Energetické využití odpadu a dioxiny: Fakta a kontroverze

Zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) hrají stále důležitější roli v moderním odpadovém hospodářství. Patří mezi ně i ZEVO Malešice, které se řadí k nejmodernějším zařízením svého druhu v Evropě.

ZEVO Malešice ročně ekologicky zpracuje 300 tisíc tun komunálního odpadu, vyrobí tepelnou a elektrickou energii pro 20 tisíc pražských domácností a zlikviduje více než 4 gramy nebezpečných dioxinů. "Jsme pyšní na to, že při energetickém využívání odpadu dokážeme ekologicky likvidovat i nebezpečné dioxiny," říká ředitel ZEVO Malešice Dr. - Ing. Aleš Bláha.

Dioxiny a spalování odpadu

Ve 300 tisících tunách komunálního odpadu, který je do ZEVO Malešice ročně navezen, je obsaženo asi 18 gramů dioxinů, navázaných převážně na prachové částice pocházející z průmyslové výroby, dopravy a lokálních topenišť.

"17 miligramů dioxinů za rok odpovídá 58 zrníčkům cukru," zdůrazňuje ředitel ZEVO Malešice a dodává: "Spalování je mnohem ekologičtější forma likvidace odpadu než klasické skládkování. Odpad je v ZEVO přeměňován na energii. ZEVO Malešice díky tomu dodává teplo a světlo pro téměř 20 tisíc domácností.

Zákonem stanovený limit pro vypouštění dioxinů splňuje ZEVO Malešice s více než 80 % rezervou. Mnohem větším zdrojem dioxinů jsou rodinné domy, vytápěné tuhými palivy. Obdobný stav panuje podle ředitele ZEVA i u produkce oxidu uhelnatého (CO). Mnohem větším zdrojem CO než ZEVO Malešice jsou automobily.

Čtěte také: Komunální odpad a dioxiny

"Projede-li Průmyslovou ulicí pod areálem ZEVO Malešice 20 nákladních aut, vyprodukují za tuto dobu dvojnásobné množství oxidu uhelnatého než ZEVO za stejnou dobu.

Rizika a vliv spaloven na zdraví

Lidé žijící v okolí spaloven ZEVO jsou vystaveni riziku negativního dopadu na zdraví způsobenému emisemi a vypouštěním nebezpečných látek do ovzduší, půdy a vody. Toxické látky, jako jsou dioxiny, furany, těžké kovy a další, mohou mít negativní dopad na dýchací soustavu, nervový systém, játra, ledviny a další orgány.

V současné době se však moderní spalovny odpadů ZEVO snaží minimalizovat emise škodlivých látek pomocí vyspělých technologií a filtračních systémů. Tyto moderní zařízení jsou navržena tak, aby minimalizovala riziko emisí a splňovala přísné emisní limity stanovené místními a mezinárodními předpisy.

I přes vysokou úroveň technologií a filtračních systémů mohou moderní spalovny odpadů stále produkovat emise škodlivých látek, které mohou mít negativní dopady na zdraví lidí a životní prostředí. Pokud jsou emise škodlivých látek vypouštěny do ovzduší, mohou se rozptýlit v okolním prostředí a nakonec se mohou dostat do vody a potravinového řetězce.

Existuje riziko, že vaše půda, ovoce a zelenina mohou být kontaminovány toxickými látkami, které se uvolňují z provozu spalovny. Tyto látky mohou putovat ovzduším, půdou i vodou.

Čtěte také: Dopady dioxinů na zdraví

Při spalování odpadů vznikají řada chemických látek, a to jak při procesu spalování samotném, tak při kontrolních procesech, jako je například odsiřování. V České republice se běžně měří emise oxidů dusíku, oxidů siřičitého, prachových částic, těkavých organických látek (VOC), těžkých kovů a polychlorovaných bifenyly (PCB).

Další látky se mohou měřit pouze za specifických podmínek, na zvláštní žádost nebo jen příležitostně. Příkladem látek, které se v průběhu běžného měření emisí nezohledňují, jsou PFAS (per- a polyfluorované alkylové látky). Tyto látky jsou velmi odolné vůči rozkladu a mohou se hromadit v životním prostředí a v tělech živých organismů, což může mít negativní dopad na zdraví.

