Bulharsko, ležící na JV Evropy, zaujímá centrální a východní část Balkánského poloostrova. Je to země divokých, téměř liduprázdných hor a dlouhých písečných pláží.
Povrch této velice hornaté země se postupně snižuje od západních velehor k východnímu mořskému pobřeží. Asi třetinu území tvoří nížiny (při Dunaji a Marici). Páteří Bulharska je 550 km dlouhé pohoří Stara Planina (neboli Balkán), které se táhne v západo-východním směru a spadá k jihu do teplé Hornothrácké nížiny. Na vrcholcích se nachází rozsáhlá náhorní plošina.
Jih a jihozápad země vyplňují pohoří Vitoša, Rila, Pirin (na seznamu UNESCO) a Rodopy. Zde také naleznete nejvyšší vrcholy Bulharska i celého Balkánského poloostrova (Musala v pohoří Rila, 2 925 m n. m.). Vodní toky patří do úmoří Černého (57 % území) nebo Egejského moře. Nejmohutnější je Dunaj (jediná splavná řeka v Bulharsku).
Tvoří v délce 470 km severní hranici s Rumunskem a nabývá zde podoby mohutného veletoku. Z jeho přítoků vyniká Iskăr, prorážející napříč Starou planinou hluboké malebné kaňonovité údolí. Přestože je Bulharsko otevřeno vlivům Černého moře, nalezneme zde velice rozdílné klimatické charakteristiky. Od teplých a po celý rok příjemných poměrů na východě a jihovýchodě země až k chladnému, suchému a drsnému podnebí v horách a náhorních plošinách na severu a severozápadě.
Lesy pokrývají 33 % státního území. K ochraně přírody byla zřízena síť národních parků, nyní je jich celkem devět; nejstarším je Vitoša poblíž Sofie (založen r.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Dobrudža, historická oblast mezi Bulharskem a Rumunskem, nabízí rozmanitou krajinu od delty Dunaje, bohaté na ptactvo, po zvlněné kopce a pobřeží s výhledem na Černé moře. Dříve křižovatka kultur - Řekové, Římané, Gótové a Slované zde zanechali své stopy - dnes rumunská a bulharská Dobrudža zahrnuje města jako Constanța a Dobrič, svědky tisícileté historie.
Kranevo je pobřežní vesnice na severním bulharském pobřeží u Černého moře, je součástí obce Balčik v Dobričské oblasti. Leží asi 24 km severně od Varny, nedaleko letoviska Albena, a zároveň v historické oblasti Jižní Dobrudža. V letech 1913 - 1940 byla součástí Rumunska, byla jeho nejjižnější osadou. Osada byla založena ve starověkém období, pravděpodobně Thráky, a v dalším období byla součástí římské, bulharské i Osmanské říše.
Hlavní střediska CR leží na pobřeží Černého moře, kde ve 2. pol. minulého stol. vyrostly rekreační komplexy ve dvou regionech - Varny a Burgasu, po částečné privatizaci fungují dodnes a země opětovně přitahuje nejen české turisty. Druhou oblastí představuje Sofie a její okolí, pohoří Rila, Pirin, Stará Planina, příp. Rodopy. Pro návštěvníky ze střední a záp.
Balčik, letovisko na černomořském pobřeží při bulharsko-rumunských hranicích; letní sídlo rumunské královny Marie z meziválečného období 20. století. Komplex letohrádku se pyšní mimo jiné i malou botanickou zahradou nebo tureckým minaretem, který nechala Marie vystavět jako poctu svému tureckému milenci. Exteriéry tohoto komplexu, které jsou vyzdobeny většinou dobovými fotografiemi, jsou známy např. z filmu Morgiana.
Burgas, největší přístav jižního pobřeží leží ve stejnojmenném zálivu (802 tis. obyv.); město obklopeno třemi jezery (Burgaské, Atanasovské, Mandrenské, nebo též Laguna Poda), chráněno hřebeny Staré planiny a Strandžské planiny. První osídlení v 17. st.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
Ivanovo, komplex skalních kostelíků ze 13.-17.
