Jak Založit Ekologickou Farmu na Zeleninu v České Republice

20.03.2026

V České republice roste zájem o ekologické zemědělství, což dokazuje i otevření vzdělávacích institucí zaměřených na výuku v této oblasti. Jedním z milníků je zahájení nového vzdělávacího programu Farmářská škola, který cíleně vzdělává budoucí generace ekologických zemědělců.

Farmářská Škola - Historický Milník Ekologického Zemědělství

Farmářská škola je prvním vzdělávacím programem v Česku, který se výhradně zaměřuje na ekologické a biodynamické zemědělství. Po více jak třiceti letech fungování ekologického zemědělství se u nás díky Farmářské škole cíleně tvoří další generace poučených ekologických zemědělců a zemědělkyň. Studium je tříleté a model vzdělávání je zcela odlišný od současného vzdělávání na středních a vysokých školách nebo univerzitách.

Je totiž postaven na získávání znalostí a zkušeností skrze celoroční praxi na ekologických farmách, kde studenti i žijí. Praxe tvoří osmdesát procent náplně studia, teorie dvacet procent. Aktuálně je do programu zapojeno přes čtyřicet ekofarem v Česku a na Slovensku, každá s odlišným zaměřením, ať už na ekologickou či biodynamickou produkci a zpracování zeleniny, ovoce, chovu zvířat a polařiny, tedy produkce obilovin a dalších polních plodin.

Dalším unikem Farmářské školy je výuka teorie, která je zajišťována předními experty a expertkami z praxe, akademické sféry, státní správy a výzkumných institucí České republiky, Rakouska, Německa a Švýcarska a reflektuje nejnovější poznání v pedologii, ochraně a výživě rostlin, zpracování půdy nebo osevních postupech.

Model vzdělávání ekologického a biodynamického zemědělství postavený na praxi v Německu zažil osobně jako student a později jako lektor také Jiří Prachař, který se po osmi letech vrátil z Německa do Česka, aby se před čtyřmi lety díky zázemí a podpoře Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI) poprvé pokusil o českou variantu tohoto vzdělávání.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Před spuštěním akreditovaného studia v září 2023 stihly vzniknout tři ročníky v rámci neformálního vzdělávání, kde je aktuálně kolem stovky studentů. Do akreditované verze bylo přijato padesát studentů. V roce 2024 tak vyjde první skupina asi dvaceti absolventů pilotního, ještě neakreditovaného programu.

Proč Se Věnovat Ekologickému Zemědělství?

Faktem však je, že nejen v Česku, ale v celé Evropě ubývají v krajině zemědělci a zemědělská populace stárne. Třetina (32 procent) vedoucích pracovníků na farmách v EU je starší 65 let. Pouze 11 procent vedoucích farmářů v EU tvořili mladí zemědělci ve věku do 40 let. Stará generace zemědělců často nemá komu předat zavedené hospodaření, a tak farmy získají velké zavedené společnosti, čímž dochází ke zvětšování ploch.

To má důsledky jak na menší zaměstnanost na venkově, tak ztrátu biodiverzity (větší plocha pro monokultury), a nižší diverzitu plodin, které jsou k dispozici pro společnost. Pokud chceme v krajině, a zejména té zemědělské, obnovit biodiverzitu a stabilizovat degradovanou a zerodovanou půdu (V ČR je ohroženo erozí přes 50 procent zemědělských půd), neobejde se to bez obnovení zemědělské populace. Jinými slovy, je nutné zvýšit počet a diverzitu ekologicky hospodařících zemědělců různých velikostí a zaměření.

Zajímavé a možná trochu nečekané je, že zájemci o studium a praxi ekologického zemědělství se většinou rekrutují z jiného než zemědělského prostředí. Mezi studenty a studentkami Farmářské školy je například dnes již bývalý advokátní koncipient, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, mladý pár absolventů Přírodovědecké fakulty UK.

