Zimní spánek v přírodě: Fascinující strategie přežití

S přicházejícím podzimem nastávají chladná rána a příroda je plná různých zralých plodů. Pro některá zvířata je to signál, aby se začala připravovat na dlouhé období chladu a nedostatku potravy. Některé druhy zvířat přečkávají zimní období v tzv. zimním spánku. Zimní spánek je fascinujícím jevem. Během tohoto období zvířata prochází hlubokými změnami v jejich těle, což jim umožňuje přežít náročné zimní podmínky.

Zima je obdobím, kdy příroda utichá a mnoho zvířat se uchyluje ke svým vlastním strategiím přežití. Některá hledají potravu i v nehostinných podmínkách, jiná se stahují do úkrytů, aby přečkala chladné měsíce v klidu a bezpečí. A pak jsou tu ta, která na zimu "usnou". Ale co to vlastně znamená, že zvíře v zimě spí? Jak se liší zimní spánek medvěda od netopýra nebo ježka?

Proč je zimní spánek pro zvířata výhodný?

Zimní spánek je jeden ze způsobů, který umožňuje zvířatům přežít období, kdy mají omezený přístup k potravě. Pro zvířata, která v zimě spí, jde o zvláštní stav, kdy jejich tělo funguje jinak. Sníží se jejich tělesná teplota, zpomalí se metabolismus a také všechny důležité životní funkce. Během období zimního spánku klesá dechová a tepová frekvence na minimum.

Hibernace: Hluboký zimní spánek

Zimní spánek odborně zvaný hibernace, není jen tak obyčejné zdřímnutí. Hibernace je sofistikovanou strategií, která umožňuje malým teplokrevným savcům přečkat období, kdy potrava mizí a udržování stálé teploty by je stálo fatální množství energie. Hibernace je zvláštní stav, kdy zvířata v zimě zpomalí svoje tělo, aby ušetřila energii. Dýchají pomaleji, jejich srdce bije méně často a tělo se ochladí, takže jim stačí jen málo energie na přežití.

Pro pochopení hibernace musíme opustit představu lidského spánku. Zatímco my během noci udržujeme naši tělesnou teplotu a metabolismus na téměř konstantní úrovni, hibernace představuje jejich dramatické snížení. Je to reakce na environmentální stres - především na nedostatek potravy v chladném období. Spouštěčem nebývá primárně chlad, nýbrž zkracování dne, které signalizuje blížící se nedostatek zdrojů.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Úspěšná hibernace se plánuje už v pozdním létě a na podzim. Zvířata se musí doslova přejídat, aby si vytvořila dostatečné tukové zásoby, které jim poslouží jako palivo po celé měsíce spánku.

Klíčová role hnědé tukové tkáně

Klíčovou roli v procesu hibernace hraje hnědá tuková tkáň. Tato tkáň se liší od bílého tuku. Její buňky jsou bohaté na mitochondrie a cytochromy. Na rozdíl od bílého tuku zde při buněčných procesech dochází k uvolnění značného množství tepla. To je zcela zásadní mechanismus při probouzení. Hnědý tuk se nachází především mezi lopatkami a kolem velkých cév. Když se zvíře potřebuje probudit, hnědý tuk začne masivně oxidovat a generovat teplo, které rychle ohřívá krev proudící k mozku a srdci.

Proces hibernace je spojen s řadou rizik. Největším nebezpečím je předčasné vyčerpání tukových zásob. Pokud se zvíře v teplých zimních dnech probudí příliš často, může spotřebovat veškeré palivo a zemřít hlady ještě před příchodem jara. Když se jaro skutečně hlásí, nastává fáze probuzení. Jak již bylo zmíněno, jedná se o energeticky nejnáročnější část zimního spánku. Aby se hibernátor probral, musí aktivovat hnědý tuk a začít "topit" zevnitř. Během tohoto probouzení zvíře spálí obrovské množství tuku.

Druhy zimního spánku

V podstatě lze rozlišit tři přezimovací typy. První tvoří bobr a ondatra, kteří v silných zimách delší dobu setrvávají v doupěti, střídají pravidelně spánek s bděním a živí se ze zásob potravy uskladněných buď přímo v doupěti nebo v jeho těsné blízkosti.