Madarský jezdec, kamenný reliéf, který se nachází 13 km vých. od Šumenu. Pravd. doba jeho vzniku se datuje do 8. stol. a představuje jezdce zabíjejícího oštěpem lva. Usuzuje se, že znázorňuje činy chánů první bulharské říše. V okolí se nacházejí pozůstatky skalního kláštera, zbytky starých bulharských lázní, zřícenina pevnosti z 5. stol.
Nesebăr, pův. řecký obchodní přístav Mesembria na jižním cípu zátoky Slunečné pobřeží. Město se pyšní nejkrásnější pobřežní dřevěnou architekturou 19. stol. a unikátní sbírkou středověkých kostelů. V dobách řeckých a římských býval prosperujícím přístavem, největšího rozkvětu dosahoval v byzantské éře, ze které se dochovalo nebývalé množství pravoslavných kostelů a bazilik.
Pirin, národní park na ploše 27 455 ha, nejdivočejší bulharská oblast, nacházející se na ha bulharsko-řeckých hranicích. Po většinu roku jsou vrcholky pokryty sněhem a bičovány silným větrem. Staří Slované věřili, že právě zde sídlí bůh Perun. Přestože je nejmenším bulharským pohořím, více než deset vrcholů dosahuje výšky přes 2 600 m n. m. (nejvyšší Vichren, 2 914 m n. m.). Hory jsou převážně žulovité, doplněné mramorem, se 176 horskými plesy a četnými vodopády.
Rilský klášter, leží cca 50 km jižně od Sofie; místo si pro svůj poustevnický život vybral Ivan Rilský už v 9. století a vybudoval zde duchovní centrum národa. Monastýr (založen v r. 1335, čtyři km záp. od původní poustevny) je jedním z největších na Balkánském poloostrově a společně s Roženským a Bačkovským klášterem v Rodopech tvoří nejznámější trojici monastýrů v Bulharsku. Významnou úlohu sehrál v době Národního obrození, jako centrum podpory bulharské svébytnosti. V současnosti je nejnavštěvovanějším místem jz. Procházet se můžete po dvoupatrových ochozech a pozorovat vrcholky nejvyššího balkánského pohoří Rily, obdivovat se bohatství předmětů v chrámové pokladnici nebo zajít na mši. Uprostřed nádvoří stojí klášterní pravoslavný kostel známý bohatě malovanými freskami, velkým množstvím ikon, dřevěným ikonostasem a rukou sv. Ivana Rilského.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Ropotamo, národní park se nachází na černomořském pobřeží v blízkosti města Kiten cca 20 km jižně od Sozopolu;. tvoří ho řeka Ropotamo s přilehlými mokřadly, oblast je známa jako místo odpočinku migrujícího ptactva do teplých krajin. Proto zde můžeme stejně jako v celé této oblasti spatřit velká hejna volavek, kormoránů nebo pelikánů. Není-li po dešti, pravd. se budou na větvích popadaných dubů, buků a plazivých lián vyhřívat vodní želvy.
Sofija, česky Sofie, od r. 1878 hlavní město Bulharska (1,1 mil. obyv.), o tuto pozici dlouho soutěžila s nedalekým Plovdivem nebo s Tarnovem. Městu, ležícímu na býv. obchodní cestě (diagonis) spojující Cařihrad s Bělehradem, chybí originální pečeť - chaotická výstavba v centru města, nekonečné sídliště a továrny na jeho okraji, až 35 tis. Ustřední tepnou je bulvar Vitoša, u kterého se nacházejí všechny významné budovy a lepší obchody. Dobu komunistické architektury připomínají široké bulváry, obchodní dům TZUM i některé honosné paláce. Nejnavštěvovanějším místem města je náměstí Alexandra Něvského s kostelem Sveta Sofie v byzantském stylu (uvnitř balvan označující hrob národního hrdiny Ivana Vazova), náměstí však vévodí Pamětní kostel Alexandra Velikého (1882-1924) se sbírkou ikon. Chod dějin těmito místy připomíná pozdně římská rotunda sv.
Sozopol („Město vykoupení“), dříve přístav na břehu Černého moře, připomínaný v době Řeků jako Apollonia Pontica, v 70. letech 20. století. Dvě části, staré město na poloostrově a moderní oblast Charmanite („Větrné mlýny“), okouzlující domy z 19. stol., dvě pláže, promenáda i zastrčené uličky s hospůdkami a obchůdky.
