Dům v temné přírodě: Význam a inspirace

Rodinný dům, který působí jednoduše, a právě proto tak příjemně. Dům působí moderně a elegantně. Tento dům je skvělou ukázkou současného bydlení - praktický, odolný a zároveň stylový.

Nature House: Bydlení v souladu s přírodou

Marie Granmar a Charles Sacilotto se původně pokoušeli nalézt parcelu pro novostavbu. V oblasti, kde hledali, se však v dané době nenacházel náležitý pozemek. Přistoupili tedy nakonec ke koupi rekreačního objektu, který se nacházel na poměrně rozlehlé nezastavěné ploše uprostřed překrásné přírody Stockholmského souostroví. Záměr investorů byl od samého počátku vybudovat tzv. Nature House, tedy přírodní dům. Inspirací jim byla práce Bengta Warneho, švédského význačného architekta a vizionáře ekologa. Ve svém díle se soustředil na navrhování domů, jež dodnes umožňují svým majitelům žít v souladu s přírodou.

Úplně první NatureHouse byl vystavěn v letech 1974-76 ve Švédsku, ve svealandském distriktu v obci Saltsjöbaden. Obytný prostor, řekněme jádro, byl obklopen druhou obálkovou vrstvou - skleněnou skořápkou. Bengt Warne tímto projektem, který se stal jeho domovem i „laboratoří”, dokázal, že ekologický způsob života není ani nepříjemný, ani drahý. Dům ve skleníku se stal vlídným a navíc energeticky efektivním útočištěm.

Dům nacházející se na Stockholmském souostroví disponuje druhou obálkou v podobě skleníku. Vzniklý meziprostor je využíván k pěstování zeleniny a ovoce. Marie a Charles následovali odkaz Bengta Werneho a v nordických podmínkách Švédska si vybudovali domov „ve skleníku”. V severské zemi, kde zima trvá od září do května, si tak nevídaně prodloužili období, po které lze pobývat venku, a navíc ponížili počet měsíců, kdy je potřeba objekt vytápět - z původních 9 je to nyní 6.

Původní objekt byl stavebně rozšířen a v současnosti je celoročně obývaný. Majitelé zvolili z estetických důvodů dřevěnou fasádu, kterou díky okolnímu zasklení nemuseli nijak chemicky upravovat. Pohled do meziprostoru vzniklého mezi dřevěnou a skleněnou obálkou domu manželů Marie a Charlese. Okolní skleník je tvořen bezpečnostním sklem o tloušťce 4 mm. Obzvláště jaro a podzim se díky němu stalo nejoblíbenějším ročním obdobím, během něhož tráví rodina svůj čas převážně v prostoru mezi skleněnou a dřevěnou obálkou.

Čtěte také: Nové pohledy na přírodu

Naskytnou se však samozřejmě i dny, zejména v létě, kdy je potřeba teplotu snižovat. K regulaci slouží okna umístěná na vrcholu skleníku, která po otevření účinně odvádí teplý vzduch ven. Samozřejmostí je i stínění světlými roletami. Zajímavá je také terasa, která je hlavním relaxačním místem ve skleníku. Je umístěná na střeše domu. Původní praktická funkce střechy v podobě ochrany před povětrnostními podmínkami není nadále nutná. Terasa je orientovaná jižním směrem, a majitelé tak získávají celodenní přísun sluneční tepelné energie i světla. Například na konci ledna bylo při exteriérové teplotě -2 °C ve skleníku naměřeno téměř 20 °C. Po velkou část roku je i interiér domu prohříván tepelnou energií zachycenou ve skleníku. Je však třeba vzít v úvahu i to, že v případě extrémních minusových teplot je chladno i pod sklem.

Nejde však jen o využití prostoru pro odpočinek a tepla ze slunce k ohřevu. Skleník slouží i k pěstování zeleniny a ovoce jako jsou rajčata, okurky, vinná réva. Najdete tam také bohatě a pravidelně plodící fíkovník.

