Ekologická daň a směrnice 2008/98/ES

Vysoká funkčnost a relativně nízká cena plastů znamenají, že je tento materiál v čím dál větší míře všudypřítomný v každodenním životě. Plasty sice hrají v rámci hospodářství užitečnou úlohu a v mnoha odvětvích mají zásadně důležité využití, avšak vzhledem k tomu, že se stále častěji používají ke krátkodobým způsobům využití, které nejsou určeny k opětovnému použití nebo nákladově efektivní recyklaci, jsou související výrobní a spotřební vzorce stále více neúčinné a lineární.

V souvislosti s akčním plánem pro oběhové hospodářství stanoveným ve sdělení Komise ze dne 2. prosince 2015 nazvaném „Uzavření cyklu - akční plán EU pro oběhové hospodářství“ proto Komise v evropské strategii pro plasty stanovené ve sdělení Komise ze dne 16. ledna 2018 nazvaném „Evropská strategie pro plasty v oběhovém hospodářství“ dospěla k závěru, že je nutné řešit nepřetržitý nárůst vzniku plastových odpadů a jejich únik do životního prostředí, a to zejména do mořského prostředí, aby bylo možné vybudovat skutečně oběhový životní cyklus plastů. Evropská strategie pro plasty je krokem směrem k vybudování oběhového hospodářství, v jehož rámci se budou při navrhování a výrobě plastů a plastových výrobků plně respektovat požadavky na jejich opětovné použití, opravy a recyklaci a budou se vyvíjet a prosazovat udržitelnější materiály.

Tato směrnice prosazuje přístupy v duchu oběhového hospodářství, které spíše než výrobky na jedno použití upřednostňují udržitelné, netoxické a opětovně použitelné výrobky a systémy opětovného použití a jsou v prvé řadě zacíleny na omezení množství vzniklých odpadů. Takové předcházení vzniku odpadů stojí na vrcholu hierarchie způsobů nakládání s odpady zakotvené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES.

Tato směrnice přispěje k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 12 stanoveného OSN, jímž je zajistit udržitelné vzorce spotřeby a výroby, který je součástí Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj přijaté Valným shromážděním OSN dne 25. září 2015. Znečištění moří odpadky má přeshraniční povahu a je uznáváno jako rostoucí celosvětový problém. Omezování znečištění moří odpadky je klíčovým krokem k dosažení cíle udržitelného rozvoje č. 14 stanoveného OSN, který vyžaduje chránit a udržitelným způsobem využívat oceány, moře a mořské zdroje za účelem udržitelného rozvoje.

Unie musí plnit svoji úlohu při předcházení znečišťování moří odpadky a při řešení tohoto problému a usilovat o to, aby nastavovala standardy pro celý svět. V této souvislosti spolupracuje Unie s partnery na mnoha mezinárodních fórech, jako jsou skupiny G20, G7 a OSN, s cílem podporovat koordinovaná opatření a v tomto ohledu je tato směrnice součástí úsilí Unie. V souladu s Úmluvou OSN o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (UNCLOS), Úmluvou o předcházení znečišťování moří ukládáním odpadů a jiných látek ze dne 29. prosince 1972 (Londýnská úmluva) a protokolem k této úmluvě z roku 1996 (Londýnský protokol), přílohou V Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování moří z lodí z roku 1973 (MARPOL) ve znění protokolu z roku 1978 a s Basilejskou úmluvou o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989 a s právními předpisy Unie o odpadech stanovenými ve směrnici 2008/98/ES a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES jsou členské státy povinny zajistit environmentálně šetrné nakládání s odpady, aby předcházely a omezily znečišťování moří odpadky ze zdrojů na moři i z pozemních zdrojů.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Plasty v Unii tvoří 80 až 85 % ze znečištění odpadky v mořích, měřeno podle množství odpadků znečišťujících pláže, přičemž plastové výrobky na jedno použití představují 50 % a výrobky spojené s rybolovem 27 % z celkového počtu. Plastové výrobky na jedno použití zahrnují rozmanitou škálu běžně používaného rychloobrátkového spotřebního zboží, které se po jednom použití za účelem, pro který bylo poskytnuto, vyhazuje, zřídka se recykluje a obvykle se z něho stanou odhozené odpadky. Významná část lovných zařízení uváděných na trh se zpětně neodebere za účelem zpracování.