Srebărna, přírodní rezervace se nachází 19 km záp. od města Silistra.
Stara Zagora, město (cca 150 tis. obyv.) leží 89 km sv. od Plovdivu na mezinárodní silnici spojující Sofii a Plovdiv s černomořským pobřežím. Pův. thrácké město; jedno z center bulharské renesance, dnes středisko strojírenství, z turistického hlediska jen málo zajímavé (neolitická obydlí). V blízkosti města se nachází další thrácké město Kazanlăk a tzv. Růžové údolí - místo pěstování růží (tzv.
Sveštari, thrácká královská hrobka ze 3. stol. př. n.l.
Varna, největší bulharský přístav (308 tis. obyv.) se ztrátovými loděnicemi, dříve tak kosmopolitní město se dnes vzpamatovává z právě ukončené bulharské krize. Město je známo jako místo koncetrace velkého množství muzeí (Archeologické, Námořní, Akvárium) a galerií (Městská umělecká galerie). Turistický a společenský ruch se točí kolem náměstí Nezavisimosti s řadou kaváren, barů a obchodů, kterému dominuje katedrála Nanebevzetí (1886 podle vzoru petrohradské katedrály). Naproti katedrále, v městských zahradách, stojí Stará hodinová věž z 19. století, známá dominanta města.
Veliko Tărnovo, leží na sv. země na březích řeky Jantary (60 tis. obyv.), založeno r. 1185 bojarskými bratry, v r. 1393 bylo vypleněno Turky. R. V současnosti udivuje své návštěvníky těsně nakupenými domy na svazích (jakoby chtěly skočit do propasti) a památkami z 12.-14. stol.: pevnostní Balduinova věž, velké množství kostelů (Čtyřiceti mučedníků, Zvěstování, Sveti Dimităra) a klášterů v nedalekém Arbanasi.
Na území Varny se nacházejí jedny z nejkrásnějších pláží v Bulharsku - rozlehlé zlatavé písečné pruhy, zeleň, čisté moře, rozmanitá letoviska a malebné oblasti i rekreační zóny. Svůj ráj zde najde každý - rodiny s dětmi, mladí lidé hledající zábavu i milovníci přírody, kteří touží po klidné a tiché dovolené.
Na seznamu nejlepších bulharských pláží by neměla chybět pláž Zlaté Písky (Golden Sands), která je jednou jedna z nejznámějších pláží v zemi a již dlouho je oblíbeným letním místem místních obyvatel i turistů. Pláž se nachází 17 km od města Varna a je obklopena hustě zalesněným přírodním parkem.
Mys Kaliakra je dlouhý skalnatý mys, který vybíhá do Černého moře z pobřeží severního Bulharska a nachází se v oblasti Jižní Dobrudža, nedaleko rumunských hranic. Šedesát metrů vysoké útesy Kaliakry tvoří skalnatý poloostrov a nabízejí nádherný výhled na bulharské pobřeží. Tento mys je oblíbeným místem pro prohlídku památek, pořádání pikniků, hraní golfu nebo návštěvu přírodní rezervace.
Pláž Bolata je od Kaliakry vzdálená přibližně 4 km a navštěvují ji zejména místní rodiny. Tato malá zátoka s písečnou pláží je obklopena skalními masivy s jeskynními otvory, které vytvářejí dokonalý půlkruhový tvar.
Pláž Irakli je jednou z posledních "divokých" pláží na bulharském pobřeží Černého moře, kde najdete úžasnou přírodu, čistou vodu a krásné skály. Zátoka leží v chráněné oblasti, 12 km od města Obzor, a je skvělým místem jak pro fanoušky nudismu, tak pro ty, kteří mají rádi samotu, písek a přírodu. Řeka Chaya, která se zde vlévá do Černého moře, pláž rozděluje na dvě různé části a vytváří tak krásnou lagunu. Severní část se jmenuje Irakli a jižní část Chaya.
