Dluh za komunální odpad v roce 2003 a jeho vymáhání

Ministerstvo vnitra odmítá zpětně ukončit trvalý pobyt lidem, kteří před rokem 1990 emigrovali a v České republice od té doby nežijí. Úřady totiž některým z nich v 80. letech trvalý pobyt nezrušily, ačkoli měly, nebo jim naopak po znovunabytí státního občanství trvalý pobyt bez jejich vědomí vytvořily. Aniž by to tušili, mají tito lidé v ČR trvalý pobyt, v důsledku čehož jim například vzniká dluh za komunální odpad.

Od roku 1982 měl být zrušen trvalý pobyt všem, kdo prokazatelně trvale opustili území tehdejšího Československa. Úřady však nebyly důsledné, takže některým emigrantům trvalý pobyt zrušily, jiným ne. Ti pak mnohdy ani dnes netuší, že o trvalý pobyt na území ČR nikdy nepřišli, že jsou zde stále evidováni.

Podobně jsou na tom i ti, kteří využili možnosti znovu získat české státní občanství, které před rokem 1990 ztratili. Aniž by o tom věděli a aniž by to chtěli, protože dál žijí v zahraničí, se získáním státního občanství jim byl v evidenci obyvatel zapsán i trvalý pobyt na ohlašovně. Nejde přitom o bezvýznamnou administrativní maličkost.

Z trvalého pobytu mohou plynout povinnosti, o nichž tito lidé nevědí, jako je např. placení poplatku za svoz komunálního odpadu. Podle zkušeností ombudsmanky Anny Šabatové se o svém trvalém pobytu v ČR dozvídají až ve chvíli, kdy je po nich vymáhán údajný dluh. Přesvědčili se o tom stěžovatelé, jejichž případy se ochránkyně zabývala.

Ministerstvo v obou případech odmítá odstranit nedostatky a opravit údaje o místu trvalého pobytu stěžovatelů. Ombudsmanka se proto rozhodla informaci o obou případech zveřejnit.

Čtěte také: Více o ekologickém dluhu

Ombudsmanka je přesvědčena, že na ty, na něž se měl vztahovat zákon z roku 1982 a jimž úřady měly zrušit trvalý pobyt, by mělo ministerstvo nyní nahlížet, jako kdyby jim trvalý pobyt byl skutečně zrušen. „Nemohou být dnes ‚trestáni‘ za to, že zrovna v jejich případě úřady chybovaly a trvalý pobyt jim nezrušily, přestože měly,“ vytýká ombudsmanka ministerstvu vnitra neochotu napravit minulé úřední chyby a dodává: „Jestliže je bezpečně prokázáno, že občan trvale opustil území Československa a ohlašovna o tom pouze neučinila záznam, neznamená to, že v systému evidence obyvatel nemůže být ukončen trvalý pobyt zpětně k datu, kdy k ukončení pobytu fakticky došlo.“

Podobný názor má ombudsmanka i na případy, kdy byl tzv. krajanům po znovunabytí českého občanství bez jejich vědomí a bez toho, že by to chtěli, zapsán trvalý pobyt na ohlašovnách. Takový postup zákon nepřipouštěl. „Považuji za nepřípustné, aby úřady napřed jednaly v rozporu s platným zákonem a pak to odmítaly napravit,“ kritizuje ombudsmanka ministerstvo.

Případy vymáhání dluhů

Úřady mu kdysi nezrušily trvalý pobyt, dnes kvůli tomu čelí exekuci

Pan B. i s rodinou trvale opustil v roce 1980 území Československa, usadili se v Kanadě a získali kanadské občanství. V roce 1981 byl pan B. podle tehdejších zákonů v Československu odsouzen pro trestný čin opuštění republiky. Když byl v roce 1982 přijat zákon, podle kterého se rušil trvalý pobyt těm, kdo prokazatelně trvale opustili území tehdejšího Československa, jeho manželce a synovi byl trvalý pobyt zrušen, ale na něj úřady pozapomněly.

