Magisterská Environmentální studia na FSS MU v Brně

Rozhodujete se, kam dál po bakalářském studiu? Zajímáte se o společenské vědy a ochranu přírody, krajiny a životního prostředí? Magisterská Environmentální studia otevíráme absolventům a absolventkám nejrůznějších bakalářských programů - společenskovědních i přírodovědných, ekonomických i právních.

Více než 27 let představují magisterská Environmentální studia unikátní program, kde se setkávají absolventi nejrůznějších bakalářských programů - společenských i přírodovědných, ekonomických i právních, uměleckých i technických. Vzniká tak pestrá společnost, ve které studenti společně s akademiky mnoha disciplín a profesionály z praxe překračují hranice jednotlivých oborů a rozšiřují a prohlubují svůj pohled na vazbu člověka a jeho prostředí.

Na naší katedře se setkáte s odborníky z mnoha disciplín a profesionály z praxe. Spolupracujeme s řadou regionálních, celostátních i zahraničních partnerů. Náš studijní program nabízí rozsáhlé mezioborové poznatky v oblasti společenských i přírodních věd.

Během výuky, exkurzí, praxí a stáží navštívíte významné environmentální organizace a instituce, osvojíte si praktické dovednosti a osobně poznáte odborníky a profesionály z různých oblastí ochrany přírody a životního prostředí. Díky tomu najde své uplatnění 95 % našich absolventů a absolventek.

Studijní program Environmentální studia je koncipován interdisciplinárně a svým profilem odpovídá tomu, co je v zahraničí známo jako „environmental humanities“. Studentům umožňuje získání širokého rozhledu v problematice vazeb mezi společností a přírodním světem a schopnosti reflektovat naše výchozí pozice v otázkách problematiky ochrany životního prostředí a přírody. Pozornost věnuje sociálním, ekonomickým, politickým, právním, filosofickým, historickým, religionistickým a dalším souvislostem environmentálních problémů.

Čtěte také: Dopad OZE na životní prostředí

Magisterské studium je členěno do studijních bloků - zaměření. První blok je složen z povinných předmětů (metodologické předměty a předměty přibližující společenskovědní problematiku environmentálních otázek). Studium je výrazně interdisciplinárně zaměřeno. Probíhá tedy jak ve formě tradičních přednášek a seminářů, tak i v podobě praxí, netradičních způsobů výuky a častých exkurzí. Na katedře panuje neformální atmosféra, vyučuje zde řada externistů z praxe a různých vědeckých odvětví.

Katedra je v České republice jednoznačně největší pracoviště zabývající se environmentální tématikou z hlediska humanitních věd. A to jak co do počtu pedagogů, přednášek a studentů, tak i v nabídce všech tří stupňů vysokoškolského studia - bakalářského, magisterského i doktorského.

Láká vás prožít studium nejen v učebnách, ale i v terénu během praxí v institucích nebo na exkurzích? Jste absolventi jiného zaměření, než je environmentalistika, ale i tak je pro vás příroda středem zájmů? Odpovídáte kladně? Pak je studium programu Environmentální studia určeno právě vám!

Proč studovat právě u nás?

• Řada kurzů se zahraničními vyučujícími, např. s Timem Crabtreem (Schumacher College), Brianem D. Fathem (Towson University) nebo Dominikou Dzwonkowskou (UKSW Warszawa).
• Terénní exkurze, na kterých navštívíte zajímavé krajiny i města, kde se řeší různé environmentální problémy a setkáte se s řadou lektorů.
• Studium nebo stáž v zahraničí. Naši studenti a studentky pravidelně vyjíždí do Barcelony, Lisabonu, Norského městečka Bø nebo Varšavy.
• Větší prostor pro diskusi a užší kontakt s vyučujícími.

Přijímací řízení

Přihlášky do magisterského studia můžete podávat do 30. 4. 2025. Přijímací zkouška bude v červnu 2025. Přijímací zkoušku tvoří písemný test, který formou multiple choice a otevřených otázek ověří základní znalosti o společenských a přírodovědných aspektech environmentální tematiky a všeobecný rozhled.

