Ekologická církevní škola: Principy a specifika

Církevní školy vznikly v atmosféře radosti ze svobody a staly se přijímanou součástí české vzdělávací krajiny. Až do té míry, že propojení škol s rozmanitými náboženskými obcemi někdy není na první pohled zřejmé. Jakými i nenápadnými způsoby promítají církevní školy své duchovní cíle do prostředí vzdělávání?

Vznik a role církevních škol

Mnoho z dnešních církevních škol v Česku vzniklo záhy po roce 1989 v nadšení ze svobody, že „se to může“. Iniciátory byly církevní řády se vzdělávacím charismatem či biskupství, ale i skupiny pedagogů a rodičů, které v církevní škole viděly potřebnou alternativu k veřejnému školství. Podle nového školského zákona z roku 1990 mohla školu založit jakákoli registrovaná církev či náboženská společnost.

Mezi zakladateli církevních škol převládají různé subjekty římskokatolické církve. Školy zřizuje také Českobratrská církev evangelická a Diakonie CČE, Církev československá husitská, Jednota bratrská, Církev bratrská, Církev adventistů sedmého dne a Židovská obec v Praze. Dohromady tvoří stabilně asi jedno procento z celého českého školství. Po třiceti letech fungování je církevní školství etablovanou součástí české vzdělávací krajiny.

Jinou otázkou je vztah církevních škol a zřizujících církví. Význam toho mít svou školu se liší církev od církve a diecéze od diecéze. V posledních letech zejména katolická ústředí věnují svým školám víc pozornosti. Byť církve přispívají do rozpočtu svých škol průměrně jedním až třemi procenty (s výjimkou židovských Lauderových škol, kde je příspěvek vyšší), přesto jde pro církve o nemalé prostředky.

Identita a duchovní rozměr

V dnešní situaci, kdy každá diecéze i řád musí hledat nové modely fungování, vyvstávají nové otázky. V čem spočívá církevní identita těchto škol? Odpovídá to našim představám o roli církví ve společnosti? Tyto otázky si ředitelky, ředitelé a pedagogické sbory církevních škol kladou již léta: denně působí v sekulární společnosti a musí nacházet způsoby komunikace se širokou paletou rodin. Duchovní rozměr neboli křesťanskost škol se projevuje rozličně. Společné je, že na tomto rozměru záleží žákům, studentům, učitelům i rodičům.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Mateřské a někdy i základní školy často ztělesňují potřebu místní farnosti nebo sboru mít školské prostředí, ve kterém by pokračovala domácí křesťanská či židovská výchova. Jak říká matka dítěte navštěvující MŠ kardinála Berana: „Jak ho školka proměňuje, vidím, když se s ním večer snažím modlit. Nediví se, proč to chci dělat, není mu to cizí. Je mnohem snazší v tom pokračovat, protože to tak nemá jen doma. Kdyby chodil do normální školky, nebylo by to tak přirozené.“

Podobnou koncepci vyznávají také Lauderovy školy, které explicitně vznikly s podporou Nadace R. S. Vyšším stupňům vzdělávání nebo základním školám v méně religiózních krajích tento model nepostačuje. Křesťanskost školy proto posouvají do obecnější polohy, která by mohla oslovit i děti z nepraktikujících rodin.

Církevní školy tak mohou být alternativou k výkonnostně zaměřeným školám, zvláště pak v kategorii gymnázií. Příkladem takové školy je Stojanovo gymnázium Velehrad, které v regionu nabízí právě tuto alternativu k tlaku na individuální výkon. Jak říká zástupce ředitele: „My jdeme spíše druhou cestou. Studenti by si naopak měli pomáhat, aby se všichni povytáhli dál, získali co nejlepší znalosti a dovednosti.

Důraz na celostní rozvoj neznamená, že církevní školy neposkytují excelentní vzdělání. Naopak, některé vidí křesťanskost právě zde. Podle kaplana Biskupského gymnázia Hradec Králové by „církev měla mít vzdělání na té nejvyšší úrovni! Jak se to daří, to je otázka, ale mladému člověku by se mělo pomoci, aby žil jeden život v jednom světě, který je sice komplexní, ale jeden.