Majitelé také navrací do přírody odpadní vodu. V první řadě jsou velmi šetřiví, což dokazuje sběr dešťové vody do akumulační nádrže umístěné pod zemí, ale též speciální toaleta, která již při vykonávání potřeby separuje moč od exkrementů (v případě močení je splachováno pouhými dvěma, maximálně třemi dcl vody). Urina společně s šedou vodou (pocházející ze sprchy, umyvadel...) putuje do první sběrné cisterny, zatímco tuhé exkrementy odcházejí do centrifugy, kde proběhne jejich odvodnění. Voda odchází pryč, tuhá složka zůstává v centrifuze a je pravidelně, cca každého půl roku, vyprazdňována. Obsah je ponecháván na kompostu, kde je dále přirozeně zpracováván - s přispěním speciálních bakterií k tomu určených. Výsledek tohoto kompostování je využíván pouze jako hnojivo rostlin, jež nejsou určeny ke konzumaci (okrasné květy, tráva apod.). Co se cisterny s šedou vodou týče, ta ústí do kořenové čističky vody v malém rybníčku na zahradě. Voda je následně využívána jako závlaha záhonů ve skleníku, přebytky jsou vsakovány na pozemek u domu. Tento systém čištění odpadních vod situovaný ve sklepě domu pracuje čistě na přírodní bázi, čištění šedé i tzv.

Solární geodetická kopule za polárním kruhem

Popsaný švédský dům není jediný svého druhu. Na světě se jich dnes již nachází mnoho. Další z nich je opět na severu, a to až u polárního kruhu v Norsku na ostrově Sandhorney. Odborníci jej nazývají „solární geodetická kopule”. 7,5 m vysoký dóm je sestaven z 360 skleněných panelů, které pokrývají celý dům umístěný uvnitř. Poloměr kopule činí 15 m, velikost vzniklého meziprostoru přitom dostačuje pro účely pěstování zeleniny a ovoce jako je tomu v případě předchozí stavby.

Majitelé tuto možnost využívají na 100 % a mimo jiné sklízejí například kiwi, melouny a další exotické plodiny. Vzniklý „skleník” dovede díky specifickému tvaru jednotlivých tabulí skla unést i velké množství sněhu, což je v daných klimatických podmínkách nezbytnost. Na výstavbu domu situovaného v nitru skleníku byly navíc použity výhradně přírodní materiály, a to především organického původu. Je postaven hlavně z hlíny, slámy, písku a dřeva. S ohledem na okolní divokou přírodu šlo o výběr více než pochopitelný. A také si zde šikovní majitelé vytvořili systém pro úpravu vody, který opět funguje především díky kořenové čističce, v níž je voda filtrována díky zasazeným rostlinám a písku.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

I zde je skleník využíván pro sběr tepelné energie ze slunce, která je následně využita k vytápění domu. Obě výše popsané stavby jsou unikátní svou snahou o maximální zisk přirozené energie vyskytující se všude okolo nás, a to bez přispění složitých technologických zařízení. Majitelé objektů se stávají téměř nezávislými na veřejných distribučních sítích a povětšinou nejsou ani nuceni odebírat potraviny zvenčí. V mnohých ohledech je lze připodobnit k tzv. Je jisté, že se obyvatelé těchto inspirativních domů musí v některých chvílích také uskromnit. Ostrovní dům je nástroj k uspokojení každého člověka, který touží po nezávislosti na veřejných energetických sítích, i těch, jenž dychtí po minimalizaci své ekologické stopy. Velmi úspěšně se to daří dvěma rodinám na Skandinávském poloostrově. Vydaly se na cestu, na které se jim ze všeho nejvíc podařilo přirozenou cestou využít solární energii. Nejsou však pozadu ani v jiných oblastech, jako je recyklace odpadní vody.