V jeho evidenčním lístku tak zůstala jen poznámka, že na uvedené adrese od roku 1981 nebydlí, bez povolení úřadů je v zahraničí a jeho pobyt není znám. V roce 2003 požádali pan B., jeho manželka a syn o vydání osvědčení o státním občanství České republiky a o vydání cestovního pasu. V žádosti všichni uvedli stejnou adresu posledního trvalého pobytu na území ČR.

Úřady při této příležitosti pana B. neupozornily, že zatímco u jeho manželky a syna jde skutečně o poslední trvalý pobyt, v jeho případě jde o stále aktuální a platný údaj. Dozvěděl se to až v roce 2012, když si znovu vyřizoval pas. Ihned požádal o ukončení trvalého pobytu s tím, že na území České republiky nežije od roku 1980.

Čtěte také: Souvislosti ekologického dluhu

Magistrát do systému evidence obyvatel zapsal ukončení trvalého pobytu k datu žádosti v roce 2012. O dva roky později obdržel stěžovatel exekuční příkaz kvůli nezaplacenému poplatku za komunální odpad za roky 2002 - 2012. Žádal proto o zpětné ukončení trvalého pobytu k datu emigrace.

Ministerstvo vnitra, které jako jediné může zajistit zápis se zpětnou účinností, však zpětně zrušit trvalý pobyt odmítá s tím, že nepovažuje jeho emigraci za prokázanou, jeho soudní spis z té doby je už skartovaný a stěžovatel podle ministerstva navíc sám o ukončení trvalého pobytu požádal až v roce 2012. Podle ombudsmanky dokazují emigraci stěžovatele před rokem 1990 poznámky v jeho přihlašovacím lístku, občanský průkaz vydaný naposledy na začátku 80. let, kanadské občanství a pas a rovněž skutečnost, že do zahraničí vycestoval spolu s manželkou a synem, o jejichž emigraci nejsou pochybnosti.

Žijí ve Švýcarsku, ale úřady jim zapsaly trvalý pobyt v ČR na ohlašovně

Manželé Š. emigrovali v roce 1968 do Švýcarska, získali švýcarské občanství. V roce 1982 pozbyli československé a české státní občanství a tehdy nejpozději přestali být na území České republiky evidováni k trvalému pobytu. V roce 1993 požádali o vrácení českého státního občanství a bylo jim vyhověno.

Stěžovatelé však dál trvale žijí ve Švýcarsku, i u českých úřadů a institucí uvádějí svoji švýcarskou adresu, případně kontaktní adresu své zmocněnkyně v České republice. Nesdělily jim však, že součástí zavedení do systému bylo i zapsání trvalého pobytu na ohlašovně v Karviné. To se stěžovatelé dozvěděli až v roce 2014, když proti nim byla vedena exekuce kvůli nezaplacení místního poplatku za komunální odpad.

Tehdy zjistili, že údaj o trvalém pobytu na ohlašovně jim byl zapsán zpětně k datu vrácení českého občanství v roce 1993. Stěžovatelé s tím nesouhlasí, trvalý pobyt v České republice nechtěli a nechtějí. Podle jejich názoru je české státní občanství nezavazuje k tomu, aby měli na území ČR evidován trvalý pobyt.

Čtěte také: Havířov: Rostoucí dluh za odpad

Poplatek za komunální odpad uhradili, aby nedocházelo k další exekuci, a požádali ministerstvo o zpětné zrušení trvalého pobytu k roku 1968, kdy z tehdejšího Československa emigrovali. Ministerstvo to odmítlo s tím, že trvalý pobyt takto ukončit nelze. Odkazuje na zákon o evidenci obyvatel, podle kterého, když občan po ukončení pobytu v cizině nebo po nabytí státního občanství ČR nemůže předložit doklady o místě trvalého pobytu, je mu zapsán trvalý pobyt na ohlašovně v místě, kde měl poslední trvalý pobyt.

Podle ombudsmanky se však toto ustanovení vztahovalo pouze na ty, kdo nabyli státní občanství ČR, chtějí zde být hlášeni k trvalému pobytu, ale nemohou potřebné doklady doložit. Stěžovatelé však zůstali trvale v cizině, takže byli k trvalému pobytu na území ČR zaevidováni neoprávněně, bez zákonného podkladu. Navíc o tom nebyli ani vyrozuměni.

