Tipy a triky pro domácnost bez odpadu

Všechno tohle patří k našemu dennímu fungování méně-odpadové minimalistické domácnosti: sklenice, voskovaný ubrousek, lahve na vodu, tuhá mýdla a šampóny, mražení ve skle, kompostování, cestování bez jednorázových obalů.

Co se osvědčilo v té naší čtyřčlenné, kde se snažíme omezovat odpady a plýtvání? Jak vypadá zero waste přibližování v naší kuchyni, koupelně i na společných cestách? Po nakupování jídla v prvním článku se tentokrát podrobněji věnuji obecnějšímu chodu domácnosti. V posledním roce jsem zkoušela nové postupy i výrobky a o kus se v zero waste posunula.

Kuchyně bez odpadu

Potraviny jsou věci, které konzumujeme na každodenní bázi, proto často největší množství odpadu pochází právě z kuchyně. Vím, že je těžké okamžitě přejít na celou bezodpadovou domácnost, zkuste to ale postupně.

Pokud ve svém okolí žádné bezodpadové obchody nemáte, zkuste alespoň redukovat odpad při nákupech v supermarketech. Můžete to zvládnout třeba tak, že budete nakupovat větší balení potravin nebo že si některé věci raději vyrobíte z přirozeně bezobalových surovin (třeba ovoce či zeleniny) než že koupíte celý hotový produkt.

Myslím si, že za poslední rok pandemie se téma lokálnosti stává čím dál tím více aktuální. Pod lokálním nakupováním si spousta jedinců nejspíše představí farmářské trhy. Nicméně za poslední dobu se vynořilo několik dalších možností, přes které můžete shánět lokální potraviny. Ať už se jedná o platformu Scuk nebo třeba KPZky, jsou to skvělé možnosti, jak se nejenom dostat k obživě, ale i jak potkat podobně smýšlející lidi. Zajímavými alternativami jsou i Adresář farmářů a Kde lovíme bio.

Čtěte také: Africký dům

Banány se často kupují ve svazcích a problém je, že v supermarketu pak zbyde spousta jednotlivých banánů, které se vyhodí právě proto, že nejsou ve svazku. V angličtině se pro to používá krásný pojem „lonely banana“ (a moje oblíbená americká zero waste bloggerka o tom dokonce natočila celou písničku).

Ačkoliv si spousta jedinců myslí, že čajové sáčky jsou vždy vyráběné z biologicky rozložitelných materiálů, mýlí se. Výrobci totiž často do čajových sáčků přidávají polypropylen (tedy druh plastu), který má zabraňovat tomu, aby se rozpadly. Bohužel na sáčcích je obtížné poznat, jestli polypropylen obsahují, nebo ne. Pokud vás zajímá, jestli konkrétní výrobce používá polypropylen ve svých produktech, doporučuji vyhledat na internetu konkrétní značku. Bohužel při svém průzkumu jsem našla, že většina čajů polypropylen obsahuje. Pokud přece jen sáčkové čaje chcete, firma Sonnentor nabízí čajové sáčky vyráběné z kukuřičného škrobu či vláken z banánu bez přidaných plastů.

Maso a životní prostředí

Jedno z velkých témat mezi ekology je (ne)jezení masa. Hodně lidí si totiž pod pojmem „nulový odpad“ představí nejenom odpad, který skutečně vidí, ale i ten, který „vyprodukuje“ jejich jídlo. A právě dopad zemědělství, ale právě i živočišného průmyslu je obrovský. Průmysl s hospodářskými zvířaty je v současné době jedním z největších znečišťovatelů planety a spotřebuje se na něj obrovské množství energie. OSN v roce 2006 spočítala, že emise produkované chovem zvířat na maso tvoří 18 % z celkového množství vzniklých emisí. To je více než auta, letadla a ostatní druhy dopravy dohromady.

Abyste zachránili planetu, nemusíte se nutně stávat okamžitě vegani. Dobré je ale snažit se alespoň svoji konzumaci masa snižovat. Pokud byste rádi zkusili bezmasou stravu, ale bojíte se, že vegetariánské a hlavně veganské jídlo je nudné a bez chuti, můžu vás utěšit. Pokud nevíte, jak s bezmasou stravou začít, doporučuji kuchařky od Deliciously Ella (v češtině jsou vydávány pod titulem Lahodně s Ellou). Ella vaří výborná veganská jídla, nad kterými se vám budou sbíhat sliny. Inspirujte se recepty na hlavní chody, dezerty, pomazánky i nápoje. Vyhýbáním se živočišným produktům uděláte nejen něco pro planetu, ale i pro sebe.