Kritérium pro přijetí ke studiu v jednooborovém studijním plánu i v hlavním a vedlejším studijním plánu v rámci sdruženého studia představují výsledky testů základů společenských věd (ZSV). Nejpozději při uzávěrce termínu pro podání přihlášek si uchazeč závazně v e-přihlášce volí pořadí svých preferencí jednotlivých studijních plánů. Uchazeč má možnost vykonat zkoušky v pěti níže uvedených termínech. Při více pokusech se uchazeči započítá nejlepší dosažený výsledek.

Čtěte také: Studium ruštiny v Česku

Fakulta uznává výsledky dosažené v těchto termínech: 6. prosince 2025, 9. ledna 2026, 31. ledna 2026, 28. února 2026, 28. března 2026. Fakulta uznává i výsledky ze sedmi termínů uskutečněných v předcházejícím akademickém roce (7. prosince 2024, 13. ledna 2025, 1. února 2025, 1. března 2025, 29. března 2025, 26. dubna 2025, 17. Výsledky testů ZSV předává fakultě výhradně společnost SCIO, uchazeč svůj výsledek fakultě nepředává. Uchazeč podá nejpozději do 28. Účast na daném termínu (příp. termínech) si uchazeč hradí individuálně. Vzhledem k tomu, že fakulta uznává výsledky z více termínů, při neúčasti na žádném z nich se není možné odvolávat na překážky na straně uchazeče. Informace k přijetí bez přijímací zkoušky naleznete na webu FSS.

Maximálně je možné získat 100 percentilových bodů. Minimální hranice pro úspěšné složení přijímacích zkoušek je percentil 60, což ovšem nemusí stačit k návrhu na přijetí (počet uchazečů navržených na přijetí je kapacitně omezen). Uchazeči, kteří této hranice nedosáhnou, budou nepřijati pro neprospěch u přijímací zkoušky.

Doporučená literatura

Ukázky testů a seznam odborné literatury ZSV.