Nine X Nine: Dům v Indii v souladu s přírodou

V indickém městě Gándhínagar vyrostl dům, který citlivě reaguje na klimatické podmínky regionu a využívá prvky okolní přírody jako součást své struktury a estetiky. Dům z dílny studia Sanjay Puri Architects stojí na pozemku o rozloze 3 311 m², na němž roste devět velkých stromů. Ty se staly nedílnou součástí architektonického návrhu. Dva z nich prostupují otevřenými terasami, další lemují obvod stavby. Stromy nejsou jen doplňkem, ale fungují jako aktivní prvky stínění, ochlazování a utváření mikroklimatu.

Vstup do areálu je umístěný v severozápadním rohu, a už tady návštěvníka vítá další skupina stromů. Vstupuje se ze severu, přičemž centrální osa se větví na východ a západ. V jejím středu se nachází spirálové schodiště, které spojuje tři úrovně domu - podzemní podlaží, přízemí a první patro.

Umístění budovy na jižní straně pozemku umožnilo vznik prostorné severní zahrady. Do ní se otevírají všechny obytné místnosti, čímž se nejen vizuálně propojují se zelení, ale také získávají účinnou tepelnou ochranu před spalujícím sluncem, které v této oblasti může zvednout teploty až na 50 °C.

Na západní straně se nachází zapuštěné nádvoří, které zajišťuje přirozené větrání a osvětlení podzemních prostor a je propojené s přízemní zahradou venkovním schodištěm. To vede podél zvlněné stěny s vodopádem, jež společně s mělkým bazénem na severovýchodní straně vytváří přirozený systém pasivního chlazení.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Přízemí slouží jako společenské centrum, které tvoří obývací pokoj, jídelna, kuchyň a pokoj pro hosty. Horní patro je vyhrazené rodině - má tu k dispozici tři ložnice s výhledem na stromy a zahradu. Podzemní podlaží slouží k zábavě a obsahuje i soukromou galerii, v níž majitelé vystavují svou uměleckou sbírku. Všechny pokoje se otevírají na prostorné terasy, které jsou částečně zastřešené a nabízejí stín, proudění vzduchu i možnost flexibilního využití v různých ročních obdobích.

Interiér je minimalistický: bílá mramorová podlaha, dřevěný nábytek a tlumené barevné akcenty vytvářejí klidné a harmonické prostředí. Dům je navržen tak, aby vyžadoval co nejméně mechanického chlazení - využívá přirozené světlo, recyklaci vody, sběr dešťové vody a přírodní materiály. Zároveň nabízí odpověď na otázku, jak stavět ve městech bez ničení přírody. Zachování všech původních stromů na pozemku a promyšlené umístění stavby jsou důkazem, že i moderní architektura může být šetrná a udržitelná.

Architektonické studio Sanjay Puri Architects patří k nejuznávanějším v Indii i ve světě. Umístilo se v žebříčcích 100 nejlepších světových ateliérů podle platforem Archello, Archdaily, WA UK a Architizer New York a získalo přes 475 ocenění, z toho 350 mezinárodních. Tým čítá aktuálně 108 lidí a pracují na projektech v Austrálii, Španělsku, Černé Hoře, Spojených arabských emirátech, Ománu a USA. V Indii realizují projekty ve více než 50 městech.

Sakura: Bytový dům s visutými zahradami

Rezidenční komplex Sakura se probojoval mezi 16 nejlepších staveb světa v kategorii Residential - Future Project mezinárodní soutěže World Architecture Festival. Bytový dům s unikátním řešením visutých zahrad se tak stal českým želízkem v ohni aspirujícím na prestižní mezinárodní ocenění v pořadí již 11. ročníku této světoznámé architektonické soutěže. Zelení doslova obalený rezidenční projekt Sakura developerské a stavební skupiny T.E slaví další mezinárodní úspěch. Po loňské nominaci v celosvětově největší architektonické soutěži WAN Awards se nyní probojoval na finální shortlist 16 nejlepších staveb v kategorii Residential - Future Project renomované mezinárodní soutěže World Architecture Festival.

Za návrhem bytového domu s jedinečným řešením visutých zahrad stojí studio Jestico + Whiles. Díky unikátnímu architektonickému konceptu pražského projektu má tak Česká republika své zastoupení mezi finalisty z 81 zemí světa z více než 30 soutěžních kategorií.

