Divočina: Příroda, Duše a Psychologie

V dnešní době globální mobility, preferující automobilismus a konzumní přístup k životu, náš cit pro krajinu a přírodu značně trpí. Možnou protiváhu tomuto trendu představuje pěstování chůze a poutnictví. Tímto způsobem se můžeme otevřít porozumění mimolidskému světu, navázat hlubší spojení s přírodou i se sebou samými.

Publikace je výstupem z mezinárodní konference Divočina jako fenomén integrální kultury, která byla doprovodnou akcí k výstavě Divočina - příroda, duše, jazyk v Galerii Klatovy-Klenová (2002). Účastníci, včetně ekologů, umělců, teoretiků umění, geomantů, psychologů, etnologů, léčitelů a vědců z Čech, Německa, USA a Slovinska, diskutují o "divočině" v širších ekologicko-filosofických, spirituálních a kulturních souvislostech, rozdělených do pěti tematických okruhů: imaginace, spiritualita, příroda, kultura a cesty do vzdálených krajů.

Hledají východiska z globální krize postindustriální civilizace, kterou vidí v mechanistickém a redukcionistickém pohledu na svět. Nový pohled zahrnuje vizi vzájemně propojeného "živého světa", kde příroda je nejen součástí, ale i pramenem kultury a lidství. Klíčovými tématy jsou psycho-spirituální krize a cesty k tvořivosti a partnerství s přírodou (geomancie), ochrana divočiny v Národním parku Šumava a Bavorský les, umělecká díla Josefa Váchala a dalších umělců, a vztah k původním domorodým kulturám. Publikace obsahuje 169 reprodukcí uměleckých děl z výstavy.

Antologie pěti autorových esejů a jednoho rozhovoru - Reciprocita a losos, Země v zatmění, Neviditelný svět, Animismus, percepce a pozemské umění kouzelníka, Ekologie hloubky a Strážce hranice - seznamuje s jeho úvahami, v nichž se soustředěně zabývá fenomenologickými a psychologickými aspekty současné ekologické krize. Všímá si toho, jak lidské technologie ovlivňují naše smyslové vnímání a specificky modulují náš obraz světa. Objevným způsobem přitom poukazuje na zapomenutou ekologickou dimenzi a hloubku lidských smyslů.

Je země skutečně jen konglomerátem neživých objektů, určených pro naši nekonečnou exploataci, jak má tendenci nás o tom přesvědčovat mechanistická věda? Pokud znovu probudíme svoji primární zkušenost tělesného vnímání a otevřeme se bezprostřední aktivní participaci se světem kolem nás, můžeme objevit, že vše v něm je živé a oduševnělé, že smyslová země není souborem mrtvých objektů, ale společenstvím živých, působících subjektů.

Čtěte také: Wilderness Areas in Czechia

Současní přední myslitelé z oblasti ekofilosofie a kultury udržitelnosti - David Abram, Derrick Jensen, Freya Mathews, Andreas Weber a Hildegarda Kurt - uvažují o tom, jak by bylo možné naši současnou postindustriální civilizaci, která nás přivedla na samotný práh enviromentálního rozvratu, ekologicky transformovat. Kladou si otázku, jak se od dominujícího vzorce kontroly a ovládání posunout k modu vzájemnosti a synergie se světem.

Respektive jak bychom se jako lidská společnost mohli znovu začlenit do přírody; jakými způsoby bychom naše touhy a přání mohli sjednotit s touhami a potřebami biosféry tak, aby podporovaly její další možnou regeneraci a rozkvět a nikoli její ničení. Všichni se přitom shodují v tom, že nejde jen o „udržení“ reality světa tak, jak ji dnes chápeme. Jde o její radikální znovuoživení, o nové porozumění tomu, co je to život a jakou roli v něm hrajeme. O znovuobjevování subjektivity a poetiky mimolidského světa, jinými slovy - o animistický či panpsychistický obrat v udržitelnosti.

Nela G. Příroda pomáhá obnovit kontakt s vlastním nitrem. Jsme jako stromy. Změňte svůj pohled na závislost: není to vaše slabost, ale přirozenost. Být smutný kvůli ohrožené přírodě je namístě. Vedro, sucho, katastrofy. Až příliš času trávíme mezi čtyřmi stěnami.

Klimatická zmena a ďalšie globálne výzvy pred nás kladú veľkú úlohu od základov pretvoriť našu civilizáciu a nanovo prerozprávať kultúrny príbeh, ktorý našim životom dáva zmysel a smerovanie.