Pro předcházení veškerému znečišťování odpadky, včetně znečišťování moří odpadky, zůstává zásadní řádné nakládání s odpady. Stávající právní předpisy Unie stanovené ve směrnicích 2008/98/ES, 2000/59/ES, 2000/60/ES a 2008/56/ES a v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 a politické nástroje poskytují určité regulační reakce na řešení znečišťování moří odpadky. Plastové odpady jsou zejména předmětem celkových opatření a cílů Unie v oblasti nakládání s odpady, jako je recyklační cíl pro plastové obalové odpady stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES a cíl v Evropské strategii pro plasty zajistit do roku 2030, aby veškeré plastové obaly uvedené na trh Unie byly opakovaně použitelné nebo snadno recyklovatelné.

Dopad uvedených opatření na znečišťování moří odpadky však není dostatečný a vnitrostátní opatření pro předcházení znečišťování moří odpadky a pro jeho omezování se liší co do oblasti působnosti a úrovně ambicí. Zaměřením se pouze na oblasti, kde je to nejvíce potřeba, by se tato směrnice měla vztahovat pouze na ty plastové výrobky na jedno použití, které jsou nejčastěji nacházeny na plážích v Unii, jakož i na lovná zařízení obsahující plasty a na výrobky z oxo-rozložitelných plastů. Plastové výrobky na jedno použití, na něž se vztahují opatření podle této směrnice, by podle odhadů měly podle množství představovat zhruba 86 % plastů na jedno použití nalezených na plážích v Unii.

Mikroplasty sice do oblasti působnosti této směrnice přímo nespadají, přesto však přispívají ke znečišťování moří odpadky, a Unie by proto měla k tomuto problému zaujmout komplexní přístup. Tato směrnice má charakter zvláštní právní úpravy (lex specialis) ve vztahu ke směrnicím 94/62/ES a 2008/98/ES. V případě rozporu mezi uvedenými směrnicemi a touto směrnicí by se měla použít v rámci oblasti své působnosti tato směrnice. Tak tomu je v případě omezení uvádění výrobků na trh.

Plastové výrobky na jedno použití mohou být vyráběny z široké škály plastů. Plasty se zpravidla definují jako polymerní materiály, k nimž mohly být přidány přísady. Tato definice by však zahrnovala i některé přírodní polymery. Na neupravené přírodní polymery ve smyslu definice „chemicky neupravených látek“ podle čl. 3 bodu 40 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 by se tato směrnice neměla vztahovat, jelikož se v životním prostředí vyskytují přirozeně. Proto by měla být pro účely této směrnice definice polymeru podle čl. 3 bodu 5 nařízení (ES) č. 1907/2006 upravena a měla by být zavedena samostatná definice.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Plasty vyrobené za použití upravených přírodních polymerů nebo plasty vyrobené z biologických, fosilních či syntetických výchozích látek se v přírodě běžně nevyskytují, a měly by být proto upraveny touto směrnicí. Upravená definice plastů by tudíž měla zahrnovat výrobky z kaučuku na bázi polymerů, bioplasty a biologicky rozložitelné plasty bez ohledu na to, zda jsou získávány z biomasy anebo zda se mají časem biologicky rozložit.

Za účelem jasného vymezení oblasti působnosti této směrnice je nutné vymezit pojem „plastový výrobek na jedno použití“. Definice by neměla zahrnovat plastové výrobky, které jsou vyrobené, navržené či uváděné na trh tak, aby během své životnosti prošly několika obrátkami nebo cykly tím, že budou opětovně naplněny nebo opětovně použity ke stejnému účelu, ke kterému byly vyrobeny. Plastové výrobky na jedno použití jsou obvykle určeny k tomu, aby byly před vyhozením použity pouze jednou nebo krátkodobě. Vlhčené ubrousky pro osobní hygienu a použití v domácnosti by měly rovněž spadat do oblasti působnosti této směrnice, zatímco vlhčené ubrousky pro průmyslové účely by z ní měly být vyňaty.