Ombudsmanka ministerstvu vytkla, že aniž by to zákon umožňoval, nastavilo informační systém evidence obyvatel (ISEO) od začátku tak, že po zadání nabytí státního občanství ČR byl občan automaticky „přihlášen“ na adresu ohlašovny bez ohledu na to, jestli chtěl být k trvalému pobytu v ČR evidován nebo ne. Ministerstvo to odmítá mj. i s odůvodněním, že skupina tzv. krajanů, kteří znovu nabyli státní občanství a dál žijí v zahraničí, je nevýznamná.

Exekuce stavebního spoření

Upozorňujeme dlužníky, kteří mají uzavřenou smlouvu o stavebním spoření, že bude prováděna exekuce na jejich stavebním spoření. V tomto případě zanikne exekucí nárok na státní podporu za celé období spoření. Pokud tedy nebude dluh uhrazen v nejkratší době, může dlužník, který dluží např. jen 360 Kč přijít o státní podporu cca 23.000 Kč v případě, že trvá spoření 5 let. Tato exekuce se týká i stavebního spoření, které bylo uzavřeno pro nezletilé děti.

Dřívější právní úprava a práva dětí

Dřívější právní úprava poplatku za odpad vedla k porušování základních práv dětí, konstatoval Ústavní soud. Zákon totiž ukládal poplatkovou povinnost přímo nezletilým, a pokud za ně neplatili rodiče, vstoupily děti do dospělosti s dluhem a mnohdy končily v exekuci. Zákon se sice už změnil, řada mladých lidí ale dosud nese důsledky jeho starého znění.

Návrh na prohlášení neústavnosti části zákona o místních poplatcích ve znění účinném do 30. června 2012 podal Nejvyšší správní soud. Ten se konkrétně zabýval případem dívky, za kterou matka nezaplatila poplatky za roky 2002, 2003 a 2006. Nejdřív se úřadům vůbec nedařilo doručovat matce výměry, později na výzvy nereagovala. Když dívka dospěla, skončila kvůli nedoplatkům v exekuci, peníze jí začali strhávat ze mzdy. Exekuční příkaz napadla žalobou a následně kasační stížností.

Pokud zákon ukládal poplatkovou povinnost i nezletilým dětem a nepřenášel ji alespoň v platební rovině na zákonné zástupce, nelze jej podle Nejvyššího správního soudu vykládat v souladu s ústavou, což potvrdili také ústavní soudci.

Veřejná moc by nezletilým neměla ukládat povinnosti, které jim zkomplikují či znemožní uzpůsobit si život podle vlastní potřeby. „Taková možnost není zachována, pokud jsou nezletilí do dospělého života vpuštěni se závažnými dluhy,“ řekl soudce zpravodaj David Uhlíř.

Zákon se sice už změnil, řada mladých lidí ale dosud nese důsledky jeho starého znění. Nález Ústavního soudu lze zohlednit v konkrétních sporech navazujících na dřívější právní úpravu.

„Je ústavně chráněným zájmem dítěte, aby do dospělosti nevstupovalo se závazky, jež mohou mít rdousící efekt,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.

„Dopad bude obrovský, protože v podstatě budou správní orgány nuceny zastavit probíhající exekuční řízení a tam, kde dosud exekuce nezahájily, už je nezahájí,“ řekla soudkyně Nejvyššího správního soudu Barbara Pořízková. Mladí lidé, kteří už dluhy zaplatili, ovšem peníze zpět nezískají. Nálezy Ústavního soudu mívají účinky jen do běžících řízení, domnívá se Pořízková.

Po novelizaci zákon sice zachoval poplatkovou povinnost pro fyzické osoby s trvalým pobytem bez rozdílu věku, ovšem výslovně osvobodil od poplatku děti v ústavní péči a dalších podobných zařízeních. Právě za děti bez dobrého rodinného zázemí často jejich zákonní zástupci neplatili, proto pak končily v exekuci. Zákon také nově říká, že případný nedoplatek za nezletilého přechází na zákonného zástupce nebo opatrovníka.