Hlavní architekt a ředitel pražské kanceláře studia Jestico + Whiles Sean Clifton, který projekt do soutěže přihlásil, o něm říká: „Při návrhu projektu Sakura jsme se zaměřili na potřeby budoucích obyvatel a jejich životní styl. Odklonili jsme se od tradičního konceptu bytové výstavby s uzavřenými místnostmi a minimálními balkony. Mezi stropní desky jsme v podstatě vložili samostatné ‘domy’, které jsou po obvodě bohatě lemovány zelení. Tím jsme vytvořili bydlení navozující atmosféru rodinného domu, ovšem bez starostí s jeho provozem a údržbou. Sakura se tak stala stavbou, která má u nás i v cizině jen malé srovnání. Věříme, že se podobných projektů začne do budoucna stavět více, a to i v Praze.“

Projekt Sakura vzniká v pražských Košířích. Na místě bývalého brownfieldu (vyhořelého plaveckého bazénu) vyroste dům doslova topící se v zeleni s unikátním řešením visutých zahrad, zelených střech a fasád. Ten bude osázený 32 000 kusy nejrůznějších druhů květin, bylin, keřů a stromů. V množství zeleně tak předčí i proslulý bytový komplex Bosco Verticale v Miláně, který se může pyšnit „pouze“ 20 000 kusy rostlin. Hlavní dominantou košířské rezidence se navíc stanou kvetoucí japonské třešně - sakury, která daly projektu i jméno.

Sakura však nezaujme jen svou architektonickou koncepcí, ale i řadou technologických a energeticky úsporných řešení. Vedle automatického zavlažování veškeré vegetace bude její součástí i technická příprava pro souběžný chod hned 30 dobíjecích stanic pro elektromobily. Za jeden den zde tedy na směny bude možné nabít všech 90 vozů, na něž je dům s 67 byty dimenzován.

Geilo Cabin: Úkryt před živly v Norsku

Pravá norská zima je pro Středoevropana jen stěží představitelná, ale v Geilo Cabin, navržené architekty ze studia Lund Hagem Architects, byste ji asi ani nepocítili. Lund Hagem Architects se v roce 2016 ani „neotřepali“ po přebírání cen za jejich působivou Cabin Knapphullet (chatu, nebo spíš úkryt před běsnícími živly, vtěsnaný do skalního masivu) a poté znovu za Cabin Lille Arøya (usazenou pět metrů nad vodní hladinou, přímo na útesech Helgeroa), a hned se pustili do podobně „divokého“ projektu. Tím byla Geilo Cabin, shlížející z výšky 982 metrů na jeden z nejznámějších norských lyžařských resortů.

Toto sídlo, určené primárně jako sezónní obydlí pro ty, kdož se nebojí adrenalinových zimních sportů. Geilo s necelými třemi tisícovkami obyvatel, roztroušenými po srubech ve svazích, „sedí“ na tzv. Bergenské linii, která je vymezena železniční tratí Bergensbanen, lemovanou vyhlášenými lyžařskými centry. A v dostupné (pokud tedy máte aspoň sněžnice) vzdálenosti od Geilo Cabin se nachází hned 39 lyžařských svahů a 20 vleků. Lyžařům a milovníkům zimních sportů je tato destinace zasvěcená, ale pro samotnou „praktickou“ architekturu je značně nevděčná. V sezóně se tu teploty umí pohybovat kolem minus dvaceti stupňů, a v návrší, kde byl projekt realizován, nejsou ani třímetrové závěje neobvyklým jevem.