Další typ představují tzv. "zimní spáči". Přechod k nim tvoří veverka, která upadá do soustavného spánku pouze na několik dnů, kdy přečká nejnepříznivější období. Současně však představují přezimovací schopnosti veverky i určitý přechod mezi zimním spánkem a hibernací, neboť dokáže v případě delšího nepříznivého období upadnout na nějakou dobu do stavu hibernace s výrazně sníženou tělesnou teplotou (asi o 15°C), což ovšem zimní spáči nemohou.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Zimní letargie

Dlouhodobým spánkem tráví čas po většinu zimy z naší zvěře medvěd, jezevec a psík mývalovitý. Při této tzv. zimní letargii dochází k určité fyzické strnulosti přezimující zvěře. Ovšem celé období zimního spánku neprobíhá v úplné setrvalé strnulosti. Při zimním spánku se životní pochody redukují jen nepatrně. Průměrná tělesná teplota klesá o 2 - 4 °C (teplota tělesného jádra - centrální části těla přitom klesá až o 7 °C), dýchání a tep srdce jsou pravidelné a oproti normálnímu klidovému stavu poněkud zpomalené. Během zimní letargie je mozek a smysly v podstatně menším útlumu než tělesné funkce. Proto se spící zvěř (např. medvěd) snadno probudí při nezvyklém sluchovém či čichovém impulsu.

Za tzv. pravý zimní spánek je označována hibernace. Z naší zvěře pravidelně a dlouhodobě hibernují pouze svišť a ježek, z dalších savců, vyskytujících se u nás v přírodě, hibernují ještě na příklad všichni plši, sysel a netopýři. Hibernace je stav zcela odlišný od zimní letargie. Hibernující savec snižuje výrazně teplotu těla někdy až na 2 - 6 °C (tedy o více než 30 °C). Tep srdce a dýchání jsou značně omezeny a probíhají v dosti velkých časových intervalech. Také trávení a vyměšování je razantně omezeno a hibernující savec nepřijímá žádnou potravu, ani tekutiny.

Zvířata, která v zimě spí

V České republice se můžeme setkat s mnoha zvířaty, která v zimě spí. Jde např. o medvěda, jezevce, plcha, netopýry, ježky, křečka, sviště a různé druhy obojživelníků nebo plazů. Také většina druhů hmyzu tráví zimu ve stavu strnulosti.

• Sysel obecný: Jeden z našich nejohroženějších hlodavců je klasickým hibernátorem. Sysli se zahrabávají do nor hluboko pod zem, kde teplota nekolísá tak dramaticky.
• Plch velký: Tento nekorunovaný šampion spáčů často spí od září do května. Bylo zjištěno, že v roce, ve kterém mají plši nedostatek potravy, jsou schopni prospat i 11,5 měsíců. V tzv. semenných letech (roky úrodné na produkci semen stromů) se naopak probouzejí mnohem dříve, přičemž samci přibližně o měsíc dříve než samice.
• Netopýři: Všichni naši netopýři jsou hibernátoři. Na zimu vyhledávají tzv. zimoviště - jeskyně, štoly a chladné sklepy, kde je stálá teplota a vysoká vlhkost. Netopýři se zavěšují zde zavěšují hlavou dolů na stropy a stěny.
• Medvěd hnědý: Ačkoli medvěd v českých podmínkách žije jen vzácně, je učebnicovým příkladem nepravého spáče. Jeho teplota klesá jen o 3 - 5 °C.
• Jezevec lesní: Jezevec sice proleží chladné měsíce ve svém rozsáhlém podzemním hradě, ale ani tady se nejedná o pravou hibernaci. Jeho teplota klesne jen o několik málo stupňů. Jezevec se často probouzí, může vyjít ven, pokud se oteplí, a jeho životní funkce se rychle vracejí k normálu.

Netopýři: Přeborníci na zimní spánek

Opravdovým přeborníkem na zimní spánek je netopýr. Netopýři jsou savci, kteří jsou známí svou schopností létat. V našich končinách se netopýři živí většinou hmyzem. Během zimních měsíců je ale hmyzu nedostatek a létání je velmi náročné na energii. Příroda tak musela najít způsob, jak to udělat, aby netopýři v našich podmínkách přežili zimu bez potravy. A řešením je právě zimní spánek. Během podzimu si netopýři najdou vhodný úkryt jako je třeba jeskyně, půda domu nebo třeba dutý strom.

