Význam zvířat v přírodě: Proč bychom se měli starat

V roce 2011 uvedlo filmové studio 20th Century Fox animovanou pohádku Rio, jejíž hlavní postavou je modrý papoušek Ara (Cyanopsitta spixii), od té doby oblíbený u dětí po celém světě. O sedm let později, v roce 2018, tento druh papouška ve volné přírodě vyhynul. A spolu s ním i pěvec zvaný Šatovník ostrovní původem ze stejnojmenného ostrova a brazilský endemit Hrnčiřík Alagoaský. Tři ptačí druhy za jeden rok.

Zvířata jsou přirozenou součástí přírody a života na Zemi. Často je vnímáme hlavně jako něco, co pozorujeme nebo obdivujeme, ale málokdy si uvědomujeme, jak důležitou roli ve skutečnosti hrají.

Příčiny ohrožení zvířecích druhů

Odhadované tempo aktuálního vymírání zvířecích druhů je 1 000 až 10 000 krát vyšší ve srovnání s tím, než jak by k němu docházelo přirozeně. Obecný konsensus o příčinách tohoto alarmujícího stavu naznačuje, ne překvapivě, především silný vliv lidských zásahů do ekosystémů.

Zřejmě nejbrutálnějším z nich je nadměrný lov - v minulosti neregulovaný, s cílem obživy, ale dnes zejména ve formě pytláctví kvůli luxusním surovinám. Lhostejné odlesňování zase ponechává bezradná zvířata napospas predátorům a nedostatku potravy. Destrukcí přirozeného biotopu trpí hlavně úzce specializované druhy, neschopné rychlé adaptace. Znečištěné půdy a vodní zdroje decimují ryby a obojživelníky. V oslabeném ekosystému se pak prosazují agresivní invazní druhy bez přirozeného nepřítele, vytlačují ty původní a narušují potravinové řetězce. Nadměrný stres způsobuje i u zvířat, podobně jako u člověka, oslabení jejich imunity a vyšší náchylnost k chorobám. Časté jsou také nižší porodnost a genetická degenerace. Expanze osídlení a farmaření vedou k častějším střetům lidí s divoce žijícími zvířaty, při kterých zvířata často táhnou za kratší konec.

Ohrožené druhy a jejich význam

Počet ohrožených živočišných druhů se řádově pohybuje ve stovkách. Každý z nich plní v ekosystému určitou funkci a přesný dopad případného vyhynutí je nemožné přesně odhadnout. U některých "viditelnějších" druhů je však představa, že by vymizely, mrazivá i bez hlubší analýzy.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Dva z devíti poddruhů žirafy, kordofanská a núbijská, jsou pod tlakem postupujícího urbanismu, zemědělství a těžebního průmyslu v zemích západní Afriky. Šokující jsou i případy pytláctví jen kvůli ocasům, které jsou v některých kulturách znakem společenského postavení. Zbývající počet jedinců nejmenší velryby, Sviňuchy kalifornské, podle mexických biologů nepřesahuje 22. Díky tmavým očím a jakoby usmívajícím se rtům si vysloužila i přezdívku „mořská Mona Lisa“. Stává se často obětí uvíznutí v rybářských sítích, cílených na odchyt ryb Totoaba, taktéž kriticky ohroženého druhu, jehož rybolov je oficiálně zakázán od roku 1975. Reprodukční cyklus sviňuchy trvá až 2 roky. Nedávno zemřel i poslední samec Nosorožce tuponosého. Naživu stále zůstaly dvě plodné samice, jeho dcera a vnučka, a vědci se snaží o malý zázrak pomocí umělého oplodnění a transferu embrya do jedné ze samic. Šance jsou však malé.