Stavba tedy musela na tyto ryze klimatické parametry od počátku reagovat. Proto je sestavena ne z „nejlepších“, ale z na dané lokalitě nejvíce funkčních prvků. V celistvosti nabývá tvaru obráceného písmene U, který je situován ve směru spádnice svahu. Hlavní obytná budova může být snadno zaváta, ale přesto zůstat přístupná a obyvatelná a její komfort neomezen. Podobně je na tom v daných dispozicích i dům pro hosty. To proto, že tyto objekty jsou zcela propojeny střechami. Lehce odděleným zůstává objekt „carportu“, který můžeme eufemicky nazývat vnější garáží. Už z dispozic je ale patrné, že je určena spíše pro sněžné skútry, než automobil. Tato lokace ale stojí mimo zónu závějí, a tak mají obyvatelé zajištěnou mobilitu bez ohledu na nadílku sněhu.

„Prostor částečně zastřešeného nádvoří je směrován na jih, tak aby sem během zimního dne, kdy je slunce nízko nad obzorem, dosáhlo,“ říká Svein Lund. „A vnější geometrie? Pro samotné pochopení stavby Cabin Geilo je nezbytné vnímat širší krajinné a klimatické souvislosti. Sklon střechy, užité materiály střešního pláště, orientace dílčích objektů i samotná barva fasády. To vše něco znamená, ale smysl toho se vyjeví teprve tehdy, až celá „chata“ zapadne metry sněhu. Teprve pak bude střecha bránit sesuvům sněhu, výhledy z objektu budou situovány do údolí, a v létě tak nepřirozeně nápadná černá barva dřevěné fasády bude vůči okolní bílé kontrastní. A podobné je to i se zdánlivou stísněností, při které objekt o rozměrech 150 metrů čtverečních působí stlačeným a nahuštěným dojmem.

„Začleněné prvky plní tu funkci, která jim je uložena. Nejsou nadbytečné, ale v daných podmínkách přiměřeně účinné. Jedna vrstva střešního pláště je pro nás vysoce účinným řešením, stejně jako je uvnitř většina skel vřezána přímo do konstrukce a lepidla. Klasické okenní rámy tak nejsou nutné. Stejně neobvyklé se nám mohou zdát „křídla“ bočných stěn. Ty ale slouží jako zábrany a „bezpečnostní“ stěny, jak jinak než proti sněhovým poryvům. Protože musí být celý objekt po všech stránkách odolným, hrál při výběru materiálů prim beton. A to nejen základové rovině a zvýšených patkách, ale i jako podklad a materiál pro stavbu stěn, který pak uvnitř přechází do podlah. Beton je vystaven svahu a terénu, o zbytek vzhledu se ale stará dřevo. Fasádě směřující mimo svah pak dominuje dřevo modřínu, které je impregnováno a cíleně ztmaveno. S vnějšími temnými tóny koresponduje i interiér: černé desky a dubové panely, tmavý hlazený beton podlahy. Není to ale óda na psaná černou tuší: široká hlavní okna propouští dovnitř dostatek světla, a dochází k zajímavé situaci. Při ní ustupují tmavé tóny do pozadí, a vyniknou dřevěné obklady stěn, které působí hřejivým dojmem. Napomáhá tomu ošetření povrchů síranem železitým. „Tmavé tóny umožňují, aby dovnitř Geilo Cabin mohla více vstoupit příroda,“ dodává Einar Hagem. A pochopitelně opět vyzvedává kontrast mezi venkovní bělostí sněhu a vnitřním prostředím.

Eko modular: Dřevostavby s respektem k přírodě

Tvrdonice - Rodinná firma manželů Vojtěcha a Gabriely Juřenčákových v Tvrdonicích na Břeclavsku se specializuje na prefabrikované nízkoenergetické nebo pasivní budovy z dřevěné konstrukce kotvené většinou na zemní vruty. „Když se podíváte za hranice, hlavně směrem k Baltu, tam jsou dřevostavby naprostým standardem. Vědí, že je to ekologičtější a ve finále i ekonomičtější varianta,“ uvádí Vojtěch hlavní přednost jejich podnikání. „Naším krédem je stavět s respektem k přírodě, a i když je na dřevo jakožto stavební materiál pohlíženo často s nedůvěrou, má dřevostavba, tím spíše modulární, řadu výhod“ pokračuje.