Pro další vyjasnění toho, zda má být výrobek pro účely této směrnice považován za plastový výrobek na jedno použití, by Komise měla vypracovat pokyny týkající se plastových výrobků na jedno použití. S ohledem na kritéria uvedená v této směrnici patří mezi nádoby na potraviny, jež se mají pro účely této směrnice považovat za plastové výrobky na jedno použití, například nádoby na potraviny používané pro rychlé občerstvení nebo krabice na jídlo, sendviče, wrapy a saláty se studeným nebo teplým jídlem či potravinové nádoby obsahující čerstvé nebo zpracované potraviny, které nepotřebují další přípravu, jako je ovoce, zelenina či dezerty.

Mezi nádoby na nápoje, jež se mají považovat za plastové výrobky na jedno použití, patří například nápojové lahve nebo nápojové obaly z kompozitních materiálů používané na pivo, víno, vodu, tekuté občerstvení, šťávy a nektary, instantní nápoje nebo mléko, avšak nikoli kelímky na nápoje, neboť ty tvoří pro účely této směrnice samostatnou kategorii plastových výrobků na jedno použití. Tato směrnice by se neměla vztahovat na skleněné a kovové nádoby na nápoje, neboť nepatří mezi plastové výrobky na jedno použití, jež jsou nejčastěji nacházeny na plážích v Unii.

Pro některé plastové výrobky na jedno použití ještě nejsou snadno dostupné vhodné a udržitelnější alternativy a očekává se, že spotřeba většiny takových plastových výrobků na jedno použití poroste. K obrácení tohoto trendu a podpoře úsilí zaměřeného na udržitelnější řešení by se od členských států mělo vyžadovat, aby přijaly nezbytná opatření, například stanovením vnitrostátních cílů snížení spotřeby, za účelem dosažení ambiciózního a setrvalého snížení spotřeby těchto výrobků, aniž by byly ohroženy požadavky týkající se hygieny, bezpečnosti potravin, správné hygienické praxe, správné výrobní praxe, informovanosti spotřebitele nebo sledovatelnosti stanovené v nařízeních Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, (ES) č. 852/2004 a (ES) č. 1935/2004 a dalších příslušných právních předpisech o bezpečnosti, hygieně a označování potravin.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Členské státy by měly u těchto opatření mít co nejvyšší úroveň ambicí, která by měla vést k výraznému obrácení trendů rostoucí spotřeby a k jejímu měřitelnému kvantitativnímu snížení. Pokud se členské státy rozhodnou tuto povinnost plnit pomocí omezení týkajících se uvádění na trh, měly by zajistit, aby byla tato omezení přiměřená a nediskriminační. Pro ostatní plastové výrobky na jedno použití jsou již snadno dostupné vhodné a udržitelnější alternativy, jež jsou též cenově přijatelné. Členské státy by měly být povinny zakázat uvádění plastových výrobků na jedno použití na trh, aby omezily jejich nepříznivý dopad na životní prostředí. Tím by podpořily používání uvedených snadno dostupných a udržitelnějších alternativ i inovativní řešení směřující k udržitelnějším obchodním modelům, opětovně použitelné alternativy a nahrazování materiálů. Omezení uvádění daných výrobků na trh zavedená touto směrnicí by se měla vztahovat také na výrobky z oxo-rozložitelných plastů, jelikož tento druh plastů není řádně biologicky rozložitelný, a přispívá tudíž ke znečištění mikroplasty v životním prostředí, není kompostovatelný, negativně ovlivňuje recyklaci běžných plastů a neposkytuje prokázaný environmentální přínos.

Druhým nejčastějším druhem plastových předmětů na jedno použití, které jsou nacházeny na plážích v Unii, jsou filtry tabákových výrobků obsahující plasty. Je nutné snížit obrovský dopad na životní prostředí způsobený odpadem vzniklým po spotřebě tabákových výrobků s filtry obsahujícími plasty a odhozených přímo do životního prostředí. Očekává se, že inovace a vývoj výrobků poskytnou schůdné alternativy k filtrům obsahujícím plasty, což je zapotřebí urychlit. Inovace vedoucí k rozvoji udržitelných alternativ k filtrům tabákových výrobků obsahujícími plasty by měly být stimulovány rovněž systémy rozšířené odpovědnosti výrobce za tabákové výrobky s filtry obsahujícími plasty.

