Světelné znečištění v České republice: Stav a trendy

Pokud se dlouhodobě zajímáte o problematiku světelného znečištění, nebude pro vás novinkou, že v České republice již nenajdeme přírodně tmavou oblohu. Co je ovšem ještě víc alarmující, že o mnoho lépe na tom nejsou ani oblasti tmavé oblohy. S náznaky pěkně tmavé oblohy s výraznou Mléčnou dráhou se zde ještě setkáme, ale teprve pokud navštívíme lokality s oblohou téměř dokonale tmavou nebo úplně přírodní, zjistíme, že obloha nad Českem je tristní a ani na Šumavě či v Novohradských horách to není žádná výhra.

Motivací k napsání článku bylo nejen poukázat na to, že některé mapy světelného znečištění nejsou vhodné, ale také to, že u nás vznikly aktuální mapy, které situaci vystihují celkem přesně, byť to není pozitivní pohled. Autor článku má ještě možnost vidět v místě bydliště Mléčnou dráhu. Jak moc dnes pomůže vyjet do Jizerské oblasti tmavé oblohy ukazuje porovnání dvou celooblohovek.

Aktuální mapy světelného znečištění

V článku se budeme opírat o práci Martina Maška z liberecké pobočky České astronomické společnosti, který se celou problematikou nyní zabýval velmi podrobně v rámci práce na vysoké škole. Zpracovával při tom měření přístrojů SQM, fotografie noční oblohy i snímky z družic.

Z atlasu především vyplynulo, že světelné znečištění je globální problém. Nikoho jistě nepřekvapilo, že tzv. pokrok je vykoupen nadměrným svícením, ale že je situace vážná i v jiných částech světa se tak úplně nečekalo. Krom toho zastoupení populace, která nezná Mléčnou dráhu, nebo hvězdnou oblohu obecně, je překvapivě velké.

Ve studii z roku 2001 se uvádí, že 97 % obyvatel USA a 96 % EU žije v oblastech, kde je obloha světlejší, než když je v přírodních lokalitách nasvícena Měsícem v první čtvrti. Situace se pochopitelně dále zhoršovala a tak bylo na čase vydat atlas nový, na kterém se podílel i jeden z autorů toho původního.

Čtěte také: Hodnocení ovzduší v Česku

Data pro nové mapy byla sbírána díky družici Suomi-NPP (z přístroje VIIRS - Visible Infrared Imaging Radiometer Suite), dále z pozemních měření z SQM. Výhoda nových dat je především ve vysokém rozlišení, které dosahuje až 750 m. Podobně, jako starší atlas z roku 2001, i nový počítá také s rozptylem světla v ovzduší, takže poskytuje mnohem přesnější výsledky, než pouhá interpretace dat z družicových snímků, kde vidíme především světlo jdoucí přímo nahoru. Jak ukázala analýza dat z celooblohových snímků a z nového atlasu, korelace mezi kvalitou oblohy a realitou je perfektní.

Nyní máme tedy k dispozici nové mapy a díky nim můžeme lépe vybírat lokality vhodné k pozorování. Jsou to samozřejmě horské oblasti, ale jsou to i odlehlejší lokality na pomezí kraje Plzeňského a Karlovarského, kde se nachází Manětínská oblast tmavé oblohy, což je tedy zatím jediná taková oblast, kde je obloha celkem tmavá. Níže uvedená mapa České republiky je jednou z map, které nabízí Martin ke stažení ve vysokém rozlišení v tiskové kvalitě.

Srovnání s Evropou

Když se podíváme na celou Evropu, tak trochu lepší situace je na Slovensku, především východně od Banské Bystrice (u Tisovce a v Nízkých Tatrách) a na úplném východě, kde je i Park tmavej oblohy Poloniny. Obecně tmavé zůstávají ještě některé oblasti v Chorvatsku, například v horách jižně od Plitvických jezer a zčásti na ostrově Korčula a především na Lastovu, ale i zde se asi situace bude dále zhoršovat s rozvojem civilizace.

Situace je tedy neradostná a mnoho lidí si ji ani neuvědomuje. Řada lidí nikdy neměla možnost vidět přírodně tmavou oblohu a tudíž nemají s čím srovnávat. Martin k tomu výstižně říká: „Často slýchávám věty typu: "bydlím na vesnici kde zhasínají veřejné osvětlení, světelné znečištění u nás žádné není", nebo "město je schované v údolí, oblohu mám zcela temnou" apod. V rámci boje proti podobným mýtům ohledně tmavosti oblohy v České republice jsem sestavil následující kompozici. Jde o dva celooblohové snímky noční oblohy + mapy z družicových dat ze dvou různých lokalit.“

První lokalita se nachází na Jizerce, v srdci Jizerské oblasti tmavé oblohy, druhou lokalitou je Observatoř Pierra Augera v argentinské pampě poblíž města Malargüe. Výše uvedené srovnání Jizerky s Observatoří Pierra Augera nemá za cíl něco záměrně zkreslovat, on je ten stav skutečně takto alarmující.

Čtěte také: Znečištění ovzduší a ArcGIS data

Světlo z měst se totiž díky rozptylu světla v ovzduší šíří desítky nebo i stovky kilometrů daleko. Proto jsou u nás sice oblasti, kde se v zenitu také setkáme s tmavě modrými či fialovými odstíny (na celooblohovém snímku převedeném do speciální barevné škály), ale nikdy ani zdaleka ne v takovém rozsahu, v jakém je vidíme na příkladu z argentinské pampy. Navíc u nás toho nedosáhneme za každé noci. Jen výjimečné podmínky, jako je vliv horských masívů a počasí, například inverzní poklička z nízké oblačnosti, to jsou situace, kdy některé lokality, jinak v ne příliš tmavé oblasti, mohou někdy být srovnatelné s těmi tmavšími.

Astronomové u nás bohužel tmu nemají a se současným přístupem k rozvoji civilizace a ke svícení v noci, ani nebudou mít. Ale má cenu jen hořekovat a nic proto nedělat? Astronomové jsou zastánci udržitelného rozvoje naší civilizace a do něj spadá i problematika správného svícení.

To zahrnuje především používání svítidel správně směrovaných případně regulovaných a svítidel se správnou teplotou chromatičnosti (tedy vyzařujících v co nejteplejších odstínech, ideálně s teplotou chromatičnosti pod 3000 K). Ale to už je jiné téma a tím se zabývá i meziresortní komise několika ministerstev mimo jiné i za účasti zástupců astronomů. Možná budeme opět průkopníky k nové, lepší cestě za tmavou oblohou a pojem oblast tmavé oblohy tak nezůstane jen jako zdroj posměšků těch, kteří se domnívají, že světlo v noci nám neškodí.

Zdroje a doporučené odkazy:

• [1] První atlas umělého jasu oblohy 2001
• [2] Nový atlas umělého jasu noční oblohy 2016

O autorovi

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz.

Čtěte také: ČÚZK data a vliv klimatu

tags: #data #kraje #znečištění #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Správné třídění obalů: Průvodce
• Hygienické odpadkové řešení
• Zoologie a ekologie: diskuze
• Ohrožená zvířata a mezinárodní organizace
• Udržitelnost v pneumatikářském průmyslu