Ředitel Jiří Prachař k tomu dodává: „V prvních třech letech, kdy běžela neakreditovaná verze, jsem potkal neuvěřitelné mladé lidi, kteří chtějí jít do zemědělství, kteří se opravdu práce nebojí a kteří chtějí dělat takové zemědělství, které je udržitelné a v souladu s přírodou a chtějí vstupovat právě do ekologického zemědělství.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Příběhy Studentů Farmářské Školy

Mezi studentkami prvního ročníku akreditované verze Farmářské školy je například osmadvacetiletá Anna Hubáčková, která studovala magisterský obor sociální pedagogika a poradenství na Masarykově univerzitě v Brně a působí jako lektorka, koordinátorka a metodička vzdělávacích programů. Jde tak o studentku bez předchozího zemědělského vzdělání.

Proč dala přednost Farmářské škole před univerzitním programem? „Mám za sebou studium na osmiletém gymnáziu i na univerzitě a vždy mi v rámci něho chybělo propojení s reálným světem. Často jsem měla pocit, že formální vzdělávání je odtrženo od toho, co se odehrává ve světě mimo školu, což vnímám jako velký problém. Zvláště pokud chceme, aby vzdělávání připravovalo na výzvy současné i budoucí, které si možná ani neumíme představit, jak budou vypadat.

Zcela odlišný je příběh studenta Martina Tlačbaby, kterému je třicet šest let a hospodaří konvenčně na 150 hektarech rodinného statku. Původně vystudoval provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Hledal jsem něco, kde se dostanu do provozu a do praxe.“ Na otázku, proč zvolil právě VOŠ Farmářská škola odpověděl: „Upřímně řečeno jsem ani nehledal na univerzitách, protože jsem nehledal titul ani teorii.

Přestože studenti pocházejí z různých profesí a různých věkových skupin, spojuje je kritický pohled na výzvy dnešní doby, jako je negativní dopad velkoplošného, monokulturního zemědělství na zdraví lidí a životní prostředí, a touha svým dílem přispět ke změně. Protože studijní program není omezen věkem, přihlásili se nejen mladí, ale i čtyřicátníci. Někteří již půdu vlastní, hospodaří a mají rodiny. Chtějí „pouze“ prohloubit své znalosti a nabrat nové zkušenosti. Jiní studenti a studentky naopak aktivně hledají pozemek, na kterém by mohli nově začít hospodařit.

Bariéry pro Začínající Farmáře

Je nutné zdůraznit, že přístup k půdě se ve výzkumech a analýzách objevuje jako hlavní bariéra pro začátek hospodaření. Půda se stala předmětem investic a spekulací a její cena vzrostla natolik, že již často nemá ekonomicky smysl ji pořizovat pro zemědělské účely, pachtovné také roste. Další zmiňovanou bariérou je nedostatečný přístup k financím potřebným k založení farmy a rozvinutí faremní infrastruktury. V neposlední řadě je to bariéra přístupu ke znalostem a vzdělání. Tuto „poslední“ bariéru snad alespoň částečně odstraňuje právě Farmářská škola.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Spolupráce a Podpora Ekologického Zemědělství

Farmářská škola se spojila s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v.v.i. v Praze- Ruzyni, který poskytl zázemí a škola zde tedy čerstvě sídlí. Zakladatel a ředitel Farmářské školy Jiří Prachař na úvod veřejné události, které se zúčastnili dosavadní i nový studenti, zástupci médií, někteří průkopníci ekologického zemědělství a podporovatelé vysvětlil, proč vůbec vznikla akreditace pro tento vzdělávací obor: „Hned když jsme o sobě dali vědět, natočili první video a poslali ho do světa, začaly se nám na sociálních sítích množit komentáře, že taková škola je naprosto zbytečná, protože mladí lidé do zemědělství nechtějí, že se mladým lidem nechce pracovat a že jsou to jen vyhozené peníze.

