Den v přírodě: Úvaha o vztahu člověka a životního prostředí

Kniha Zelená svatozář od autora Erazima Koháka zcela přesně ukazuje na problémy, které se kolem nás dějí a ukazují také směr, nad kterým by se měl každý zamyslet. Již při čtení této knihy jsem byla naplněna velmi protichůdnými pocity. Některé názory se ztotožňují s mými, ale jiné jsem zase musela striktně odmítat. Hned při čtení první části knihy „O lidech a (ostatních) zvířatech jsem byla překvapena některými uvedenými skutečnostmi i názory.

Týrání zvířat a konzumace masa

Zcela se ztotožňuji s názory, že svévolné týrání zvířat je barbarské, přímo odporné a pro mě zcela nepřípustné. Také odsuzuji pokusy prováděné na zvířatech například kosmetickými firmami. Nelíbí se mi, že kvůli marnivosti některých lidí zbytečně trpí zvířata. Proto také takové výrobky nekupuji. Upřednostňuji výrobky s označením „Tento výrobek nebyl testován na zvířatech“. Na druhé straně zase chápu i když to neschvaluji, že některé lékařské pokusy na zvířatech jsou nevyhnutelné a také nutné. Jak je uvedeno v knize je potom rozhodující zda je tento pokus skutečně podložen argumenty a jeho přínos musí být jednoznačně zásadní a bez pochyb. Nechápu také přístup zákonodárců, že nedovolí testování na lidech, ale na zvířatech jim to nevadí.

Další kapitola v knize se zaměřuje na potravu. V knize je ostře kritizováno pojídání masa spojené s týráním zvířat. Také patřím k lidem, kteří jedí maso a mám ho na svém jídelníčku pravidelně, ale to neznamená, že schvaluji postupy masného průmyslu. Ano je pravdou, že by se se zvířaty, kteří nám poskytují svou smrtí potravu mělo zacházet lépe a s úctou. Také jsou v knize napadáni lidé za svou apatii vůči daným problémům. No někdy tomu tak doopravdy je, ale také je pravdou, že lidé často ani netuší v jakých poměrech jsou tyto zvířata pěstována a chována. Není žádná informovanost. Možná by se měla média více zajímat o tyto skutečnosti a ukázat lidem jak to opravdu vypadá a třeba by mohlo dojít i k nějaké změně. No možná by se naši politici mohli přestat hádat o maličkosti a mohli by se zaměřit na mnohem důležitější problémy.

V knize se také píše o tom, že by lidé měli být vegetariáni a už by nemuselo trpět žádné další zvíře. Tento názor se mi ovšem vůbec nelíbí. V knize se stále uvádí, že se člověk sám postavil do pozice jako nadřazená rasa a že by to tak nemělo být, ale v podstatě názor nejezte zvířata, ale rostliny je úplně stejný. Takže teď by měly být rostliny ta nižší rasa???? Proč? Podle mě jsou rostliny stejně živé jako všechno ostatní co na planetě Zemi žije. Proč si tedy někdo myslí, že rostliny nic necítí? Jenom proto, že nemají žádné oči, které by se vyčítavě a bázlivě dívaly nebo proto, že nemluví a ani nevydávají žádné zvuky, které by nás děsily nebo proto, že jejich krev není červená??? Tak to bychom se zase vrátili zpátky na začátek.

Potrava je přeci velmi důležitá pro každého. Každý živočich, každá rostlina, každý organismus na Zemi má přece nějaký zdroj potravy. Ptáci - hmyz, kočka - hlodavci, kráva - tráva, a tak bychom mohli jmenovat spousty dalších druhů, ale nikdo je za to neodsuzuje. Prostě to považujeme za přirozené. A taky že to přirozené je, udržuje se rovnováha v přírodě. Odborně se tomu říká potravní řetězec. Tak proč tedy vidíme problém v tom, že lidé jedí maso?? Tak co by tedy měli jíst??? Problém není v tom co jedí, ale v tom jak s tím zacházejí. Každý člověk by se měl zamyslet nad tím co jí a že to není žádná samozřejmost, ale dar. Není správné ukazovat na jednotlivce, ale zaměřit se na myšlení všech lidí.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Vzdělávání a vztah k přírodě