Orangutan tapanulijský byl uznán za samostatný druh jen v roce 2017 a teritorium jeho jediné populace se nachází v regionu Jižní Tapanuli na ostrově Sumatra. Velemlok čínský je reliktem ještě z dob, kdy Zemi obývali dinosauři. Vědci v nedávných terénních výzkumech našli pouze do 30 volně žijících jedinců. Smůla tohoto nádherného objemného obojživelníka spočívá v tom, že je považován za delikatesu. Jeden kus údajně stojí kolem 1 500 dolarů. Lemur je endemitem Madagaskaru, kde ho žije 111 druhů a poddruhů. 105 z toho je v ohrožení kvůli nedovolenému lovu, obchodování a pytláctví, jejichž hlavními důvody jsou chudoba (lemuři slouží jako zdroj obživy) a zájem o chov lemurů jako domácích zvířat. I Pilonosotvarý žralok velkozubý je ve značném poklesu. Přesné počty nejsou známy, z moří Jihovýchodní Asie však tento exotický druh zcela vymizel.

Proč je záchrana zvířat důležitá?

Jedna studie z roku 2012 odhadla roční náklady na záchranu jen ohrožených druhů zvířat žijících na souši na 76 miliard dolarů. A přestože zřejmě málokdo zapochybuje, že svět je krásnějším místem s pandami než bez nich, proč chránit například vlka? Nedalo by se ty miliardy využít lépe? Obzvlášť pokud víme, že druhy vymírají i přirozeně? Odpovědí je několik.

První je zodpovědnost. Jelikož je vysoce pravděpodobné, že se na vymírání zvířecích druhů spolupodílíme, měli bychom i udělat něco pro jejich záchranu. Rozmanitost je krásná sama o sobě a nabízí zážitek srovnatelný s uměleckým. Více účelovým je argument, že neznáme přesné konsekvence vyhynutí. Například vymřením nějakého druhu ptáka se může snížit opylování a výskyt určité rostliny, která může být zase zdrojem obživy pro jiné živočichy, a tak dále. Dříve či později se nějaká změna v ekosystému začne dotýkat i člověka a než se vzpamatuje, může být pozdě. Smutným, a možná až příliš reálným příkladem jsou čmeláci, jeden z nejnovějších členů na Červeném listu. Jiným jsou želvy - výkonní čističi, kteří nedělají žádné škody, jen nás zbavují mrtvých ryb na dně řek a jezer. Kromě toho jsou některé z nich hostiteli až 350 druhů mikroorganismů, mnohé i přenášejí semena rostlin a víří usazeniny na dně. Agregovaný impakt těchto funkcí nelze vyčíslit.

Ekosystémy fungují a stabilizují se díky úzkým a komplexním vztahům, organismy na sobě navzájem závisí a závisí na nich i člověk. A nejde jen o přežití, ale i o kvalitu života a v neposlední řadě také o ekonomický rozvoj. Závěrem další studie bylo, že pokud pro záchranu ohrožených druhů (včetně rostlin a mikroorganismů) neuděláme nic, 18% dnešního ekonomického výkonu zmizí do roku 2050.

Čtěte také: Recyklace a její dopad

Jak přispět k záchraně zvířat

Snahy o záchranu mají mnoho podob a některé zaznamenávají i výraznější úspěchy. Po tom, jak v USA vstoupil v roce 1973 v platnost zákon na ochranu ohrožených druhů, narostly populace mořských savců o 78% a mořských želv o 75%. Hlavně dva druhy se těší nevídané expanzi. Podobně Kareta obrovská - 464 želv v roce 1989 a 39 000 v roce 2016. Želvy se podařilo reintrodukovat i na Galapágách, odkud je v minulosti výrazně vytlačily invazní krysy konzumací nakladených vajec. Koordinovanou snahou aktivistů se podařilo nejen zachránit a oživit populaci želv z posledních 100 kusů, ale i vyhubit krysy aplikací speciálně vyvinutého jedu.

Podílet se svým malým dílem na údržbě komplexity ekosystému a tím i biodiverzity je v silách každého:

1. Vzdělávejte se. Znalost ohrožených druhů a znalosti o jejich důležitosti jsou prvním krokem k jejich záchraně. Relevantních zdrojů najdete spoustu v knihovnách, na přírodovědeckých televizních kanálech i na webu.
2. Navštivte národní parky a chráněná území. Zážitek z pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí je nenahraditelný. Pro intimnější pohled do života konkrétního druhu stojí za zvážení dobrovolná spoluúčast na údržbě území.
3. Přizpůsobte vaše obydlí. Zajistěte nádoby s odpadem a domácí zvířata, abyste nelákali ty divoce žijící. Rozumně hospodařte s vodou v zahradě, aby měly menší organismy šanci přežít. Pravidelně čistěte ptačí budky a na okna přilepte odstrašující nálepky, abyste předešli kolizím.
4. Původní rostliny lákají původní druhy. Invazivní druhy soupeří o zdroje a často vytlačují ty původní. Myslete na to zejména při okrasných rostlinách.
5. Vyhněte se herbicidům a pesticidům. Váš dvůr bude možná za jejich pomoci vypadat jako z katalogu, ale představují zbytečný hazard pro mnohé užitečné druhy na všech stupních potravinového řetězce. Mimořádně citlivé jsou hlavně obojživelníky.
6. Zpomalte za volantem. Mnoho zvířat je nuceno migrovat napříč frekventovanými cestami, protože nemají jinou možnost.
7. Recyklujte a kupujte udržitelné produkty. Kromě tradičních doporučení a postupů myslete i na věci jako smartphony - suroviny na jejich produkci se těží v biotopu gorily nebo palmový olej - před palmovými plantážemi ustupují lesy, ve kterých žijí tygři.
8. Nikdy nekupujte nic vyrobené ze surovin pocházejících z ohrožených zvířat. Patří sem například: slonovina, želví krunýř, korály, kožešiny z tygrů, polárních medvědů, mořských vyder, krokodýlí kůže, živí ptáci, hadi, opice, želvy, ještěrky, hmyz, jakož i léčivé extrakty z nosorožců, tygrů a asijských černých medvědů.
9. Obtěžování a krutost vůči divoce žijícím zvířatům je trestná. Pokud se s ní setkáte, nebojte se o ní uvědomit autority.
10. Virtuálně si adoptujte ohrožené zvíře, anebo finančně podpořte charitu.

Iniciativy na ochranu zvířat

Multidisciplinární iniciativa Česká krajina si dává za cíl ochranu přírody a zmírňování dopadů klimatických změn. Dosáhnout toho chce budováním nestátních rezervací, propojených biokoridory. Zubr evropský, Divoký kůň, Pratur a Los evropský jsou všichni na seznamu jejich klíčových druhů.

Svoboda zvířat se zasazuje za definitivní stop zvířatům v cirkusech. Ponižování a zesměšňování zvířat kvůli zábavě určitě nepatří do 21. století.

Že chov zvířat pro kožešinu nepatří do kultivované moderní společnosti, patří k hlavním důvodům existence spolku Obránci zvířat - OBRAZ. Díky jejich kampani přijala Česká republika novelu zákona na ochranu zvířat proti týrání, ve které zakázala kožešinové chovy.

Čtěte také: Význam neživé přírody

Slovenskou obdobou boje proti kožešinovému chovu je iniciativa Ide o chlp. Na jejich stránce můžete podepsat online petici za zákaz kožešinového chovu, ve kterém ročně zemře přibližně 100 milionů zvířat, jako norci, lišky a činčily.

Adaptace zvířat na změny prostředí

Biologové objevili novou oblast pro zkoumání vývoje živočišných druhů. Není to však nějaká zapomenutá část tropických pralesů, nýbrž zcela běžné město. Města jsou totiž ideálním jevištěm, na němž je možné sledovat, jak se vyvíjí chování živočichů, a to rychlostí, jaká se dá v přírodě jen stěží zaznamenat.

Nové podmínky někdy připraví pro živočichy "evoluční past", do níž se chytí. Příkladem mohou být severoamerické veverky. Veverky se totiž po milióny let "učily" velmi rychle přebíhat velká otevřená prostranství. Když ale totéž dělají při přebíhání čtyřproudé silnice, je to špatný nápad.

Zavádějící pro živočichy jsou i světla měst. V hustě obydlených oblastech však želvy po nakladení vajíček spíše zamíří k osvětleným domům a ulicím. A je dost pravděpodobné, že tam zahynou. Osvětlené město také vadí ptákům, kteří v noci migrují. Světla je oslní a opeřenci někdy narazí do budov.