Kmotr Farmářské školy a ředitel Výzkumného ústavu rostlinné výroby v.v.i. Mikuláš Madaras popřál studentům sílu a odvahu a uvítal je „ve výzkumném ústavu rostlinné výroby, u nás, a ode dneška je to i u nás na Farmářské škole. Ředitel Asociace místních potravinových iniciativ Jan Valeška, který stál u zrodu Farmářské školy a podílí se na jejím provozu, na zahájení poděkoval farmářům, kteří se od devadesátých let věnují ekologii, a dodal: „My jsme si v AMPI před pěti lety říkali, že promujeme místní jídlo a teď kdo ho vlastně bude z Matky Země vydobývat, vždyť tady nejsou lidé. A farmáři Martin a Jana Rosenbaumovi se iniciativně zhostili toho, že je budou na jejich farmě učit.

Na akreditaci se podílel i průkopník ekologického zemědělství prof. Jan Moudrý z Jihočeské univerzity, v roli kmotra se objevil také zpěvák a herec Tomáš Klus.

Proč Podporovat Rozšíření Ekologického Zemědělství?

Možná ještě není rozšířené povědomí o tom, že zrod ekologického zemědělství sahá k počátkům 20. století a že tyto metody ve světě hluboce zakořenily. V Československu po druhé světové válce ekologický proud v zemědělství nerezonoval, přesto se v Česku počal rozvíjet již na konci osmdesátých let 20. století.

Podle jedné z definic se jedná o „moderní formu obhospodařování půdy bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Podle studií je v půdě ekologických farem oproti konvenčním farmám více žížal, nachází se na nich více ptáků a hmyzu. Ekologické farmy uplatňují pestřejší osevní postupy, v potravinách se nenacházejí rezidua pesticidů a výčet by mohl pokračovat.

Achillovou patou českého potravinového systému obecně je přidávání hodnoty prvovýrobě. To samé platí pro ekologické zemědělství. Počet ekologických zemědělců sice pomalu, ale stabilně roste, ke konci roku 2022 působilo v ČR 5 050 ekologických zemědělců a 990 výrobců biopotravin. Podíl ekologicky obhospodařované půdy je 16,2 procent, čímž se ČR řadí mezi země EU s vysokou mírou zastoupení ekologického zemědělství.

Výzva a specifikum ČR spočívá ale v tom, že 85 procent této plochy tvoří trvalé travní porosty a podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů dosáhl pouhých 1,6 procent. Na to se zaměřuje jak Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství, který stanovuje navýšení plochy ekologického zemědělství na 22 procent do roku 2027. Biopotraviny se mají podílet na celkové spotřebě ze čtyř procent. Evropská komise v rámci strategie Farm to Fork (Z farmy na vidličku) navrhuje zvýšit rozlohu ekologických ploch na 25 procent.

Projekt Farma Konipas a Praktické Vzdělávání

Ve Frýdlantském výběžku se připravuje zajímavý projekt, který chce pomoci těm, kteří se chtějí začít věnovat farmaření, ale nemají potřebné zkušenosti ani praxi. Manželé Rosenbaumovi už patnáct let úspěšně hospodaří na Frýdlantsku a své zkušenosti s prací s půdou i se zvířaty by rádi předali ostatním. „Fungovala by na základě půlročních stáží, kde by si lidé vyzkoušeli farmaření nanečisto. Zkusili si práci, získali know-how a zjistili by, zda do toho vůbec chtějí jít,“ vysvětluje Martin Rosenbaum z Farmy Lukava.

Zaměřit se chtějí nejen na čerstvé absolventy středních nebo vysokých škol, ale také na třicátníky nebo čtyřicátníky, kteří se rozhodli změnit svůj život. „Jsou to lidé, kteří chtějí odejít z města a začít se věnovat zemědělství, ale nemají čas sedm let studovat na škole. Ta by jim stejně dala jen teoretické základy. Vybudovat novou farmu manželům Rosenbaumovým pomáhá Nadace Pro půdu zaměřená na drobné rodinné farmy, které pečují o půdu šetrně a ekologicky.

