Recyklace domovního odpadu a PVC prvky

Možná to bude znít podivně. Ale i dům nebo továrna, silnice nebo most se po zbourání stávají odpadem. A to odpadem stavebním a demoličním (SDO). Stavební odpad vzniká při výstavbě, rekonstrukcích i demolicích staveb. Obsahuje různé materiály.

Beton, cihly, dřevo, kovy nebo izolace - a jeho správné třídění a zpracování umožňuje další využití těchto surovin i omezení dopadů na životní prostředí. V minulosti se suť a trosky domu někam prostě zavezly. Dnes už v rámci recyklace dokážeme tyto odpady využívat alespoň k zásypům inženýrských sítí, vyrovnávání terénu nebo ke zpevnění provizorních podkladů na stavbách. Jsme na začátku velmi významné cesty.

Stavební a demoliční odpady (SDO) představují dlouhodobě největší část produkce odpadů v ČR - obvykle více než polovinu všech vznikajících odpadů. Ročně jde zhruba o 20 milionů tun, přičemž množství kolísá podle stavební (demoliční) aktivity. Platí jednoduchá rovnice: čím více se staví nebo bourá, tím více odpadu vzniká.

Stavební odpad zahrnuje materiály vznikající při výstavbě, rekonstrukci i demolici staveb. Největší podíl tvoří výkopová zemina a hlušina, často až kolem poloviny objemu stavebních odpadů. Velká část stavebních odpadů je technicky recyklovatelná. Zásadní podmínkou je však kvalitní třídění a odstranění nebezpečných příměsí (například azbestu, dehtu nebo chemicky kontaminovaných materiálů).

Efektivní recyklaci předchází tzv. selektivní demolice. Pomoci může i předdemoliční audit, který identifikuje materiály vhodné k recyklaci nebo opětovnému použití. U historických staveb (např. Stavební a demoliční odpady jsou v katalogu odpadů vedeny pod skupinou 17.

Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu

Lhostejno, jestli se SDO recykluje nebo downcykluje, v principu platí, že je třeba pro recykláty odbyt. Ideálně co nejblíže místa vzniku. To se z ekonomických důvodů děje. U štěrkopísků se očekává výrazný pokles dostupných zásob, místy až o desítky procent . Efektivní recyklace stavebních a demoličních odpadů, promyšlenější projektování staveb a řízené demolice se postupně stávají nutností.

Recyklace stavebních a demoličních odpadů

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, recyklace stavebních a demoličních odpadů (SDO) je poměrně složitý technologický proces. Základem úspěšné recyklace je separace jednotlivých materiálů. Následují minerální materiály: beton, cihly, asfalt nebo kamenivo. Současně je nutné kontrolovat, aby se ve zpracovávaném odpadu nevyskytovaly nebezpečné látky.

Ve většině případů je tzv. recyklace downcyklací. Vznikají materiály se sníženou kvalitou. Mobilní linky se používají přímo v místě demolice nebo na skládkách stavebního odpadu. Jejich výhodou je omezení dopravy materiálu a nižší logistické náklady. magnetické separátory odstraní kovové části (např.

Výsledkem je recyklovaný granulát různých frakcí, který lze znovu využít ve stavebnictví. Recyklované stavební materiály se dnes využívají především z ekonomických důvodů. Jsou totiž levnější než primární suroviny. Beton obsahuje přibližně 70-80 % kameniva. Cihelná suť se využívá hlavně jako zásypový materiál. Jemná frakce (tzv. cihelná moučka) nachází využití například u sportovních povrchů nebo jako příměs do stavebních materiálů.

Získává se frézováním vozovek nebo drcením asfaltových ker. Výkopová zemina tvoří zásadní část stavebních odpadů. Nejde však o odpad v pravém slova smyslu, protože to je vykopaná zemina. Ty jsou z SDO vyseparovány a předávány k recyklaci podle druhu. Zásadní je kvalita vstupního materiálu.

Čtěte také: Tipy pro výběr kontejneru na domovní odpad

Směsné sutě, kontaminace nebezpečnými látkami (např. azbest, dehet, těžké kovy) nebo nedostatečná separace výrazně snižují možnosti dalšího využití. Častým limitem je i nízká poptávka po recyklátech. Významnou roli hraje legislativa.

Velkým limitem zůstává fakt, že většina stavebních recyklátů končí v tzv. Cílem je přechod od downcyklace k tzv. uzavřeným materiálovým cyklům - tedy aby bylo možné ze starých staveb vyrábět nové materiály bez ztráty kvality. Bez těchto kroků bude většina stavebních recyklátů i nadále končit hlavně jako zásypy a podkladní vrstvy.

