Elektromobily se v posledních letech staly žhavým tématem. Na ulicích je vídáme stále častěji a debata o tom, zda jsou skutečně ekologické a vyplatí se do nich investovat, neutichá. Zatímco někteří řidiči bez váhání naskočili do vozu, jiní si kladou otázku: ,,Jak se starat o elektromobil? Kolik stojí jeho nabíjení?
Za rostoucím zájmem o elektromobily stojí tři klíčové faktory: obavy o životní prostředí, změny v právních předpisech a technologický pokrok. Evropská unie si stanovila cíl zrušit prodej vozidel se spalovacími motory do roku 2035. Města zavádějí nízkoemisní zóny, kde spalovací automobily čelí omezením.
S elektromobily se již možná denně setkáváte, ale stále nemáte jasnou představu o tom, co přesně se pod kapotou takového vozu odehrává. Je to jen baterka na kolech?
Na trhu se můžete setkat s různými typy vozidel, které mají něco společného s elektromotorem:
V centru všeho je baterie, která uchovává elektrickou energii. Je to nejdražší a nejtěžší část vozu. Tuto energii využívá elektromotor, který pohání kola. Místo převodovky má většina elektromobilů jednoduchou redukci, protože elektromotor poskytuje maximální kroutící moment hned od začátku - nemusíte „řadit".
Čtěte také: Podmínky ekologické daně pro stará auta
Při brzdění se používá tzv. rekuperační brzdění - elektromotor se mění v generátor a energie se vrací do baterie.
Pokud jste dříve natankovali plnou nádrž za 5 minut a pak pokračovali v cestě, může vás představa „čekání" při nabíjení vyděsit. Nabíjení elektromobilu má však svůj systém a logiku - a jakmile ji pochopíte, zjistíte, že většinu energie vůz „čerpá", zatímco vy spíte nebo pracujete.
Nejběžnějším způsobem je takzvané AC nabíjení, tedy nabíjení střídavým proudem. Používá se hlavně doma nebo na poloveřejných místech (např. v blízkosti podniků nebo nákupních center). Pokud potřebujete rychle doplnit energii, použijete DC nabíjení - tedy jednosměrným proudem. Jedná se o rychlonabíječky na veřejných stanicích, které poskytují výkon 50 až 350 kW.
Cena závisí na domácím tarifu za elektřinu, který se pohybuje kolem 6,00 Kč/kWh. Průměrná spotřeba elektromobilu je asi 18 kWh/100 km, což znamená, že 100 km vás bude stát jen asi 108 Kč.
Nabíjení střídavým proudem na veřejných stanicích vás vyjde zhruba na 7,90 až 9,90 Kč za kWh, pokud se zaregistrujete u některého z provozovatelů (např. GreenWay, PRE, ČEZ, E.ON). Cena rychlého nabíjení stejnosměrným proudem se pohybuje kolem 11,90 - 14,90 Kč/kWh bez balíčků.
Čtěte také: Získejte dotaci na auto s nízkými emisemi
Domácí nabíjení je jednoznačně nejlevnější a nejpohodlnější, ideálně s nočním tarifem a kvalitním wallboxem. Veřejné nabíjení je sice dražší, ale s vhodným předplaceným balíčkem může být výrazně levnější.
Jednou z nejčastějších otázek, kterou si potenciální majitelé elektromobilů kladou, je: „A jaký bude dojezd na jedno nabití?". Následuje další: „Co když se mi někde na cestě vybije baterie?".
Dojezd je jednoduše vzdálenost, kterou vozidlo ujede na jedno nabití. Výrobci jej uvádějí v režimu WLTP (Worldwide Harmonised Light Vehicles Test Procedure), ale v praxi se skutečné údaje mohou od těch papírových výrazně lišit.
Jedná se o anglický výraz pro strach z vybití baterie dříve, než dojedete do cíle nebo k nejbližší nabíječce. Jedná se o psychologický jev, který postihuje zejména nové řidiče elektromobilů.
Plánujte trasy dopředu - většina moderních elektromobilů má zabudovanou navigaci s integrovanou nabíječkou.