Obsah studia

• Základy vědeckého myšlení - filosofie vědy v 19. a 20. století.
• Základní epistemologické přístupy v sociálních vědách.
• Charakter kvantitativního výzkumu v sociálních vědách a jeho využití v environmentalistice.
• Charakter kvalitativního výzkumu v sociálních vědách - hlavní přístupy a jejich specifika.
• Výzkumná etika.
• Dotazníkové šetření.
• Konstrukce výzkumného vzorku - srovnání kvali a kvanti postupů.
• Biocenóza, abiotické prostředí - sluneční energie, vzduch, voda a půda.
• Producenti - konzumenti - dekompozitoři.
• Populace, limity růstu, ekologická valence, gradace, migrace.
• Společenstvo, biodiverzita, sukcese a její formy, vztahy mezi organismy (konkurence, predace).
• Evoluce, přírodní výběr, konvergence, divergence, životní strategie, efekt Červené královny, biogeografické oblasti, biomy.
• Krajinná ekologie, Struktura krajiny.
• Krajinná složka, koridory, matrice.
• Přirozená dynamika krajiny, vývoj krajiny.
• Krajina měněná člověkem.
• Historie využívání krajiny a dnešní narušení krajiny.
• Fragmentace krajiny a posuzování ekologické stability.
• Využití krajinné ekologie.
• Jedinečnost buňky a její metabolismus.
• Různé typy metabolismů.
• Život na souši a ve vodách.
• Biologická teorie stresu.
• Základní principy genetiky a dědičnosti, rozdíl mezi přirozeným a umělým výběrem, klasickým šlechtěním a metodami genetického inženýrství.
• Subjekty práva životního prostředí.
• Organizace a formy činnosti veřejné správy v oblasti životního prostředí.
• Mezinárodněprávní závazky České republiky.
• Základy správního práva procesního a správního soudnictví.
• Právo na informace o životním prostředí.
• Posuzování vlivů koncepcí a záměrů na životní prostředí se zaměřením na účast veřejnosti (SEA/EIA).
• Účast veřejnosti v procesních postupech veřejného stavebního práva a práva životního prostředí.
• Globální environmentální problémy.
• Dynamika růstu lidské populace.
• Environmentální a sociální souvislosti spotřeby.
• Potravinové zdroje, hlad, plýtvání potravinami.
• Vodní zdroje, spotřeba a využití vody, znečištění vody.
• Anorganické zdroje a jejich environmentální aspekty.
• Energetika, neobnovitelné a obnovitelné zdroje energie.
• Znečištění ovzduší ve světě a jeho dopady.
• Změna klimatu.
• Současné trendy biodiverzity.
• Environmentální rizika, průmyslové a zemědělské hospodaření, možnosti a meze technologických řešení.
• Riziko, percepce rizika.
• Lokální vlivy průmyslu a zemědělství na prostředí - voda, ovzduší, půda.
• Doprava a životní prostředí.
• Životní prostředí v ČR.
• Biochemické cykly.
• Příklady heterodoxních ekonomických směrů, různé konceptualizace (zobrazení) ekonomiky, ekologická vs. environmentální ekonomie.
• 2. termodynamický zákon a jeho důsledky pro ekonomický proces, možnosti a limity decouplingu.
• Mechanismy vzniku peněz, implikace pro přírodu a společnost.
• Základní vhledy feministické ekonomie - problematika péče a neplacené práce, sociální a environmentální externality v rámci mainstreamové ekonomie.
• Ekonomická globalizace a její důsledky, environmentální konflikty, environmentalismus chudých.
• Vznik antické filosofie, pojem přírody v antice, Presokratikové, Sókratés.
• Platón (teorie idejí, její důsledky pro pojetí přírody, etiky, politiky).
• Aristotelés (základy aristotelské ontologie, etiky a vědy).
• Aristotelés jako zakladatel biologického myšlení.
• Helénistické filosofické školy (epikurejci, stoici, skepse, Plotínos, novoplatonismus).
• Raně a vrcholně středověká filosofie, základní charakteristika a problémy (zejm. sv. Augustin x sv. Tomáš).
• Renesanční a raně novověká filosofie (základní charakteristika zlomu v novověké filosofii, dvojkolejnost novověké filosofie - empirismus a racionalismus.
• René Descartes, jeho pojetí organismu jako mechanismu, ontologie a její význam.
• Osvícenství (základní charakteristika osvícenství, principy rozumu ve společenských vědách, problém rozumu a emocí), Nové pohledy na vztah přírody a civilizace - J. J. Rousseau, I. Kant.
• Vybrané směry filosofie 19.-20. století - Marxismus, Existencionalismus.
• Vybrané směry filosofie 20.
• Základní mravní pojmy a postoje.
• Environmentální etika.
• Typologie environmentální etiky - teocentrická environmentální etika, biocentrická environmentální etika, systémové pojetí environmentální etiky, hlubinná ekologie v pojetí Arne Naesse, hlubinná ekologie v pojetí Naessových následovníků, shrnutí typologie environmentálně příznivých postojů.
• Vztah k přírodě a životnímu prostředí a její "ochrana" v historii Evropy do raného novověku.
• Mechanistický x vitalistický přístup k přírodě a organismům v raně novověké vědě.
• Preromantický (J. J. Rousseau aj.) a romantický vztah k přírodě a první akce směřující k její ochraně; A. von Humboldt jako zakladatel environmentálního myšlení, Nástup vědeckého založení ochrany přírody; 19. století a ochrana přírody.
• Vznik chráněných území, Národních parků a prvních společností na ochranu přírody druhé půle 19. stol. a začátku 20. stol. v Evropě a USA.
• Conservation x preservation přístup.
• Vztah k přírodě a její ochrana ve Třetí říši a komunistických zemích.
• Nové vlny environmentalismu - Rachel Carson, Silent Spring, a nástup environmentálního hnutí.
• Sedmdesátá a osmdesátá léta v Evropě i ve světě; Historie reflexe klimatické změny; „Zelené“ politické strany.
• Dálně-východní vztah k přírodě a její ochraně; Indie: „Environmentalismus chudých“ a odkaz Mahátma Gándhího.
• Devadesátá léta (kongres v Riu 1992 atd.) a první dekády 21.
• Environmentální výchova.
• Trendy v současném pojetí environmentálního a udržitelného vzdělávání (EVVO): celoškolní, pluralitní, participativní přístup k výuce.
• Emancipační versus instrumentální přístup.
• Hlubší analýza libovolného konkrétního směru (např. místně zakotvené učení, klimatické vzdělávání).
• Vztah k přírodě a jeho reflexe v rámci environmentální výchovy.
• EVVO jako výchova posilující aktivní občanské zapojování do řešení problémů životního prostředí v komunitách.