Čím menší vzdálenost zboží muselo cestovat, tím menší má uhlíkovou stopu. Proto je ideální kupovat opravdu lokální věci. Zároveň díky nakupování lokálně podpoříte malé nezávislé podnikatele místo velkých nadnárodních korporací.

Čtěte také: Solární panely a tepelná čerpadla: Průvodce

Plýtvání jídlem a kompostování

Plýtvání jídlem jde jednoduše zabránit. Základem je plánovat si, co kdy vlastně budu vařit a kolik potravin potřebuji nakoupit. Například zelí, mrkev, cibule či ředkvičky jdou jednoduše zkvasit (mrkněte, jak na to), celer a mrkev případně nakrájím na hranolky a dám zamrazit. Poté je jednoduše vyndám z mrazáku a udělám si z nich zeleninové hranolky. Pokud je plýtvání jídlem jeden z vašich problémů, mrkněte na knížku Zachraň jídlo v kuchyni, což je skvělá kuchařka plná receptů bránících zkažení jídla.

Kompostování může vypadat jako věda, nicméně je to poměrně důležité. Nejenom že díky kompostování získáváme nový úrodný materiál, který pak můžete použít třeba na své další pěstování, ale též to zabraňuje problémům ve směsném koši. Mnoho jedinců má dojem, že kompostování je vhodnou cestou jen kvůli humusu, který vznikne. Když totiž hodíte bioodpad do popelnice, buď skončí ve spalovně, kde ne úplně dobře hoří, nebo na skládce.

Bohužel na skládce ale nemá přístup ke kyslíku, tedy zde dochází k procesu hnití, během kterého vznikají škodlivé skleníkové plyny jako methan. Tedy bioodpad se na skládce rozhodně nerozkládá jako na kompostě, ale jde o úplně jiný (a škodlivý) proces. Nejenom že se na skládce z bioodpadu uvolňují škodlivé plyny, ale právě kvůli rozpadu bioodpadu je skládka nestabilní a propadá se.

V kompostu naopak bioodpad má přístup ke kyslíku a jde o proces tlení. Tento proces je mnohem ekologičtěji přijatelnější a ještě z toho máte úrodný materiál jako bonus. Možností, jak kompostovat, je spousta. Mně osobně vyhovuje v bytě vermikompostér, který jsem si vyrobila na workshopu „kompostovací organizace“ Kokoza.

Pokud byste používali v kuchyni papírové ručníky místo utěrek a ručníků, v průměrné rodině byste spotřebovali dvě role ručníků týdně. To už je pěkná hromádka. Jednoduchou výměnou za papírové ručníky jsou klasické látkové utěrky. V dlouhodobém měřítku se tato změna vyplatí i finančně, protože přihodit je do pračky ke klasickému prádlu už nestojí tak moc navíc.

Čtěte také: Kryt na mobil s přírodou

Mražení ve skle

Ověřila jsem na vlastním mrazáku, že jídlo se dá mrazit i ve skle. Z domova to neznám. Ani nevím o lidech v mém okolí, co by to dělali. Bála jsem se, že mi v mrazáku sklenice celé prdne a „exploduje“, ale nestalo se. Z opatrnosti raději nedávám úplně plné sklenice a nezavírám šroubovací víčko úplně nadoraz. Mrazím i do skla. Mražení ve skle šetří obaly (nemusíte používat igeliťáky) a také mně rozšiřuje obalové možnosti. Navíc mražení šetří čas. Naučila jsem se vařit luštěniny na více jídel najednou a ty nespotřebované dávám do mrazáku (tohle bych snad označila za „life hack“, jak se tomu teď říká :-)). Neřeším, jestli se nezkazí v ledničce.

