Recyklace plastů: Proces, výzvy a potenciál


03.12.2025

V dnešní době si stále více uvědomujeme, že je třeba se k přírodě chovat šetrně. Jedině vytříděný odpad je totiž možné opětovně využít - recyklovat. Recyklace plastů je strategie, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování životního prostředí škodlivinami. Recyklace plastů umožňuje zajištění surovin v případě jejich nedostatku, snížení nákladů při stoupajících cenách primárních materiálů a snížení ekologické zátěže životního prostředí produkovanými odpady.

V ČR funguje přibližně 140 dotřiďovacích linek. Z toho cca 130 je ručních na papír a plasty a 2 automatizované pouze na plasty. Sklo se dotřiďuje převážně automatizovaně na 6 specializovaných linkách. Kovy se zpracovávají ve výkupnách a textil ve specializovaných třídírnách.

Jak probíhá recyklace plastů?

Pojďme se podívat, jak vlastně kompletní recyklace probíhá. Pro sběr plastových výrobků a obalů jsou určeny žluté kontejnery. Zjednodušeně lze říct, že vytříděný plastový odpad naloží svozové auto a sveze ho na třídičku, kde jej čeká ruční nebo automatické dotřídění. zpracovatelská firma plasty podle kvality i barvy. Jednotlivé skupiny plastů jsou slisovány do kostek a čekají na další cestu. V tomto stavu mohou být předány přímo recyklátorům nebo dalším úpravcům, kteří z nich dle požadavků zpracovatelů připraví tzv. druhotnou surovinu na výrobu nových produktů.

Druhotné suroviny jsou materiály získané z vytříděných odpadů úpravou jejich fyzikálních vlastností. Na rozdíl od primárních surovin vznikají lidskou činností, nikoliv přirozenými přírodními procesy. Ve výrobě mohou nahrazovat primární materiály a díky jejich používání šetříme přírodní zdroje i energie. Z druhotných surovin se vyrábí různé druhy vstupních surovin pro další výrobu. Nejběžnějším produktem recyklace plastů je tzv. vločky plastu. Jde o efektivní využití odpadu, které je navíc přísně regulováno.

Mechanická recyklace

Plasty je možné recyklovat buď mechanicky, nebo chemicky. Pro tento typ recyklace plastů jsou typické mechanické procesy, díky nimž získáváme plastový recyklát. Jedná se o procesy mletí či drcení plastů, čištění, separace, sušení či regranulace.

Čtěte také: Master drtiče odpadu - podrobná recenze

Nejprve se tedy z hromady odpadu na třídicí lince vyberou PET obaly, průhledné fólie a pevné duté plasty (např. kelímky od jogurtů, obaly od kosmetiky a čisticích prostředků a jiné využitelné odpadní plasty). Následuje další krok a tím je drcení a mletí. Materiál se rozdrtí na maličké vločky a ty se dokonale properou ve vodě. Tím se odstraní zbytky potravin, nápojů, lepidel a dalších nečistot. Proprané vločky se roztaví a podle druhu, popřípadě, se vytvoří směs. Tento polotovar se tepelně upraví a vtlačuje se do kovových forem. Pak putuje recyklát ke svému odběrateli.

Podobně se recyklují například plastové fólie. I ty projdou martyriem mletí a drcení, kdy z nich vzniknou granule, které se tepelně taví a lisují do jakéhosi nekonečného „rukávu“. Z něj se pak vyrábějí třeba pytle, které doma používáte na odpady.

Běžnou mechanickou recyklací se v Česku zužitkuje méně než polovina použitých plastů. Potenciál recyklace plastového odpadu je tedy z velké části nevyužitý, zejména ve srovnání s materiály, jako je papír, sklo nebo kov. Zefektivnění recyklace plastů by přitom přineslo úsporu ropy i menší poškozování životního prostředí skládkováním.

Výrobky z recyklovaných plastů

Z recyklovaných plastů se vyrábí celá řada produktů - například nové plastové obaly, technická a umělá vlákna (koberce, potahy do aut, stanů, spacáků, oděvů atd.), nádrže, sudy, přepravky a jiné obaly sloužící k uchovávání či přepravě, květináče, kompostéry, popelnice i kontejnery. Vyrábí se z nich také fólie, pytle, sáčky nebo různé stavební prvky (náhrada betonu, protihlukové stěny, žlaby, ale také trubky apod.) či itinerář pro veřejné prostory. Recyklované plasty se mohou vrátit také jako výplně a výlisky do aut, hračky atd. Plasty mohou být takto využity samostatně, nebo jako kompozitní materiály.

Ze žlutých sběrných kontejnerů se materiál zpracovává v extrudoru. Tato amorfní forma PET vzniká při teplotě 280 °C a tlaku 160 bar. je výhradně fyzikální proces, probíhá bez chemických přípravků. Z barevných PET lahví se vyrábí např. do flísových bund, do spacáků, technických izolačních materiálů aj.

Čtěte také: Drtiče s výkonem 2400W – recenze

Je velmi nákladné vyrobit například recyklovaný potravinářský obal, který by mohl být použit pro přímý styk s potravinami.