Inkluzivní přístup a sociální rozměr

Česká republika patří mezi země, ve kterých rodinné zázemí zásadně ovlivňuje vzdělávací úspěch dítěte. Církevní školy vytvářejí prostor pro kvalitní vzdělávání i těch žáků a studentů, s nimiž si veřejné školy často neví rady. ZŠ Přemysla Pittra úspěšně vzdělává romské žáky z Ostravy, jezuitská Nativity v Děčíně navrací sebevědomí dětem, které byly na prvním stupni šikanovány, diakonické speciální školy se zase věnují dětem s nejtěžším kombinovaným handicapem.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

„V tom je pro mě právě křesťanskost naší školy, že děti neodmítáme, ale i aktivně vyhledáváme. A když nezvládají kolektiv, tak za nimi jezdíme domů,“ objasňuje ředitelka soběslavské diakonické školy Rolnička. Další církevní školy realizují svou křesťanskost tím, že vzdělávají lidi, kteří budou pracovat v různých pomáhajících profesích. To se týká zejména četných středoškolských sociálních a zdravotních oborů, ale i vyšších odborných škol, jako je Caritas Olomouc, Jabok Praha či Svatojánská kolej.

Přidanou hodnotu církevních škol v této oblasti vnímá kaplanka Evangelické akademie Brno tak, že „církev dává příležitost, aby mladí lidé, kteří půjdou do pomáhajících profesí, byli vybaveni citlivostí k duchovním potřebám klientů. Já se je snažím povzbuzovat, protože společnost to moc nedocení, ani finančně, ale má to obrovský smysl.

Environmentální výchova v ekoškolkách

Koncept ekoškolky je známý z některých zemí západní Evropy. Velký zájem veřejnosti si získal hlavně v Německu a v současné době proniká i do českého prostředí. Koncept ekoškolky jasně vyplývá z ekologických, ekonomických, sociálních a kulturních potřeb současné moderní společnosti a zodpovědného přístupu člověka ke světu a k životu. Naše legislativa však zatím pojem ekoškolka nezná, a tak pokud státní nebo soukromá mateřská škola zvolí tento název, jedná se hlavně o signál směrem k angažované veřejnosti.

Školní vzdělávací program v ekoškolce je ucelený koncept s jasnou filozofií a cílem. Vychází z environmentální oblasti vzdělávání dané RVP PV (Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávaní - závazný dokument platný v ČR). Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta je nauka o světě - o prostředí a člověku v něm. Je to tedy něco, co se dotýká každého člověka, ať už si svou zodpovědnost připouští či nikoliv. Náš vztah k prostředí odráží to, jak se pohybujeme ve světě, co nakupujeme, kde to nakupujeme, odráží naše potřeby i to, jak jsme ochotni je měnit. Prostředím pak chápeme vše, co nás obklopuje. Je to prostředí mateřské školy, bezprostřední okolí školky, město, ve kterém žijeme, rostliny, živočichové, věci, ale hlavně lidé a vztahy mezi tím vším.

Pokud učíme děti o prostředí a člověku v něm, učíme je zejména prostředí vnímat, poznávat a v pozitivním smyslu ovlivňovat. Školní vzdělávací program v ekoškolce by měl dětem umožnit každodenní pobyt ve volné přírodě nebo v přírodně upravené zahradě, a to za každého počasí. Tento aspekt je velmi důležitý, protože díky němu děti získávají právě onu vnímavost a citlivost k přírodě, která pak nadále (zejména v dospělosti) ovlivňuje lidské chování ve vztahu k prostředí. Od vztahu k živé a neživé přírodě se totiž odvíjí vztah k prostředí jako takovému. Tím, že se děti pohybují v přírodním prostředí mají zároveň dostatek příležitosti k pohybu, stávají se fyzicky i psychicky odolnější.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Učení v přírodě probíhá formou experimentování, zážitků a hry a nabízí dětem dostatek podnětů pro jejich všestranný rozvoj. Tento způsob učení podporuje zejména rozvoj tvořivosti a dovednost řešit problémy. Děti se také učí zodpovědnosti za svá rozhodnutí, protože jsou s nimi přímo konfrontovány. A to vše se samozřejmě neobejde bez spolupráce, protože každý člověk má své dary, které může (a měl by) nabídnout ostatním.

V ekoškolce je naprostou samozřejmostí, že děti mají možnost samy pečovat o prostředí a podílet se na změnách. Ať už se jedná o pěstování rostlin na školní zahradě nebo o úklid lesoparku společně s rodiči a učiteli či výzdobu tříd. Tím, že se děti podílejí na změnách, získávají pozitivní obraz o sobě i o světě a tím se zvyšuje jejich sebehodnocení, což má přesah do dalšího života - něco umím, něco dokážu a vidím, co to přináší.

