Recyklace plastů vs. produkce: Dopady na životní prostředí

28.11.2025

Plasty jsou v současnosti všudypřítomné v našich životech a celosvětová výroba plastů trvale roste. Podle statistik OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) se za posledních dvacet let celosvětová produkce plastového odpadu zdvojnásobila a tento trend se má v příštích desetiletích dále zvyšovat.

Plastové odpady a mikroplasty mohou mít negativní dopady na životní prostředí a také zdraví lidí, proto je třeba tuto oblast regulovat. Plasty se nacházejí v nespočetných formách, tvarech a aplikacích - od obalů, stavebních materiálů, přes elektroniku a automobilový průmysl až po zdravotnické materiály či nástroje, přístroje a díly. Plastové materiály jsou v některých oblastech nenahraditelné. Z běžných výrobků, jako jsou hračky, nádobí, nábytek, oblečení, sportovní náčiní, nástroje určené pro zemědělství a lov, různé nádoby, nátěrové hmoty a další se po skončení jejich životnosti stávají odpady.

Dle MŽP je recyklace proces nakládání s odpadem, který je v tzv. hierarchii odpadů až na třetím místě. Lepší než samotná recyklace je opětovné využití materiálů, ale nejlepším způsobem je samotné předcházení vzniku odpadu. Již z této hierarchie lze odvodit, že recyklace má větší dopady na životní prostředí než předešlé dvě varianty a není tedy tím nejlepším řešením, jak s odpadem naložit.

Je ale třeba zmínit, že existují způsoby nakládání s odpadem s ještě větším dopadem na životní prostředí než je recyklace. Mezi tyto řadíme jiné využití, kterým je například energetické využití odpadu v ZEVO (zařízení na energetické využití odpadu, v ČR máme čtyři: v Praze, v Brně, v Liberci a u Plzně), a nakonec jeho odstranění v podobě spalování nebo skládkování.

Pokud vyhodíme vytříděný odpad do příslušných barevných kontejnerů (což je povinnost ze zákona), neznamená to, že jsme právě daný materiál také zrecyklovali. Pokud se nám podaří vhodit do kontejneru materiál, který nelze zrecyklovat, je následně vyřazen na třídící lince a recyklační proces pro něj končí. Zmíněným problémovým materiálem, který je nutno vyřadit, jelikož by znehodnotil následný recyklát, může být například karton znečištěný mastnotou. Může se jednat také o plast, který je nerecyklovatelný. Mezi nerecyklovatelné plasty se řadí například termosetové plasty jako je bakelit nebo polyuretan. Tyto plasty při zahřívání tvrdnou a je poté nemožné je roztavit, proto jsou téměř nerecyklovatelné.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Mýty o recyklaci

Mýtus č. 1: Některé materiály, jako je třeba papír nebo plast, nelze recyklovat donekonečna. Výjimkou je hliník a sklo. Tyto materiály je možné recyklovat nesčetněkrát, jelikož se při procesu recyklace nerozkládají. U ostatních materiálů se jejich kvalita snižuje každým recyklačním procesem, kterému se tyto materiály podrobí. U papíru se jedná o nevratné zkracování celulózových vláken po každé recyklaci. National Geographic uvádí, že průměrný kus papíru lze recyklovat pětkrát až sedmkrát. Plast je recyklovatelný dvakrát až třikrát.

Mýtus č. 2: Je pravdou, že mnoho produktů, které jsou kombinací několika materiálů, nelze recyklovat. Těmi jsou například blistry od léků, které jsou složené z plastu a hliníku. Dále se jedná o tzv. kombinované sáčky, ve kterých se objevuje více materiálů jako je papír, lepenka, plast, hliník, ocelový pocínovaný plech a další kovy. Jiná je situace u nápojového kartonu. Ač se jedná o produkt složený z papíru a hliníku, případně také z plastu, je tento obal recyklovatelný. Podíl kvalitního papíru je u nápojového kartonu totiž větší než 75 %. Nápojové kartony se umisťují do kontejnerů s oranžovou nálepkou s nápisem “nápojové kartony”. Společnost AVE začala nabízet také možnost odkládat tento typ obalu do žlutého kontejneru na plast.