Nevýhodou recyklátů, které vzniknou z procesu mechanické recyklace, je to, že je nelze opět využít při aplikacích do produktů, které jsou ve styku s potravinami.

Recyklační kapacity podle druhu plastu v EU v roce 2019
Druh plastu Recyklační kapacita (tuny)
Polyethylentereftalát (PET) 2 200 000
Nízkohustotní polyethylen (LDPE) 2 000 000
Vysokohustotní polyethylen (HDPE) 1 500 000
Polypropylen (PP) 1 300 000

Chemická recyklace

Nízkou kvalitu výsledných mechanicky recyklovaných výrobků i nízkou efektivitu mechanické recyklace může vyřešit komplexnější přístup k recyklaci, kterým je tzv. chemická recyklace. Tou lze zpracovat kromě vytříděných plastů právě i výmět a zajistit tak jeho opětovné využití namísto jeho dosavadního spalování.

Chemická recyklace, nazývaná také pokročilá recyklace plastů, označuje několik různých technologií, které přeměňují použité plasty na jejich základní stavební prvky, speciální polymery, suroviny pro nové plasty, paliva, vosky a další cenné produkty. Mezi základní druhy chemické recyklace patří termochemická recyklace - pyrolýza, plazmatická recyklace - zplyňování plastů a chemická recyklace - solvolýza - rozpouštění chemikáliemi.

Základem chemické recyklace je přeměna odpadních plastů na kapalinu pomocí procesu pyrolýzy. Při ní dochází při vysoké teplotě kolem 500 °C za nepřístupu vzduchu ke štěpení polymerních řetězců na kratší molekuly. Vzniká při tom pyrolýzní plyn, pyrolýzní olej a pevný uhlíkatý zbytek. Právě zmíněný pyrolýzní olej představuje jakousi „syntetickou ropu“ a lze jej zpracovávat pomocí standardních rafinérských technologií zaměřených na výrobu základních petrochemikálií, jako jsou benzen, toluen, xyleny, etylen, propylen a buta-1,3-dien. Z těchto „základních stavebních kamenů“ se pak produkují nové, stejně kvalitní plasty.

Čtěte také: Právní rámec pro drtiče odpadu v ČR

Na rozdíl od mechanické recyklace mají výstupy z chemické recyklace totožnou kvalitu jako primární suroviny a jsou od sebe nerozlišitelné. To znamená, že je lze využít i pro výrobu plastů užívaných v potravinářství. Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný a/nebo směsný plastový odpad, který nelze recyklovat mechanickou recyklací nebo rozpouštěním.

Chemická recyklace zachytí zdraví poškozující látky. Další výhodou je, že pomocí chemické recyklace je možné zachytit a oddělit tzv. látky vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách na konci životnosti. Látky, které mohou mít velmi závažné dopady na zdraví člověka a životní prostředí, lze identifikovat jako látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC). Jedná se především o látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, jakož i látky s perzistentními a bioakumulativními vlastnostmi.

Překážky pro zavádění chemické recyklace

  • Chybí podpora cirkulárního hospodaření s plasty a výraznější snaha o udržitelnost v této oblasti
  • Chybí podpora recyklačního trhu
  • Vyšší energetická náročnost
  • Vyšší vstupní náklady
  • Nejasná legislativa

V případě chemické recyklace výmětu by bylo vyrobeno až 150 tisíc tun pyrolýzního oleje, čímž by došlo k úspoře obdobného množství ropných frakcí.

Výmět a jeho využití

Odpad nevhodný k dalšímu zpracování se označuje jako výmět. Výmět je část odpadu, kterou nelze po dotřídění dále materiálově využít. Plastový výmět z třídicích linek, který už nelze dále recyklovat, se po další úpravě využívá jako součást tzv. tuhých alternativních paliv (TAP). Výmět se dnes v tuzemsku používá jako tuhé alternativní palivo (TAP) v cementárnách a zařízeních na energetické využití odpadu (ZEVO). Je tedy nutné začít pohlížet na výmět jako na potenciální zdroj cenných petrochemikálií, a nejen jako na palivo.

Tato paliva slouží jako částečná náhrada uhlí v teplárnách a jiných energetických zařízeních, kde se z něj vyrábí teplo a elektřina. Při výrobě cementu je potřeba vysoká teplota (cca 1500 °C), proto se využívají paliva s vysokou výhřevností. Kromě uhlí a plynu mají tuto vlastnost také tuhá alternativní paliva, která jsou vyrobena z odpadních plastů a pneumatik. Ty se při spalování stávají součástí vyrobeného cementu. - jejich využívání je přísně regulováno.

Závěr

Recyklace plastů je klíčovým prvkem udržitelného hospodaření s odpady. Zatímco mechanická recyklace je v současnosti nejrozšířenější metodou, chemická recyklace nabízí potenciál pro zpracování i obtížně recyklovatelných plastů a výrobu vysoce kvalitních druhotných surovin. Podpora výzkumu a vývoje v oblasti chemické recyklace, legislativní úpravy a změna vnímání plastového odpadu jako cenného zdroje surovin jsou nezbytné pro zvýšení efektivity recyklace plastů a minimalizaci dopadu na životní prostředí.

tags: #recyklace #plastů #proces

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]