Dioxiny ve venkovním ovzduší: Zdroje a dopady

Ovzduší, jako významnou složku životního prostředí, bez které by nebyl možný život, většina lidí vnímá prostřednictvím jeho čistoty či znečištění. Největší podíl na znečištění ovzduší představují prachové částice, které v závislosti na své velikosti, tvaru a složení mohou působit na zdraví buď svými vlastnostmi, nebo přispívají ke zvýšení zdravotních rizik tím, že slouží jako nosiče dalších látek s nebezpečnými vlastnostmi (chemické látky, alergeny, plísně, mikroorganismy).

Míru rizika lze tedy hodnotit ve srovnání s referenčními koncentracemi (limitními nebo doporučenými) podle úrovně koncentrací, ve kterých se vyskytují. Podle tohoto přístupu je obsah prachových částic, jejichž referenční koncentrace jsou udávány v mikrogramech, méně rizikový než obsah specifických organických látek, u nichž pro jejich nebezpečnost jsou referenční koncentrace stanoveny v nanogramech (benzo(a)pyren) či dokonce v pikogramech (dioxiny).

Velkou nejistotou při posuzování vlivu škodlivin v ovzduší na zdraví lidí je spolupůsobení různých látek a jejich následné reakce. Významným činitelem je také rozdílná citlivost osob. Obr. Pro mnohé škodliviny neexistuje bezpečná koncentrace bez dopadu jejich účinků na zdraví, ale zároveň také neexistuje tak čisté ovzduší, které by vylučovalo expozici cizorodým škodlivým látkám. Proto je nutné hledat míru přijatelného rizika pro člověka a jeho zdraví.

Chemické látky v životním prostředí

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. Člověk uvolňuje do životního prostředí látky, které byly dlouhodobě uloženy v zemi, kde neohrožovaly jeho zdraví, např. těžké kovy, jako olovo, rtuť či kadmium. Chemici vyrobili množství látek, které se v přírodě běžně nevyskytovaly, např. DDT, PVC, PCB, freony aj.

Tyto látky mají někdy velmi zajímavé vlastnosti pro speciální využití (např. hubí hmyz, odolávají vysokým teplotám atd.), ale zároveň mohou ohrozit nejen životní prostředí, ale i zdraví nebo životy lidí, ať už přímo (jsou jedovaté), nebo tím, že mají na prostředí člověkem nepředpokládaný účinek (např. vytvářejí tzv. V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Čtěte také: Komunální odpad a dioxiny

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní. Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).

U toxických účinků medicína předpokládá, že existuje bezpečná dávka dané látky, která nemá žádný nežádoucí zdravotní účinek. U těchto účinků se předpokládá, že nezávisí na dávce. Zjednodušeně řečeno by i jediná molekula příslušné látky mohla teoreticky vyvolat onemocnění. Se zvyšující se dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitého onemocnění. Medicína také někdy hovoří o bezprahovém účinku, kdy neexistuje bezpečná koncentrace dané chemikálie.

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Mutovaná buňka např. může začít produkovat více, nebo naopak méně hormonu, než má, nebo může začít vyrábět chybnou látku atd. Projevem mutace může být také nekontrolované množení buňky. Tak vzniká zhoubný nádor neboli rakovina. Naštěstí jsou buňky schopné mutace rozpoznávat a opravovat je, takže zdaleka ne každá mutace musí vést ke vzniku onemocnění, nebo dokonce zkáze.

Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další.

Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.

Čtěte také: Využití odpadu: fakta a kontroverze

Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům. Alergenem může být např. Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy. Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány. Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny (např. pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů: např.

Dioxiny

Pod zažitým zkráceným termínem dioxiny se skrývají dvě rozsáhlé skupiny chemických látek: polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD) a polychlorované dibenzofurany (PCDF). Dioxiny nemají žádný užitek a nebyly nikdy cíleně vyráběny.