Kombinace mnoha toxických látek, které ZEVO produkují, může mít různé negativní dopady na lidské zdraví. Tyto látky mohou být toxické a karcinogenní, což znamená, že mohou způsobit rakovinu a další nemoci. Látky PFAS mohou způsobovat různé zdravotní problémy, jako jsou například poškození jater, štítné žlázy, snížení imunitního systému a zvýšení rizika vzniku rakoviny.

Je také důležité brát v úvahu možnost synergnických účinků, což znamená, že kombinace více toxických látek může způsobit zdravotní problémy, které by nebyly způsobeny pouze jednou látkou samotnou. To znamená, že i malé množství látek, které jsou samy o sobě považovány za "bezpečné", mohou být společně toxické a způsobovat vážné zdravotní problémy.

Podle studie zdravotních rizik je u spalovny s kapacitou 20 000 tun za rok riziko pocházející z PCDD/F vyčísleno jako o 1,07.10-6 případů za rok. U kapacity 15 800 t/rok je to 8,5 10-7 případů.

Čtěte také: OPŽP a odpady

Znamená to, že při celoživotním působení zdroje (spalovny) se pravděpodobnost výskytu nových případů rakoviny pohybuje v rozmezí 1,22.10-9 - 7,59.10-9. Za obecně přijatelné riziko je přijímána hodnota v řádu 1.10-6, tj. o tři řády vyšší.

Pokud by tedy daným podmínkám byl teoreticky vystaven milion obyvatel, teoretický počet výskytů nových případů rakoviny je 0,001 - 0,008 při celoživotním působení. Podle Ing. Tomáška, CSc., je to pochopitelně statisticky neprokazatelné a přes zatížení výpočtu nepřesnostmi stávajícího stavu poznání se jedná o hodnotu nízkou. V rámci platných uzancí v ČR i v Evropě se jedná o akceptovatelné riziko, uzavírá ve svém posudku.

Alternativy ke spalování odpadu

V České republice se recykluje přibližně 34 % komunálního odpadu. Pro srovnání - Německo už v roce 2012 recyklovalo 60 %, Vlámsko 70 %. Peníze na výstavbu nových spaloven v ČR by mohly jít na zlepšení současné situace - ekologové navrhují zavést slevu pro radnice, aby motivovaly domácnosti ke třídění odpadu, stavět plazmové spalovny nebo využívat mechanicko-biologické zpracování odpadu. Dnes končí ve spalovnách desítky tisíc tun kvalitních recyklovatelných surovin.

Plazmové spalovny pracují s mnohem vyššími teplotami než klasická spalovna. Jsou šetrné k životnímu prostředí, protože vyprodukují minimum zplodin. Nedochází u nich k hoření, ale ke štěpení molekul, jejich zplyňování a ionizaci. Díky uzavřenému okruhu nevznikají během ionizace žádné emise. Z procesu zůstává jen pevná sklovitá struska. Ta je certifikovaná a může se použít ve stavebním průmyslu. Návratnost výstavby plazmové spalovny je od 4 do 6 let.

Mechanicko-biologické zpracování odpadu je další ekologická technologie, která může nahradit spalovny odpadu. Její princip spočívá v důsledném roztřídění komunálního odpadu. Vytřídí recyklovatelné složky (papír, plasty, sklo, kovy) i nebezpečné složky domovního odpadu. Zbytek komunálního odpadu (méně než 30 %) tvoří nevyužitelné zbytky, které je možné uložit na skládku. V redukci odpadu je tak ještě účinnější než spalovna, kde z odpadu zůstane třetina jeho hmotnosti v podobě škváry a toxického popílku. Technologie vyhovuje normám EU a neznečišťuje ovzduší.

Domácí spalování odpadu a jeho rizika

Domovní kotel nikdy nedokážete rozpálit do takové teploty, při jaké se spaluje odpad ve spalovnách. Spalovny mají navíc účinná filtrační zařízení a podléhají velmi přísným kontrolám. Proto není totéž, když se rozhodnete spalovat odpad ve svém kotli na tuhá paliva. Kromě již uvedené možnosti poškození kotle riskujete navíc závažné zdravotní následky.

Při spalování PVC se tvoří dioxiny a sloučeniny chlóru, spalováním polystyrenu vzniká jedovatý styren. Chemicky ošetřené či natřené dřevo uvolňuje při spalování dioxiny a formaldehyd, nápojové kartony zase chlororganické látky a těžké kovy. Těžké kovy rovněž unikají při pálení barevných časopisů či letáků. Při spalování starých oděvů vzniká čpavek a prudce jedovatý kyanovodík.