Praxe

Studenti mají možnost zúčastnit se během studia 100 hodin individuální praxe dle vlastního výběru v organizacích spojených s environmentální problematikou.

Státní závěrečná zkouška

Státní závěrečná zkouška je písemná a skládá se za dvou částí. První část (předmět SZZ „Společenskovědní a přírodovědné aspekty environmentálních otázek“) je tvořena testem s otevřenými otázkami i otázkami multiple choice. Druhá část (předmět SZZ „Společenskovědní a humanitní aspekty environmentální problematiky“) je tvořena esejem. Esej ověřuje kompetence studujících pro analýzu vybraných fenoménů souvisejících se současnými environmentálními problémy, jejich příčinami, projevy a možnými řešeními.

Čtěte také: Efektivita obnovitelných zdrojů

Citace v diplomové práci

Citace v textu práce se řídí obvyklými pravidly a etikou vědecké práce. Pokud student odkazuje na myšlenku či pramen, nebo parafrázuje-li text, používá bibliografický odkaz obsahující příjmení autora či editora (nejsou-li uvedeni, pak první slovo názvu práce), po čárce rok vydání, po dvojtečce pak číslo stránky či kapitoly. To vše v závorce zařazené do textu u citace - např. (Durkheim, 1926), resp. Za textem je zařazen abecedně seřazený soupis použité literatury a pramenů.

Texty bez autora či editora se zařazují abecedně podle prvního písmene názvu. Názvy cizích publikací se uvádějí v originále. U méně běžných jazyků (maďarština, holandština apod.) uveďte překlad názvu do češtiny v hranaté závorce za jeho přesnou citací. Názvy děl v jazycích, které nepoužívají latinky (ruština) mohou být transkribovány do latinky. Je-li dílo přeloženo do češtiny, je třeba citovat poslední české vydání.

Každý bibliografický údaj, který má více než jeden řádek, píšeme řádkováním 1, mezi jednotlivými údaji používáme řádkování 1,5.

Příklady citací

• Monografie: MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 134 s. ISBN 80-210-1880-1.
• JELÍNEK, J. - STYBLÍK, V. Čtení o českém jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1971. ISSN 7945-456-23. (jména mohou být oddělena i čárkou)
• STŘELEC, S., et al. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. 1. vyd. Brno : Paido, 1998. 189 s.
• Příspěvek ve sborníku: ŠVEC, V. Učitelovo pojetí efektivních vyučovacích postupů. In MAREŠ, J., SLAVÍK, J. SVATOŠ, T., ŠVEC, V. Učitelovo pojetí výuky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1996, s.
• Časopisecký článek: PALOUŠ, R. Filosofie jakožto výchova. Pedagogika , 1998, roč. 48, č. 2, s.
• Články z fulltextových databází: Citují se jako normální časopisecké články na základě údajů v databázi.