Jako nechtěný produkt vznikají při spalování fosilních paliv a odpadu, do prostředí se také uvolňují během průmyslové výroby, která má co dočinění s chlórem (chemický, textilní, papírenský průmysl), svým dílem přispívá i metalurgie. Dobře se váží na tukovou tkáň, k jejich bioakumulaci tak dochází především u živočichů. Pro člověka je riziková především konzumace kontaminované potravy. Dlouhodobé působení dioxinů vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Otrava vysokými dávkami se projevuje jako tzv.

Obecně se jedná o organické sloučeniny s podobnou chemickou strukturou obsahující chlór. Přirozeně mohou dioxiny vznikat při lesních požárech nebo sopečných erupcích. Dioxiny patří mezi perzistentní organické polutanty (POPs) a v životním prostředí jsou takřka všudypřítomné. Ve vodě jsou málo rozpustné, málo těkavé, dobře se váží na pevné částice a jen zvolna podléhají rozkladu.

Svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi se PCDD/F řadí mezi typické POPs (= perzistentní organické látky). Jsou velmi málo rozpustné ve vodě (především ty více chlorované), málo těkavé, ochotně se sorbující na povrch pevných částic a jen zvolna podléhající rozkladu. Likvidace dioxinů je velice obtížná.

Čtěte také: Rozměry a ceny betonových košů

Je možné jejich spalování za velmi vysoké teploty (nad 1200 °C), ale i pak dochází k tzv. syntéze de-novo. Existují i specializované technologie chemického rozkladu dioxinů (BCD, GPCR.) Zdroje úniků dioxinů pro Českou republiku shrnuje například Národní inventura POPs v ČR (Holoubek, I. a kol.

Vliv dioxinů na zdraví

Dlouhodobé působení dioxinů a PCB vede k poškození imunitního a nervového systému, dále ke změnám endokrinního systému (zejména štítné žlázy) a reprodukčních funkcí. Některé studie prokázaly také jejich vliv na snížení inteligence, snížení schopnosti soustředění a vliv na chování (hyperaktivita u dětí). Jsou to látky, které se dlouhodobě kumulují v těle.“ (zdroj: Státní zdravotní ústav - „Dioxiny v potravinách“)

Otrava vysokými dávkami dioxinů se projevuje tzv. "chlorakné". Typickým příkladem jsou případy dětí ze severoitalského Sevesa či z Vietnamu. Z poslední doby je znám případ otravy ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka.

Do lidské potravy se PCDD/F dostávají prostřednictvím potravních řetězců, přičemž k nejvýznačnějším patří cesta přes vodní ekosystémy do rybího masa a tuku, které jednak slouží přímo jako potravina, a též slouží jako přísada krmivových směsí hospodářských zvířat, přes která se dostávají do jejich masa a mléka. Dalším významným vstupem PCDD/F do potravin je objemová píce hovězího dobytka, do které se dioxiny dostávají depozicí z ovzduší.

Nejvíce kontaminovanými potravinami a krmivy jsou rybí maso, tuk a moučka pocházející z Baltského moře, a dále pak ze Severního moře. Obsah PCDD/F je v těchto oblastech až 10 x vyšší než u ryb z jižní polokoule a Tichomoří.

2,3,7,8 tetrachlordibenzo-p-dioxin a 2,3,4,7,8 pentachlordibenzofuran jsou klasifikovány jako prokázané karcinogeny pro lidi (kategorie 1). EFSA (European Food Safety Agency) v roce 2018 sedminásobně snížila tolerovatelný příjem dioxinů, konkrétně ze 14 pg TEQ/kg tělesné váhy na 2 pg TEQ/kg tělesné váhy týdně.

Měření dioxinů v prostředí

Dioxiny jsou v životním prostředí téměř všudypřítomné vzhledem ke své chemické stálosti. Váží se na prachové částice a na tukové tkáně. Proto je najdeme spíše v sedimentech nežli ve vodách a spíše se s nimi setkáme ve vzorcích živočichů nežli ve vzorcích rostlin.