Velmi chybí vzdělávání o ekologii. Už odmalička bychom měli děti vést k ochraně přírody, aby to pro ně bylo samozřejmostí po celý jejich život, ale to bohužel u nás i ve světě chybí. Odmalička dětem říkáme, že kravička dává mléko a maso, takže v podstatě se na krávu dívají jako na zdroj potravy. Já si pamatuju, že jsme jako děti chodili čistit lesy, sbírat odpadky a poznávat krásy přírody, nazývalo se to „otevírání studánek“. Ne každý tam chodil dobrovolně a rád, ale byl alespoň zájem vést mládež v úctě k přírodě. Někteří učitelé přírodopisu nám ukazovali a vysvětlovali jak to funguje např. v mraveništi, jak mravenci žijí, jak se chovají, co jedí, už to prostě nebyla jenom hromada jehličí, ale byl to jejich domov a život. Kde jsou teď ti pedagogové, kteří píšou knihy, které si přečte jen málokdo, proč své názory neříkají veřejně obyčejným lidem, určitě by to vyvolalo spoustu diskusí a třeba by to i prospělo a vytrhlo lidi ze své lhostejnosti. Proč děti nejezdí do škol v přírodě jako dřív a proč je výuka ve školách pouze informativní a není motivující???

Další téma v knize se zabývá lidmi a přírodou a jejich vzájemným vztahem mezi sebou. Musím souhlasit s autorem, že lidstvo je hlavní příčinnou současného stavu. I když určitě to lidé dělali ku prospěchu své rasy (např. stavby velkých měst, silnic, přehrad), tak tím vytlačovali ostatní rasy z jejich přirozeného prostředí. Nemyslelo se na to, že zvířata, která žijou v tom určitém místě jsou tam doma a jinde třeba ani žít nemůžou nebo se přestanou rozmnožovat. Tím se lidstvu pomalu podařilo vyhubit spousty živočichů a tím byla narušena rovnováha v přírodě. Jak je známo, tak každý tvor má svého přirozeného predátora, který zajišťuje, aby nedošlo k přemnožení jednoho druhu. Tím, že člověk těmto tvorům narušil jejich přirozené prostředí, tak vlastně narušil celý koloběh života. I člověk má svého predátora a tím jsou viry a bakterie. Je pravdou, že lékařským výzkumem jsme docílili částečně ochrany proti těmto nejmenším tvorům a tím se vlastně stalo to, že se lidé jako rasa začali přemnožovat.

A úplně nejvíc mi vadí názory, které slyším kolem sebe, že už je pozdě a že už se nedá nic napravit. To je přece nesmysl nebo možná jen alibismus, aby se nemuseli vynakládat velké finanční částky na záchranu Země. Nikdy přece není pozdě začít něco dělat. Je jasné, že napravit se nic nedá ze dne na den, ale že je to otázka několika desetiletí nebo i staletí, ale proč to alespoň nezkusit?? Vždyť máme spousty chytrých lidí, kteří jsou schopni najít nějaké řešení, tak proč pořád jenom mluvíme o problému, ale nic neděláme. Vždyť přeci každý chce žít svůj život co nejlépe a také chceme dát šanci další generaci, která začíná už našimi dětmi.

Vnímání stromů v české společnosti

V minulých dnech jsme oslavili mezinárodní den stromů, což poukazuje na to, jak významnou roli stromy po celém světě v lidské společnosti hrají. Jaká je povaha tohoto vztahu v české společnosti, co nejvíce Češi na stromech oceňují? Budoucnost krajiny a její schopnost vyrovnat se úspěšně s dopady klimatické změny do značné míry závisí na tom, jak rozumí funkcím a hodnotám krajiny společnost, tudíž je nezbytné podrobit vztah člověka ke krajině, i k jejím jednotlivým prvkům, podrobnému zkoumání.

