Ekologická doprava ve Švýcarsku: Cesta k udržitelnosti

Švýcarsko je jedinečnou alpskou zemí, která již po desetiletí láká návštěvníky svou přírodní i kulturní rozmanitostí. Známé je především vynikajícími sýry, čokoládou, renomovaným bankovnictvím, výrobou luxusních hodinek a v neposlední řadě svým přírodním bohatstvím a luxusními horskými středisky. Švýcarsko by nebylo Švýcarskem bez důmyslného dopravního systému s propracovanou železniční sítí.

Historie a rozvoj železniční dopravy ve Švýcarsku

Přitom dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že se železniční dopravě bude ve Švýcarsku tolik dařit a Švýcarsko rozhodně nepatřilo mezi její průkopníky - narozdíl od USA, Anglie či Německa. Svůj podíl na tom nejspíš měl onen pověstný švýcarský konzervatismus a v neposlední řadě pak hornatý terén, který není zrovna příznivý pro budování infrastruktury a železničních tratí.

První vlak na území Švýcarska proto vyjel, až v roce 1841, kdy byla otevřena přeshraniční trať mezi francouzským Štrasburkem a švýcarskou Basilejí. První ryze švýcarská železnice pak byla zprovozněna v roce 1847 mezi Zürichem a lázněmi Baden. O co nesmělejší byl začátek, o to větší nasazení Švýcaři projevili při budování své nyní pověstné železniční sítě.

Neváhali investovat nemalé finanční prostředky a při překonávání hornatých pasáží se běžnými součástmi tratí staly tunely, mosty, viadukty či protilavinové galerie. Vznikly tak legendární horské tratě jako Bernina nebo Albula, které dnes patří mezi památky UNESCO, a mnoha dalších. Švýcarsko se zkrátka díky železnicím navždy změnilo.

Nově vybudovaná infrastruktura přispěla k rozvoji místního průmyslu a také cestovního ruchu, který se zejména v horských oblastech stal důležitým zdrojem příjmů. Pro dnešní turisty už švýcarské horské železnice nepředstavují jen dopravní prostředek, ale také jedinečný zážitek a vybočení z běžného stereotypu.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Pro příznivce železnic a horských tratí jsou určeny panoramatické vlaky jako Bernina Express, Glacier Express či GoldenPass Line. Milovníci parní nostalgie pak ve Švýcarsku naleznou bezpočet historických jízd s autentickými parními lokomotivami a vagony. Příkladem může být třeba obnovený provoz přes průsmyk Furka na trati Realp-Oberwald neboli Dampfbahn Furka-Bergstrecke.

Chcete poznat půvab švýcarských hor z oken vlaku či zubačky, spatřit panoramata, která jinak neuvidíte, a pokud jste alespoň trochu milovníci železnice, obdivovat velkolepé dílo stavitelů horských tratí?

Swiss Travel System: Jízdenka pro všechny dopravní prostředky

Swiss Travel Systém, nově vystupuje pod značkou „Travel Switzerland“ je síťová jízdenka pro veřejnou dopravu ve Švýcarsku, která vám umožní snadno cestovat vlakem, autobusem nebo lodí po celém Švýcarsku. Řekneme vám, proč je dobré si pořídit Swiss Travel System, kolik stojí a kde ho pořídit.

S touto jízdenkou můžete cestovat bezproblémově po železnici, autobusem a lodí. Síť pokrývá přibližně 29 000 kilometrů železničních, autobusových a lodních tras po celém Švýcarsku. Máte zdarma přístup k městské hromadné dopravě ve 90 švýcarských městech. Získáte 50% slevu na většině horských železnic a lanovek. Můžete si vybrat mezi jízdenkou s pevnou dobou platnosti nebo s flexibilní platností. Jízdenka zahrnuje volný vstup do více než 500 muzeí a výstav po celém Švýcarsku. Existují varianty pro dospělé, mládež (do 26 let) a skupiny.

Pamatujte, že jízdenky Swiss Travel System jsou dostupné pouze pro občany mimo Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Jsou nepřenosné a musí být zakoupeny předem s platným průkazem totožnosti.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Příměstské přírodní parky: Nový pohled na udržitelnost

Rozrůstání městských aglomerací do širokého okolí s sebou nese řadu rizik a je palčivým problémem dneška. Pro přírodní oblasti v blízkosti velkých lidských sídel neexistoval specifický způsob ochrany, který by bral dostatečně v potaz specifika těchto území - proto byl ve Švýcarsku vytvořen nový způsob plošné ochrany přírody a krajiny, tzv. "příměstský přírodní park".

