Divadlo v přírodě Šárka: Historie a vývoj

08.04.2026

První snaha o ochotnické divadlo v Čenkově se datuje od roku 1892, kdy byla založena Čtenářská beseda, po vzoru z Prahy a větších obcí.

Beseda měla za cíl zlepšovat kulturní povědomí spoluobčanů, čtením kvalitních knih, poslechem dobré hudby a v neposlední řadě divadelní tvorbou.

Začátky divadla byli velmi opatrné.

Nejdřív byla dramatickým odborem svazu Kovodělníku nacvičena Mikulášská besídka s programem.

První divadelní představení bylo odehráno v roce 1894 na počest Sboru dobrovolných hasičů, při příležitosti svěcení stříkačky, hrou Farář a kostelník.

Čtěte také: Letní divadelní festival, Horní Počernice

Následovala v roce 1906 jednoaktovka Lapený Samsonek.

První velkou hru z hornického prostředí s názvem Drama čtyř chudých stěn odehráli ochotníci z Kovodělníka v roce 1907.

V roce 1909 sehrál spolek Kovodělník ve spolupráci s nově vzniklým divadelním souborem hasičského sboru další divadelní představení.

V roce 1909 vzniká další kulturně společenský spolek s názvem Dělnická telocvičná jednota (DTJ), tato organizace získává od Čtenářské besedy skládací dřevěné jeviště, na kterém se odehrála většina divadelních předtaveních od roku 1894.

V této době tedy čenkovské obyvatele bavily tři různé kulturní spolky hrající na jednom rozkádacím jevišti vetšinou v hostinci U Andělů.

Čtěte také: Historie divadla v Zelenci

Později po roce 1909 se hrálo v hostinci Josefa Hrušky, který ho před začátkem války prodal svazu Kovodělníku.

V údobí do první světové valky se hrály historické a sociální hry.

Nejvýraznější postavou tehdešího divadla byl Josef Klika, který jak už bývá u ochotníků zvykem, režíroval i hrál.

Ale nejen pan Klíma, ale i ostatní divadelníci stojí za zmíňku, jmenovitě J. Trajbold, A.Trajbold st., F. Voříšek, R. Svoboda, F. Ballý, A. Lenc, V. Hejnal, K. Matějka, Jan a Anna Beránkovi, M. Svobodová, B. Hladečková, M. Hrušková a daší.

Poslední uvedenou hrou před první světovou válkou byla hra Páni, kterou uvedl spolek Kovodělník.

Čtěte také: Zlínské divadlo a životní prostředí

Po vzniku samostatné Československé republiky se probudilo i Čenkovské divadlo v tehdy již Dělnickém domě (odkoupený hostinec Josefa Hrušky).

Na tradici divadla navázali soubor Kovodělník a DTJ.

Divadelníci se vrhli do divadla s nadšením a mnoho her reprízovali i v okolních obcích jako je Hluboš, Jince, Sádek, Běštín a dalších.

Na jednotlivé štace herci chodili pěšky.

Režii po Josefu Klikovi převzal František Karas, který režíroval hry až do roku 1928.

První hra po válce byla se zpěvy a jmenovala se Z českých mlýnů v roce 1919.

Náledovala další představení jako Dvě lásky a Láska si nedá poroučet také v roce 1919.

V roce 1924 dramatický odbor DTJ pod vedením Václava Hejnala nastudoval veselohru Charleyova teta, jejíž výtěžek byl věnován na zakoupení tělocvičného nářadí.

V tomto období se dařilo uvést 2-5 nových her za rok.

Navíc se začalo hrát i přírodní divalo pod širým nebem.

Jednou z prvních takovýchto her byla Probuzenci v roce 1922.

Nacvičil ji divadelní odbor hasičského sboru pod vedením Jana Karase a Antonína Lence.

Poslední hra v přírodě byla uvedena v roce 1936 pod názvem Pepička z malé hospůdky.

Rok 1925 byl pro čenkovské divadlo velmi radostný, protože proběhlo zvětšení sálu Dělnického domu přístavbou a pan Chvojka z Berouna zhotovil nové rozkládací jeviště.

První hra uvedená v novém sále a na novém jevišti sborem DTJ byla U Betléma české svobody na jaře roku 1926.

V třicátých letech vlivem hospodářské krize odešlo za prací několik divadelníků a tak tempo uvádění nových her se zpomalilo.

Naštěstí prázdná místa po odešlých členech nezůstala dlouho prázdná a obsadili je mladí ochotníci jako V. Dvořák, F. Kafka, J. Kovařík, A. Grubnerová, M. Císařová a další.

V roce 1936 k oslavám 86. narozenin prezidenta T.G. Masaryka sehrál dramatický soubor DTJ hru Vlast máti až nás zavolá, s účastí školních dětí.

Představení bylo uvedeno v odpoledních hodinách pro děti a rodiny a večer pro dospělé.

Poslední představení před 2.

Nadcházející válka ukončila divadelní činnost nejen v Čenkově.

Po osvobození Československa se scházejí nadšenci, aby vytvořili velkou Akademii se zpěvy, tanečky, recitacemi, scénkami a hudbou.

Tím se probouzí divadelní činnost, kdy ještě na podzim roku 1945 je uvedena hra Quajana.

Válka znamenala veklou obměnu herců a po válce nastupují na scénu nové tváře jako R. Hrušková, T. Hasmanová, V. Štěpnička a daší.

František Kafka v roce 1946 nacvičuje veselohru Nade mlýnem, pode mlýnem, kde se představuje mladá generace poválečných ochotníku, jmenovitě A. Kafková, J. Tichý, F. Tichý, J. Třešnák a další.

Roky 1948-49. jsou vlivem politických událostí roky stagnace a není uvedena žádná hra.

Až v roce 1950 režíruje Václav Dvořák hru F. Kožíka Přátelství.

V této pohnuté době se odráží všeobecná nálada i do divadla a čenkovští divadelníci nemají stálé vedení a střídají se jak herci, tak režiséři.

V roce 1952 vzniká pod hlavičkou Závodního klubu ROH Železáren Čenkov dramatický odbor, který má sjednotit všechny ochotníky a vytvořit tak jediný silný ochotnický soubor.

Dramatický odbor převzal veškerý scénický materiál včetně předválečného skládacího jeviště.

Základ sboru tovřili osvědčení herci, kteří do svého středu přibírali nové tváře, ale zdaleka né všichni nově příchozí vydřželi.

Prvotina nově vzniklého tělesa byla hra Dámy a husaři v režii Bedřicha Trčky v obsazení V. Dvořák, M. Ječmen, J. Zacharovský, L. Červený, F. Kafka , S. Křivánek, R. Hrušková, T. Hasmanová, M. Urbanová, D. Vinklerová, M. Valentová, J. Kafková a M. Vinšová.

Hra byla uvedena v září 1952 a měla několik repríz, z toho dvě v Lochovicích.

Následovala hra Ženitba od ruského spisovatele N.V. Gogola, zkoušelo se přes zimu a vzniká tak tradice zimních zkoušek v nevytopitelném sále, která trvá vpodstatě až do dalšího tisíciletí.

Tato hra byla odehrána dvakrát v lednu roku 1953.

Pak následovala historická hra A. Jiráska Kolébka uvedená v březnu 1953.

tags: #divadlo #v #přírodě #Šárka #historie