Dítě v ohrožení: Definice, znaky a pomoc

Dětské krizové centrum se již 30 let věnuje pomoci ohroženým dětem, a proto se budeme věnovat právě tomuto tématu. Obecně můžeme za ohrožené dítě považovat takové dítě, které nemá uspokojeny základní potřeby nebo mu nenaplnění těchto potřeb hrozí. Prostředí či podmínky života dítěte se natolik odchýlily od normy, že mohou bezprostředně ohrožovat jeho přirozený vývoj a začlenění do společnosti.

Za ohrožené dítě se primárně považuje takové dítě, jež je ohroženo týráním, zneužíváním nebo zanedbáváním (tzv. syndrom CAN).

Legislativní vymezení ohroženého dítěte

Z pohledu legislativy můžeme využít terminologii § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, tzn. zákona č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů. Dle tohoto zákona se jedná především o děti, jejichž rodiče zemřeli nebo neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti nebo nevykonávají či zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti. Jsou to ale také děti, na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči či byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte a ta své povinnosti neplní.

V neposlední řadě jsou ohrožené i děti a mladiství, kteří zanedbávají školní docházku, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin anebo které se opakovaně dopouští útěků.

Syndrom CAN (týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte)

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom „CAN“ = Child abuse and neglect) lze definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte a jeho postavení ve společnosti a zároveň v rodině. Vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, které je nejčastěji způsobeno jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Extrémní podobou CAN je smrt dítěte.

Čtěte také: Legislativa týkající se dětí v ohrožení

Termín se vyvíjel postupně od 50. let 20. století. V české terminologii byl v 90. letech minulého století přeložen jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Podle definice z této doby se jedná o „jakékoli nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobí jeho smrt.“[1] Dítě je týráno/zneužíváno/zanedbáváno tehdy, jestliže s ním dospělý zachází způsobem, který je v dané době v dané společnosti pokládán za nepřijatelný (podle International Society for Prevention of Cruelty to Children, ISPCC).

V MKN−10 (Mezinárodní klasifikace nemocí, revize 10.) pro syndrom CAN není odpovídající kód nemoci, ale tyto stavy lze klasifikovat pomocí kódů ze skupiny T74 Syndromy týrání (kódy S-T Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin) [2] a Y06 (Zanedbání a opuštění) - Y07 (Jiné špatné zacházení).[3] V některých případech je relevantní i kód Z91.8 - Týrání, zanedbání v osobní anamnéze (jiné určené rizikové faktory v osobní anamnéze nezařazené jinde). CAN patří mezi syndromy označované také jako viktimizační (oběti trestných činů). [4] V MKN-11 je kromě toho možné syndrom zařadit pod kód QE52.0 (problém vztahu mezi dítětem a pečovatelem).

V evropských zemí je asi 4-5 % dětí týraných a zneužívaných (a to je pravděpodobně jen „špička ledovce“). Chlapci jsou obecně týráni stejně často jako dívky, podíl dívek je vyšší v případě sexuálního zneužívání. Vyšší riziko týrání je u dětí prvorozených a fyzicky nebo mentálně handicapovaných. Těžkými formami týrání jsou nejčastěji postiženy děti do 2 let věku.

Zkušenost s emočním týráním deklarovalo 15‚6 % respondentů, s fyzickým týráním 18 %, se sexuálním zneužitím 9‚7 % a se zanedbáváním 37‚2 % respondentů. Týrání dítěte je trestný čin. V trestním zákoně je ustanoven jako „Týrání svěřené osoby“ nebo „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Neoznámení nebo nezabránění trestnému činu týrání svěřené osoby je trestným činem. Oznámení o podezření na týrání svěřené osoby je nutné podat policii ČR nebo příslušnému státnímu zástupci[9].

Formy týrání

• Citové týrání - zahrnuje takové podněty, které mají vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte. Projevy: depresivní ladění, lítostivost dítěte, poruchy příjmu potravy, nadměrná anxieta, apatie, bezdůvodná agrese; obtížné navazování kontaktů s vrstevníky, ale dobrá komunikace s dospělými, až abnormální vstřícnost k lékařům a ošetřovatelskému personálu („hlad po hlazení“).
• Sexuální zneužívání - Nepatřičné vystavování dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti i chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá. Takovou osobou může být rodič, příbuzný, přítel, odborný či dobrovolný pracovník či cizí osoba[10].
• Tělesné týrání - neuspokojování základních tělesných potřeb dítěte (např. Syndrom třeseného dítěte (shaken baby syndrome či shaken infant syndrome) je soubor symptomů, které jsou způsobeny agresivním třesením kojence. Osoba drží kojence pevně za trup nebo paže, hlava přitom vykonává pohyb od prudké flexe do násilné hyperextenze. Ze strany prostředí - diskriminace např. hematomy na těle - zejm. zlomeniny - zejm. nutkavé nebo neurotické návyky - např.

Kdo poskytuje sociálně-právní ochranu dětí?