ŠVP ekoškolky může být doplněn o prvky různých alternativních pedagogických směrů nebo programů. Zejména v soukromých školkách tohoto typu se běžně uplatňuje lesní pedagogika, prvky pogramu Začít spolu, waldorfská či montessori pedagogika. Všechny tyto koncepce kladou důraz na individualitu a v jejich středu stojí právě dítě a jeho potřeby s důrazem na zodpovědné chování k sobě i ke světu. Důraz na individualitu v žádném případě neznamená sebestřednost na úkor ostatních a celku.

Církevní základní škola M. J. Husa

Církevní základní škola M. J. Husa je projekt alternativní církevní školy pro děti v 1.-5. ročníku. Základní škola není vzhledem ke kapacitě školy a k cílům projektu naplněna běžným způsobem. Jedná se o malotřídní školu rodinného typu. Škola využívá prostor secesní vily ve Wintrově ulici, č. p. 747, jejímž majitelem je Náboženská obec Církve československé husitské, Havlíčkova 2753, Rakovník. Budova se nachází ve východní části města v docházkové vzdálenosti od centra a zároveň blízko autobusové zastávky městské dopravy.

Prostory jsou maximálně využívány pro činnosti a potřeby dětí, škola usiluje o jejich funkční uspořádání s ohledem na realizaci projektu. Zařízení je účelné, podnětné a je podle možností obnovováno a doplňováno. Zároveň působí útulně ve snaze navodit klidnou atmosféru, přispívající k pocitu bezpečí dětí. Zázemí pedagogů je součástí těchto prostor. Místnosti jsou vybaveny tak, aby každý žák měl prostor pro vlastní individuální práci a zároveň aby byl zajištěn prostor pro skupinové činnosti (koberec, centrální stolky).

V souladu s pojetím výuky jsou v jednotlivých místnostech vyčleněny odborné koutky - centra činností - např. počítačové, pokusnické, relaxační a herní. Provozní doba školy je popsána v provozním řádu školy, vychází vstříc potřebám rodičů. Škola je otevřena od 7:30 do 17:00.

Škola není školou spádovou, výběr školy je věcí volby rodičů, kteří mají o způsob vzdělávání svých dětí velký zájem a kteří si ji vybírají z několika důvodů. Těmi jsou především křesťanské zaměření školy, zahrnující výchovu k morálním hodnotám a vzdělávací přístup založený na respektu k dítěti a jeho individuálním potřebám; dále využívání inovativních metod vzdělávání, environmentální zaměření školy a úzká spolupráce školy s rodiči. Příslušnost rodin k církvi není podmínkou přijetí do školy. Žáci jsou převážně z příznivého rodinného prostředí, jejich rodiče projevují o dění ve škole zájem.

Principy vzdělávání

Soulad rodinné a školní filozofie výchovy a vzdělávání, ŠVP (např. O přijetí rozhoduje konečný součet bodů a pořadí zájemců. Pedagogický sbor školy je složen z pedagogů s hlubokým profesním zaujetím, kteří se snaží o maximálně individuální přístup. Pro efektivní fungování školy je důležité participativní a týmové řízení. Podíl na řízení školy podněcuje pedagogy k větší angažovanosti a pocitu sounáležitosti se školou.

Učitelé se snaží být dětem dobrým vzorem zejména v oblasti vzájemných vztahů, spolupráce a řešení problémů. Pedagogický sbor pracuje jako tým, jehož každý člen se rovnocenně podílí na společné práci, přípravě ročních a dílčích témat, projektů a školních akcí. Vzdělávací projekty spoluvytvářejí obsah vzdělávacího procesu jednotlivých ročníků vzdělávacích skupin i celé školy. Zařazované formy projektů jsou krátkodobé i celoroční, meziročníkové a celoškolní. Příprava, realizace, výstupy a evaluace projektů zvyšují efektivitu vyučovacího procesu.

Každý školní rok má dáno své zastřešující celoškolní, celoroční téma. To je dále rozpracováno ve školním kalendáriu akcí. Na zpracování ročních témat i školních projektů spolupracuje tým pedagogů, kteří v dané skupině vyučují. Tím je zajištěno, že se téma nebo projekt stane prostorem, ve kterém se spojí obsahy všech vyučovacích předmětů, kterým je v ročníku vyučováno.