Čtěte také: Auto vs. Autobus vs. Vlak vs. Letadlo
Když se řekne elektromobil, mnoha lidem se jako první vybaví tichost, ekologičnost a moderní design. Výhody však sahají mnohem dál než jen k otázce životního prostředí. Pro běžného uživatele - ať už se jedná o soukromou osobu, firmu nebo živnostníka - mohou elektromobily znamenat také výrazné úspory a méně starostí.
Přestože výhody elektromobilů jsou značné, není třeba zavírat oči před jejich slabinami.
Méně výměn, méně návštěv servisu, méně nervů. To jsou slova, která často slýcháte od majitelů elektromobilů, pokud jde o údržbu jejich vozidel. Ale i když je péče o elektromobil v mnoha ohledech jednodušší než o konvenční vozidlo, stále existují důležité zásady, které by se neměly zanedbávat.
Jednou z největších výhod je absence mnoha komponent, které jsou běžnou starostí spalovacích automobilů. Tím odpadá i pravidelná výměna oleje nebo přelévání kapalin.
Je pravda, že elektromobil bývá na první pohled dražší než srovnatelný vůz se spalovacím motorem. V České republice lze získat podporu na pořízení elektromobilu v rámci programů jako Nová zelená úsporám nebo Modernizační fond. Dotace je obvykle určena na nová vozidla a je podmíněna splněním určitých kritérií (např. typ vozidla, emisní limit, způsob využití, registrace vozidla na území ČR, doložení podnikání atd.).
Pokud si pořizujete elektromobil pro své podnikání, čekají na vás zajímavé daňové úlevy. Zatímco běžné automobily odepisujete obvykle 4 roky, elektromobil můžete odepisovat zrychleně - již za 2 roky. Některá města (např.
Pokud máte možnost instalovat na střechu svého domu nebo firmy fotovoltaické články, může vám elektromobil pomoci ještě více snížit provozní náklady. Většina bank a leasingových společností již nabízí speciální produkty pro financování elektromobilů.
Elektromobil má jiný motor, jiný způsob pohonu, jinou údržbu - a ano, i pojištění vyžaduje trochu jiný přístup. Základní pravidla zůstávají stejná jako u spalovacích vozidel. Každé vozidlo v provozu na pozemních komunikacích musí mít sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (POV). Můžete (a měli byste) zvážit také havarijní pojištění, které kryje škody na vašem vozidle - ať už způsobené vámi, třetí osobou nebo přírodními živly.
Některé pojišťovny zohledňují vyšší pořizovací cenu elektromobilu nebo náklady na baterii jako rizikový faktor. Baterie elektromobilu může tvořit až 30-40 % hodnoty celého vozu. Ne všechny pojišťovny ji však kryjí v plné výši, zejména u starších modelů nebo u tzv. čistě rizikového pojištění.
Pokud elektromobilu dojde energie, není to jen otázka doplnění „paliva". V mnoha případech je nutné zajistit odtah k nabíječce. Některé pojišťovny nabízejí tzv. eco-friendly balíčky, kdy získáte slevu za ekologické vozidlo, nižší uhlíkovou stopu nebo používání vozidla pouze ve městě.
Elektromobil není (zatím) univerzálním řešením pro každého. Pokud máte doma dvě auta, jedním z nich může být klidně elektromobil. Elektromobily si stále častěji nacházejí místo ve firemních vozových parcích.
Elektromobil ocení každý, kdo má vztah k udržitelnosti, plánování a technologiím. Ano, někdy je třeba přehodnotit trasu, nainstalovat aplikaci nebo si zvyknout na nový způsob jízdy.
Přestože elektromobily již nejsou exotikou, mnoho potenciálních kupců (a majitelů) stále naráží na praktické otázky, které si zaslouží jasné odpovědi.
Přechod na elektromobil není jen o „ekologickém" způsobu jízdy. Je to komplexní rozhodnutí, do kterého vstupuje styl jízdy, dostupnost nabíjení, čas a finance. Správné informace vás ochrání před zklamáním i neefektivní investicí.