• Soudy
• Specializované orgány (zákon o SPO v § 4 odst. 1)
  • Obecní úřady
  • Krajské úřady (v Praze Magistrát hl. m. Prahy)
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí
  • Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně
• Obce a kraje v samostatné působnosti
• Komise pro sociálně-právní ochranu dětí
• Další právnické a fyzické osoby (pověřené výkonem sociálně právní ochrany)

Oznamovací povinnost

Institut oznamovací povinnosti má zásadní význam a jeho smyslem je dostat informaci o ohrožení dítěte k orgánu, který je pověřen jeho ochranou. Oznamovací povinnost dle ZSPOD dopadá na značné množství subjektů. Dle § 10 odst. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou definována v § 42 odst. Veškeré tyto subjekty jsou tak povinny učinit příslušné oznámení obecnímu úřadu s rozšířenou působností, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o takovéto skutečnosti dozví.

Čtěte také: Jak řešit neklidný spánek u dětí?

Subjekty, které nemají zákonnou povinnost mlčenlivosti, jsou povinny oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě (tedy o dítě uvedené v § 6 ZSPOD). Poněkud problematické je však oznámení činěné osobami, které mají povinnost zachovat mlčenlivost podle zvláštních právních předpisů. V ustanovení § 10 odst. 4 poslední větě ZSPOD je velmi nešťastně formulováno, že při plnění oznamovací povinnosti se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti. Subjekt s povinností mlčenlivosti tak je povinen orgánu sociálně-právní ochrany dětí sdělit a oznámit pouze údaje o podezření týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj, nikoli veškeré skutečnosti týkající se ohrožení dítěte.

Pro úplnost je třeba se zmínit i o tom, že nesplněním oznamovací povinnosti dle § 10 odst. 4 ZSPOD se povinný subjekt dopustí přestupku, za který je možno podle § 59c odst. Oznamovací povinnost, jak je popsána v předchozím odstavci, je třeba odlišit od tzv. oznamovacího oprávnění, která je upravena v § 7 ZSPOD. Dle odst. 1 tohoto ustanovení je každý oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Dle odst. na skutečnosti uvedené v § 6 písm. Jedná se pouze o právo, nikoli povinnost.

Trestněprávní aspekty

Povinnost některé trestné činy oznámit dle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) je mezi veřejností známá, tento článek jen shrnuje zásadní skutečnosti. Tato povinnost samozřejmě není omezena na zařízení pro děti, jedná se o obecnou zákonnou povinnost pro všechny.

Povinnost překazit trestný čin se týká více trestných činů, protože včasným jednáním je možno dítě ochránit. Pokud by se osoba dozvěděla hodnověrným způsobem, že jiný připravuje nebo páchá některý z předmětných trestných činů a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazil, dopustil by se trestného činu nepřekažení trestného činu dle § 367 trestního zákoníku. Překazit trestný čin je možné zejména jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, v úvahu však připadají i jiná opatření, pokud jsou účinná (např.

Pokud již byl spáchán některý z trestných činů vymezených v § 368 trestního zákoníku, je osoba povinna oznámit to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, pokud se o jeho spáchání dozví hodnověrným způsobem. V případě nesplnění této povinnosti by se osoba dopustila trestného činu neoznámení trestného činu.

Čtěte také: Podmínky účasti: Neočkované dítě a škola

Je třeba zdůraznit, že oznamovací povinnost dle trestního zákoníku není totéž, jako oznamovací povinnost dle ZSPOD, jak byla popsána výše. V některých případech se může stát, že bude mít subjekt oznamovací povinnost jak dle trestního zákoníku, tak vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tak tomu je u ohrožených dětí dle § 6 písm. c) a e), tedy u dětí, které spáchaly trestný čin, nebo na kterých je trestný čin páchán (např. u týrání dítěte). Oznámení vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí nenahrazuje povinnost oznámit spáchání trestného činu (nebo překazit trestný čin), je třeba učinit oznámení i na policii nebo státní zastupitelství.

Jak poznat ohrožené dítě?

Dítě, které potřebuje pomoc kvůli špatnému zacházení, může být i ve vašem okolí. Mezi hlavní fyzické znaky ohrožení dítěte pozorovatelné na jeho těle patří různé druhy poranění od modřin, šrámů a oděrek přes popáleniny nebo otoky. Zpozornět byste měli zejména ve chvíli, kdy se vyskytují na neobvyklých místech nebo opakovaně a také v situacích, kdy zranění zjevně neodpovídá poskytnutému vysvětlení. Upoutat pozornost může také chování rodičů dítěte nebo jiných pečujících osob.

Znaky ohrožení dítěte

Co dělat, když zaznamenáme ohrožení dítěte?

Počet zjištěných případů ohrožení dítěte tvoří jen zlomek reality. Z dostupných dat vyplývá, že stát se o většině ohrožených dětí nikdy nedozví. Každoročně je zjištěno jen asi osm tisíc případů ohrožení dítěte, skutečný počet je ale mnohonásobně vyšší. Neřešená traumata v dětství mají přitom zásadní dopad na kvalitu života a zdraví v dospělosti. Každý z nás by se měl seznámit se signály ohrožení dětí a kontakty, na které je třeba se v případě podezření na ohrožení konkrétního dítěte obrátit.

tags: #dítě #v #ohrožení #definice

Oblíbené příspěvky:

• Energetická certifikace budov Nitra
• Studie o dopadech plastů
• Hodnocení českých projektů
• Modernizace vozového parku
• Elegantní odpadkový koš