Hlavními partnery jsou rodiče, případně jiní zákonní zástupci, kteří se školou spolupracují jednak samostatně a jednak prostřednictvím Spolku rodičů a přátel dětí CZŠ MJH. Při škole je zřízena školská rada, ve které jsou rovnoměrně zastoupeni rodiče, pedagogové a zástupce zřizovatele. Škola spolupracuje s rakovnickou pobočkou Pedagogicko-psychologické poradny Středočeského kraje i dalšími školskými poradenskými zařízeními či odbornými pracovišti podle aktuálních potřeb. Škola dále spolupracuje s Akademií techniky 4.0 a s místně příslušnými farnostmi různých křesťanských církví.

Škola úzce spolupracuje s rodiči na výchovně vzdělávacím procesu. Ti jsou bráni jako partneři, mají možnost se kdykoliv účastnit výuky ve škole, podílet se na dění v ní podle svých možností, profese a zájmů, např. zapojovat se do projektů a akcí školy, vyjadřovat se ke kurikulu, režimu školy apod. S rodiči se pedagogové scházejí zpravidla čtvrtletně, na schůzkách a slavnostech školy, a navíc při nepravidelných společných akcích - dílny, výlety, kurikulární odpoledne apod. Návštěvy ve škole rodičům přibližují vzdělávací proces. Dovedou potom lépe chápat své dítě, jeho učební strategie, prožívání školní reality a chování ve školním prostředí.

Vzájemnou komunikaci školy a rodičů také podporují písemné informace o průběhu vyučovacího procesu, prezentace žákovských prací, časté schůzky a konzultace apod. Pojetí dítěte vychází ze základních křesťanských principů. Škola je složením svých žáků a jejich rodin ekumenicky založená. Někteří naši žáci pocházejí z křesťanských rodin, které se hlásí k husitské, evangelické, bratrské či katolické církvi. Nemalá část našich žáků pochází z rodin, které se k žádné církvi nehlásí, ale přesto své děti vedou k základním křesťanským hodnotám. I z tohoto důvodu pojímá škola náboženskou výchovu maximálně nenásilně - snaží se dětem otevírat cesty k víře a ponechávat jim svobodu v dalším směřování. Současně škola nabízí dětem prožitek každodenního křesťanského života. Děti mají možnost poznávat víru jako životní princip, ve škole jsou denně seznamovány s praktickými projevy křesťanské víry.

Adventní čas - celý prosinec bývá v různých vzdělávacích předmětech napříč ZŠ zaměřen na obrácení se do sebe, rozjímání, přemýšlení o své osobě. Vyzdvihujeme duchovní obsah Vánoc - Ježíšovo narození jako dar Boží lásky světu. V průběhu školního roku procházíme dalšími většími či menšími projekty nebo tematickými celky, zaměřenými na připomenutí důležitých a pro děti uchopitelných křesťanských svátků. Pojetí dítěte v našem vzdělávacím programu vychází ze základních křesťanských principů. Každé dítě je přijímáno jako dar od Boha, jako osobnost, je respektována jeho jedinečnost i s jeho schopnostmi a vývojovými možnostmi. Aby se tato osobnost mohla úspěšně podílet na životě společnosti v dnešním globálním propojeném světě, potřebuje umět domluvit se, spolupracovat, chápat a respektovat odlišnosti druhých, a na druhé straně znát svou hodnotu, jednat jako samostatná bytost.

Výchozím materiálem pro zpracování školního vzdělávacího programu pro základní i předškolní vzdělávání je původní projekt ARCHA (1996). Teoretický základ výchovně vzdělávací práce tvoří Rámcový program pro základní vzdělávání, pedagogika J. A. Komenského, M. Montessori, model otevřeného vyučování, integrovaná tematická výuka S. Cílem základního vzdělávání v našem pojetí je porozumět světu, ve kterém žijeme, uvědomit si svoji sounáležitost s ním a umět vyrovnat se s požadavky, jež na nás klade život v 21. století.