Při spalování odpadů v kamnech, v kotli či na otevřeném ohništi může vznikat mnohem více nebezpečných škodlivin než v průměrné spalovně. Výsledkem je pak nedokonalé hoření a z komína unikají do okolí nebezpečné látky jako čpavek, fenoly, kyanidy, dehet aj. Tyto látky nejen nepříjemně zapáchají, ale také dráždí sliznice horních cest dýchacích, vedou k bolestem hlavy či působí jako nervový jed. Polyaromatické uhlovodíky (PAU) obsažené v dehtu jsou dokonce látkami, u nichž byl prokázán rakovinotvorný účinek.

Nakládání s komunálním odpadem

Každý občan by měl nakládat s odpady tak, jak stanovuje předepsaný zákon a ostatní právní předpisy na ochranu životního prostředí. Měl by předcházet jejich vzniku, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Nejlepší cestou, jak se „zbavit“ odpadu je jeho třídění do předem připravených kontejnerů a následná likvidace nebo odevzdání do sběrných dvorů, kde se ukládá velkoobjemový odpad, který se nevejde do běžných kontejnerů (starý nábytek, železný šrot, stavební suť, bílá elektronika).

Pokud jde o biologický rozložitelný komunální odpad, jako jsou papír, směsný komunální odpad, dřevo, organický kompostovatelný odpad z údržby zeleně, textil aj., je jednou z možností oddělený sběr bioodpadu a podpora domovního a komunitního kompostování. Spalování listí a trávy ze zahrad je jednak neekonomické a navíc kouřem obtěžujeme sousedy, stejně jako topením materiálu, který do kamen rozhodně nepatří.

Třídění odpadu je v dnešní době nezbytné, společnost je závislá na průmyslově vyráběných surovinách, ale jejich přírodní zdroje nejsou zdaleka nevyčerpatelné.

Mezinárodní den alternativ ke spalovnám

Světový den alternativ ke spalovnám vyhlásila na 14. červenec mezinárodní síť GAIA (Global Aliance for Incineration Alternatives). Přes 230 organizací ve více než 60 zemích pořádá v tento den osvětové akce. Datum bylo zvoleno na první den jednání Mezivládního výboru pro přípravu Stockholmské úmluvy o zákazu a omezení perzistentních organických látek.

Spalovny vypouštějí až 1922 toxických látek do vzduchu, vody a půdy. Nejčastěji se upozorňuje na nebezpečné dioxiny, které poškozují imunitní a hormonální systém člověka. Nejtoxičtější dioxiny jsou karcinogenní.

Komunální odpad a nebezpečný odpad jde recyklovat nebo likvidovat tak, aby vzniklo méně toxických látek než při jeho spalování. Odpadní oleje jde upravit a zpracovávat na průmyslové oleje nebo obráběcí emulze. Jde o bezodpadovou technologii, kdy nedochází k úbytku oleje. Odpady s perzistentními organickými látkami jde také řešit bez spalování.

Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby lékařský odpad z PVC nebyl pálen. Sdružení Arnika vydalo ve spolupráci s organizací HCWH dokument Nespalovací technologie pro nakládání se zdravotními odpady. Jde například o technologie používající horký vzduch, horkou páru nebo krátkovlnné elektromagnetické záření. Ty likvidují choroboplodné zárodky a zbavují odpad infekčnosti.

USA za posledních 20 let uzavřely 99 % svých spaloven zdravotnického odpadu. Filipíny spalovny naprosto vyloučily. Ve městech se o infekční odpad stará centralizované zařízení pomocí autoklávů.

Informace, jak nakládat s odpady ekologičtěji, máme jako lidstvo k dispozici. Spalování odpadu, zejména plastů, produkuje vysoké množství nebezpečných látek obsažených buďto v popílku a popelu anebo v emisích do ovzduší a vody.

Budoucnost energetického využití odpadu

Ministerstvo životního prostředí plánuje navýšení počtu spaloven v Česku a zvyšování jejich kapacity. Argumentem je snaha o řešení problému končícího skládkování v roce 2035. Experti z neziskového sektoru však zdůrazňují, že je nutné zavést přísnější měření dioxinů.

Podle pravidel EU bude od roku 2035 moci na skládkách končit nejvýše deset procent z celkové hmotnosti komunálního odpadu, nyní je to téměř polovina.

