Obnovitelné zdroje energie a rozvoj venkova v kontextu politiky EU

Energie z obnovitelných zdrojů je energie vyrobená z obnovitelných, nefosilních zdrojů energie, které se během délky lidského života přirozeně obnovují. Obnovitelné zdroje energie zahrnují solární a větrnou energii, mořskou energii a vodní energii, geotermální energii a bioenergii.

Využívání většího množství energie z obnovitelných zdrojů je zásadní, má-li EU snížit své emise skleníkových plynů tak, aby dodržela Pařížskou dohodu o změně klimatu z roku 2015. Zvýšení spotřeby energie z obnovitelných zdrojů by také mohlo snížit závislost EU na fosilních palivech a dovážené energii, a tudíž přispět k bezpečnosti dodávek energie v EU.

V roce 2015 pocházelo 26,7 % primární energie vyrobené v celé EU z obnovitelných zdrojů. Biomasa (včetně biologicky rozložitelné části odpadů) je zdaleka nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem energie v EU: připadá na ni 63,3 % veškeré výroby energie z obnovitelných zdrojů. Z tohoto důvodu jsou pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů zvláště důležité sektory zemědělství a lesnictví.

Hlavním prvkem současného rámce politiky EU v oblasti energie z obnovitelných zdrojů je směrnice o energii z obnovitelných zdrojů. Směrnice je nedílnou součástí balíčku opatření EU v oblasti klimatu a obnovitelných energií do roku 2020, který stanoví tři cíle pro celou EU, kterých má být dosaženo do roku 2020. Jedním z těchto cílů je vyrábět 20 % energie spotřebované v EU pomocí obnovitelných zdrojů. Směrnice také stanoví národní cíle týkající se podílu spotřebované energie z obnovitelných zdrojů, které se pohybují od 10 % na Maltě po 49 % ve Švédsku.

Směrnice o energii z obnovitelných zdrojů vyžaduje, aby členské státy přijaly národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a aby každé dva roky předkládaly Komisi zprávu o svém pokroku při dosahování cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

Čtěte také: Dopad OZE na životní prostředí

V roce 2014 přijala Evropská rada nový rámec v oblasti klimatu a energetiky, který vymezil nové cíle, jichž má být dosaženo do roku 2030. Ty stanoví, že do uvedeného roku by minimálně 27 % energie v EU mělo pocházet z obnovitelných zdrojů. Za tím účelem Komise předložila několik legislativních návrhů, zejména ve svém balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ (rovněž označovaném jako „zimní balíček“) ze dne 30. listopadu 2016.

Komise ve svém návrhu druhé směrnice o energii z obnovitelných zdrojů navrhla odstranit závazné národní cíle pro členské státy. Vyžadovala však, aby členské státy nezaostaly za svými cíli pro rok 2020.

Ačkoli energie z obnovitelných zdrojů představuje 26,7 % energie vyráběné v EU, podle zprávy Komise o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů z roku 2017 dosáhl podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU v roce 2014 z hlediska spotřeby jen 16 %. Důvodem je skutečnost, že více než polovina energetické spotřeby EU byla zajištěna čistým dovozem (zejména plynu a ropy). Tatáž zpráva uvádí, že EU jako celek a většina členských států dosáhne svých cílů pro rok 2020 nebo je překročí.

Aby navýšily výrobu energie z obnovitelných zdrojů a aby dosáhly svých národních cílů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, zavedly členské státy řadu politických opatření. Tato opatření zahrnují finanční pobídky, například tarify výkupních cen (FIT) nebo výkupní bonusy (FIP), a opatření, jako jsou povinné kvóty s obchodovatelnými zelenými certifikáty. Často se používají kombinace těchto nástrojů, zejména v odvětví elektrické energie.

Energie z obnovitelných zdrojů je průřezovou prioritou, která je významná pro mnoho oblastí politiky EU. EU poskytuje energii z obnovitelných zdrojů podporu v rámci několika programů financování.