Přímořské letovisko Sinemorec se nachází v jihovýchodním cípu bulharského černomořského pobřeží, nedaleko hranic s Tureckem, kde se do moře vlévá řeka Veleka. Jedná se o velmi malou vesnici, takže zde nečekejte žádný bláznivý noční život ani velké turistické atrakce. Podél řeky se rozkládají nekonečné lesy a v blízkosti letoviska se nachází přírodní rezervace Strandža s úžasnou přírodou a mnoha stezkami pro pěší turisty a cyklisty.
Přestože je pobřeží v této části země většinou skalnaté a stejně jako samotné letovisko se nachází vysoko nad mořem, místní písečné pláže jsou snadno přístupné. Letovisko má dvě pláže s plavčíkem a křišťálově čistou vodou, které se nacházejí na dvou protilehlých stranách vesnice. Na východní straně leží pláž Butamyata, kde najdete pár barů/restaurací a několik mělkých částí, díky kterým je vhodná i pro malé děti.
Severně od vesnice, přímo u ústí řeky Veleka, se nachází nádherná stejnojmenná pláž Veleka. Jižně od vesnice Sinemorec se nachází pláž Silistar, která patří k nejúžasnějším plážím bulharské riviéry. Tato písečná pláž kombinuje krásy přírodního parku Strandža a Černého moře a je poslední velkou pláží před hranicemi s Tureckem. Najdete zde klidnou, teplou a velmi čistou vodu, pozvolnou změnu hloubky, jemný písek a krásné panoramatické výhledy z malebného pobřeží.
Přestože není zrovna jednoduché se na pláž dostat, její kouzlo spočívá právě v odlehlosti. Na rozdíl od větších bulharských letovisek zde neuvidíte lidi, kteří si dávají panáky nebo popíjejí velké množství piva.
Pokud budete trávit dovolenou v letoviscích kolem bulharského města Varna, například v Svatém Konstantinu a Heleně či na Zlatých Píscích, rád bych vám doporučil několik zajímavých míst v okolí, která jsem osobně během svého pobytu navštívil. Například kamenný les, mys Kaliakra či skalní klášter Aladža.
Kamenný les za Varnou (v bulharštině nazývaný Pobiti Kamani) leží zhruba 20 kilometrů od města. Jde o oblast jediné pouště v Bulharsku, jejíž rozloha je udávána 13 kilometrů čtverečních. Zde se tyčí stovky několikametrových kamenných sloupů (údajně některé až do výšky sedmi metrů). Stáří těchto sloupů je odhadováno až na 50 milionů let. Sloupy jsou tvořeny vápencem a ulitami mořských živočichů. Toto místo vytváří jedinečnou scenérii a rozhodně jej doporučuji navštívit.
Klášter Aladža se nachází ve svazích zhruba tři kilometry nad přímořským letoviskem Zlaté Písky. Je tvořen pozůstatky skalních chodeb vyhloubených do zhruba 25 metrů vysokého útesu, který se již částečně zřítil. Nedaleko něj se nachází malý systém katakomb, který ale není veřejnosti přístupný. Během své návštěvy jsem si ovšem všiml, že někteří návštěvníci zákaz vstupu do katakomb nedodržují a snaží se do nich proniknout, byť tím ohrožují své životy, protože v katakombách hrozí závaly. Předpokládám, že někteří lidé se tam snaží dostat i kvůli tomu, že během archeologických výzkumů byly v katakombách nalezeny předměty ze zlata.
Klášter Aladža byl obýván od 12. století n. l. snad až do 18 století n. l., a to hlavně křesťanskými mnichy patřícími k hésychastickému hnutí, praktikujícímu různá dechová cvičení apod., jež mají pomoci prožít mystické zážitky.
Nedaleko kláštera Aladža byly nalezeny trosky jiného skalního kláštera, který byl datován do období 4. až 5. století n. l. V Aladže jsou zachovány zbytky nástěnných maleb, podle kterých klášter dostal jméno. K místu se váží i legendy tvrdící, že klášter a přilehlé okolí jsou chráněny mýtickou osobou tajemného mnicha. Také mezi místními obyvateli kolují legendy o pokladech ukrytých v okolí kláštera.
tags: #dobrudža #příroda #Bulharsko #zajímavosti