Ten má být novým, účinnějším způsobem, jak definovat režim ochrany přírodního bohatství a zahájit novou formu územní správy. Příměstský přírodní park by měl vyzývat obyvatele nedalekého města k zodpovědnosti a zároveň povzbuzovat nejrůznější subjekty ze soukromé či veřejné sféry k účasti na udržitelném řízení parku. Samo označení "park" má vést ke zdůraznění jak přírodní, tak kulturní specifičnosti daného území a k využití jeho ekonomického, energetického i rekreačního potenciálu.

Příměstský přírodní park je území nacházející se v blízkosti oblasti s vysokou mírou urbanizace a je definován několika základními rysy: rozprostírá se v okruhu 20 km od centra aglomerace, leží ve stejné nadmořské výšce jako přilehlá aglomerace a je snadno dostupný veřejnou dopravou. Přírodní příměstský park se rozkládá na ploše minimálně 6 km² a je rozdělen na zónu centrální a zóny periferní.

Posláním centrální zóny s rozlohou nejméně 4 km² je ochrana přírody a krajiny. Přístup veřejnosti do této oblasti je regulován a neprobíhá zde žádná výrobní ani jiná lidská činnost (např. myslivost či rybaření). Posláním periferní zóny je ochrana přírody a krajiny a její využití ve snaze zvýšit informovanost veřejnosti o problémech životního prostředí.

Financování a požadavky na uznání parku

Projekt byl financován jak z vnitřních, tak z vnějších zdrojů. Jednotlivé institucionální složky veřejné správy (konfederace, kanton) podporují vznik příměstského přírodního parku nejen finančně, ale také poskytnutím pomoci v oblasti zemědělství či ekologie. Řídící orgán parku (obce, podniky, nevládní organizace) financuje 20% rozpočtu na projekt a poskytuje věcné dávky ve výši 15%.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Aby se příměstský přírodní park stal národně uznávaným parkem a získal značku «Park» a finanční dotace, musí splňovat určité požadavky: mezi ně patří zejména vysoká kvalita přírody a krajiny vyplývající z rozmanitosti původních rostlinných a živočišných druhů a jejich přírodních stanovišt, jedinečná krása památek, jedinečnost venkovské krajiny nebo tradiční architektury. Park by měl prokázat, že je pro region důležitý a atraktivní a že si vzhledem k jeho poslání zaslouží finanční pomoc.

"příměstský přírodní park", přináší nový pohled na udržitelnost a územní rozvoj - umožňuje řídit jak hospodářský rozvoj, tak zachovávat přírodní zdroje aglomerace. Kromě toho je to také dobrý způsob, jak brzdit rozrůstání měst, omezit nápor na přírodu a zemědělství, poskytnout obyvatelům prostor k rekreaci a k navázání bližšího vztahu s přírodou. Tato forma územní správy se tedy pokouší sladit politiky životního prostředí s dalšími podstatnými odvětvovými politikami (politika energetická, hospodářská, turistická apod.). Řízení parku vyžaduje koordinaci těchto odvětvových politik a spolupráci se soukromými subjekty, které mají v okruhu parku své vlastní zájmy.

Udržitelný cestovní ruch v Českém Švýcarsku

V širším regionu Českého Švýcarska si uvědomujeme význam železničních tratí, které jsou dnes technickými unikáty své doby. Mezi lety 1850 - 1910 vznikla síť doposud zachovaných vlakových spojení, která patří scenericky i technickým řešením k nejkrásnějším v Čechách.

Ať už jedeme vlakem U 28 (Dráha národního parku) nebo berlínským EuroCity z Děčína labským kaňonem do Bad Schandau s výhledy na skalní útesy a malebná letoviska krčící se pod nimi nebo pokračujeme dále přímými vozy Dráhy národního parku hlubokým údolím Sebnitztal vzhůru z pískovců do oblasti rumburské žuly, překvapí nás vždy rozmanitost a rychlé střídání krajinných obrazů nejsevernějších Čech a sasko-lužického pomezí.

Viadukt u Vilémova s pozadím hřebene Tanečnice připomíná obrazy z Jizerských hor kolem Smržovky nebo Tanvaldu, přestože zde jsme o 200 - 300 výškových metrů níže. Spojovací dráha U 27/T2 přes Mikulášovice nás vyveze až do výšky těsně pod 500 m n. m., kde téměř dosáhne vrcholových partií hřebene Tanečnice - Plešný. Z jeho luk se otevírají neuvěřitelné pohledy na lesy a rokle zadního Českého Švýcarska v povodí horního toku Křinice.