Z hlediska celkové zátěže prostředí je lépe provádět měření zátěže živočichů nežli například měření koncentrací v ovzduší, které jsou značně proměnlivé a vzhledem k vysoké náročnosti měření nemají takovou vypovídací hodnotu jako hladiny dioxinů zjištěné právě ve vzorcích živočichů anebo lidí.

Za pozaďovou hodnotu pro půdy v ČR vypočítali Holoubek a Čupr (2004) koncentraci 2,5 pg I-TEQ/g sušiny. Podrobnější hodnocení zátěže půd pak provedli následovně (všechny koncentrace jsou v pg I-TEQ/g sušiny):

• 14 - 1,6 - půdy se silnou fluviální zátěží, se silnou imisní zátěží a půdy s dlouhodobou opakovanou aplikací kalů ČOV
• 1.3 - 0.5 - půdy z oblastí se smíšenou zátěží i oblastí relativně čistých (především vyšších nadmořských poloh)
• 0.4 - 0.1 - půdy z převážně čistých území, místy však i území s výskytem průmyslu

Koncentrace dioxinů zjištěné v ovzduší se mohou pohybovat od několika femtogramů I-TEQ/m3 až například po 10 746 fg I-TEQ/m3 naměřených v roce 1996 na Náměstí Republiky v Praze.

Legislativní limity

• Obecný emisní limit (PCDD/F): 0,1 ng I-TEQ/m3 (vyhl. č. 356/2002 Sb., příloha 1)
• 0,1 ng I-TEQ/m3 (limit pro emise do ovzduší ze spaloven odpadů a z provozů pro spoluspalování odpadů (nařízení č.
• Odpadní vody: 0,3 ng TE/l (dioxiny v odpadních vodách z čištění spalin ze zařízení pro spalování odpadů (nařízení č.
• Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví v zemědělské půdě tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků. Překročení těchto limitů může být za určitých podmínek rizikové a mělo by se v praxi promítnout do přijetí preventivních opatření (snížení vstupů rizikových látek do půdy).
• 15 μg/kg (max. přípustná koncentrace v opadu (NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1195/2006, kterým se mění příloha IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách)
• *5 mg/kg (NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 172/2007, kterým se mění příloha V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.

Nařízení komise (ES) 1259/2011 stanoví následující maximální limity PCDD/F v potravinách: (vyjádřeno jako suma dioxinů (WHO PCDD/F-TEQ)

• Maso a masné výrobky (kromě poživatelných drobů) z těchto zvířat: skot a ovce / drůbež / prasata (2,5 pg/g tuku / 1,75 pg/g tuku / 1,0 pg/g tuku)
• Játra suchozemských zvířat a produkty z nich vyrobené (4,5 pg /g tuku)
• Svalovina ryb a produkty rybolovu a výrobky z nich, kromě úhoře.

Integrovaný registr znečišťování: Ohlašovací prahy v g/rok (jako TEQ):

• emise do ovzduší = 1
• emise do vody = nestanoven
• emise do půdy = 1
• přenosy mimo provozovnu = 1

Zdroje znečištění

V dnešní době se v našem životě setkáváme s mnoha různými druhy toxinů, ať už v potravinách, vodě, vzduchu či dokonce v kosmetických přípravcích. Tyto látky mohou mít velmi negativní vliv na naše zdraví, proto je důležité je co nejvíce eliminovat.

Škodlivé látky mohou být přítomny v různých oblastech v závislosti na mnoha faktorech, jako je průmyslová činnost, doprava, zemědělství a další. Zde přinášíme souhrn těch nejčastějších, se kterými se setkává většina z nás.

Znečištění ovzduší

Výfukové plyny z vozidel, průmyslové emise a spalování fosilních paliv nejvíce přispívají k znečišťování ovzduší. Nejhorší stav je jmenuje smog (spojení anglických slov smoke a fog, tedy kouř a mlha), který postihuje především velká města, ať už industriální, nebo ta, kde se hodně jezdí v autech. Nejhorší situace je v Indii, Bangladéši ale třeba i velkých městech, jako je Moskva. V Česku se dlouhodobě na prvních příčkách drží Moravskoslezský kraj a o toto prvenství se často přetahuje Český Těšín a Bohumín.