Elektrifikace je vlastně jedna velká hra na kočku a myš. Evropská unie emisními limity nahání jednotlivé výrobce, kteří zase následnými eko-produkty loví zákazníky k jejich koupi, čímž si snižují flotilové emise a brání se pokutám. Takový oslí můstek v této elektrické době představují plug-in hybridy. Automobilkám hrají do karet, protože vedle běžného spalovacího motoru mají ještě elektromotor, který při správném využití snižuje spotřebu paliva a tím i produkci oxidu uhličitého. Samotní zákazníci pak plug-in hybrid berou jako zlatou střední cestu mezi klasickými hybridy a elektromobily.
Emisní skřipce ze strany Evropské unie se rychle utahují. Jen pro představu, v roce 2014 byla přijata regulace s cílem snížit průměrné flotilové emise u osobních vozů do roku 2020 na 95 g/km. Do roku 2025 pak mají automobilky za úkol stlačit produkci oxidu uhličitého u svých modelů o dalších 15 procent. No a co se má stát do roku 2035 asi nemusím ani připomínat. Regulace však neplatí pro malosériové výrobce (do tisíce vozů za rok).
Na tomto příkladu je tedy dokonale vidět, že aby automobilky dlouhodobě přežily, musí postupně přejít na čistou elektromobilitu. Nechci mluvit za ně, ale nebýt tlaku evropských úředníků, dál by s radostí prodávaly spalováky. Jenže tlak se naopak zvyšuje, a jim proto nezbývá nic jiného, než navyknout zákazníky na elektrické vozy. A jak to nejlépe udělat? Přeci pomocí plug-in hybridů. K milovanému spalovacímu motoru přidáme ještě elektromotor, větší baterii a možnost externího dobíjení. Je to poměrně účinný a bezbolestný způsob.
Začněme ale pozitivními vlastnostmi, kterých je výrazně méně než těch negativních. První už jsme si představili, pokud majitel využívá plug-in hybrid na krátké vzdálenosti a snaží se jezdit převážně s nabitým akumulátorem, pak produkuje méně emisí a zároveň se chlubí nižší spotřebou paliva. Majiteli v takovém případě šetří i náklady spojené s tankováním běžných pohonných hmot. z obnovitelných zdrojů, ušetřené peníze se ještě znásobí. Jednou z oblíbených výhod je potom i možnost pořídit si SPZ s písmeny EL. Otázkou ale je, jak dlouho budou u plug-in hybridů ještě platit.
A teď už se dostáváme k nevýhodám. Jakmile je totiž baterie vybitá, úplně všechny výhody, tedy kromě EL značek odpadají. Tvorba emisí a spotřeba paliva pochopitelně prudce vzroste, protože auto s sebou táhne další těžkou techniku navíc. Některé plug-in hybridy se ještě automaticky začnou dobíjet pomocí spalovacího motoru, což opět vystřelí CO2 a spotřebu paliva klidně i k dvojnásobku běžné benzinové jednotky. Převodovka se totiž v tomto režimu snaží držet vyšší otáčky, aby se elektrická energie v bateriích obnovovalo co možná nejrychleji. Nutno ale podotknout, že některé plug-in hybridy umí s vybitým akumulátorem pracovat lépe. Umožňují řidiči vybrat si, zda chce nabíjet spalovacím agregátem a na kolik procent či nikoliv. Baterie se však nikdy nevybije úplně, auto tak následně funguje jako hybrid.
S prázdnou baterií plug-in hybrid rovněž ztrácí svou papírovou dynamiku. Všechny uvedené hodnoty v technických parametrech totiž odpovídají stavu, kdy je plně dobitá. Stejně to vlastně funguje i s již zmíněnou produkcí oxidu uhličitého a spotřebou paliva. Výrobce například uvede spotřebu 1,4 l/100 km. To je pochopitelné, když papírově ujede 80 km čistě na elektřinu... Údaj s prázdnou baterií už uveden nikde není. Podobně to chodí také u výkonu, zrychlení a maximální rychlosti. Elektromotor samozřejmě všechny tyto hodnoty výrazně zlepší, jakmile mu ale dojde šťáva, je auto odkázáno pouze na spalovací motor. Ten je však pod tíhou baterií a dalších součástek ještě slabší než kdyby byl pod kapotou úplně sám.