Dohlédneme přitom k Vlčí hoře, Lužickým horám, Růžovskému vrchu a Vysokému Sněžníku. Lokální dráha vede potom lesy rumburské vrchoviny, mezi chalupami v Brtníkách, přes nádražíčko v Panském do Rumburka, kde se spojí s hlavním směrem od Šluknova, resp. do Krásné Lípy.

A vracíme se okruhem zpět do Děčína: Trať U 8 (slaví letos 150 let svého vzniku) vstupuje za Rybništěm do Lužických hor. Scenerie téměř šumavská nebo jesenická, bukové a smrkové lesy nás neopustí až do Horní Kamenice. Nádraží v Jedlové je se svými 554 m nadmořské výšky nejvyšším bodem na celém okruhu. Jeho restaurace je pověstná v celých Lužických horách (o svátečních dnech si v ní nesednete).

Vlak začíná klesat lesnatým údolím. Opět samé chalupy. Kytlice, vyhlášená 2018 nejkrásnější obcí Ústeckého kraje, Mlýny, úzká vulkanická soutěska, kde míjíme hradbu vodorovných sloupců Pustého zámku (ta je nově zpřístupněna červenou značkou od Lísky) a příjezd do historického městečka České Kamenice - pestrý kaleidoskop českého severu. A pak už vulkanické vrchy Českého středohoří, pohled na Benešov a údolím Ploučnice přijíždíme zpět do Děčína.

České Švýcarsko o.p.s. propaguje pod názvem Dráha národního parku celý zmíněný okruh Děčín - Bad Schandau - Sebnitz - Mikulášovice - Rumburk - Krásná Lípa - Jedlová - Česká Kamenice - Děčín jako jedinečné východiště ze svých zastávek do skal Českosaského Švýcarska a za výhledy Lužických hor.

Překvapivě se vlakem dostaneme přímo do Hřenska, byť nás z protější německé stanice Schöna dopraví přes Labe přívoz. Hlavní smysl turistického poslání Dráhy NP je nabídnout lidem jinou cestu než autem. Jízda vlakem sama se stává již cílem, auto zůstalo u nádraží a my se z jednotlivých stanic dostaneme po dobře vyznačených cestách k dalším cílům našeho putování, mimo hlavní atraktivity národního parku.

Udržitelný cestovní ruch v praxi: ekologická doprava a nabídka túr méně známých, ale stejně krásných jako v okolí Hřenska.

Autobusová doprava v Ústeckém kraji

Ústecký kraj zajišťuje dopravu autobusovými linkami, které navazují na vlaky zejména v Děčíně a které dovezou turistu po speciálních linkách na Mezní Louku, do Jetřichovic, Schmilky, Janova, Růžové nebo Brtníků. Autobusy vyjíždějí i z Rumburka a Varnsdorfu a propojují tak České Švýcarsko se Šluknovským výběžkem.

Známá linka 434 spojuje hlavní centra na obvodu národního parku, v sezoně jezdí v hodinových intervalech a umožňuje navštívit pohodlně třeba oblast Úzkých schodů mezi Doubicemi a Jetřichovicemi, což před několika lety bylo prakticky nemyslitelné.

Dnes je dobře napojena i levobřežní část Labských pískovců na centra v labském údolí: z Děčína přímé cyklobusy na Vysoký Sněžník, z Ústí do Tisé, v letní sezoně pak německé autobusy z Tisé přes Sněžník do Königsteinu - rychlé spojení do oblasti saských stolových hor.

Ve spolupráci s Ústeckým krajem, Českými drahami, autobusovými dopravci a ve vazbě na Saské Švýcarsko je tak zajištěna přeshraniční turistická doprava v rozměru u nás nevídaném.

Dopravní předpisy ve Švýcarsku

Ve Švýcarsku musíte celý den svítit a rychlostní limity jsou podobné jako na našich silnicích - 50 km/h v obci, 80 km/h mimo obec, na rychlostních silnicích 100 km/h a na dálnicích 120 km/h. A je určitě dobré rychlost dodržovat, protože vedle policistů je na švýcarských silnicích také výkonná technika.

Pokud člověk překročí rychlost zhruba o deset až dvacet kilometrů v hodině, je třeba počítat s minimální pokutou zhruba 120 až 150 švýcarských franků. Dětské sedačky jsou na území Švýcarska povinné do 12 let věku. Švýcarští řidiči jsou velmi tolerantní a ohleduplní, takže vždy dávají přednost chodcům i tramvajím, jak jim ukládám zákon.

tags: #ekologická #doprava #Švýcarsko

Oblíbené příspěvky:

• Hlášení emisí skleníkových plynů - Kdo je povinen?
• Dopady emisí
• Kulturní akce Zlínský kraj
• Metody ekologického barvení
• Kontejnery na tříděný odpad