Recenze: Drcení odpadu jestřábí Lhota

Reference od majitele - Maxi Lištička, Yukatan Lištička, MsA. cMs. Wayward Lištička (CCOC), Dom Lištička (CCOC). Tato zpráva je od p. Před spoustu lety jsem poznal chovnou stanici paní Červené, od které jsem si zakoupil první stěně. Byla to změna v mém životě, jelikož jsem se potkal s kavkazem. V té době jsem nevěděl, jak se k tomuto zvířeti chovat, ale myslím si, že již jsem našel tu správnou cestu.

Jsou stvoření ke kousání, ale snažit se s nimi dělat poslušnost je zajímavější, protože jsou svý a to je na nich úžasný. Poslušnost s tímto samostatně uvažujícím psem je úžasná a dá se naučit. Kousání je fajn, ale to mají v krvi, ale to, aby poslouchali povely je složitější. Děkuji pí.

Karel a Brežněv: Nerozlučná dvojka

Karel byl u policie legendou. Za dvacet let vycvičil tolik německých ovčáků, že už i jeho ranní káva musela mít certifikát na vyhledávání výbušnin. Jenže Karel začal mít pocit, že se nudí. Chtěl výzvu.

Představte si zvíře, které má postavu chlupatého paneláku (kavkazák) a pracovní morálku pervitinového barona na pěti espressech (malinois). Golem byl výsledkem genetického optimismu CCOC K9. Pocházel z generace B 4 chovatelského programu "přilití krve malinoise do kavkazského psa".

Karel vyrazil na cvičák s vírou v metodiku pozitivního posilování. „Brežněve, SEDNI!“ zavelel Karel hlasem, který obvykle zastavuje i rozjeté demonstrace. Brežněv se na něj podíval. V jeho očích se střetly dva světy. Malinois v jeho hlavě začal okamžitě provádět výpočet trajektorie zadku k zemi v milisekundách. Výsledek? Brežněv si nesedl. Rozkročil se tak široce, že pod ním mohl projet cyklista, a s výrazem filosofa začal pozorovat vzdálený mrak. Karel pochopil, že tady klasický dril nepomůže.

Čtěte také: Kam s odpadem určeným k drcení?

Vrcholem výcviku měla být obrana. Figurant Pepa, zabalený v nejtěžším ringovém obleku (kterému v policejním slangu říkají „Michelin“), se schoval v maketě. „Revír!“ křikl Karel. Brežněv vystřelil. To byl ten moment, kdy se projevila krev malinoise - rychlost 60 km/h. Jenže váha 70 kilo patřila kavkazákovi. Brežněv maketu neoběhl. On ji anektoval. Prostě ji proběhl skrz. Když se prach usadil, Pepa ležel na zemi a Brežněv mu nekompromisně držel celé rameno i s kusem výplně. „Pusť!“ řval Karel. Brežněv se na Karla podíval a v jeho očích se dalo číst: „Já ho nepustím. Já si ho adoptoval. Teď je to můj majetek. Bude hlídat naši zahradu.

Navzdory všem očekáváním byl Karel s výcvikem nesmírně úspěšný. Jeho úspěch ale nespočíval v precizních obratech u nohy. Při první ostré akci v parku, kde se scházela parta výtržníků, Karel jen vypustil Brežněva z auta. Brežněv neštěkal. To kavkazští malinoisové nedělají. On jen vystoupil, jeho stín zakryl polovinu dětského hřiště a on upřel na delikventy svůj pohled, ve kterém se mísila hyperaktivita s touhou po absolutní územní celistvosti. Vůdce party se podíval na to monstrum, které vypadalo jako vlkodlak, co právě sežral menší osobní auto, a tiše řekl: „Pánové, myslím, že naše občanská neposlušnost právě skončila.

Karel a Brežněv vyhráli krajský přebor v obraně. Dnes jsou nerozlučná dvojka.