Čtěte také: Studium ruštiny v Česku

Legislativní a politické dokumenty EU určují pozitivní dopad energie z obnovitelných zdrojů na rozvoj venkova. Strategické směry Společenství pro rozvoj venkova pro období 2007-2013 a nařízení (ES) č. 1698/2005 tyto otázky zohledňují v kontextu rámce politiky pro rozvoj venkova. Aspekty potenciálu výroby a spotřeby energie z obnovitelných zdrojů ve venkovských oblastech byly dále rozpracovány v „kontrole stavu“, v reformním balíčku společné zemědělské politiky (SZP), který ministři zemědělství zemí EU schválili v listopadu 2008.

V programovém období 2014-2020 je podpora z EU pro rozvoj venkova včetně podpory pro projekty energie z obnovitelných zdrojů zajišťována v novém rámci. EZFRV se stal jedním z evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondů). Tento rámec má umožnit lepší koordinaci jednotlivých fondů s cílem zlepšit provádění strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Strategické cíle strategie Evropa 2020 byly převedeny do jedenácti tematických cílů na úrovni ESI fondů. Pokud jde o EZFRV, byly cíle dále rozčleněny na šest priorit v oblasti rozvoje venkova a osmnáct prioritních oblastí. Energie z obnovitelných zdrojů se týká prioritní oblasti 5C, která zmiňuje „usnadnění dodávek a využívání energie z obnovitelných zdrojů, vedlejších produktů, odpadů a reziduí a z jiných nepotravinářských surovin pro účely biologického hospodářství“.

V rámci politiky rozvoje venkova podléhá investiční podpora pro využívání energie z obnovitelných zdrojů sdílenému řízení ze strany Komise a členských států. Programy rozvoje venkova (PRV) navrhují členské státy a schvaluje je Komise.

V auditu jsme zkoumali rámec pro energii z obnovitelných zdrojů a zaměřili jsme se na to, jak tento rámec začlenil prvky rozvoje venkova. Posuzovali jsme, zda a jak nástroje politiky v oblasti energie z obnovitelných zdrojů na úrovni EU a členských států aktivně podpořily rozvoj venkova. Kontrolní návštěvy pěti členských států: Bulharsko, Francie (Basse-Normandie), Itálie (Toskánsko), Litva a Rakousko. Tyto členské státy byly vybrány, neboť na ně připadá 53 % plánovaných výdajů na prioritní oblast 5C a jejich volba zajišťuje vyvážené zeměpisné rozložení. Přezkoumali jsme pět relevantních programů rozvoje venkova a další příslušné dokumenty a vedli jsme rozhovory se zaměstnanci řídicích orgánů členských států pro rozvoj venkova, platebních agentur a ministerstev energetiky. Stručný průzkum v šesti členských státech (Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko a Slovinsko), které pro prioritní oblast 5C přidělily jen malou část finančních prostředků z EZFRV nebo této oblasti nepřidělily vůbec žádné financování.

V tomto oddíle se zabýváme otázkou, zda rámec politiky v oblasti energie z obnovitelných zdrojů podněcuje potenciální přínosy, které energie z obnovitelných zdrojů nabízí ve venkovských oblastech, a současně zmírňuje související environmentální a socioekonomická rizika. Několik studií naznačuje, že projekty v oblasti energie z obnovitelných zdrojů lze realizovat ku prospěchu místních zájmů a udržitelného rozvoje venkova. Energie z obnovitelných zdrojů může například vytvářet přímé pracovní příležitosti (např. provoz a údržba zařízení), většina dlouhodobých pracovních příležitostí však vzniká nepřímo a nachází se v celém dodavatelském řetězci (výstavba, výroba nebo lesnictví a zemědělství v případě biomasy). V některých případech námi zkoumané studie ukázaly, že výstavba prvků pro solární panely nebo větrné turbíny byla schopna oživit stávající výrobní zařízení, která předtím nebyla využívána k výrobě energie. Některé studie uváděly inovace (např. vývoj nových výrobků, postupů a politik) ve venkovských oblastech se zařízeními týkajícími se energie z obnovitelných zdrojů. Energie z obnovitelných zdrojů může být novým zdrojem příjmů pro zemědělce, ale i pro vlastníky půdy nebo místní orgány.