Důležitým aspektem farmy budou podle Jany Rosenbaumové i sociální práce. „Měla by zde probíhat osvětová činnost na téma zemědělství, klima, péče o půdu. Rádi bychom ale vytvořili místa pro lidi se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním,“ říká farmářka. Farma Konipas by měly tvořit čtyři budovy. Nejprve se postaví dvě hospodářské budovy, na které už mají farmáři stavební povolení. Do pěti let by pak měla stát i ubytovna a společenský dům s velkou kuchyní.

Výzvy a Problémy Ekologických Zemědělců

Zatímco velcí zemědělci brázdí na traktorech česká města a hlasitě demonstrují své požadavky, sypou hnůj před Úřad vlády a v médiích se jejich problémy hojně skloňují, hlasy ekologických zemědělců slyšet moc nejsou. Znamená to snad, že je nic netrápí? Plejáda problémů, s nimiž se dnes zemědělci potýkají, je čím dál početnější. První a také největší výrobce biopotravin v České republice - společnost PROBIO - existuje již od devadesátých let. V roce 2007 začala hospodařit na vlastní ekologické farmě PROBIO ve Velkých Hostěrádkách v areálu bývalého JZD.

Podle Petra Davida nemá stát peníze na to, aby dotacemi vykryl tak velký podíl, nestačí ani na stávající dvacetiprocentní podíl ekologického zemědělství. „Ekologická produkce je méně výnosná než konvenční, takže dochází k finanční újmě, a proto je potřeba dotační podpora,“ zdůvodňuje svoji skepsi ohledně naplnění celorepublikových cílů a dodává: „Jak velká podpora je, podle toho se zemědělci rozhodují, zda přejdou do BIO.

Z toho, co okoukali v zahraničí, čerpají také manželé Šediví z ekofarmy Člupy na Vyškovsku, kde hospodaří na chráněném území Člupy. Pestrou krajinu, již obdivovali při práci na Novém Zélandu a v Austrálii, chtěli přenést na jižní Moravu, odkud pocházejí. Pasou ovce a krávy, které jim pomáhají s údržbou chráněného území, kde manželé hospodaří. Z mléka pak vyrábějí mléčné produkty - čerstvý sýr byl dokonce dvakrát oceněn jako Regionální potravina Jihomoravského kraje.

Stále bobtnající byrokratické požadavky a vyčerpávající kličkování mezi nimi a prací na farmě zmiňuje jako jednu z hlavních výzev také Michael Vrána. Podotýká, že rozumí principu dotačních kontrol a vidí smysl v tom, že pokud chce zemědělec brát dotace, je správné dohlížet na dodržování pravidel, „ale už je toho prostě moc.“ Jako příklad uvádí družicové kontroly, jež byly zavedeny v polovině minulého roku.

Pokud tyto prvky nejsou zcela obklopeny zemědělskou půdou, tak je zemědělci nemohou počítat do mimoprodukčních ploch (povinná tři procenta orné půdy vyčleněná pro přírodu), ani na ně pobírat přímé platby na hektar. Hřivna na počátku podnikání využil dotaci pro mladé a začínající zemědělce, kterou si pochvaluje. Vzápětí však dodává, že mu chybí průběžná finanční podpora od státu, jež by náročný chod ekofarmy pomáhala udržet.

Podmínky jsou ale mnohdy nastaveny složitě a rizika pro malé farmáře jsou příliš vysoká. Menší ekofarmy s prodejem své produkce občas bojují. Ekofarma Jasan i Živá farma k prodeji svých výpěstků využívají systém komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Právě tito koneční zákazníci podle slov Libora Kožnara udržují jeho Živou farmu ekonomicky nad vodou.

Shodují se, že by pomohla větší osvěta a soustavná promyšlená propagace ekologického zemědělství a značky BIO. Nahodilé snahy státu o propagaci BIO produktů kritizuje také Michael Vrána. Soustavná podpora podle něj zcela chybí. Propagace ekologického zemědělství tak často zůstává na bedrech samotných ekozemědělců a různých neziskových skupin.