Golem: Chlupatá detektiva lži

Když ho jako štěně přivedli na cvičák pro běžné smrtelníky, instruktor po pěti minutách odevzdal licenci a šel prodávat pojištění. U Vězeňské služby ČR hledali psa, který by budil pořádný respekt.

Test-obrana: Figurant v ochranném obleku se pokusil o útěk. Test-aport: Golem nakonec tu činku přinesl. Velitel jen polkl a řekl: „Bereme ho. Ale bude mít vlastní celu.

Čtěte také: Kompostování s kartonem

Golem byl nasazen ve věznici s vysokou ostrahou. Jeho úspěch nebyl v tom, že by vězně nutně musel kousat. On je jen stresoval svou existencí. Zatímco běžný německý ovčák u katru štěká, Golem tam jen tak stál. Díky genům kavkazáka se dokázal nehýbat tři hodiny a díky genům malinoise u toho měl pohled, jako by věděl, co jste měli v roce 2012 k obědu a kolik máte pod matrací schovaných cigaret. „To není pes, to je chlupatá detektiva lži,“ stěžoval si jeden z vězňů, když se pokusil propašovat SIM kartu v bochníku chleba. Golem na něj nepohlédl, jen znechuceně odfrkl.

Nejslavnější moment přišel, když se recidivista „Žiletka“ pokusil o útěk přes zeď. Golem ho nepronásledoval s hlukem. Využil svou malinoisskou hbitost, vyběhl po schodech na strážní věž a tam na Žiletku prostě počkal. Když se Žiletka vydrápal na horní hranu zdi, první, co uviděl, byla Golemova hlava velikosti menšího satelitu. Golem mu nenabídl tlapu. Jen mu do obličeje položil svou oblíbenou hračku - padesátikilovou pneumatiku z traktoru - a s výrazem „Zkus to a sežeru ti i rodokmen“ ho nechal viset.

Dnes Golem užívá zaslouženého důchodu v ředitelské kanceláři.

Paní Dagmar a Baron: Koupelnová bitva

Představte si scénu: Na jedné straně paní Dagmar, dáma s neutuchajícím optimismem a novým šamponem „Lesní vánek“. Na straně druhé Baron, kavkazský pes o váze sedmdesáti kilogramů, který má k vodě stejný vztah jako kočka k vysavači. Všechno to začalo nevinnou myšlenkou, že Baron voní spíše jako tlející pařez než jako domácí mazlíček, kterým však ve skutečnosti není.

Dagmar se navlékla do starých tepláků (chyba číslo jedna - měla si vzít neopren) a nalákala Barona do koupelny na celou nožinu kuřete. Baron, hnán vidinou žvance, vmanévroval své tělo velikosti menšího poníka do vany. Jakmile však zaklaply dveře a ozvalo se zlověstné syčení sprchy, Baron pochopil. Tohle nebyla hostina. V momentě, kdy první kapka vlažné vody dopadla na Baronovu hustou srst, pes vydal zvuk, který připomínal startování traktoru v mrazu. Nebyl to strach. Byl to hluboký, niterný pocit urážky.

Čtěte také: Efektivní drcení dřevního odpadu

Když se Dagmar pokusila Barona uklidnit a sáhla po připravené hromadě ručníků, udělala strategickou chybu. Baron v nich spatřil viníky svého utrpení. Jedním bleskovým chňapnutím ukořistil luxusní osušku s výšivkou a během tří sekund z ní udělal konfety. V koupelně to začalo vypadat, jako by tam vybuchla textilní továrna. „Baronku, stůj! Nejhorší zbraň kavkazského psa není jeho stisk, ale jeho rotace. Baron se rozhodl oklepat. Fyzikální zákony v tu chvíli v koupelně 2x2 metry přestaly platit. Odstředivá síla vyvrhla hektolitry vody smíchané s chlupy a šamponem „Lesní vánek“ na stěny, strop, zrcadlo a především na Dagmar. Během vteřiny vypadala Dagmar jako účastnice soutěže Miss mokré tričko, ovšem s bonusem v podobě nalepených psích chlupů v obličeji.