Ak kráčame prírodou, ktorá je divoká. To je cesta… výzva k autentickosti. Byť sám sebou. Príroda má v sebe liečivé a regeneračné zdroje a vďaka nim môže takýto proces inšpirovať, ale aj „nakopnúť“ aj v nás.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„Príroda je kľúčom k našej estetickej, intelektuálnej, kognitívnej a dokonca duchovnej spokojnosti.“ E. O. Wilson

Známý psychoterapeut Carl R. Rogers absolvoval během svého života řadu rozhovorů s významnými osobnostmi nejen psychologie, ale i dalších oborů. Tyto rozhovory jsou vždy setkáním dvou hlubokých myslitelů, pro něž je dialog cestou, jak znovu promýšlet vlastní postoje a názory. Rogers v této knize rozmlouvá s chasidským filozofem M. Buberem, protestantským teologem P. Tillichem, behavioristickým psychologem B. F. Skinnerem, vědci a filozofy M. Polayim a G. Batesonem. Jsme v ní mimo jiné svědky živých polemik, hájení odlišných pozic, nesouhlasu, které dávají nahlédnout do bohatého myšlenkového a duchovního světa všech zúčastněných. Kniha je nesmírně inspirující četbou pro všechny, které zajímá nejen osobnost Carla R. Rogerse, ale i intelektuální atmosféra doby, v níž žil a s řadou dalších lidí působil. Carl R. Rogers byl jedním z nejvlivnějších psychologů a psychoterapeutů 20. století, zakladatel humanistické psychologie.

Jiří Zemánek (*1953) vystudoval dějiny umění a etnografii na Masarykově univerzitě v Brně a jakožto historik umění postupně působil v galeriích v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou, Pardubicích, po revoluci pak v pražské Národní galerii. V posledním desetiletí se „krátce řečeno stal z kurátora praktikujícím poutníkem“, snažícím se propojovat umění, vědu a spiritualitu.

Poté, co jsem z NG odešel, jsem uskutečnil tři větší tematické výstavy: Divočina - příroda, duše, jazyk v Galerii v Klatovech; Ejhle světlo v Moravské galerii v Brně a výstavu Od země přes kopec do nebe… v Severočeské galerii v Litoměřicích, která byla věnovaná chůzi, poutnictví a posvátné krajině i mizejícím severočeským kopcům a vztahům mezi Čechy a Němci. Každá z těch tří výstav měla svoje aktuální ekologické téma. Rád vzpomínám na klatovskou vý-stavu, která se soustřeďovala na Šumavu.

Na konferenci o divočině se tam sešla řada skvělých lidí, například Jaromír Bláha z Hnutí DUHA (viz 7.G 3/2011 - pozn. red.), ředitel Národního parku Bavorský les Karl Friedrich Sinner, výtvarníci Miloš Šejn, Michal Singer a Otto Placht, etnografka Pavlína Brzáková, německý historik vědy Marco Bischof, šéfredaktorka časopisu OYA Lara Mallien a jeden z nejkreativnějších lidí, které znám, vizionář, hudebník a publicista Johannes Heimrath.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Po té poslední výstavě o kopcích a chůzi si mě to přitáhlo víc ke krajině, k poutnické praxi, k zájmu o animismus a k občanskému aktivismu, a na druhé straně pak k překládání a koncipování antologií a sborníků z oblasti integrální kultury, ekosofie, geomancie, transpersonální psychologie, nové kosmologie a podobně. Chtěl jsem trochu zaplnit mezery, které u nás v tomto ohledu jsou.

Dá se to ilustrovat právě na kosmologii. Naše sebepojetí jakožto moderních lidí má svůj původ v koperníkovské kosmologické revoluci, která nás přivedla k radikálnímu oddělení od přírody a od kosmu i k odpojení od našeho „hlubokého já“. Od té doby si vyprávíme příběh „mrtvého vesmíru“, který zcela náhodně vytvořil sama sebe reflektující život. Tento příběh se stal základním kamenem naší sekulární kultury s jejím horečnatě vystupňovaným „spotřebním štěstím“.

Když však začínáme víc vnímat to, co například Carl Gustav Jung nazývá kolektivním nevědomím, můžeme si uvědomit, že naše já není od vnějšího světa nijak odděleno, že naše vědomí je součástí většího pole oduševnělé země, respektive odušev-nělého kosmu. Tím se nám otevírá ohromná příležitost pro vnitřní růst. K mezím vnějšího růstu jsme už dávno dospěli, pokud ale má naše civilizace v nějaké formě pokračovat dál, musíme si otevřít cestu k vnitřnímu růstu. V něm je šance pro náš nový příběh.

tags: #divočina #příroda #duše #psychologie

Oblíbené příspěvky:

• Výběr auta v důchodu
• Poplatek za dřevo v ČR
• Účinky a rizika omamných látek
• Pomoc Ohroženým Dětem
• Zajímavosti v okolí Znojma