„Modulární dřevostavby se stavějí mnohem rychleji než tradiční stavby. To znamená, že náklady na zaměstnance jsou nižší, protože stavba trvá kratší dobu. Materiály přesně vypočítány a minimalizuje se riziko ztrát. Dřevo jako stavební materiál má přirozeně lepší izolační vlastnosti než beton, a dřevěné konstrukce mají lepší energetickou účinnost, což dále snižuje provozní náklady. Neplatí ani zažitá zkratka, že dřevo rovná se zvýšené nebezpečí požáru. Hlavní předností práce firmy Eko modular je v tom, že modulární dřevostavba vzniká ve výrobní hale, nikoli na místě, kde bude jednou stát. Hotový modul pak doveze a složí na místo určení jeřáb. Maximální rozměr modulu, který firma vyrábí, je 4,5 x 13 m. Moduly se ale dají napojovat a nastavovat do sestav a tvarů písmen U, L, T, P, Z atd. Lze si to představit jako lego pro dospělé. Limitem vzhledem k dopravě hotových modulů je výška stropů.

„Můžeme mít tak vysoké moduly, jak vysoké jsou podjezdy pod mosty cestou k zákazníkovi,“ poukazuje na neobvyklou překážku Vojtěch. „Převážíme prakticky hotový dům, respektive modul, se vším vybavením, skříňkami, spotřebiči a vším ostatním. Ve stěnách a stropech jsou už namontované rozvody vody i kanalizace, elektrorozvody, rekuperace, klimatizace, svítidla, všechno možné. A s tím vším se musíme vejít jako s nadrozměrným nákladem na silnice,“ osvětluje situaci. Maximální světlá výška, jakou mohou interiéry od tohoto výrobce mít, je tedy 2,8 metru.

V oblasti modulárních dřevostaveb byli manželé Juřenčákovi v ČR jedni z prvních pionýrů, a to jim přineslo pozici jedničky na trhu a specialistů, na které se obracejí architektonické i projekční kanceláře. Své modulární dřevostavby neustále vylepšují a drží jedno prvenství za druhým: vybudovali první modulární školku v ČR jako dřevostavbu, postavili první pasivní modulární dům na patro u nás, ozkoušeli i modulární saunu, a současný cíl je realizovat modulární bytový dům.

Rekreační dům v harmonii s přírodou

Tento dům nevznikl náhodou. Jeho příběh sahá až 35 let zpátky, kdy rodiče architekta koupili pozemek v chráněné přírodní oblasti nedaleko moře. Tehdy na pozemku vysadili téměř 100 stromů - a právě ony se staly hlavními hybateli finálního návrhu. Dům je navržen tak, aby nerušil okolní přírodu, ale stal se její součástí. Při stavbě nebyl pokácen jediný strom. Naopak - jejich poloha určovala tvar a orientaci celé stavby. Velkoformátová okna propojují interiér s exteriérem a umožňují obyvatelům vychutnat si výhledy na koruny stromů i zvuk lesa.

Dům je důkazem, že i rekreační stavba může být ekologická. Je postaven z jednovrstvého zdiva z materiálu Ytong, který zajišťuje tepelný komfort bez nutnosti dodatečného zateplení. Celý dům je laděn do jemných odstínů béžové a šedé, které jsou zatepleny přírodními materiály - především dřevem. Součástí dispozice jsou tři ložnice, dvě koupelny a centrální obytný prostor propojený s kuchyní a jídelnou. Obě koupelny jsou zařízené v duchu celého domu - světlé, vzdušné, funkční.

Letní dům se nestal pouze útočištěm na víkend. Je to prostor navržený tak, aby vydržel generace - architektonicky, funkčně i emocionálně. Tento projekt ukazuje, že architektura může být zároveň jednoduchá i promyšlená, skromná i výjimečná. Podobně jako v tomto projektu může i vaše vysněné bydlení vyrůst v harmonii s okolím - ať už plánujete stavbu rodinného domu, rekonstrukci chalupy nebo moderní interiér v bytě.

