Environmentální výchova a její začlenění do vzdělávání v českých školách

Environmentální výchova (EV) je nedílnou součástí současného všeobecného vzdělávání, zaměřená na ochranu a tvorbu životního prostředí. Pojetí environmentální výchovy je širší než přírodovědně založené ekologické výchovy a zahrnuje sociální, hodnotové a etické zaměření výchovy k aktivní účasti na tvorbě zdravého životního prostředí. Hlavním cílem environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života.

Environmentální výchova je procesem poznávání životního prostředí, utváření a rozvíjení hodnotících vztahů (postojů) a rozvíjení šetrného a odpovědného jednání. Zaměřuje se na pochopení vztahů a souvislostí mezi složkami životního prostředí (přírodní, kulturní nebo umělou, sociální), komplexní vyjádření vzájemné podmíněnosti živé a neživé přírody, organismů navzájem, vztahů lidské činnosti a jejích produktů a přírody, včetně poznávání nechtěných důsledků lidských přetvářecích aktivit, jež způsobují devastaci a ohrožení přirozených kvalit vody, vzduchu, půdy, flóry a fauny s následným ohrožením nejen lidského zdraví, ale i existence života na Zemi vůbec.

Ekologická gramotnost jako klíčový prvek

Ekologickou gramotností se rozumí porozumění provázanosti mezi lidským jednáním a jeho širšími sociálními, ekonomickými i environmentálními důsledky. Ekogramotnost lze rozčlenit na složku poznávací (souhrn poznatků o přírodě a jejím fungování, způsob myšlení zaměřený na hledání souvislostí a vnímání procesů), postojovou (projev emocionálního vztahu k přírodnímu prostředí, životní a hodnotové orientace, odpovědnosti za zdraví a dobrý stav prostředí) a činnostní (osvojení si ekologicky odpovědného a šetrného jednání a návyků, aktivní účast na účinné péči o životní prostředí). Environmentální přístup ke vzdělávání je spojen s překonáváním primitivně egocentrických názorů a preferencí hodnot a s duchovní integrací člověka do přírody a kultury.

Vzdělávání o životním prostředí obsahuje témata, která poukazují na komplexní vazby mezi čerpáním přírodních zdrojů, spotřebou energie, hranicemi průmyslového růstu, životním standardem, limity v zátěži přírody, kvalitou života, prostředím vytvořeným lidmi a vztahy kultury a přírody. Vyvrcholením výchovného procesu je utváření žádoucích postojů jedince, jeho zájmových orientací a potřeb jako podnětů k jednání. Jde o náročný úkol utvářet a kultivovat hluboký citový vztah k přírodě i ke kultuře a posilovat trvalý zájem o ně.

Začlenění EV do školního kurikula

V rámci školního kurikula se environmentální problematika může promítat na dvou úrovních - školy a jednotlivých vyučovacích předmětů. EV na úrovni školy se v rámci kurikula nejčastěji promítá ve výchovných a vzdělávacích strategiích. Škola takto deklaruje záměr utvářet kompetence žáků na základě širokého spektra činností v rámci výuky i mimo ni. Za tímto účelem školy vyvíjejí např.:

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

• ekologický provoz školy - třídění odpadu, šetření energiemi atp.
• účast na mezinárodních projektech
• účast na celorepublikových projektech - např. M. R. K. E. V.
• celoškolní projekty s environmentální tematikou (např. spolupráce s nevládními neziskovými organizacemi

První vzdělávací období

V prvním vzdělávacím období je EV zařazována zejména do vyučovacích předmětů, které vycházejí z oblasti Člověk a jeho svět. Řada výstupů této vzdělávací oblasti s environmentální problematikou úzce souvisí. Integrace EV do těchto předmětů je zpravidla velmi dobrá, školní výstupy dobře rozpracované, stejně jako výchovné a vzdělávací strategie na úrovni předmětu, které problematiku EV zohledňují. Zařazení EV do vyučovacích předmětů vycházejících z jiných oblastí - např. Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace nebo Umění a kultura zpravidla nevystihují přesně to, co by EV měla žákům přinést. V některých případech se zdá zařazení tohoto průřezového tématu jako formální, což může způsobit například fakt, že tematický okruh není vhodně přiřazen ke školnímu výstupu.