Recyklace plastů a PVC

Ve stavebnictví se v Evropě využívá přibližně 15-20 % všech vyrobených plastů. Po obalovém průmyslu jde o druhý největší segment využití plastů, ale s jinými požadavky. Plasty ve stavebnictví mají běžně životnost několik desítek let (často 30-50 let i více) bez zásadní změny vlastností.

V roce 2010 vznikla dobrovolná evropská iniciativa VinylPlus, která reaguje na environmentální kritiku výroby a využívání PVC. Pěnový polystyren (EPS, XPS) patří mezi nejpoužívanější stavební izolační materiály. Jeho průmyslové využití začalo ve 40. letech 20. Recyklace stavebního polystyrenu je komplikovanější než u obalového. HBCD je látka označovaná jako persistentní organický polutant, která může být toxická a bioakumulativní.

Ty tvoří tvoří významnou část stavebních a demoličních odpadů. Jsou to ocelové nosníky, výztuže betonu (armatury), plechy, konstrukční profily, potrubí nebo kovové části střech a fasád. Výhodou je jejich velmi dobrá recyklovatelnost . Většina kovových stavebních odpadů končí jako hutní šrot, který lze opakovaně využít při výrobě nových materiálů.

Čtěte také: Česká republika a produkce domovního odpadu

Z odpadních polyvinylchloridových lahví je možno vyrábět kanalizační trubky, vytlačované profily a desky. Smíšené odpady PVC a polyolefínů se zpracovávají na palety a dílce pro podlahy průmyslových zařízení.

Již několik let je výzkum zaměřen na výrobu světelně a biologicky odbouratelných plastů, které se působením různých degradačních faktorů (ultrafialové záření, atmosférický kyslík, mikroorganismy) rozkládají. Tyto plasty však nesplňují funkční požadavky, které by měly mít.

Zásady správného třídění odpadu

Množství vyprodukovaného odpadu neustále roste a tato skutečnost má negativní vliv nejen na naše životy, ale třeba také na životní prostředí. A tak není divu, že roste také tlak na jeho co nejefektivnější využití. Mnoho z nás si to neuvědomuje, ale každý neseme obrovský podíl na tom, jaká bude další cesta odpadu…

Pokud třídíme odpad, neměli bychom zapomínat, že kromě samotného třídění je důležité dodržovat určité zásady. V opačném případě se totiž může stát, že i když odpad vytřídíme do sběrných nádob, k recyklaci nedoputuje…

Při třídění odpadu bychom se vždy měli řídit informacemi uvedenými na samolepkách na sběrných nádobách v dané obci, které zohledňují místní specifika nakládání s odpadem. Pokud si nejsme správností třídění odpadů jisti, můžeme se s dotazem obrátit na místní svozovou společnost, zaměstnance obce nebo konkrétního městského úřadu.

Odpady, které třídíme do sběrných nádob na odpad, nesmí být mastné, nesmí obsahovat různé zbytky nebo dokonce celý obsah. Drobné znečištění při třídění nevadí - obaly není nutné vymývat vodou, obsah stačí důkladně vyškrábat nebo vytřít.

Před tříděním je potřeba minimalizovat objem odpadu (sešlápnutím, zmačkáním, rozložením krabic) - tato zdánlivá drobnost je však velmi podstatná. Sběrné nádoby se budou plnit déle, protože se do kontejnerů vejde více odpadu.

S tím, kam vytřídit obalové odpady, poradí symboly (písmena a čísla), kterými jsou obaly označeny. Jedná se o tzv. „recyklační značky“, které tvoří trojúhelníkové grafické symboly doplněné o číselné či textové označení materiálu.

PET láhve, ale i ostatní duté obaly od potravin, kosmetiky a čisticích prostředků musíme před vhozením do barevného kontejneru vždy zmáčknout či sešlápnout, abychom maximálně zmenšili jejich objem. Plastové fólie, sáčky a tašky můžeme také vytřídit do sběrných nádob na plasty.

Jednorázové plastové obaly od jídla, jako jsou polystyrenové boxy a plastové krabičky na obědy, obaly od sýrů či salámů, ale třeba i kelímky od jogurtů nebo od pomazánek, nesmí být příliš znečištěné nebo mastné. Zbytky obsahu stačí důkladně vyškrábat nebo vytřít např. papírovou utěrkou, kterou jsme právě setřeli kuchyňskou linku.