Dům v Tokiu s polárním souřadnicovým systémem

Tento dům určený pro manželský pár se nachází v obytné čtvrti na mírném kopci na severu Tokia. Dům stojí na vrcholu kopce a k pozemku se lze dostat jen po úzké cestě. Poněvadž pozemek působí stísněně, temně a je zcela obklopen stávajícími domy, tak jsme pracovali s charakteristikami místa usazeného v husté zástavbě - odloučili jsme dům od města a zabránili jeho vystavování se navenek. V tomto případě je výhodnější protahovat objem svisle než vodorovně. Podobné příklady lze najít v přírodě, kde strom obklopený dalšími vysokými stromy v hlubokém lese má tendenci směřovat k vertikálnímu růstu.

V architektuře je uplatňována geometrie dosažená pomocí “karteziánského souřadnicového systému“ a od té doby přináší výhody plynoucí z repetičního rozšiřování a jasně dané orientace. Avšak kvůli předem popsanými skutečnostem, nebyl zde tento systém vhodný. Bylo žádoucí uplatnit spíše geometrické pravidlo, které bude chytřejší, v užším vztahu a v rovnováze s místem a jeho okolních podmínkách. Rozhodli jsme se tak použít polární souřadnicový systém, který bude definovat základní geometrii architektury charakterizovanou umístěním prvku, jeho délkou a úhlem ze středu pozemku.

Konstrukci stavby tvoří rámové nosníky vytvořené lepeného dřeva o tloušťce 51 mm se otáčí v pravidelném úhlu 11,25º (360º / 32 rámů). Každý rám je o 55 mm vyšší než ten předchozí, čímž po jedné 360º otočce vznikne výškový rozdíl 1,7 m. Použitý konstrukční systém vytváří plynulý hyperbolický paraboloid poskytující vstup na střešní terasu. Zarámovaný obraz slouží rovněž jako světlík obrácený na východ jediným volným směrem k obloze a vegetaci na zahradě sousedního domu.

Střed polárních souřadnic je zhuštěn do 32 kusů z lepeného dřeva a vytváří mohutný centrální pilíř o průměru přibližně 1,1 m. Interiér je tímto středovým sloupem rozdělen do čtyř částí - podobné schéma lze najít u tradičních japonských domů, kde je čtvercový půdorys také dělen na čtyři oblasti - ačkoli rozdělení není přesně po 90º, protože zde se konstrukční systém zakládá na polárních souřadnicích. Střed je navíc umístěn excentricky, což v půdorysu vytváří různé vzdálenosti od obvodového pláště, zatímco otáčení nosníkových rámů zůstává stejné. U tohoto konstrukčního systému mají sloupy více vzdálené od centra mezi sebou větší mezery, než vnitřní sloupy, které jsou blíž ke středu a mají hustější mezery. Nosné rámy spirálovitě stoupají a vytváří proměnlivou výšku stropu, který je charakteristický pro každou ze čtyř oblastí. Například intimní šerá oblast s hustě sdruženými sloupy a nízkým stropem připadá na ložnici, zatímco světlá část domu s vysokým stropem, velkým oknem a většími vzdálenostmi mezi sloupy se hodí pro jídelnu. Podle rozdělení domu středním sloupem je také výškově odstupňovaná podlaha, ačkoli výšková rozdílnost je založena především na stávající topografii pozemku.

Přestože byl dům vytvořen na základě přísné geometrie, tak nějakým způsobem navozuje atmosféru, která není podobná uměle vytvořeným objektů. Když se posadíme ke středovému sloupu, opřeme se a pohlédneme vzhůru, tak se paprskovitě vybíhající nosníky začnou jevit jako větve velkého stromu. Prostředí obklopující prostřední kmen nabízí “obytné místo“ k poklidnému životu.

tags: #dům #v #temné #přírodě #význam

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkové koše pro domácnost
• Hygiena v kuchyni
• Cena svozu odpadu Kladno
• Redukce pro odpady 75/60 mm
• Legislativa emisních limitů ČR