O patnáct minut později se dveře koupelny konečně otevřely. Jako první vyběhl Baron. Byl sice úplně mokrý, ale špína z podsady se pod vlivem jeho srsti ani nepohnula - voda se prostě odrazila od povrchu a skončila na nábytku. Baron vypadal jako obrovská, naštvaná a promočená pampeliška. V koupelně zůstala sedět Dagmar. Baron se v obýváku vítězoslavně vyválel v koberci, čímž do něj úspěšně vpravil všechnu tu vlhkost, a s hlubokým povzdechem usnul.

Podobné zprávy čteme u nás moc rádi. Pro jednou jsme požádali o souhlas se zveřejněním. Děkujeme!

Zajda: Úžasný hlídač

Zajda je naprosto úžasný pes, který ví, jaká je jeho práce, sám od sebe. Včera se mnou byl u dolních slepic jako vždy. Od branky přeběhne ke kurníku, tam si sedne a hlídá mě.

Najednou dunivě štěknul a vystřelil k plotu. “Hlídá, šikulaaa, hlídej syčáka!” Vrátil se a hrdě si sednul mě k noze. Potom včera večer, kolem 20. hod., hromové štěkání s vrčením. Nehnul se od vchodových dveří, ale koukal směrem k bráně a k lesu. Tak jsme vyběhli ven, chválili a společně šli na kontrolu. Zajda koukal i ke kurníku a poblafával.

Chvíli na to se rozštěkali psi v asi 300 m vzdáleném začátku města. To už zase Zajda spokojeně ležel u dveří. Je to neskutečný pes a jak je chytrý!!! V takovém věku? Jo a vlastně ještě něco… Na své krmení Zajdu zavíráme do kotce a čistě náhodou jsme viděli, jak slepice zkouší přes mříže zobat z misky. Zajda normálně packou posunul misku až k mřížím a nechal Šedopero zobat jeho snídani a pak jedli společně z té misky.

Malinois vs. Kavkazák: Sobotní ráno na cvičáku

Sobotní ráno na cvičáku slibovalo buď kynologický zážitek nebo rezignaci výcvikáře.

1. Malinois (Turbo)
   • Turbo nečeká na povel. Turbo čte myšlenky.
   • Průběh: Když zazní „Ke mně!“, Turbo vystřelí takovou silou, že pod sebou vyhrabe startovní bloky.
   • Výsledek: Pes sedí u nohy, třepe se jako drahý mixér a v očích mu svítí nápis: „A teď co?! Mám vyskočit na strom? Mám zatknout pošťáka v sousední vesnici?
2. Kavkazák (Bojar)
   • Bojar se na cvičák nenechal přivést, on se tam prostě vyskytl.
   • Průběh: Na povel „Ke mně!“ Bojar ani nemrkne. Jen pomalu otočí hlavu směrem k majiteli a v jeho pohledu je veškerá moudrost i opovržení světa. Jako by říkal: „Slyším tě. Rozumím ti. Ale uvažuj - ty jsi tam, já jsem tady. Máme oba svůj prostor.
   • Výsledek: Po pěti minutách a třech špekáčcích Bojar milostivě udělá dva kroky.
3. Kavkazský malinois
   • Tento pes je plánovaným přilitím krve do kavkazáka, ale měl by být zakázán Ženevskými konvencemi.
   • Průběh: Když zazní „Ke mně!“, v hybridovi se poperou dvě identity. Malinois v něm chce okamžitě vyrazit, ale kavkazák v něm mu říká, že je to pod jeho úroveň.
   • Výsledkem je inteligentní agrese. Kavkazský malinois se rozběhne, ale ne k majiteli.

Malinois je pes, kterého musíte brzdit, aby se neupracoval k smrti. Kavkazák je pes, u kterého musíte doufat, že vás v hloubi duše uznává jako někoho, koho dnes nesežere.