Druhé vzdělávací období

Ve druhém vzdělávacím období bývá EV tradičně součástí předmětů vycházejících z oblasti Člověk a příroda. Řada výstupů této oblasti přímo souvisí s environmentální problematikou a integrace je tak velmi přirozená. Přiřazování tematických okruhů PT školním výstupům je vhodné, stejně jako metody a formy práce (exkurze, projekty, experimenty) uváděné ve školním kurikulu. Podobně jako v prvním vzdělávacím období, i zde občas působí zařazení EV do předmětů vycházejících z oblastí Jazyk a jazyková komunikace, Matematika a její aplikace nebo Umění a kultura poněkud formálně. I zde jsou tematické okruhy přiřazovány k výstupům, s nimiž nesouvisí vůbec nebo jen okrajově. Lze však říci, že se tomu tak děje podstatně méně často než v prvním vzdělávacím období, neboť EV má široké uplatnění zejména v přírodovědných předmětech, jejichž škála je ve druhém vzdělávacím období širší.

Příklady dobré praxe

Dvě školy do svých školních kurikul zařadily vyučovací předmět vycházející z environmentální problematiky jako povinný vyučovací předmět, obě se shodným názvem Environmentální výchova (ZŠ Lesní, Liberec a ZŠ Novoborská, Praha). Vyučovací předmět Environmentální výchova má školou vytvořené vlastní výstupy, které korespondují s tematickými okruhy uvedenými v PT EV v RVP ZV. Realizace je dobře promyšlená a umožňuje žákovi propojovat v rámci jediného předmětu poznatky z různých oborů. Obě školy zvolily jiný postup při vytváření předmětů EV. ZŠ Novoborská sjednotila výstupy některých, zejména přírodovědných, oborů, rozpracovala je a přiřadila jim učivo. ZŠ Lesní vytvářela výstupy vlastní. Očekávaný výstup je účelně rozpracován a je k němu vhodně přiřazeno učivo, na němž je výstup naplňován.

Role metodických materiálů a institucí

Obecně lze konstatovat, že tradičně dobře je zařazována environmentální výchova do přírodovědných oborů (předmětů), kde má její výuka tradici. Pro tyto obory je rovněž zpracovaná celá řada metodických materiálů včetně široké škály nabídky nevládních neziskových organizací a dalších subjektů. Jiná situace je ve společenskovědních oborech a v oblasti Umění a kultura, kde jsou metodické materiály pro výuku zastoupeny jen málo nebo dokonce absentují.

Na rozvoji teorie a praxe environmentální výchovy se podílí nejen školy, ale i jiné instituce, například střediska ekologické výchovy, která realizují vzdělávací akce pro žáky, studenty, učitele a osvětové programy pro veřejnost.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Příklady aktivit a projektů EVVO

V rámci zvyšování ekogramotnosti pedagogického sboru navštívili učitelé Středisko ekologické výchovy, kde se seznámili s nabídkou ekologických výukových programů, pomůckami, metodickými krabicemi, publikacemi a knihovnou. Žáci absolvovali programy o odpadech a šetrném nakupování, učili se třídit odpad, poznávali věci vyrobené z plastu, hliníku a papíru. Diskutovali o tom, na jaká sběrná místa různý odpad uložit a uvědomovali si význam recyklace.

Další programy byly zaměřeny na podzimní tvoření, lesní čarování a na to, co předchází tomu, než se dostane chléb na náš stůl. Proběhla také přednáška na téma „Ochrana přírody aneb veselé historky o činnosti ochránců přírody v Brně,“ kde se žáci dozvěděli informace o ochraně přírody v ČR, legislativě, záchranných stanicích pro živočichy a příhody z praxe.

Byly vytvořeny učební pomůcky zaměřené na region a zřízena knihovna s EVVO tematikou. Realizován byl školní projekt EVVO - „Učíme se v přírodě“ formou projektového dne Den stromů, kde žáci určovali stromy, odhadovali jejich výšku i stáří a měřili obvod.

Tabulka: Příklady programů EVVO pro různé třídy

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

tags: #environmentalni #vychova #zaclenovani #do #vzdelavani

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění ovzduší v ČR
• Inspirace pro svatební šaty matky nevěsty
• Klimatická náročnost v ČR: Měsíční průměry
• Dopady znečištění na jižní Moravu
• Proč sbírat cibulové slupky?