S nenabitým akumulátorem se pak pojí ještě jedna nepříjemná vlastnost. Většina plug-in hybridů disponuje pohonem všech čtyř kol, který umožňuje elektromotor umístěný na zadní nápravě. No jo, jenže když se baterie vybije, elektromotor opět přestane pracovat (úplně nebo částečně). Vlastnosti vozu v terénu se tak v každém případě hodně zhorší. Ne všechny plug-in hybridy to ale mají takto řešený.
Nyní už se dostáváme k obecnějším nedostatkům bateriových pohonů. Konkrétně u plug-in hybridů a elektromobilů mají těžké akumulátory negativní vliv na jízdní vlastnosti. Zvyšují totiž celkovou hmotnost vozidla, čímž zhoršují jeho brzdný účinek a chování v zatáčkách. Naopak při vysokých dálničních rychlostech je vyšší hmotnost výhodou, protože dělá auto stabilnějším.
Zatímco průměrný elektromobil ujede na elektřinu zhruba 400 kilometrů, plug-in hybrid pouze čtyřicet až šedesát. A to je ještě hodně. Některé reálně zvládnou sotva 30 kilometrů. Naštěstí ale mají vedle baterie ještě normální palivovou nádrž. Jenže problém je, že ta je ve většině případech zmenšená. Buď kvůli nedostatku místa, nebo kvůli snížení emisí (hmotnost navíc). Například u zmiňovaného SUV Hyundai Tucson je to o 12 litrů oproti běžnému benzinovému motoru. Ve finále tedy na oba pohony ani těch 400 kilometrů nezdolají. Nutno ale podotknout, že čerpací stanice jsou na rozdíl od nabíječek všude a tankování stále zabere výrazně méně času. Na druhou stranu, ne každému se chce neustále hledat benzínku, proto raději sáhne po klasickém spalovacím voze.
Probléme je i se samotným dobíjením. Většina plug-in hybridů totiž nepodporuje rychlonabíjení a jsou odkázány pouze na pomalé nabíjení střídavým proudem. To znamená, že 13,8 kilowatthodinovou baterii u Tucsonu naplníte za zhruba dvě hodiny. Ne za půl hodiny, jak to umí některá čistě elektrická auta.
Se složitým technickým řešením jako mají právě plug-in hybridy se pak pojí ještě častější a nákladnější poruchy, které jsou však u většiny výrobců podchyceny dlouhými záručními dobami. Navíc jeho majitele čekají běžné starosti spojené se spalovacími motory. Otázkou také je, jak ekologické plug-in hybridy vlastně jsou, když vezmeme v potaz výrobu a likvidaci baterií a k tomu všemu ještě životní cyklus spalováku.
Zapomenout nesmíme ani na cenu, která je například u Hyundai Tucson vyšší o 250 tisíc korun oproti konvenčnímu benzinovému derivátu. Samozřejmě, bereme-li v potaz totožnou výbavu, automatickou převodovku a pohon všech čtyř kol. Tím se dostáváme k poslednímu negativu. Plug-in hybridy jsou totiž zpravidla dostupné jen ve vyšších výbavách.
Závěrem bych chtěl říci, že ne pro všechny jsou plug-in hybridyplné negativ, jak uvádím. Existuje určitá sorta lid, kterým se naopak vyplatí. Bydlí v domě s vlastním wallboxem, odkud čerpají elektřinu vyrobenou například ze solárních panelů. Přes týden jezdí pár kilometrů do práce, takže jim vystačí elektrický dojezd. Na víkend potom mizí pryč na delší vzdálenosti, čímž zapojí i spalovací motor. V takovém případě je plug-in hybrid tou nejlepší možnou volbou. Jakmile jde ale o zákazníka, který bydlí v paneláku, denně najezdí stovky kilometrů, baterii má věčně vybitou, tak potom jsou to pouze vyhozené peníze.
tags: #ekologická #auta #SPZ #výhody #a #nevýhody