Uzávěry a víčka vyrobené z plastu, které se používají na nádoby na nápoje, patří mezi nejčastěji nacházené plastové výrobky na jedno použití na plážích v Unii. Uvádění nádob na nápoje, jež jsou plastovými výrobky na jedno použití, na trh by tudíž mělo být povoleno pouze tehdy, pokud splňují specifické požadavky na navrhování výrobků, aby se významně omezilo riziko, že se uzávěry a víčka nádob na nápoje vyrobené z plastu dostanou do životního prostředí. Za účelem usnadnění souladu s požadavkem týkajícím se navrhování výrobků a zajištění hladkého fungování vnitřního trhu je potřeba vypracovat harmonizovanou normu přijatou v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012, přičemž soulad s uvedenou normou by měl zakládat předpoklad shody s uvedenými požadavky. K zajištění účinného provádění této směrnice je proto nanejvýš důležité, aby byla zavčas vypracována harmonizovaná norma. Na vypracování harmonizované normy by měl být dán dostatek času, a to i z toho důvodu, aby v souvislosti s prováděním požadavku na navrhování výrobků mohli výrobci přizpůsobit své výrobní řetězce.

K zajištění oběhového používání plastů je třeba podporovat uplatnění recyklovaných materiálů na trhu. Plastové výrobky by se měly vyrábět s ohledem na jejich celkovou životnost. Při navrhování plastových výrobků by se měla vždy zohledňovat fáze výroby a používání, jakož i opětovná použitelnost a recyklovatelnost výrobku. V zájmu zdraví žen by se mělo zabránit přítomnosti nebezpečných chemických látek v hygienických vložkách, tamponech a aplikátorech tamponů.

Některé plastové výrobky na jedno použití končí v životním prostředí v důsledku nevhodného odstraňování prostřednictvím kanalizačního systému nebo jiného nevhodného úniku do životního prostředí. Odstraňování prostřednictvím kanalizačního systému může navíc způsobit významné hospodářské škody v kanalizačních sítích tím, že se ucpou čerpadla a zablokuje potrubí. U těchto výrobků často panuje značný nedostatek informací o jejich materiálových vlastnostech nebo o vhodných způsobech odstraňování odpadu. Plastové výrobky na jedno použití, které se často odstraňují prostřednictvím kanalizačního systému nebo jiným nevhodným způsobem, by proto měly být předmětem požadavků na označování.

Označení by mělo spotřebitele informovat o vhodných způsobech nakládání s odpady v případě daného výrobku nebo o způsobech odstraňování odpadů, jichž je v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady třeba se u daného výrobku vyvarovat, a o přítomnosti plastů ve výrobku, jakož i o nepříznivých dopadech na životní prostředí vyplývajících z jeho odhazování mimo místa k tomu určená nebo z jiných nevhodných způsobů jeho odstraňování. Označení by mělo být podle potřeby umístěno buď na obale plastového výrobku na jedno použití, nebo přímo na výrobku samotném. Komise by měla být zmocněna ke stanovení harmonizovaných specifikací pro označování a při tom by měla v příslušných případech ověřit, jak navrhované označování vnímají reprezentativní skupiny spotřebitelů, aby bylo zajištěno, že bude efektivní a jasně srozumitelné.

Co se týče plastových výrobků na jedno použití, pro něž nejsou snadno dostupné žádné vhodné a udržitelnější alternativy, členské státy by měly v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ zavést systémy rozšířené odpovědnosti výrobce, které by pokryly náklady na nakládání s odpady a náklady na čištění odpadků, jakož i náklady na opatření ke zvýšení informovanosti s cílem předcházet vzniku takových odpadků a omezovat jej. Tyto náklady by neměly být omezeny pouze na náklady spojené se sběrem odpadů vznikajících v zařízeních veřejného odpadového hospodářství, ale měly by zahrnovat i náklady na čištění odpadků a jiné náklady na infrastrukturu, která nesouvisí s odpadovým hospodářstvím, jako jsou například náklady na čištění odpadků v mořích a náklady na opatření ke zvýšení informovanosti.

tags: #ekologicka #dan #smernice #2008/98/ES

Oblíbené příspěvky:

• Komunální odpad Boskovice
• Průvodce poplatky za odpady v ČR
• Jarní příroda v MŠ
• Efektivní nakládání s odpady
• Výpočet fugitivních emisí