Lištička K9: Zhmotněná legenda

Gratulujeme! Pokud jste dovezli štěně z chovatelské stanice Lištička K9 domů a stále máte obě boty i klíče od domu, vedete si nadprůměrně.

1. Štěně nebude kňučet v koutě.
2. Štěně na vás nasadí výraz „nejedlo jsem od doby ledové“. Je to past.
3. Při první procházce si všimnete zajímavého úkazu. Ostatní psi nebudou štěkat.
4. Vysvětlení: Vaše štěně vyzařuje auru kavkazského tanku, řízeného liščí inteligencí.
5. Kolem sedmého dne pochopíte, že už nejste pánem domu.

Zlaté pravidlo: Nikdy se nepokoušejte Lištičce K9 vysvětlit, že gauč je váš. Gauč je strategický vyvýšený bod pro pozorování perimetru.

Hledáte psa, který nehlídá jen branku, ale rovnou celý vzdušný prostor a psychiku narušitele? Naše chovatelská stanice Lištička K9 nabízí k odběru štěňata z té nejexkluzivnější linie, která kdy spatřila světlo světa v podhůří Kavkazu. Zapomeňte na obyčejné hlídače.

Proč chtít štěně z Lištičky K9? Naše štěňata nejsou jen chlupaté koule.

• Taktické myšlení: Naše štěně vás neuvítá štěkotem.
• Kamuflážní mistrovství: Díky genům zakladatelky Ryšky se váš pes dokáže na zahradě tvářit jako hromada sena, zahradní domek nebo neškodný keř.
• Psychologická dominance: Zatímco jiní psi běhají kolem plotu, štěně z Lištičky K9 jen zvedne obočí.
• Zvukový projev: Zapomeňte na "haf-haf". Naše odchovy startují jako tanky v -30 °C.

Upozornění: Štěňata jsou vhodná pouze pro osoby, které mají smysl pro humor, pevný plot a dostatečné zásoby skopového guláše. Pokud chcete psa, který tupě nosí míček, jděte o dům dál. Máte zájem o zhmotněnou legendu? Napište nám, nebo se zastavte u Karla. Ale pozor - pokud na zápraží uvidíte hromadu sena, která má oči, nehýbejte se.

Ryška: Liščí zakladatelka

Všechno to začalo jedné mrazivé noci v podhůří Kavkazu, kde žila liška jménem Ryška. Ryška nebyla obyčejná liška. Zatímco ostatní lišky kradly slepice a utíkaly před myslivci, Ryška měla krizi identity. Chtěla být velká. Chtěla být obávaná.

Zlom nastal ve chvíli, kdy Ryška u bačovy chaty vyčmuchala hrnec zapomenutého, extrémně silného a nejspíš mírně radioaktivního skopového guláše s tajnou směsí bylinek „Duch hor“. Ryška ho vyžrala dočista. Následovala noc plná halucinací, během které měla pocit, že se nafukuje jako pouťový balonek. Když se ráno probudila u potoka a chtěla se napít, málem se utopila vlastním leknutím. Z Ryšky se stal kavkazák. Ale uvnitř?

První problém byl pohyb. Ryška zapomněla, že teď váží jako menší motorka. Když se pokusila o svůj typický skok na myš, neulovila hlodavce, ale vytvořila v zemi kráter, který místní geologové později označili za tektonický sesuv.

Tady do příběhu vstupuje Karel, bývalý psovod u speciálních jednotek, který se v horách snažil najít klid. Karel si Ryšku adoptoval (nebo spíš ona jeho, protože mu hned první den ukradla z batohu všechny klobásy s takovou elegancí, že si toho nevšiml).

• Liščí inteligence: Ryška nehlídala branku.
• Taktické myšlení: Namísto tupého běhání kolem plotu využívala Ryška kamufláž.

Karel pochopil, že tuhle genetickou linii musí zachovat a začlenil ji do své chovatelské stanice pracovních psů Lištička. Štěňata z této stanice byla legendární. Dnes je Lištička K9 symbolem psa, který vypadá jako medvěd, má sílu lokomotivy, ale mozek nejmazanějšího zvířete v lese. A Ryška? Ta si užívá důchodu na zápraží.