Zimní spánek není klasický spánek tak, jak ho známe u lidí. Spící zvířata jsou v hlubokém stavu nečinnosti. Netopýři svou tělesnou teplotu snižují až na neuvěřitelné 2 °C. Díky tomu může jejich srdce bít pomaleji a zpomalí se i dech. Při nejhlubším zimním spánku se může počet tepů srdce netopýra snížit až na 4 tepy za minutu, a tak netopýrovi stačí nadechnout se každou minutu pouze 5x. Několikrát za zimu se netopýři částečně probudí, aby zkontrolovali, zda je prostředí kolem nich k přezimování stále to nejvhodnější. Pokud to tak není, mohou se třeba kousek posunout.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Velký problém je, když jsou netopýři ze svého spánku vyrušeni např. lidmi, kteří navštíví jeskyni, kde netopýři zimují. Netopýři se mohou úplně probudit, čímž ztratí velké množství energie a nemusí se pak dožít konce zimy. Nejnebezpečnější je rozdělávání ohňů v jeskyních a pod skalními převisy.

Ježek: Další typický zimní spáč

Dalším typickým zimním spáčem je ježek. Také on by v zimě hledal svou potravu jen velmi těžko, protože se živí hlavně hmyzem. Potom se ukryje pod hromadu listí nebo větví a upadne do zimního spánku. Při zimním spánku klesne teplota těla ježka až k 5 °C. I když ježek šetří v zimě energií, jak nejvíce to jde, může během zimy ztratit až 40 % své váhy. Ze zimního spánku se budí, jakmile se oteplí a zavládne jarní počasí.

Na vzdory hluboce zakořeněnému mýtu, neexistuje žádná váhová hranice, která ježkovi zaručí přečkání zimy. To neplatí pro nesamostatná mláďata do váhy 250 až 300 g, takto malá mláďata potřebují naši pomoc na podzim vždy. Existuje jednoduché pravidlo: naši pomoc potřebuje ježek, který je aktivní ve dne. Ježci jsou aktivní hlavně v noci, a když je potkáme venku ve dne, většinou to značí nějaký problém. Vždy je ale lepší se nejdřív poradit, než něco uděláte. Pokud potkáte ve dne ježka, doporučuji zavolat do jedné ze tří Záchranných stanic, kde se na ježky specializují.

Medvědi: Zimní spáči s odlišným stylem

Také medvědi v zimě spí. Během podzimu využívají bohatou nabídku různých lesních plodů a snaží se co nejvíce vykrmit. Zimní spánek u medvědů je trochu jiný než u netopýrů a ježků. Tělesná teplota medvědů se sníží pouze o několik stupňů a také dechová frekvence se příliš nezmění. Hibernace medvědů je spíše podobná hlubokému spánku, během kterého jsou medvědi stále schopni reagovat na své okolí a mohou se snadno probudit. Když je v zimě tepleji, probudí se a snaží se najít nějakou potravu. Během teplých zim tak můžeme i v zimě najít venku medvědí stopy. Když přijdou teplejší dny a zimní období končí, začnou být medvědi opět aktivní.

Jezevci: Nepravý zimní spánek

Zimní spánek u jezevce je trochu jiný než u ostatních druhů zvířat. Jezevci nehibernují ve smyslu hlubokého zimního spánku a jejich teplota se nesnižuje. Jde o tzv. nepravý zimní spánek, při němž zůstávají živočichové v úkrytu a hodně spí. Občas se ale vydávají i ven, aby se vyprázdnili a napili.

Zvířata, která v zimě nespí

Zvířata, která mohou v zimě najít dostatek potravy v zimě nespí. Nespí většina býložravců jako je jelen, srnec, divoké prase nebo třeba zajíc. Některá zvířata si na zimu budují zásobárny potravy. Zásoby si dělá např. veverka nebo krtek. Ptáci také v zimě nespí. Někteří ptáci se přes léto živí hmyzem a v zimě semeny.

Denní spánek zvěře

Normální každodenní spánek navozuje u zvěře dosti výrazný útlum činnosti mozku a části nervového systému, ale ovlivňuje jen minimálně základní fyziologické funkce organismu. V následujícím přehledu je uveden stupeň regulace pohybu různých svalů v závislosti na hloubce spánku. Ovšem pokud spí zvěř na zádech, dochází u ní občas ke chvění končetin. Před usnutím se prohlubuje dýchání, dostavuje se dřímota tvořící přechod mezi bděním a spánkem. Přitom někdy dochází ke škubání svaly, během usínání se postupně snižuje svalové napětí, klesá krevní tlak.

Délka doby každodenního spánku je u jednotlivých druhů zvěře velmi různá. Delší dobu může souvisle spát jen zvěř, která je málo ohrožována nepřáteli a nebo má spolehlivý úkryt. Tytéž podmínky podmiňují i možnost pravidelného střídání delší doby aktivity a odpočinku. Zvěř ohrožená nepřáteli střídá krátké periody hlubokého spánku s periodami procitnutí nebo podřimování, při kterém plně smyslově vnímá. Přežvýkavci tedy spí nejvýše 3 - 4 hodiny denně, zatímco kočka prospí za den 13 - 16 hodin. Je zřejmé, že i divočák spí během 24 hodin 2 - 4krát delší dobu než přežvýkavci.