Sociologie pojímá krajinu a její součásti především v duchu sociálního konstruktivismu, jako koncept založený na oboustranné interakci jedince či sociální skupiny a jejich prostředí. Krajina je reflexí sdíleného lidského porozumění okolnímu prostředí. Prostřednictvím sdílených hodnot jsou krajina a její prvky neoddělitelně spjaty s komunitami a jednotlivci, kteří je tvoří. Vztah jedince i celé skupiny k určitému území je dán jak vnějšími podmínkami tak těmi vnitřními, tedy charakteristikami jedince, jeho aktuální životní situací či znalostmi daného území. Intenzita propojení mezi lidmi a prostředím se liší od člověka k člověku a od krajiny ke krajině, což má důsledky pro strukturu, funkce a společenské hodnoty krajin a jejích prvků. Nezáleží pouze na vnímání krajiny jako celku, důležité je v tomto procesu utváření symbolických míst. Stromy mohou být takovými symbolickými místy, a je možné na jejich příkladu ilustrovat vztah člověka ke krajině a přírodě.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Ve výzkumu postojů české veřejnosti ke stromům byly identifikovány čtyři dimenze, které reprezentují různé hodnoty či významy (funkce chceme-li) spojené se stromy: Environmentální, Spirituální a estetická, Utilitární a Dimenze ochrany starých a suchých stromů.

Environmentální funkce stromů

Z uvedených rozložení v grafu č. 1 je zřejmé, že respondenti jsou dobře obeznámeni s některými z environmentálních funkcí stromů, jako je jejich schopnost ochlazovat okolí, zadržovat vodu v půdě, snižovat úroveň znečištění nebo zabraňovat erozi, a považují je za důležité, stejně jako působení stromů na zdraví jednotlivce. Je zajímavé, že rovněž méně často oproti ostatním věkovým kategoriím souhlasí s výroky v environmentální dimenzi lidé ve dvou nejnižších věkových kategoriích, 15 až 19 a 20 až 29 let.

Ochrana starých a suchých stromů

Na druhou stranu jiné ekologické funkce vázané na staré a suché stromy považují za méně důležité, ačkoliv tato hodnota stromů je hodnocena jako významná v přírodovědných disciplínách. Pravděpodobně je důvodem nízká informovanost o těchto aspektech existence starých popřípadě suchých stromů, jako je schopnost zvyšovat biodiverzitu či obnovovat les. Nejvyšší míra souhlasu je u výroku o vysazení nového stromu na místo odumřelého, lidé tedy neuvažují o ponechání odumřelých stromů v krajině jako o nejvhodnější variantě. Častější souhlas s těmito výroky můžeme identifikovat u lidí s vysokoškolským vzděláním a Pražanů.

Estetická a spirituální hodnota stromů

Naopak estetickou a spirituální hodnotu stromů vnímá jako důležitou drtivá většina respondentů. Krásy stromů a jejich duchovní hodnoty pro člověka si v obecné rovině cení drtivá většina respondentů, nicméně jen necelá polovina z nich zná ve svém okolí konkrétní strom, který má pro ně v tomto smyslu hodnotu. Méně tuto hodnotu oceňují lidé se základním vzděláním, lidé ve dvou nejmladších věkových kategoriích a muži, a oproti ostatním kategoriím velikosti obce i Pražané.

Utilitární význam stromů

Co se týče utilitárního či užitkového významu stromů, ačkoliv lidé vnímají stromy v zastavěném území stále jako zdroj nebezpečí a nepořádku, jen menšina je přesvědčená o tom, že by měly vždy ustupovat zájmům stavby. S tím, že by stromy měly sloužit výhradně k přímému užitku (dřevo, plody) pak souhlasí pouze o něco více než 20 % respondentů. Nejčastěji s výroky v této dimenzi souhlasí lidé se základním vzděláním oproti ostatním vzdělanostním kategoriím a také častěji muži než ženy.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Nicméně z výše uvedených výsledků můžeme usuzovat, že česká veřejnost vysoce hodnotí spirituální a estetické funkce stromů a je dobře obeznámena s některými environmentálními či ekologickými hodnotami stromů, přikládá jim značnou důležitost, zejména ve srovnání s funkcemi čistě užitkovými. Pravděpodobně zde hraje roli i popularizační snaha vědecké komunity v rámci debat o dopadech klimatických změn na českou krajinu a možnostech adaptace a mitigace. Na druhou stranu, jiné z ekologických funkcí, jako důležitost starých stromů pro biodiverzitu či vytváření vhodných podmínek pro růst nového lesa, nejsou respondenty považovány za stejně významné. Veřejná debata na toto téma zatím není dostatečně široká, a je zde prostor pro seznamování veřejnosti s environmentální hodnotou starých a suchých stromů.

