P. Sigismund Bouška, OSB (1867 - 1942), narozený v Příbrami, působil jako kaplan v Machově a v Polici nad Metují, a později jako farář v Bezděkově nad Metují (1914-1924). Byl to významná kulturní osobnost, spisovatel, básník a malíř.
Bouška byl autorem povídek "Děti" a básnických sbírek "Pietas", "Legendy" a "Duše v přírodě". Byl také prvním překladatelem provensálských a katalánských básníků, jako byli Mistral, Aubanel a Verdaguer. Jeho literární a umělecká činnost měla značný vliv na kulturní dění v regionu.
Patřil mezi zakladatele umělecké skupiny katolických spisovatelů "Katolická moderna". Na Policko přivedl mnoho významných osobností z oblasti umění a kultury.
Bouškovy Piety nabízejí mnoho úhlů pohledu na svého autora i sebe samé: jsou autentickým svědectvím o lidové zbožnosti sklonku 19. století, zároveň reflektují světovou katolickou literaturu své doby a velké umělce, s nimiž se Bouška většinou dobře znal, stejně jako jsou oknem do duše kněze a řeholníka jako docela malého, upřímného člověka; zrcadlí společenskou situaci a mnohdy i bolest z těžkých zkoušek, kterou nelze nést bez křesťanské lásky. Dohromady se slévají v jedinou osobní, až intimní píseň díkůvzdání; ne jako mystický zpěv duše k Bohu ani rýmotepectví pro malou část kléru, nýbrž obrací se především ke každému jednotlivému člověku, který zde nežije jen sám pro sebe, který si uvědomuje svou čistě lidskou úlohu ve světě a má srdce otevřené pro lásku - k Bohu, k nejbližšímu okolí, k přírodě, k umění...
Bouška nebyl jedinou významnou osobností, která působila v Polici nad Metují a okolí. Mezi další významné osobnosti patří:
Čtěte také: Duše v přírodě – analýza
Korpus českého verše (KČV) je lemmatizovaný, foneticky, morfologicky, metricky a stroficky anotovaný korpus české poezie 19. a počátku 20. století. Ke každé slovní jednotce v korpusu je připojena informace o jejím základním slovním tvaru (lemma), fonetickém přepisu a gramatických kategoriích, u každého verše je určeno metrum (jamb, trochej...), rozsah (n-stopý), typ klauzule (mužská, ženská...) a metrický vzorec. (V současnosti jsou z hlediska metriky anotovány pouze verše sylabotónické.) Na vyšších rovinách jsou pak anotovány rýmové dvojice, resp. n-tice a pevné formy (sonet, rondel...).
Desetiletí opomíjený dřevorytec, grafik a spisovatel Josef Váchal (1884-1969) prožil celý život v bídě a v ústraní, soudobými kritiky ignorován. Jeho dílo objevily až následující generace, ale teprve v průběhu 90. let se dočkal plného uznání. Dnes bývá řazen mezi přední představitele české novobarokní vlny 20. a 30. let dvacátého století, avšak své místo zaujímá též v umění dekadence a bývá považován i za předchůdce postmoderny.
Významné místo v dlouhé řadě Váchalových děl zaujímá rozsáhlá publikace Šumava umírající a romantická, vydaná nakladatelstvím Paseka. Váchal na unikátním díle, jež vyšlo v pouhých jedenácti exemplářích, pracoval od léta 1928 do jara 1931. Publikace obsahovala 74 barevných dřevorytů a text byl vysázen z více než osmi tisíc ručně řezaných a odlitých písmen. Výtisk měl úctyhodné rozměry 65 x 49 centimetrů a vážil kolem dvaceti kil.
Čtěte také: Příspěvek Benedikta XVI. k ekologii duše
Čtěte také: Krása přírody a spřízněné duše v citátech
tags: #duse #v #prirode #bouska #informace