Akademie uzenářských věd: Lišky a psi v akci

Lekce č. Pan Krkovička si vždycky zakládal na tom, že jeho řeznictví je nejstřeženějším místem ve městě. Měl mříže, alarmy a pocit, že je pánem situace. Jenže podcenil jednu zásadní věc: vzdělání.

Profesor Hafoňský: S ledovým klidem sleduje své svěřence. Liščí elita: Lišky se ukázaly jako premiantky třídy. Psí sekce: Štěňata německých ovčáků a kavkazáků pojala zkoušku poněkud... přímočařeji. Pan Krkovička právě vtrhl do místnosti. Ponaučení: Nikdy nenechávejte otevřený krám, pokud v okolí operuje gang vzdělaných lišek a psů.

Pojďme se podívat na studijní výsledky jednotlivých žáků zblízka.

1. Bývalý drsný hlídač, který pochopil, že pero (a sako) je mocnější než tesáky. Jako rektor Akademie uzenářských věd dnes dohlíží na praktickou část. Jeho výraz je neoblomný.
2. Asistentka katedry. Své brýle nosí jen proto, aby vypadala seriózně, zatímco v tlamě drží prvotřídní hovězí steak. Na tabuli právě dopsala výsledek dnešní operace: ÚSPĚCH!
3. Tento mladý kavkazský pes pojal zkoušku až příliš doslova. Zatímco ostatní taktizovali, on se metodou „všechno nebo nic“ vrhl na věnec buřtů. Aktuálně se nachází ve stavu hluboké masové meditace (neboli potravinového komatu).
4. Tento kavkazský génius přišel s novým konceptem maskování. Tvrdí, že pokud má v tlamě špekáčky, řezník ho neuvidí, protože splývá s prostředím regálu.
5. Všimněte si toho liščete, které vykukuje úplně dole pod stolem. To je specialista na logistiku a odpadové hospodářství. Čeká na všechno, co spadne jeho kolegům od tlamy.

Pan Krkovička nakonec rezignoval. Došel mu dech i argumenty.

Bert vs. Ajax: O disciplíně a chlupatém tanku

Bert právě dokončil svou ranní sérii cviků. Stál v perfektním postoji, uši nastražené jako radarové lapače a v tlamě třímal aportovací činku. „Viděls to, Ajaxi?“ vyhrkl Bert a vyplivl činku přesně k vlastním nohám. „Sedni, lehni, vstaň, ke mně! Čtyři vteřiny a dvě desetiny. To je efektivita! Tomu se říká pracovní nasazení. My, němečtí ovčáci, jsme páteří civilizace. Kde by byla policie bez nás? Kde by byla armáda?

Ajax pomalu otevřel jedno oko. Bylo v něm tolik životních zkušeností a stoického klidu, že by to stačilo na celou knihovnu filozofických spisů. „Pracovní nasazení...“ zamumlal Ajax hlubokým hlasem, který zněl jako drcení štěrku. „Berte, ty jsi jenom dálkový ovladač s ocasem. Tvůj šéf řekne 'skoč' a ty se ve vzduchu ptáš, jestli máš u toho i salutovat. To není práce.

Bert se dotčeně nadechl. „Cirkus?! Já stopuju zločince! Já vyhledávám drogy! Ajax se s velkým úsilím převalil na druhý bok, čímž zvedl malý mrak prachu. „Klíče... gratuluji. Bert se zarazil. „Čtrnáct hodin? Neviděl jsem tě se ani pohnout. „Právě,“ zabručel Ajax. „To je ta nejvyšší forma práce. Já jsem totiž praco...

tags: #drceni #odpadu #jestrabi #lhota #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Význam vodní páry v přírodě
• Lokace nukleárního odpadu
• Tipy na výlety do přírody
• Jak založit a udržovat vermikompostér?
• Design rozdělovačů s přírodním nádechem