Laskavost k přírodě a lidem

Člověk se svým životem stále víc vzdaluje přírodě a stále víc se od ní izoluje a odděluje. Reálně i myšlenkově/názorově. Stromy vnímáme a posuzujeme jen jednostranně, fyzikálně materialisticky - jako věci/předměty, mající nějaké měřitelné fyzikální vlastnosti. Strom je ale především živý organismus, úplně stejně živý jako my. Dokonce žije mnohem déle než my. Jestli například pes je živý tvor, tak i strom je živý tvor. Jen má trochu jinak uspořádané orgány a trochu jinak reaguje. Žije a chce žít.

Být ohleduplný k ostatním, více se upřímně zajímat o lidi ve svém okolí a vědomě vnímat potřeby a hodnotu lidí, to by mělo patřit k základním lidským hodnotám. Být laskavý, je ten nejlepší způsob, jak dodat svému životu větší smysl a naplnění. Kdo by netoužil po pocitu štěstí, větší harmonii, vyrovnanosti, pohodě, pozitivních emocích a co nejlepšímu naladění. Nepodceňujme sílu doteku, úsměvu, vlídného slova, naslouchání, objetí, komplimentů nebo starání se o druhého. Měl by to být náš životní styl. Jak pravil Mahátma Gándhí: „Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě“. Nelze to říct pravdivěji.

Nemůžeme chtít po ostatních, aby se k nám chovali laskavě a ohleduplně, dřív, než se tak nezačneme chovat my sami. Každý z nás by měl začít především sám u sebe a začít se chovat více laskavě. Je třeba být laskavý sám k sobě, ke svým blízkým, ke kolegům v práci, k ostatním lidem, ale také třeba k přírodě a životnímu prostředí. Měla by to být přirozená vlastnost, ale každý z nás ji má jinak rozvinutou. Někdo ji má vrozenou, jiný se jí musí více učit a vědomě se na laskavost soustředit. Nemusíme mít žádný důvod k tomu, abychom lidem pomáhali, prostě jen buďme laskaví. Dělejme náhodné dobré skutky, neočekávejte za to nic nazpět, ale nespoléhejme, že se nám to někdy vrátí. Laskavost musí vycházet z našeho nitra a neměli bychom za ni očekávat nic na oplátku.

V první řadě bychom stále měli být laskaví zejména sami k sobě, respektovat svoje hranice a nestavět potřeby ostatních před svoje vlastní potřeby. Stále bychom také měli zůstat pokorní a potlačit potřebu o dobrých skutcích, které děláme, všem vyprávět. Neděláme to přece proto, abychom v očích druhých vypadali lépe. A jak můžeme laskavost praktikovat v každodenním životě? Zkusme se nějaký čas více vědomě soustředit na to, abychom byli laskaví. Zařaďme laskavost do svého každodenního života a dělejme nezištné náhodné laskavé skutky. Uvidíme, že brzo začneme ve svém životě vnímat změny. Lidé na nás začnou reagovat jinak a chovat se k nám lépe. Buďme inspirací sami sobě i našemu okolí, šiřme kolem sebe laskavost a pamatujme že: A, že ani ten sebemenší laskavý skutek není nikdy zbytečný. Dívejme se pozorně kolem sebe a určitě uvidíme mnoho příležitostí k malým laskavostem.

tags: #den #v #prirode #maturitni #esej

Oblíbené příspěvky:

• Krušnohorský most: Harmonické spojení s přírodou
• Efektivní třídění odpadu
• Tipy pro výběr čističe odpadů
• Ekologické projektování s VKV projekt
• Jak třídit odpad s košem Sortibox?