Do kontejnerů na plastový odpad nepatří obaly se zbytky nebezpečného obsahu, jako jsou chemikálie a barvy (značí symbol nebezpečný odpad), mastné a znečištěné obaly se zbytky jídla, plastové vodovodní trubky, zbytky podlahových krytin (např.

Plata od vajec a ruličky od toaletního papíru můžeme třídit do sběrných nádob na třídění papíru. Při třídění papírového odpadu nevadí sponky používané k sešití listů třeba u časopisů či knih. Naopak u knih nelze třídit pevnou vazbu - tu je potřeba oddělit od měkké části, kterou můžeme vytřídit. Do kontejnerů na papír netřídíme fotografie, které obsahují chemické příměsi.

Na závěr základní zásada: netřídíme mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír!

Čiré sklo patří do bílých kontejnerů, barevné sklo do zelených sběrných nádob. Skleněné obaly třídíme prázdné, obsah bychom měli ideálně vytřít či vyškrábat, drobné znečištění ale nevadí, a tak není potřeba obaly vymývat. Při třídění nemusíme sundávat víčka, nevadí ani etikety. Tabulové sklo třídíme bočním podlouhlým vhozem, větší množství je ideální odvézt na sběrný dvůr.

Do kontejnerů na sklo nepatří porcelán a keramika, termosklo (zapékací mísy, varné konvice apod.), autoskla, zrcadla, drátěné sklo, teploměry atd. Před tříděním skla do sběrných nádob nemusíme odstraňovat víčka, ani etikety, obaly není třeba vymývat.

Kontejnery na kovový odpad jsou určeny zejména k třídění drobnějšího kovového odpadu, jako jsou nápojové plechovky, plechové obaly od potravin, kovová víčka z láhví apod. Hlavním místem pro sběr rozměrnějšího kovového odpadu jsou sběrné dvory a výkupny surovin. Tak jako v předešlých případech třídíme kovové obaly bez zbytku obsahu - ten stačí důkladně vytřít či vyškrábat, v případě tub vymačkat. I v tomto případě se snažíme zmenšit velikost tříděného odpadu, je-li to možné.

Plechovky, konzervy a další drobný kovový odpad patří samosebou do šedého kontejneru!

Do kontejnerů na kovy nepatří kombinované obaly (např. pokovený papír a plast, výjimkou jsou nápojové kartony, které třídíme do nádob určených k jejich sběru), plechovky od barev a laků, spreje a tlakové nádobky se zbytky obsahu, obaly od nebezpečných látek, těžké nebo toxické kovy, jako jsou olovo a rtuť, elektroodpad a baterie.

Tak jako v případě jiných druhů odpadů i zde platí, že obaly musí být řádně vyprázdněné a sešlápnuté, nesmí být mastné. Při třídění do sběrných nádob na nápojové kartony nevadí víčka. Nápojové kartony jsou z více něž 75 % z velmi kvalitního papíru, proto je důležité je třídit!

Na této stránce se dozvíte základní obecné informace o třídění odpadu. Společnost EKO‑KOM se zabývá provozem systému třídění a využití odpadu. V rámci své činnosti se stará o třídění a recyklaci plastů, skla, papíru, nápojových kartonů, kovů a dalších využitelných materiálů.

Sběrná síť je v současné době tvořena více než barevných nádob na tříděný odpad. Je doplněna pytlovým sběrem a dalšími způsoby sběru jako jsou sběrné dvory, sběrná střediska a výkupny.

Hodit sem můžeme například časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly , cokoliv z lepenky, nebo knihy. Obálky s fóliovými okýnky sem můžete také vhazovat, zpracovatelé si s tím umí poradit. Bublinkové obálky vhazujeme pouze bez plastového vnitřku! Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami. Do modrého kontejneru nepatří uhlový, mastný, promáčený nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už nadále recyklovat.

Plasty jsou často používaným obalovým materiálem a jejich správné třídění je úplným základem zodpovědného chování každého z nás. Plastový odpad volně pohozený v přírodě nebo vyvezený na skládku se rozkládá až tisíce let. Proto je potřeba odpad důkladně třídit, recyklovat a následně znovu využít. Třídění začíná u každého z nás. Je jedno, jestli doma, v práci, ve škole nebo venku!