Energetické využití komunálních odpadů v Česku je ve srovnání s EU stále velmi nízké, za rok 2022 je to zhruba dvanáct procent komunálních odpadů. V EU je to podle posledních dostupných čísel 29 procent. V Česku jsou aktuálně čtyři velká zařízení ZEVO, nicméně plastový odpad spalují i cementárny, kotle si nechaly upravit i teplárny.

Emise znečišťujících látek ze spalovny komunálního odpadu

Nejpřísnější emisní limity jsou stanoveny pro spalování odpadů. U jiných paliv se nesleduje všudypřítomný obsah těžkých kovů, ani dioxiny, které vznikají při jakémkoliv spalovacím procesu. Spalovny SKO v roce 2006 spálily celkem 392 880 tun SKO a vypustily celkem 0,14 g dioxinů v přepočtu na TEQ.

Spálením 1 tuny SKO se vyprodukuje 1,09 tuny oxidu uhličitého, 1,12 kg oxidů dusíku, 0,127 kg oxidu uhelnatého, 0,07 kg oxidů síry a 0,028 kg chlorovodíku.

Ing. Karel Peroutka RNDr. Jana Suzová SAKO Brno, a. s.

Zařízení pro energetické využití odpadu jsou konstruována za účelem snížení objemu a hmotnosti převážně komunálních odpadů. Při spalování se odpad hygienizuje, sníží se zásadně objem a hmotnost a v následných procesech se zachytí a stabilizují nebezpečné látky, které jsou v odpadech obsažené. Uvolněná energie slouží k ohřevu vody, výrobě páry a elektrické energie pro domácnosti i průmysl.

Dalšími výstupy jsou struska, kovový šrot magneticky odseparovaný od strusky, v některých případech i barevné kovy. Struska neobsahuje nebezpečné látky a ukládá se na skládky, kovy se předávají k recyklaci. Nebezpečné látky, které se zachytí při čištění spalin, se odvážejí na skládky nebezpečných odpadů. V České republice se v současné době nacházejí čtyři zařízení pro energetické využití odpadu.

Společnost Pražské služby, a.s. je tradičním a spolehlivým poskytovatelem služeb nejen v oblasti sběru, třídění, využívání a zneškodňování odpadu, ale i čištění, údržby komunikací a dopravního značení. Veškerý rozvoj této dynamické společnosti sleduje dva základní cíle: zákazníka a ekologii. Strategií je proto možné shrnout do dvou slov - NEPŘEKONATELNÝ SERVIS ...

U současných moderních spaloven Světová zdravotnická organizace zdravotní rizika v okolí nepotvrzuje.

Zpracovatel posudku ke spalovně v Rybitví Ing. Josef Tomášek, CSc., zmiňuje poziční dokument italské asociace pro epidemiologii, v němž se konstatuje: současné znalosti umožňují konstatovat, že zařízení na spalování odpadů budované a provozované v souladu s národními a evropskými regulativy nepředstavují riziko pro životní prostředí a zdraví populace v sousedství těchto provozů.

Několik epidemiologických studií rovněž vyhodnotilo, že nové spalovny vybudované s respektováním BAT (nejlepší dostupné technologie) nezvyšují riziko pro lidské zdraví. Tento závěr je podpořen ve většině případů extrémně nízkými koncentracemi toxických látek v emisích nových spaloven. Například v Itálii bylo díky tomu maximum povolených emisí dioxinů sníženo z 4000 ng/m3 (1990) na 0,1 ng/m3 (2005).

Tabulka: Emise dioxinů v ČR

Roční inventury emisí PCDD/F ukazují, že celkové emise jsou v ČR poměrně vysoké. Podle údajů z autorizovaných laboratoří nebo ze souhrnných dat u nás za rok unikne do ovzduší 640-740 gramů TE PCDD/F (TEekvivalent, v němž se vyjadřují souhrnně veškeré typy látek PCDD/T). Z toho představují emise z lokálních topenišť zhruba 400 gramů, úniky z aglomerace železné rudy kolem 200 gramů a z výroby hliníku unikne asi 5 gramů dioxinů.

tags: #dioxiny #energetické #využití #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Výkup kovového odpadu
• Výpočet hodnoty C v ČR
• Definice a význam environmentálních indikátorů
• Zajímavosti v Úhřetické Lhotě
• Kariéra v Environmentálním Inženýrství