Škola nabízí alternativu v přístupu k dítěti i v používaných výukových metodách, zohledňujících poznatky o fungování mozku a učení (mozkově kompatibilní vzdělávání). Škola volí takové strategie a metody práce, které umožňují věnovat se nejen výukovým, ale i výchovným tématům, pomáhá dětem v budování hodnotového žebříčku a postojů. Věkově smíšené skupiny dávají dětem možnost vzájemného poznávání a umožňují jim pracovat podle jejich individuálních schopností a aktuálních potřeb. Systémem patronství vedeme starší žáky k přijímání zodpovědnosti za mladší a slabší. Škola vede žáky k respektování názorových odlišností a hodnot, aktivně pracuje se skutečností, že o školu mají zájem rodiny různých konfesí i bez vyznání. Podporujeme nesoutěživé prostředí zajišťující klid a bezpečí, které jsou podmínkou pro efektivní činnost mozku při učení. Děti jsou vedeny ke spolupráci a dohodě.

Tyto znaky prožitkového učení může pedagog využívat při evaluaci vyučovacího procesu. Takové učení je obtížné při frontálním vedení učebního procesu. Proto upřednostňujeme jiné metody výuky, které vycházejí z respektování vývojových zvláštností dětí a jejich přirozených potřeb. Jsou zohledňovány jednotlivé druhy inteligence (dle Gardnerova dělení inteligence). Organizace výuky má žákům poskytovat prostor pro získávání zkušeností a dovést je k samostatnému učení se. Činnosti jsou dětem nabízeny s jasnou představou cíle a možností vybrat si. Výuka je vedena tak, aby každé dítě mohlo prožívat úspěch. K tomu napomáhá přiměřená náročnost zadaných úkolů, reflexe dne, týdne nebo tématu a poskytování zpětné vazby.

Kruh sdílení (komunitní kruh) je způsob sociálního učení, které považujeme za velmi důležité. Zde mají všichni možnost vyjadřovat své pocity, je to prostor pro sebehodnocení a učení se naslouchat druhému. Žáci se učí porozumět problému druhých a pomoci jim hledat řešení. Mohou se zde řešit konflikty a problémy a hledat cesta k usmíření a odpuštění.

Hlavní výchovně vzdělávací metodou zejména pro nižší ročníky ZŠ je hra. Je pro dítě přirozeným zdrojem informací o okolním světě, prostředkem k jeho poznání a uchopení a rozvíjí samostatnost jeho myšlení. U mladších školních žáků je výuka postavena na poznávání přírody, společnosti s důrazem na vlastní zkušenosti a do tohoto poznávání je vsouvána výuka trivia podle učebních plánů. Ne vždy je dodržen sled učiva naznačený v učebnicích, ale vždy je dodržen předepsaný rozsah učiva. Ze spontánního hraní a poznávání si každé dítě vytváří svůj způsob učení, samo se postupně učí organizovat si svou práci. Další potřebou dětí je spontánní pohyb. Učivo je nabízeno v tematických celcích. Základ tvoří celoroční téma, které by mělo podle možností reagovat na to, co je pro děti aktuální, co je zajímá, co se kolem nich děje. Časový rozsah jednotlivých podtémat vychází z konkrétní povahy tématu, většinou 1 - 4 týdny (delší přestávají být pro děti zajímavé). Toto téma je dále rozpracováno do jednotlivých týdnů a dnů, žáci 1. stupně si téma a obsah zapisují do týdenních a denních plánů. Zpracováním tématu se učí vytvářet postupy při řešení problému a také vidět problém z více stran (holisticky). Dle možností se témata vztahují k jednomu nebo více předmětům.

Významné místo ve vyučovacím procesu má skupinová práce, která žáky učí týmově pracovat. Umožňuje žákům reálně zakoušet různorodost pohledů v heterogenní skupině, je příležitostí poznat, že v různorodosti je bohatství, že každý má co nabídnout. Důležitou metodou je i vzájemné učení, kdy žáci vstupují do role učitele a předávají vlastní získané poznatky druhým, např. mladším dětem. Mají neocenitelnou příležitost si své poznatky a znalosti upevnit a systematizovat. Je to pro zdroj zkušeností, vede k posílení důvěry ve vlastní schopnosti.

Významnou roli hraje příprava tříd. Prostředí má motivovat dítě, aby si samo zvolilo činnost, která povede k získání potřebné dovednosti či poznatku, aby se dítě učilo prožíváním, přirozenými cestami, biopsychosociálními strukturami získávalo zkušenosti, zpracovávalo podněty ze všech oblastí života, aby se učilo „děláním“, ne pouze nasloucháním. Děti jsou často stavěny před problémové situace. Vyřešit znamená spolupracovat, vyhledat v knize, zkoušet, experimentovat, věřit si, že problém vyřeším. Žáci jsou vedeni k prezentaci vlastní práce před spolužáky, jinými skupinami, rodiči, veřejností. sestavování „knížek“ o sledované problematice.

