinný Domestos pro vaši domácnost
• Hydrologický cyklus
• Dopady svařování zinku na ovzduší
• Důsledky znečištění vody