Ekologické zemědělství samo o sobě pomáhá krajině přizpůsobit se klimatické změně a také její tempo zmírňovat. Protestujícím zemědělcům totiž mimo jiné často vadí právě evropské regulace, jež mají přispět ke snižování emisí, ochraně zemědělské půdy či k podpoře druhové pestrosti - zjednodušeně tedy to, co z principu dělají ekologičtí zemědělci. Co ale všechny zemědělce spojuje, jsou stížnosti na byrokratickou zátěž.

Intenzivní Kurz Market Gardeningu na Svobodných Horách

Intenzivní 5denní letní kurz na Svobodných Horách je praktický trénink market gardeningu pro začínající i zkušenější pěstitele, kteří chtějí svou farmu posunout na další úroveň. Velká část výuky probíhá přímo na záhonech, kde si vše vyzkoušíte v praxi: jak pracovat efektivně, jak používat specializované nářadí, jak si nastavit farmu tak, aby vám šetřila čas, peníze a energii. Kurz vychází z metodiky Market Gardener Institute (JM Fortier) a kombinuje teoretické bloky s praktickou prací přímo v záhonech, ve fóliovníku i v posklizňové přípravně zeleniny.

Součástí kurzu jsou i digitální materiály, šablony, checklisty a doporučení, která si odvezete domů a můžete hned začít používat. Kurz probíhá na ekologické farmě Svobodné Hory, která je vzdělávací farmou Farmářské škola a která slouží jako příklad fungující malé farmy založené na principu market gardeningu.

Jak Se Stát Bio Farmářem: Průvodce Začínajícího Farmáře

Objevte kouzlo bio farmářství, kde jsou rajčata šťastnější než většina z nás, a hlívy ústřičné mají životní cíle. V našem stručném průvodci vám ukážeme, jak od startu až po první sklizeň přetvořit váš sen o organických plodinách za domem na realitu. Připravte se na úsměvné momenty, nezapomenutelné zážitky a taky na spoustu hlíny pod nehty. Protože kdo by nechtěl mít vlastní bio farmu, kde si rajče promluví s okurkou?

Klíčové Kroky k Založení Bio Farmy

Výběr vhodné lokality: Zjistěte úrodnost půdy, klima a dostupnost vody.
Vzdělávání a průzkum půdy: Pochopte principy ekologického zemědělství a prozkoumejte vaši půdu.
Získání certifikace: Projděte složitým procesem certifikace pro uznání vašeho hospodaření.
Uplatnění ekologických metod: Používejte kompostování, rotaci plodin a přírodní hnojiva.

Výběr Plodin a Nástrojů

Plodiny: Pěstujte bylinky, zeleninu, ovoce a keře.
Nástroje a technologie: Používejte kompostéry, zavlažovací systémy a mechanické plečky.

Certifikace a Prodej Bio Produktů

Certifikace: Seznamte se s požadavky, vytvořte plán přechodu a vyberte certifikační orgán.
Prodej: Identifikujte cílovou skupinu, nastavte cenovou politiku a účastněte se farmářských trhů.

Budování Komunity a Vzdělávání

Komunita: Budujte vztahy se zákazníky, podporujte lokální iniciativy a komunikujte transparentně.
Vzdělávání: Neustále se rozvíjejte a učte nové techniky a metody.

Často Kladené Otázky (FAQ)

Otázka: Co je bio farmaření?

Odpověď: Bio farmaření, nebo také ekologické zemědělství, je způsob pěstování rostlin a chovu zvířat, který se zaměřuje na udržitelnost a ochranu životního prostředí. To znamená, že při jeho provozování se používají přírodní metody, bez syntetických chemikálií a umělých hnojiv.

Otázka: Jak začít s bio farmařením?

Odpověď: První krok by měl být důkladný výzkum a vzdělávání o bio zemědělství. Zvažte, jaké plodiny nebo zvířata chcete chovat a zjistěte, jaké technologie a metody jsou pro to nejvhodnější. Můžete se také zúčastnit kurzů zaměřených na ekologické zemědělství, nebo se obrátit na zkušené bio farmáře.