Třeba když dopiješ nápoj z PET láhve, vyprázdníš plastovou vaničku s pomazánkou nebo dojíš oblíbený jogurt. Při třídění dbej na důkladné zmenšování objemu odpadu, aby ti v koši a pak v kontejneru nezabíral zbytečně moc místa!

Plastový odpad se třídí do žlutých kontejnerů nebo pytlů. Jedná se o nejrozšířenější barevné nádoby a lze do nich třídit prakticky veškerý domácí plastový odpad. V některých obcích či městech se může do žlutých kontejnerů společně s plasty sbírat i jiný druh tříděného odpadu. Proto je důležité řídit se jejich polepy, které zároveň napoví, co do barevných kontejnerů patří a co naopak ne.

Svozové auto sesbírá vytříděné plasty z kontejnerů a doveze je na dotřiďovací linku. Nápis na boku prozradí, který druh tříděného odpadu zrovna sváží. Pokud je svozové auto vybaveno lisem, dokáže objem plastového odpadu zmenšit až 6x.

Cílem cesty svozových aut je areál s třídicí linkou. Zde probíhá dotřiďování odpadu na jednotlivé druhy dle materiálů. Nejčastěji na PET láhve čiré a barevné, duté plastové obaly, obalové fólie, polystyren a ostatní směsný plast.

Jednotlivé druhy plastů se pak lisují do balíků a odvážejí k další přípravě na recyklaci, ty které nelze materiálově recyklovat jsou energeticky využity jako alternativní palivo.

Dotříděné a slisované plasty do balíků se dovážejí k dalšímu zpracování. Zde se před samotnou recyklací namelou, propírají a dále upravují dle požadavků jednotlivých zpracovatelů. Nejběžnějším produktem recyklace plastů je takzvaný regranulát. Ten je vstupní surovinou pro výrobu nových produktů.

Recyklované plasty mají široké využití. Nejrozšířenější je zpracování PET láhví, ze kterých lze vyrobit umělá vlákna, zátěžové koberce nebo i znovu nové láhve. Z fólií se pak vyrábějí pytle a opět fólie. Z dutých plastů se po regranulaci vyrábí celá škála nových výrobků a směsné plasty se zpracovávají na stavební a zahradní prvky jako ploty, zatravňovací dlažbu či části laviček.

Tabulka: Příklady recyklace plastů

Při letmém pohledu do vašeho domácího koše na odpadky nebo do popelnice před domem uvidíte většinou různorodou skrumáž. Určitě by stálo za to (dříve než za příslušným smetím zaklapnete víko) popřemýšlet, jestli je odpadkový koš to správné místo. Mnoho odpadků by pak putovalo do barevných kontejnerů nebo do sběrného dvora, a vaše popelnice by nebyla věčně přeplněná. Navíc byste tím umožnili recyklaci více než třetiny množství odpadků.

Mnoho lidí se ve snaze ušetřit zbaví odpadu tak, že ho jednoduše proženou komínem. Pomineme-li nepříjemný zápach, který při spalování vzniká a který obtěžuje vás i vaše okolí, je spalování odpadů v domácnostech považováno za největší plošný zdroj dioxinů a dalších jedů.

Můžete namítnout, že ve spalovnách se také odpad pálí, ovšem průmyslové spalovací zařízení se s vaším lokálním kotlem nedá vůbec srovnávat. Ve spalovnách jsou také instalována různá zařízení, například odlučovače popílku atd., které odstraňují škodlivé složky z kouře. Také popel ze spalovny podléhá zvláštnímu režimu a je s ním zacházeno jako s nebezpečným odpadem (je podle zákona ukládán na skládku).

Pokud byste měli pochybnosti, zda konkrétní vysloužilý elektrospotřebič patří, nebo nepatří do popelnice, prohlédněte si dobře výrobek, jeho obal nebo záruční list či návod. Pokud tam objevíte symbol přeškrtnuté popelnice, je věc jasná: spotřebič musí do sběrného dvora.

Budete-li jednotlivé druhy odpadů správně třídit, umožníte tak jejich další zpracování. Odpady, které vhodíte do barevného kontejneru, odveze velké svozové auto na dotřiďovací linku. Odtud putují do zpracovatelských firem, kde z odpadů vznikají nové výrobky - tento proces se nazývá recyklace odpadu.

tags: #domovni #odpad #recyklace #pvc #prvky

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje energie v ČR a ve světě
• Výlety do přírody Olomouc
• Charakteristika turbulentního proudění
• Plavba po Labi a přírodní krásy Děčínska
• Rizika recyklace pražců