Označování tabulek, grafů a schémat musí být v celé práci jednotné. Tabulky, grafy, obrázky a schémata mají své vlastní číslování a číslují se buď průběžně (čísla musejí na sebe navazovat), anebo v desetinném systému (jsou-li v něm číslovány kapitoly). Musejí mít nadpis, který je označuje tak, aby byly srozumitelné a úplné bez ohledu na ostatní text práce. Musejí mít standardním způsobem citovaný pramen, který musí být zařazen v použité literatuře. Mohou být zařazeny přímo v textu nebo jako samostatná příloha za textem práce (ne však za jednotlivými kapitolami). Tabulky, které jsou v relativních četnostech, musejí mít alespoň jeden údaj v absolutních četnostech (n).

Rozsah a struktura diplomové práce

Rozsah disertační diplomové práce se pohybuje v rozmezí 120 - 250 normovaných stran základního textu. Za základní text se považuje vlastní text práce včetně poznámek, bez bibliografie, příloh a obsahu práce.

Struktura práce

• Obsah práce, který musí být úplný (včetně všech příloh) s uvedením počátečních stránek kapitol (subkapitol).
• Úvod. Úvod musí obsahovat analýzu současného stavu dané oblasti bádání; dosavadní teoretické poznání musí být podrobeno kritickému zhodnocení a stát se východiskem pro stanovení hypotéz, které doktorand ve své práci dokazuje.
• Závěr. Závěrečná část práce obsahuje shrnutí, splnění vytyčených cílů a možnost dalšího využití poznatků.
• Jmenný index. Indexy musejí být uspořádány abecedně a musí obsahovat odkazy na všechny stránky, kde se které jméno v práci vyskytuje. Pokud se o některém autorovi souvisle pojednává na několika stránkách, udá se celá sekvence stran.
• Případně věcný rejstřík.
• Soupis použité literatury a pramenů Bibliografické údaje musí být zpracovány podle platných citačních norem.

Disertační práce může být ve výjimečných případech podána i ve formě jednotlivých publikovaných článků či kapitol s komentářem. Takováto forma práce bude povolována pouze výjimečně a s ohledem na specifické téma či metodický přístup. O povolení výjimky rozhoduje oborová komise na svém zasedání na základě žádosti studenta doporučené školitelem.

Výjimku lze povolit nejpozději do ukončení poloviny studia (poté je již třeba zpracovat disertační práci ve formě monografie či je nutné zahájit studium znovu). Student musí být ve třech případech první autor případného autorského kolektivu, v jednom může být autorem na druhém místě. V souladu s čl. 30, odst. Úvod a závěr musí mít dohromady minimálně 40 normostran (včetně poznámek, bez bibliografie a jmenného rejstříku) a musí splňovat standardy odborného textu. V úvodu bude obsažen rozsáhlejší komentář k dosavadnímu stavu poznání daného tématu (cca 10-15 stran), použitá metodologie, hypotézy, které student zkoumal, shrnutí, čeho doktorand dosáhl i charakteristika jeho osobního přínosu.

Musí zde být jasně a podrobně definováno a zdůvodněno případné spoluautorství (viz též čl. 30, odst. 4b, Studijního řádu MU) a především zdůvodněna souvislost jednotlivých publikačních výstupů.

Citační styly a normy

Existují dva základní přístupy k uvádění citací. Jeden přístup využívá především odkazování přímo v textu v závorkách, druhý přístup uvádí citační údaje pod čarou. Z těchto dvou přístupů pak vychází konkrétní citační styly a normy. Pro citování dle Harvardského citačního stylu si projděte seznam možných zdrojů a způsobu jejich citování, které naleznete v manuálu The University of Sydney (zde). V kompletním provedení pak způsob tvorby odkazů naleznete v manuálu Monash University (zde). Níže pro informaci uvádíme do češtiny lokalizovanou normu, která svým stylem Harvardskému stylu odpovídá a normu ČSN ISO 690.