Recyklace a její smysl

Recyklace má v každém případě smysl, jelikož vzniklý recyklát můžeme následně využít jako náhradu primárních surovin. Nicméně recyklace je zároveň náročná na spotřebu vody a energie.

Dopady plastového odpadu a mikroplastů

Plasty jsou problémem zejména kvůli své trvanlivosti a odolnosti. Rozkládají se na velmi dlouhou dobu, takže se hromadí v životním prostředí a ohrožují faunu a flóru. A to nejen ve vodních tocích a oceánech, kde mají až katastrofální dopad na mořské živočichy, kteří plast mohou přijímat jako potravu. Negativní dopad pocítí také naše zdraví. Mikroplasty, tedy drobné částice rozkládajícího se plastu, pronikají do potravního řetězce. A konzumaci takového mikroplastu člověk ani zvíře nemá šanci pocítit. Navíc chemické látky uvolněné z plastů mohou znečišťovat půdní ekosystémy a ovlivňovat rostliny.

Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích. Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků. Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Obecně se uvádělo, že většina mikroplastů se z organismu vyloučí. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii. Při zkoumání myší si vědci všimli také zánětů v jejich mozku. Zaznamenali rovněž pokles jednoho proteinu, který podporuje buněčné procesy v mozku. Nižší hladiny tohoto proteinu jsou spojovány s ranými stádii některých neurodegenerativních onemocnění včetně myších verzí Alzheimerovy choroby.

LCA analýza a plasty

Ve společnosti (alespoň té české, jak ostatně potvrdil i nedávný výzkum veřejného mínění) stále převládá názor, že plasty jsou pro životní prostředí nejškodlivějším materiálem. Zabývá se tím LCA (z anglického termínu Life Cycle Assessment) analýza, kterou si nechala vypracovat společnost ALPLA. Podle serveru Udržitelnýobal.cz je LCA analytický nástroj, jak dopad výrobků na životní prostředí hodnotit a ideálně navzájem porovnávat jejich různé alternativy. Cílem je jednak odstranit již zaběhlé nefunkční způsoby produkce a zároveň předcházet vzniku nových škod.

U výrobků z plastu je často zdůrazňována jejich škodlivost na životní prostředí. Jsou syntetické, mají dlouhý poločas rozpadu, při jejich spalování vznikají pro ovzduší škodlivé látky, plastové odpadky jsou pohozené v přírodě a zaplavují oceány. Tento běžný pohled ale míří jen na viditelnou špičku ledovce. Zatímco letmým pohledem hodnotíme plastový kelímek na jogurt jako neekologický oproti jeho skleněné variantě, metodou LCA dochází k vyčíslení konkrétní uhlíkové stopy, kterou zanechá výroba a použití skla, jako výrazně vyšší oproti plastu. Bere totiž v potaz jednotlivé fáze celého cyklu výrobků např.

Samotná metoda LCA je ale unikátní svým potenciálem srovnávat zdánlivě nesrovnatelné. V kontextu plastových obalů je tak užitečným nástrojem jak pro jejich výrobce, tak pro výrobce alternativ. Hodnocení environmentálních dopadů je zároveň stále důležitější i pro jednotlivé segmenty trhu a spotřebitele. LCA tak může pomoci nadesignovat či zvolit ekologičtější produkt.

Recyklace plastů v ČR

Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky. Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové). I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít. Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod.

Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí. Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

Legislativa

K této problematice se aktivně staví nový zákon, který byl přijat dne 10. srpna 2022. Zákon č. 243/2022 Sb. uvádí seznam výrobků, které je od 1. 10. 2022 zakázané uvádět na trh a do oběhu. Také stanovuje nové povinnosti výrobců jednorázových plastových výrobků, jako povinnost evidence výrobků uvedených na trh, označování výrobků, osvětová činnost, úhrada nákladů obcím za úklid odpadu (littering), zakládání a provozování kolektivních systémů a možné sankce spojené s nedodržováním zákonných povinností.

Zákon č. 244/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí.

Nařízení EU 2020/2151 specifikuje povinnosti související s označováním vybraných plastových výrobků - např.