Když už jsme u těch sklenic, tak je tu také druhá stránka věci. Neustálý oběh sklenic. Je to logický důsledek toho, že hodně potravin skladuji ve skle. Navíc používám primárně to, co už mám. Hodila by se větší sklenice, kterou bych si ale musela koupit. Sklenice kontinuálně plním, vyprazdňuji, myji, nechávám vyschnout, skladuji.

V únoru jsem se bála, jestli zvládneme nosit náš kompost v kyblíku do místních hnědých popelnic na bioodpad. Jestli to nebude „opruz“. Po skoro roce konstatuji, že se to dá a zvládáme to bez větších zádrhelů. Je to super, protože jsem si tím nebyla moc jistá. Občas musíme s kyblíkem ke vzdálenějším popelnicím o jeden blok dál, ale místo na šlupky se našlo vždycky. Nechci tu detailně rozebírat odpadové hospodářství ve městech. Je mi jasné, že kdyby změnu ve třídění udělalo více domácností (důsledně kompostovali), tak se se svým bioodpadem do současných tříděných nádob už nevejdou. Což je škoda.

Letos jsem si vyrobila vlastní voskovaný ubrousek (někdy se používá z angličtiny „beewax wrap“). Už ani nevím přesně podle jakého návodu. Přiznávám, že ubrousek nepoužívám nijak často. Klasické svačiny (namazané pečivo s něčím uvnitř), na které je ideální, nedělám. Občas jsem do něj na cesty zabalila banán nebo jiné ovoce. Jinak ho využívám v kuchyni místo fólie. Balím do něj goudu v ledničce, prokládám jím čerstvě vyrobené těstoviny, které chci skladovat tak, aby se nepřilepily. Vyrobila jsem si voskovaný ubrousek. Hodí se často tam, kde byste použili jednorázovou potravinovou fólii nebo alobal.

Lahve na vodu a termosky

Na rozdíl od ubrousku bez nich nedám ani ránu. Osvědčilo se mi kombo: skleněná lahev na studené a termoska na teplé. Rok a čtvrt používám půllitrovou skleněnou ReTapku (ano, to je reklama) a neměnila bych. Chuť ze skla je prostě lepší než z plastu. Někdo říká, že mu ReTapka protéká. Protekla mi jen tehdy, když jsem lahev naplnila moc k okraji, a díky tomu silikonové víčko dobře nepřilnulo. Od té doby si na to dávám pozor. Děti používají také plastovou Zdravou lahev. Za pár korun k ní dostanete i „náhradní díly“. Sací čudlík jsme vyměnili už dvakrát, jednou byl naprasklý, jednou už uvnitř nevyčistitelný. Zdravá lahev má široké hrdlo a snadno se myje.

Chceme pít z něčeho, co se nemusí obratem vyhodit. Osvědčila se nám Zdravá lahev pro děti, skleněná lahev ReTap na vodu (máme už dvě půllitrové) a termoska na čaj. Jednu dobu jsem koukala po různých fešných termoskách. Jak se znám, vím, že do termosky budu dělat rovnou horký čaj a nenechám ho zchladit.

Cestování bez obalů

Nedávno jsem si na pražském hlavním nádraží chtěla koupit svačinu do vlaku. Z domova jsem něco měla, ale nestačilo to. Plněné bagety v křupajícím plastovém zatavení. Saláty v plastových vaničkách s jednorázovou vidličkou. Sladké pečivo prodávané do mikroteňáků. Sehnat na nádraží něco relativně zdravého, sytícího a NAVÍC s minimem obalů, to je bojový úkol pro nadšence. Tenkrát jsem vítězoslavně ukořistila banány bez igeliťáku, dvě slunečnicové bulky do vlastního látkového pytlíku (s komentářem pokladní: „A tohle je, co?!“) a hummus v plastové vaničce s papírovým přebalem.

Koupelna bez odpadu

Tento rok jsem začala také intenzivněji zkoumat tuhé výrobky namísto tekutých. Ty tuhé jsou totiž snáz dostupné třeba jen v papíru. Hned první pokus vyšel na jedničku s hvězdičkou. Tuhé žlučové mýdlo koupené v papírové krabičce. Tekuté se prodává jen v plastové lahvičce. O dost lepší a ekonomičtější varianta je ta tuhá. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem se odhodlala ke změně. Zdálo se mi, že tekuté se snadněji nanáší (používám hlavně na skvrny na plenkách), a tím i lépe funguje. Tuhé se nanáší prakticky stejně dobře, spotřebuje se ho mnohem méně (tak o dvě třetiny) a připadá mi koncentrovanější. Nekupuji v lahvičce navíc vodu, která ho ředí.