Přímo v textu práce uveďte odkaz na plnou citaci zdroje, který je na konci práce v seznamu literatury. Tento odkaz přímo v textu má obsahovat příjmení autora či editora (případně vydávající organizace) a rok vydání (případně stažení, pokud není jasné, kdy byl text, stažený v elektronické podobě, napsán). To vše v závorce, např.: (Robinson 2006). V případě, že jsou autoři/editoři dva, uvádí se oba (Robinson a Wright 2006). Pokud je jich víc než dva, uvádí se takto: (Robinson a kol.

Pokud se jedná o obsáhlejší pramen (kniha nebo delší článek), je vhodné uvést za jménem autora a rokem ještě číslo stránky/stránek nebo číslo kapitoly, z nichž jste čerpali, a to takto: (Robinson 2006: 51) nebo (Robinson 2006: kap. 3). Pokud citujete autora doslova, je třeba jeho text dát do uvozovek či zvýraznit kurzívou (případně obojí). Při obsáhlejším citátu (nad 4 řádky) je vhodné citát psát užším řádkováním a odsadit ho a opět dát do uvozovek a/nebo zvýraznit kurzívou nebo tučným písmem.

Tento typ citování umožňuje i poznámky pod čarou. Uvádíme v nich ale především doplňující informace, které by rušily plynulost hlavního textu. Vzory citací jsou uvedeny dále. U zdrojů můžete uvést další údaje, které jsou podle Vás důležité pro pochopení kontextu (např. Monografie/kniha:Librová, H., 2003: Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu.

Článek ve sborníku, editované knize:Norberg-Hodge, H., 2003: Shifting direction: from global dependence to local interdependence. Str. 241-253, v: Goldsmith, E., and J. Mander, eds.: The case against the global economy and for a turn towards localisation. Článek v časopise:Seyfang, G., 2007: Cultivating Carrots and Community: Local Organic Food and Sustainable Consumption. Environmental Values, roč. 16, č. 2, str.

Článek v deníku:Zlámalová, L., 2006: Platy překonaly 20 tisíc korun. Hospodářské noviny, 1.-3. 9. Článek, který jste přímo neviděli, ale který citujete, protože o něm píše jiný autor - v tomto případě Burger et al. (text Burger et al. pak musí být v seznamu literaratury dostupný jako plné citace). Toto by mělo být spíše výjimečné.

Berkes, F., D. Feeny, B. J. McCay a J. M. Acheson, 1989: The benefits of the commons, Nature, 340, str. 91 -93 (Cit. v Burger et al. Článek, který jste našli na internetu ale vyšel i v časopise:Berry , W., 2001: Global problems, local solutions. Resurgence, roč. 20, č. 206, (květen/červen), s. 31-35. 8. Osobní sdělení:Vomáčka J., starosta Neustupova, 2008: ústní sdělení (resp.osobní koresponence) 5. 6. Nedatovaná informace z internetu,u které není patrný autor a která nevyšla tiskem:Anonymus, 2007: Understanding social enterprise. Webová stránka Social Enterprise London, www.sel.org.uk/socent/index.html . [Staženo 30.11.2007 ] Další citační normou odvozenou z Harvardského citačního stylu je ČSN ISO 690.

Poznámky k textu mohou být zařazovány buď pod čarou na konci příslušné strany textu (pak se píší hustším řádkováním „ jedna“ a menším písmem než základní text), anebo na konci práce ve zvláštním oddíle, nadepsaném „ Poznámky” (pak jsou psány stejným řádkováním jako text). Odkazy na poznámky jsou označeny arabskými číslicemi nadsazenými nad text (horní index). Pokud je text poznámky psán pod čarou, mohou být průběžně číslovány od počátku v každé kapitole, anebo průběžně v celém textu. Pokud jsou zařazeny za text práce, všechny poznámky v práci musejí být číslovány průběžně v celém textu.

tags: #diplomova #prace #muni #fss #environmentalni #studia

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná výroba balicího papíru
• Čestné prohlášení zhotovitele – vzor
• Praktický odpadkový koš KIS Dual Swing Bin
• Učební text o odpadovém hospodářství
• Drahanská vrchovina - klima