Většina uvedených druhů zvěře spí však přerušovaně, mnohokrát během 24 hodin, nikoliv souvisle po celou uvedenou dobu. V některých případech (přežvýkavci) trvá souvislý spánek jen několik minut. Podřimování zaujímá podstatně více času než vlastní spánek (u přežvýkavců až 9 hodin denně). Zvěř, která má k dispozici dostatek potravy (ať již v přírodě nebo v zajetí) spí podstatně déle než ta, které musí potravu dlouho a usilovně shánět. Starší jedinci obyčejně spí kratší dobu než mladí. Nejvíce času prospí zcela malá mláďata.

V hlubokém spánku se intenzivně hojí rány a tělo se zotavuje z předchozí svalové únavy, vzniklé v době zvýšené fyzické aktivity.U některých druhů zvěře je součástí hlubokého spánku i tzv. paradoxní fáze, která je spojena se sny a pohyby očí při zavřených víčkách. V této fázi proudí více krve do mozku a ten proto vykazuje vysokou aktivitu, zatímco méně prokrvované svalstvo je značně ochablé.

Komfortní chování zvěře

Komfortní chování zahrnuje koupání, válení v prachu, písku, sněhu, trávě či bahně, dále sušení srsti, otřásání, otírání, slunění, čištění, tj. úpravu srsti jazykem, zuby i drápy. Do komfortního chování je kromě péče o čistotu těla zahrnováno také protahování a zívání. Účelem protahování je dobře prokrvit tělo po delším, v podstatě nehybném ležení. Při zívání probíhá nejen zvýšená ventilace, ale také se jím protahují čelisti.

Očista těla obvykle následuje záhy po ukončení spánku či odpočinku. Čištění srsti není uskutečňováno rovnoměrně a stejně často po celém těle. Vodní zvěř (vydra, norek, ondatra, bobr) si více a častěji čistí srst na břiše a na hrudi, která nejvíce přichází do styku s vodou. Formou čištění srsti je i třes kůže a otřepávání. Drbáním a škrábáním si zvěř odstraňuje starou srst při línání, odumřelé části kůže (lupy) a různé kožní parazity (klíšťata, blechy).

Vliv zimy na rostliny

Zima je pro cyklické přežívání přírody důležitá, a má-li splnit všechny úkoly, musí být i studená. Navíc každý druh, rostlin i živočichů, je přizpůsoben klimatu, které mu svědčí. Veškeré organismy se na podmínky přicházející zimy - je-li taková, jaká má být - dokážou adaptovat. Ukazatelé jsou dva: délka slunečního svitu a teplota. Zvířatům i rostlinám tikají biologické hodiny, díky nimž umí zaznamenat zkracující se dny a vrhnout se do příprav na zimní spánek či alespoň na období „ledového“ klidu.

Listí se na zemi objeví díky taktice stromů, jíž se vyrovnávají s přišedší zimou. Jdou donaha! Než se obnaží, má slovo hra barev coby důsledek rozkladu zeleného barviva v listech a toho, že jeho součásti (organické látky jako cukry, aminokyseliny) se volně stahují z listů do kořene. Zůstanou jen barviva zajišťující ohnivé koruny stromů. Z listí na stromech lze určit, jaká zima bude. Čím později dochází k jeho žloutnutí a červenání (odumírání chlorofylu), tím víc se dá čekat ta tuhá. Dokud jsou listy zelené, strom hromadí zásoby do kořenů, aby měl energii přežít zimu. Moment, kdy listí mění barvu a opadává, je signál, že strom už zásobní látky má.

Tabulka: Počet hodin spánku u vybraných druhů zvěře

Poznámka: Většina druhů spí přerušovaně, nikoliv souvisle.

Zimní klid v přírodě je úžasnou ukázkou, jak se každý druh dokonale přizpůsobuje svému prostředí. Je to jedna z mnoha úžasných adaptací, které příroda vyvinula, aby zajistila přežití různých druhů ve stále se měnícím prostředí.

tags: #zimní #spánek #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Bourání a Odvoz Odpadu
• Jak správně zlikvidovat eternit?
• Recenze ubytování Makov
• Chování k mláďatům
• Znečištění ovzduší a jeho vliv na faunu