Například Hans Slabbekoorn z univerzity v nizozemském Leidenu popsal, že sýkory koňadry zpívají ve městě ve vyšší tónině než v přírodě. Vyšší tóny jsou totiž pro ostatní ptáky lépe rozpoznatelné na pozadí městského hluku, který má spíše nižší kmitočet.

To, že rychlé přizpůsobení je možné, dokazují - k nelibosti lidí - také potkani. Potkani žijí v přírodě v norách, ale uměli se výborně přizpůsobit i městu. Ve městě prakticky nemají nepřítele, protože divoké kočky si troufnou jen na mláďata. Potkanům tedy hrozí jen člověk, když se je snaží otrávit. Tito hlodavci si však už postupně vyvinuli dědičnou odolnost vůči některým lidským jedům. Výborně také využívají svou chuť. Jak vědci zjistili, jestliže potkan něco jednou lehce okusí a není mu z toho dobře, už podobně chutnající potravu (nebo návnadu) nikdy nejí.

Adaptují se na městský život stejně úspěšně i jiné živočišné druhy? Městské populace sýčků v argentinských městech vzkvétají. Podobně úspěšní jsou v prostředí amerických měst jestřábi Cooperovi. Městští kosi černí využívají pouličního osvětlení k prodloužení doby, kdy mohou shánět potravu, a dne protaženého o hodiny umělého osvětlení využívají i k námluvám. Mají k tomu uzpůsoben dědičně podmíněný chod vnitřních biologických hodin.

Rozvoj měst může drasticky změnit místní životní prostředí a vytvoří nové ekosystémy, které mohou pohánět rychlou evoluci u široké škály organismů.

Adaptace na klimatické změny

Globální oteplování a extrémní počasí stále více ovlivňují i divokou přírodu v našich končinách. Přibývají tropické dny a dlouhodobá sucha, které snižují dostupnost vody pro ptáky a savce. Tyto extrémy nutí mnoho druhů měnit své chování a rozmístění. Už dnes pozorujeme, že se celá řada rostlin, ryb, motýlů, obojživelníků, ptáků, plazů i savců stěhuje do chladnějších oblastí - do vyšších poloh či severněji - aby unikli teplejším podmínkám.

Letní tropická horka nad 30 °C jsou život ohrožující také pro volně žijící zvířata. V městech a suchých oblastech mohou ptáci, ježci či drobné savce trpět žízní a přehřátím - nemají majitele, který by jim zajistil vodu a stín.

Jedním z pozorovaných efektů je posun migrace a rozmnožování. V praxi to znamená, že ptáci, motýli či savci dnes častěji mění tradiční trasy a načasování kvůli odlišným teplotám a srážkám. Tyto fenologické posuny však také přinášejí riziko nesouladu potravních řetězců: pokud by se živočichové adaptovali pomaleji než jejich zdroje potravy, hrozí hladovění mladých druhů závislých na hmyzu či jiných dočasných zdrojích.

Změna klimatu umožňuje postup nepůvodních, teplomilných druhů dále na sever. I u nás se objevují noví hosté, kteří by dříve v mírném podnebí nepřežili.

V důsledku oteplování a úbytku přirozených potravních zdrojů se vlci i medvědi stále častěji přibližují k lidským obydlím. Hladoví jedinci, proto hledají snadnou potravu - objevují se například u popelnic či skládek, případně bloudí na polích, v sadech nebo okolo včelích úlů, kde sbírají ovoce či med. Podle odborníků sucho a úbytek přirozených biotopů doslova nutí velké šelmy opustit lesy: pronikají k vesnicím a městům hledat zbytky sklizně či další snadno dostupné zdroje potravy.

Zajímavým příkladem adaptace živočichů je bobří návrat do krajiny. Bobři budují hráze, které stojí za zmínku. Jejich stavby totiž zadržují značné objemy vody v mokřadech, což pomáhá krajinu stabilizovat: hráze vyrovnávají průtok v tocích, zmírňují návalové povodně i období sucha.