Znečištění vody

Znečištění vody je problém, který je způsoben různými faktory a lidskými činnostmi. Používání pesticidů, herbicidů, hnojiv a dalších agrochemikálií může vést k znečištění vodních zdrojů. Odpadní vody z domácností a průmyslových zařízení mohou obsahovat nebezpečné látky, bakterie a živiny. Nevhodné nakládání s odpady, zejména plastovými produkty, může vést k hromadění plastů v oceánech, jezerech a řekách.

Znečištění půdy

Znečišťování půdy je komplexní problém, který může mít různé zdroje a příčiny. Mezi hlavní faktory, které významně přispívají k znečišťování půdy, patří stejně jako u znečištění vod průmyslová aktivity, zemědělství, přírodní faktory nebo špatné nakládání s odpady. Znečištění půdy má závažné důsledky, jako je degradace půdní struktury, ztráta úrodnosti, ohrožení zdraví lidí a zvířat a dokonce i ovlivnění celkového ekosystému.

Hlukové znečištění

Hlukové znečištění je forma znečištění prostředí zvukem, který má škodlivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí. Hlavním zdrojem hluku ve městech je doprava. Dlouhodobé vystavení nadměrnému hluku může mít negativní vliv na lidské zdraví, včetně zvýšeného stresu, nespavosti, problémů se soustředěním, zhoršeného sluchu, kardiovaskulárních onemocnění a dokonce i duševních problémů. Hlukové znečištění také ovlivňuje životní prostředí a zvířata.

Znečištění odpadními látkami

Znečištění odpadními látkami je jedním z největších ekologických problémů, který má významný vliv na okolí, ekosystémy a lidské zdraví. Odpadní látky se vyskytují v různých formách, včetně plastů, chemikálií, těžkých kovů, nebezpečných látek a organického odpadu. Tyto látky mohou uniknout do půdy, vodních zdrojů a ovzduší, což má za následek degradaci půdy a znečištění vodních zdrojů.

Jak se chránit před toxiny

Každý z nás se v životě potká s různými toxiny podle toho, v jakém prostředí žije, pracuje, tráví volný čas. Toxiny jsou prostě všude kolem nás a je těžké se jim naprosto vyhnout. Pokud si však člověk dá větší pozor na to, co kupuje, může tyto škodliviny alespoň částečně ve svém životě omezit.

• BPA: Snažte se kupovat potraviny v skle nebo plechových obalech a vyhněte se plastovým lahvičkám na pití.
• Ftaláty: Snažte se kupovat kosmetiku bez ftalátů nebo přírodní kosmetiku. Pokud používáte parfémy, zvolte spíše přírodní esence a ne příliš silné vůně. Snažte se kupovat hračky označené jako "BPA-free" a "ftalát-free".
• Dioxiny: Snažte se kupovat biopotraviny a kvalitní živočišné produkty, které jsou pěstovány a chovány bez použití pesticidů a chemikálií.
• Rtuť: Snažte se omezit konzumaci ryb s vyšší tendencí koncentrace rtuti, nebo si alespoň kupte tyto ryby čerstvé.
• Pesticidy: Snažte se kupovat biopotraviny a omezit konzumaci potravin s vysokým obsahem pesticidů.

Detoxikace těla se týká procesu, kdy se snažíme vyčistit organismus od látek, které mohou být škodlivé a toxické. Ty se mohou nacházet v potravě, prostředí nebo dokonce v našem vlastním těle.Lidé mají v sobě přirozené mechanismy pro detoxikaci, jako jsou játra, ledviny, trávicí soustava, kůže, dýchací a lymfatický systém.

tags: #dioxiny #venkovni #ovzdusi #zdroje

Oblíbené příspěvky:

• Dopady znečištění na Liberecko
• Odolné odpadkové pytle 40 litrů
• Lékárnička pro školy v přírodě
• Obnovitelné zdroje a výroba vodíku
• Díly pro drtiče Bone Crusher