Olomouc a vymáhání dluhů

Olomoucká radnice spolupracuje již několik let s exekutorskými úřady, které jí pomáhají vymáhat peníze od dlužníků. Spolupráce města s exekutorským úřadem byla zahájena v říjnu 2003. Předmětem exekutorské činnosti pro město je vymáhání pravomocných a vykonatelných pohledávek z místních poplatků a z pokut uložených statutárním městem Olomouc. Tedy exekuce nařizuje soud na základě návrhu věřitele - města - a vlastní vymáhání je svěřeno soudnímu exekutorovi.

Mimo uvedené případy ještě další dva exekutorské úřady vymáhají pohledávky z dlužného nájemného z bytů a nebytových prostor, které jsou ve správě Správy nemovitostí, a.s. Spolupráce s exekutorskými úřady je na dobré úrovni, bez větších problémů a osvědčila se.

Ne všechny pohledávky, které vznikají z činnosti statutárního města Olomouce, jsou automaticky předávány k soudu a k následné exekuci. Dlužníci jsou nejdříve prokazatelným způsobem vyrozuměni o nutnosti uhradit dluh a současně jsou informováni, že pokud dluh v náhradním termínu neuhradí, bude následovat exekuce.

Od počátku spolupráce s exekutorským úřadem, tj. od října 2003 do konce roku 2008, jsme k soudu předali celkem 8 504 pohledávek k exekuci v celkové hodnotě 11,9 milionu korun, z toho exekuce proběhla či byla zahájena u 7 351 případů. Z podnětu Správy nemovitostí, a.s., byly do dnešního dne předány k exekuci pohledávky v celkovém objemu 10,3 milionu korun, vymoženo exekutorskými úřady bylo ke konci roku celkem 3,6 milionu korun.

Nejvíce dluhů - co do počtu případů - má agenda místních poplatků, konkrétně místní poplatek za komunální odpad, následují dlužníci na pokutách uložených městskou policií a přestupkovým oddělením. Soudní exekucí rovněž vymáhá dluhy odbor živnostenský, stavební a odbor životního prostředí.

Vymahači si nejčastěji došlápnou na neplatiče, kteří dluží samosprávám za nájem nebo místní poplatky. V krajském městě od roku 2003 do konce roku 2009 postoupilo město vymahačům dluhy na nájmech v celkové výši 11,7 milionu korun, z čehož se radnici vrátilo necelých pět milionů.

„Vyhodnotili jsme spolupráci s exekutory za loňský rok. Z čísel můžeme vysledovat určitý trend. V roce 2008 jsme předali pohledávky ve výši 1,7 milionu a exekutoři vymohli 740 tisíc, zatímco v roce 2009 jsme předali nižší částku 1,3 milionu a vrátilo se nám 1,1 milionu. Takže celkový objem pohledávek vymáhaných exekutory se snižuje, naopak výtěžnost se zvyšuje,“ informoval náměstek primátora Ladislav Šnevajs.

Jen v krajním případě přistupují ke spolupráci s exekutorským úřadem v Uničově. Lidé zde neplatí především místní poplatky. „Je to pro nás poslední možnost, když s námi lidé nekomunikují. Jakmile pohledávku předáme, tak občané místo malé částky musí zaplatit příšerné sumy. Loni jsme postoupili exekuční firmě 141 případů s celkovým dluhem 190 tisíc korun. Obecně se částka, kterou předáváme, rok od roku snižuje,“ uvedl tiskový mluvčí uničovské radnice Marek Juráň.

V Moravském Berouně však spolupráce s exekutory byla podle radnice zdlouhavá a město kanceláři platilo, i když se nedařilo dlužníky k úhradě přesvědčit. „Lidé by si měli reálně naplánovat budoucnost a nežít nad poměry, aby se nedostali do finančních problémů. Také by si měli hlídat poplatky.

tags: #dluh #za #komunalni #odpad #2003 #vymáhání

Oblíbené příspěvky:

• Lhůta pro vymáhání poplatků za odpad
• Čištění půdy od chlorovaných uhlovodíků
• Odpadkové koše pro hráče
• Kontejnery na odpad Břežany
• Bakalářská práce o hale Hydraulics s.r.o.