Po tomto úspěchu jsem zkusila vyměnit i šampón. Četla jsem několik recenzí na tuhé šampóny a pochopila jsem, že to stejně musím ověřit sama. Tuhý šampón, jar na nádobí a jedlá soda. Je to fakt. Zkusila jsem tuhý rakytníkový šampón od brněnské Naturinky. První mytí bylo katastrofální. Vlasy jsem měla zplihlé, slepené jako by se z nich mýdlo dobře nesmylo. Druhé mytí bylo lepší. Použila jsem raději svůj oplach jablečný ocet s rozmarýnem, i když Naturinka říká, že oplach netřeba. Třetí mytí bylo ještě lepší. Za mě tedy ano, tuhé šampóny beru, ale chce to čas. Vlasy si musí jaksi zvyknout.

Vyzkoušela jsem i bambusový kartáček na zuby. Bambus mi je v puse příjemný, ale kartáček mi nepřišel tak hustý a trvanlivý.

Bezobalová drogerie

Na podzim se u nás v Plzni otevřel Ekosvět, bezobalová prodejna s drogerií. A co víc. Minule jsem si stěžovala, že bezobalové potraviny jsou často dražší než ty stejné v plastu. U drogerie to neplatí. Těším se, až se sortiment bezobalové drogerie také trochu rozšíří.

Vlastně mi nejde o žádné číslo. Tahle naše snaha o méně odpadu z domácnosti má pro mě smysl tak jako tak.

Další tipy pro ekologickou domácnost

• Třídění odpadu: Základem každé ekologické domácnosti je třídění odpadu.
• Kompostování: Kompostovat můžete pohodlně třeba i v paneláku, stačí vám k tomu jen správné vybavení.
• Využití zbytků: Vypěstujte si z nich vlastní potraviny! I když dnes máme za každým rohem supermarket, domácímu se zkrátka nic nevyrovná.
• Správné uskladnění potravin: S tím vám pomohou například správné a dobře těsnící dózy, které ochrání suché potraviny v kuchyni před škůdci a v lednici uchovají jídlo déle čerstvé. Skvělým pomocníkem jsou i silikonová víčka - perfektní doplněk pro delší trvanlivost například otevřených konzerv v lednici.
• Omezte plasty: Skleněný hrnek na kávu, chleba ve vlastním pytlíku a nákup v zavařovačkách. Zní to možná zvláštně, ale zero waste je myšlenka, která hýbe světem.

Zero waste: Co to je a jaké jsou hlavní principy

Zero waste, neboli „nulový odpad“, je filozofie a životní styl, který usiluje o minimalizaci odpadu prostřednictvím prevence, opětovného používání a recyklace. Cílem je vytvořit systém, kde se odpady přemění zpět na zdroje, čímž se eliminuje potřeba skládek a spaloven.

• Refuse (odmítat): Odmítejte věci, které nepotřebujete (jednorázové plasty, reklamní předměty, přebytky z e-shopů).
• Reduce (omezit): Méně je více. Zero waste domácnost by měly obývat jen věci, které opravdu využijete. Zamyslete se, zda určité věci opravdu potřebujete.
• Reuse (znovu používat): Žijeme v době jednorázových produktů, ale co když každý předmět dostane druhou šanci?
• Recycle (recyklovat): Pokud něco nelze použít znovu, třídění odpadu je další možností.
• Rot (kompostovat): Bioodpad tvoří až 40 % odpadu v domácnostech.