Čtěte také: Efektivita obnovitelných zdrojů

V zájmu maximalizace ekonomických přínosů využívání energie z obnovitelných zdrojů pro venkovské oblasti však studie zdůrazňují nutnost přístupu k politice rozvoje venkova, který bude správně přizpůsoben místním podmínkám a příležitostem a bude se zaměřovat na konkurenceschopnost venkovských oblastí.

Zkušenosti s využíváním energie z obnovitelných zdrojů ve venkovských oblastech v Norsku, Švédsku a Finsku zdůrazňují význam místní spolupráce v zájmu podpory využití energie z obnovitelných zdrojů a rozvoje venkova. Tyto příklady se týkají hlavně lesní biomasy. Typický model těchto „bioenergetických komunit“ zahrnuje výrobce biomasy, zpracovatelské lesnické obory, místní orgány a místní organizace občanské společnosti.

Legislativní a politické dokumenty EU zmiňují potenciálně pozitivní dopad energie z obnovitelných zdrojů na rozvoj venkova. Národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů a příslušné zprávy o pokroku nedostatečně propojují energii z obnovitelných zdrojů a rozvoj venkova. EZFRV je zřídkakdy uváděn jako zdroj financování projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů.

Deklarace z evropské konference o rozvoji venkova Cork 2.0 ze září 2016 prosazuje „venkovské kontrolní mechanismy“, aby bylo zajištěno, že politiky a strategie Unie budou zohledňovat „potenciál venkova přinášet inovativní, inkluzivní a udržitelná řešení“. Při ověřování dopadu politik na venkovské oblasti jde o nalezení nejlepších metod, jak provádět politiky ve venkovských oblastech a zajišťovat, aby se venkovským oblastem dostalo spravedlivých výsledků politiky. V květnu 2017 Komise uvedla, že začala zkoumat příslušné studie a zkušenosti členských států. Komisí předložený návrh druhé směrnice o energii z obnovitelných zdrojů zavedl ustanovení týkající se samospotřebitelů energie z obnovitelných zdrojů a komunit obnovitelné energie.

Bioenergie není synonymem pro udržitelnou energii. Udržitelnost bioenergie závisí ve velké míře na tom, jak je vyráběna a používána biomasa. Bioenergie je energie z obnovitelných zdrojů, která je nejzřetelněji spojena s venkovskými oblastmi. Suroviny používané k výrobě bioenergie jsou téměř ve všech případech těženy ve venkovských oblastech.

Jestliže pevná biomasa, bioplyn nebo biomethan nahrazují využití konvenčních fosilních paliv, mají potenciál snižovat emise skleníkových plynů. Bioenergie však také nese environmentální a socioekonomická rizika pro venkovské oblasti. Například změna ve využití půdy, intenzifikace obhospodařování lesů nebo intenzivní pěstování energetických plodin může vést ke snížení biologické rozmanitosti, degradaci půd nebo k nedostatku a znečišťování vody. Spalování dřevní biomasy může také vést k vyšším emisím určitých škodlivých látek znečišťujících ovzduší a diskutuje se o tom, zda je dřevní biomasa skutečně uhlíkově neutrální. Určili jsme šestnáct environmentálních a socioekonomických rizik spojených s produkcí a využitím bioenergie.

tags: #diplomova #prace #obnovitelne #zdroje #venkov #vyzkum

Oblíbené příspěvky:

• Jak ekologicky zlikvidovat Mercedes?
• CIIRC ČVUT a AI
• Proč má vaše auto vysoké emise na volnoběh?
• Rakovitý vetřelec v Česku
• Srovnání Zemědělství: Ekologické a Klasické