Klimatická změna se týká nejen lidí, ale i všech zvířat a rostlin kolem nás. Studie a zprávy ukazují, že spousta živočichů už adaptaci „rozjela“, ale hranice jejich schopností jsou omezené. Proto není na místě rezignovat - naopak ekologické vzdělávání a osvěta jsou klíčové pro pochopení změn a ochranu biodiverzity.

Fragmentace krajiny a její dopad na zvířata

Člověk je jedním z hlavních motorů v přírodě, který přetváří její podobu. staví i ničí. Když se podíváte kolem sebe, s velkou pravděpodobností nenaleznete v okolní přírodě čtvereční metr, který by lidská ruka neupravovala. Jednou z nejdrastičtějších změn, kterou v krajině vytváří, je její fragmentace. Krájením krajiny na stále menší kousky vzniká mozaika složená z ostrůvků, které jsou od sebe vzájemně prostorově odděleny. izolace mezi nimi vyvstává. Podle teorie ostrovní biogeografie MacArthura a Wilsona platí, že čím je takový ostrůvek dále od mateřského zdroje, tím méně druhů zvířat na něm může žít v menších populacích a tím větší náchylnost k vymření mohou takové druhy mít.

Každý živočišný druh vnímá fragmentaci krajiny odlišně a zvířata mohou zareagovat na fragmentační událost různými způsoby. Nejadaptabilnější druhy (tzv. generalisté) se přizpůsobí jakémukoliv prostředí. Zásah do krajiny je tedy nijak neovlivní a změněné prostředí zahrnou do svého domovského teritoria. Mezi takové druhy v naší krajině patří např. prase divoké (Sus scrofa), holub hřivnáč (Columba palumbus) nebo strakapoud velký (Dendrocopos major).

Mnoho druhů je však k fragmentaci silně citlivých a na to, aby se v krajině cítily dobře, potřebují, aby jejich domácí prostředí bylo co nejcelistvější. Jedná se zejména o druhy, jejichž domovská území často zahrnují desítky až stovky čtverečních kilometrů. Takoví živočichové potom zásah člověka nesou velmi nelibě a většinou jsou nuceni z fragmentované krajiny odejít. lupus). Vlk je schopen se po krajině efektivněji přesouvat i na desítky kilometrů, jeho mobilita je tedy vysoká. Tetřev nepatří mezi dálkotrasé migranty. Je věrný svému domovskému území a fragmentace spojená s přeměnou jeho domovského území může mít za následek silný úbytek populace tohoto druhu.

Aby usnadnila živočichům migraci, měla by mozaiková heterogenní krajina obsahovat liniové nebo bodové struktury typu alejí, stromořadí, vegetačních pruhů, remízků a mezí.

Zvířata v zoologických zahradách

Původním účelem zoologických zahrad bylo především seznámit návštěvníka s co největším počtem různých druhů zvířat, a to zcela bez ohledu na jejich potřeby. To odpovídalo i tehdejším znalostem o biologii a chování zvířat a odráželo to i dobové představy společnosti. Zvířata, která v přírodě žijí ve skupinách, byla často chována po jednom exempláři a mnohá pak v naprosto nevyhovujících podmínkách malých ubikací.

V dnešní době je jedním z nejdůležitějších poslání moderních zoologických zahrad přispět k záchraně biodiverzity. Proto se tyto instituce stále více zapojují do ochrany přírody, a to nejen chovem ohrožených druhů zvířat ve svých zařízeních (tj. ex situ), ale stále častěji a intenzivněji se soustřeďují i na ochranu přímo v místech původního výskytu vybraných druhů (tj. in situ). Zcela oprávněně se tak mohou nazývat ochranářskými organizacemi.

Zoo Ostrava je zapojena do několika desítek mezinárodních ex situ projektů zaštítěných Evropskou asociací zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Ta mají svá pravidla, která musí participující zoo dodržovat. Jejich hlavním cílem je dlouhodobě udržet stabilní a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů zvířat v lidské péči.

Tabulka: Kategorizace druhů podle stupně ohrožení organizací IUCN

tags: #dulezitost #zvirat #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Problémy recyklace džusových lahví
• Environmentální chemie půdy
• Azbest ve Vyškově: Jak na likvidaci?
• Dopad vodních nádrží na biodiverzitu
• Počasí a příroda