Mýty o zero waste

• Přehnaný perfekcionismus: Mnozí si myslí, že zero waste musí být absolutní, ale realita je jiná. Hlavním cílem je minimalizovat odpad, nikoliv dosáhnout dokonalosti.
• Zero waste je jen pro bohaté: Nákup zero waste produktů může na první pohled vypadat draze. Pravda je ale taková, že zero waste přístup často šetří peníze.
• Změna musí přijít hned: Přechod na zero waste ze dne na den není prakticky možný. Je to proces, který vyžaduje čas. Rychlá snaha o zásadní změny může vést k tomu, že to vzdáte. Stanovte si malé cíle, například nahrazením plastové tašky za plátěnku.
• Zero waste je časově náročné: Obáváte se, že přechod na zero waste domácnost znamená hodiny plánování nebo výroby domácích produktů? Zero waste nevyžaduje složité procesy. Stačí si osvojit jednoduché návyky, jako nosit vlastní tašku nebo kupovat produkty bez obalů.
• Zero waste je pro „hippies“: Tohle není pravda ani trochu. Zero waste je pro každého, kdo chce žít udržitelně.
• Zero waste nemá žádný dopad: Myslíte, že váš odpad je jen kapka v moři? Opak je pravdou. Města, která zavedla zero waste politiku, dosahují míry recyklace až 80 %, což dokazuje, že individuální a komunitní úsilí může mít významný dopad na životní prostředí.

Dopad koronavirové pandemie na životní prostředí

Uhlíková stopa nás všech se v pandemii výrazně snížila. Nelétáme, rušíme výlety a dovolené a zůstáváme zavřeni doma. Voda v řekách i kanálech je čistší, nad velkými městy mizí smog a v uzavřených městech se volně procházejí zvířata. Jen v Číně se na začátku roku emise snížily až o 25%!

Naše spotřeba plastu se v době pandemie drasticky zvyšuje. Ať se jedná o nutné ochranné materiály, nebo obaly jídla objednaného online. Bohužel se zdá, že v některých případech jde o volbu mezi životním prostředím a vlastním zdravím. S redukcí množství plastu jsme byli na dobré cestě, než se přihnal koronavirus. Používali jsme vlastní nákupní tašky a pytlíky, preferovali nebalené jídlo a obloukem se vyhýbali vodě v pet lahvích.

Kromě plastového odpadu, další dopad koronaviru na životní prostředí představuje množství nespotřebovaného jídla. Ať už se jedná o jídlo ze zavřených restaurací, nebo čerstvé jídlo v supermarketech, které se neprodalo, jelikož si volíme trvanlivé alternativy - množství vyplýtvaného jídla se v době koronaviru drasticky zhoršilo.

Plastové znečištění oceánů

Plast zaplavuje naše oceány. Na světě už není jediné místo, kam se plastový odpad ještě nedostal. Dokonce i lidmi neobydlená místa jsou jím zanesena. Plast byl nalezen ve většině pitné vody na světě, v dešti, v nejhlubších místech oceánu, v polárních oblastech i v soli.

Jednoduchým způsobem, jak omezit množství plastu v oceánu způsobené syntetickými látkami, je se jim při nákupu oblečení vyhýbat. Pokud ale už nějaké takové kousky ve vašem šatníku máte, nevyhazujte je, jelikož i po vyhození například na skládku by se z nich mikroplasty dále uvolňovaly.

Dle jedné studie je až 70% mikroplastů nalezených u hladiny oceánu důsledkem průmyslového rybaření. Tyto milióny tun rybářského náčiní, které se momentálně nacházejí v oceánu, nejsou pouze znečišťovatelem, ale i nebezpečím pro mořské živočichy. Až 100.000 mořských živočichů přijde ročně o život v důsledku zamotání do opuštěného rybářského vybavení.

Mnohé třpytky jsou totiž moc jemné na to, aby je čističky vod vychytaly, podobně jako v případě mikrovláken. Pokud se naleznete v situaci, kdy se bez třpytivého make-upu prostě neobejdete, vyzkoušejte rozložitelné třpytky.

Věděli jste, že pneumatiky jsou jedním z nejběžnějších zdrojů plastového znečištění na světě? Dle nizozemské studie z roku 2017 jsou pneumatiky zodpovědné za 10% mikroplastů v oceánu, ale další zdroje uvádí až 28%. Při jízdě, když se pneumatiky opotřebovávají, mikroplasty zůstávají na silnici, odkud jsou pak deštěm spláchnuty do řeky, odkud putují do oceánu.

tags: #domov #bez #odpadu #tipy #a #triky

Oblíbené příspěvky:

• Krajina a ekologie v ČR
• Apokalyptický film
• Jak vybrat školu v přírodě?
• Model CNRM: Charakteristika
• Menu pro výlet do přírody