Inkluzivní vzdělávání

Škola společně vzdělává žáky s podpůrnými opatřeními i bez nich. Identifikaci dětí s potřebou podpůrných opatření na začátku a v průběhu vzdělávání provádí pedagogové školy ve spolupráci se školním speciálním pedagogem a výchovným poradcem, kteří společně tvoří poradenským tým školy. Uvědomujeme si, že vývoj dítěte v mladším školním věku probíhá nerovnoměrně a ve skocích. Vzhledem k tomu nepovažujeme za efektivní se vstupem do první třídy učit všechny děti najednou to samé. Děti se většinou snadněji učí počítat a číst, nevyzrálá bývá oblast grafomotoriky. Někdy může být přínosné zahájit výuku psacího písma, až tato schopnost dozraje, což někdy bývá až ve 2. ročníku. Do doby dozrání těchto funkcí se žáci mohou písemně vyjadřovat pomocí velké tiskací abecedy, která provází i jejich čtenářské začátky. Pozdější nástup psaní psacím písmem bývá jistější a žáci tak neztrácejí chuť se písemně projevovat. Zkušenost ukazuje, že děti s nerovnoměrným vývojem se vyrovnají dětem bez odkladu školní docházky většinou ve 3. až 4. ročníku, na 2.

V pojetí našeho školního vzdělávacího programu je každé dítě přijímáno jako jedinečná osobnost, ke které je potřeba přistupovat s ohledem na její individuální potřeby, a to i v oblasti vzdělávání. Organizační uspořádání naší práce umožňuje velmi podrobně mapovat individuální vzdělávací potřeby žáků. Škola se snaží o vytváření prostředí, které umožňuje přijetí žáka se speciálními vzdělávacími potřebami skupinou. V případě, že poradenský tým dojde k závěru, že pro dané dítě je potřeba upravit stávající vzdělávací strategie, využívá škola další možnosti podpory jejich vzdělávání. Pravidelné týmové vyhodnocování úspěšnosti žáků umožňuje pedagogům individuálně přizpůsobovat strategie vzdělávání všech žáků.

V případě, že poradenský tým školy vyhodnotí potřebnost změny nad rámec běžného přizpůsobení individuálním potřebám žáka, přistoupí ke zpracování plánu pedagogické podpory (PLPP). Ten obsahuje opatření, která nemají vliv na obsah a výstupy vzdělávání. Za jeho zpracování a vyhodnocení je zodpovědný třídní učitel ve spolupráci se školním poradenským týmem. V případě, že nedošlo i přes využití podpůrných opatření prvního stupně ke zmírnění obtíží žáka, doporučí škola rodičům spolupráci se školským poradenským pracovištěm (PPP, SPC apod.). Škola pak dále žáka vzdělává podle doporučených podpůrných opatřeních. Podpůrná opatření druhého a vyššího stupně jsou obvykle zpracována v individuálním vzdělávacím plánu (IVP). Na tvorbě IVP se podílí třídní učitel ve spolupráci se školním poradenským týmem a zákonnými zástupci žáka.

Vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (LMP) škola realizuje na základě doporučení školského poradenského pracoviště. Při přijímání žáků s LMP je každý případ individuálně posuzován s ohledem na přínos začlenění pro žáka i pro třídní kolektiv. Individualizovaná výuka umožňuje individuální rozvoj také dětem nadaným a mimořádně nadaným. Škola je připravena respektovat jejich silnou vnitřní motivaci k učení, jejich nerovnoměrný vývoj a pomáhá jim nacházet vlastní způsob práce. Tito žáci jsou stimulováni na základě osobního pokroku, nemusí „čekat“ až dané učivo pochopí i ostatní spolužáci. Díky heterogenní skupině mohou praco...

tags: #ekologická #církevní #škola #principy

Oblíbené příspěvky:

• Tříděný odpad v kuchyni
• Ekologické pěstování pohanky
• Projekt Revitalizace Slatiny
• Moderní řešení pro rozvaděče
• Jak učit děti třídit odpad hrou