Historie a vznik ekologických hnutí v České republice

Hnutí ekologické je jedním z typických hnutí 2. poloviny 20. století, které je zaměřeno na péči o životní prostředí, resp. ochranu životního prostředí a jeho tvorbu v širokém slova smyslu, na ekologické problémy (viz ekologie). Určitě, hlavně když budeme mluvit o konci 70. a 80. letech, protože tehdy vrcholila ekologická krize.

Jeho kořeny sahají do poloviny 19. století, kdy vznikaly první spolky ochránců fauny, flóry, přírody. Bezprostředním impulsem k formování a rozvoji vlastního h.e. v 50. a 60. l. 20. st. bylo výrazné zhoršení kvality jednotlivých složek životního prostředí i jeho celku a nespokojenost obyv. s dosavadním systémem a způsobem jeho ochrany. Zprvu byly cíle i akce h.e. dílčí, lokální, jejich organizovanost a koordinovanost byla nízká. Hnutí mělo spíše osvětové a manifestační zaměření, bylo polit. indiferentní.

Postupně se okruh zájmů h.e. rozšiřoval, stoupal počet jeho členů i rozsah a význam akcí, zvyšovala se míra koordinace a organizace. Na přelomu 70. a 80. l. se h.e. stalo význ. součástí masových soc. hnutí, a to především díky procesu tzv. politizace h.e. Velkou roli sehrály demonstrace v 70. l. proti jaderným elektrárnám a vojenským základnám ve Francii, SRN, Rakousku, Švédsku. Teprve tyto velké masové akce učinily z ekologie polit. téma a proměnily ji v nástroj hlubší a všestrannější kritiky civilizace.

U zdrojů h.e. se objevuje zpochybnění víry v pokrok, v neomezené možnosti vědy a techniky, odpor proti etatismu a byrokracii spolu s požadavkem průhlednosti moci, nedůvěru ve schopnosti polit. institucí, stran a vedoucích elit zásadně řešit problémy vývoje společnosti konce 20. st. a vyvést ji z nepřehledného pole rizik do bezpečí (J. Habermas hovoří o nové nepřehlednosti, U. Beck o rizikové společnosti). Příslušníci h.e. postupně stále více pociťovali potřebu i nutnost zapojit se bezprostředně do mocensko-polit. struktur svých zemí se záměrem efektivněji prosazovat ekologické myšlenky na jednotlivých úrovních státní správy, celostátní i místní politiky.

Jedním z výsledků je zakládání samostatných polit. ekologických stran, tzv. Stran zelených (zelená barva je symbolem života, naděje a přírody). První z nich vznikla již koncem 60. l. na Novém Zélandu pod názvem Values Party, v záp. Evropě byla první People Party ve Velké Británii (r. 1973), dnes vystupující pod názvem Ecology Party. Masové zakládání samostatných polit. ekologických stran v záp. Evropě se datuje od počátku 80. l. Většina z nich je orientována spíše levicově.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Díky volebním úspěchům zelených na různých úrovních správy a řízení se v mnoha zemích členové h.e. dostali do poradních i rozhodovacích orgánů místního i celostátního významu a vytvořili také samostatnou frakci zvanou Duha v Evropském parlamentu. H.e. jsou oslabována svou soc. nehomogenností a amorfností. Přesto však dokázala zformulovat společné cíle, v nichž se hist. poprvé sjednocují tři typy požadavků:

• tradiční apel na rozšíření práv a svobod;
• požadavek odstranění vykořisťování člověka, přírody a budoucích generací spojený s kritikou tradičních forem reprezentativní demokracie a preferencí tzv. participační demokracie;
• požadavek řešení ekologických problémů v podmínkách věd.tech. civilizace, spojení s bojem za mír a soc. pokrok.

H.e. vytváří tzv. nátlakové skupiny, na příslušné orgány a instituce na místní, nár. a mezinár. úrovni. Kritérií, kterými lze h.e. klasifikovat, je mnoho. Patří mezi ně např. lokální nebo globální orientace nebo hloubka či systémovost kritiky civilizace jako příčiny ekologické krize.

Podle geneze lze rozlišit:

1. h.e. a Strany zelených, vznikající sdružováním ochranářských organizací s bezprostřední dominancí ekologické problematiky a následnou politizací ochrany životního prostředí, resp. její přeměnou v problém politické ekologie;
2. ekologické strany a hnutí, při jejichž vzniku hrály důležitou roli nadnár. a celosvět. ekologické organizace, jako Greenpeace International, Friends of the Earth, World Wildlife Found aj. (h.e. nemá pouze mezinár., ale doslova polykult. charakter);
3. hnutí a strany zelených, které vznikají na základě občanských iniciativ, mírového hnutí, neofeministických hnutí (viz feminismus), hnutí mládeže a studentů (často v opozici vůči politice reformistických social. stran), a chápou h.e. jako novou hist. výzvu tradičním hnutím (děl. a odborovým).

Dalším význ. kritériem zkoumání h.e. v 80. a 90. l. se stává metoda prosazování ekologických cílů. Strana zelených se v klasickém parlamentním systému chová jako každá jiná strana - usiluje o podíl na moci, snaží se získat voliče svým programem a propagandou. Nepolit. organizace usilují spíše o výchovu, burcování veřejného mínění apod. Podobně jako spory mezi zastánci hlubinné ekologie a „povrchními“ ekology, též rozpory mezi „politickými“ a „nepolitickými“ ekology přinášejí do původně jednotného h.e. značné napětí.

Hnutí Pražské matky a další iniciativy

Hnutí Pražské matky vzniklo v roce 1989 jako nezávislé ekologické hnutí v tehdejší ČSSR. Vzniklo z pocitu odpovědnosti za tristní stav životního prostředí, které ovlivní životy dětí a dalších generací. První demonstrace, kterou hnutí organizovalo, se konala 29. května 1989 u příležitosti mezinárodního setkání ministrů životního prostředí v Praze. Přibližně 30 lidí (převážně matek s malými dětmi v kočárcích) prošlo trasu od tehdejšího Dětského domu (v dnešní ulici Na Příkopech) okolo Prašné brány až na Staroměstské náměstí.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Účastníci demonstrace zpívali písně a nesli transparenty s hesly s tematikou životního prostředí. Cestou sbírali podpisy občanů k prohlášení, které bylo adresováno zmíněné konferenci ministrů. Po první demonstraci následovaly dopisy a akce, které přivedly další členky. V porevolučních 90. letech mělo hnutí několikasetčlennou základnu a působilo ve všech městských částech Prahy. Nejvíce své pozornosti věnovalo ovzduší v hlavním městě a regulaci automobilové dopravy.

Následovala profesionalizace hnutí a založení občanského sdružení, které realizovalo desítky projektů. Ty byly zaměřeny na rozvoj pěší dopravy v hlavním městě a na ochranu chodců, zejména dětí, na cestách do škol a školek. V roce 2019 oslavila organizace Pražské matky kulaté výročí 30 let od počátku svých aktivit. A protože si přejeme, aby nová značka promlouvala o naší stěžejní činnosti, rozhodli jsme se přejmenovat na Pěšky městem.

Kromě Hnutí Pražské matky existovaly i další významné iniciativy. V té době vzniká nejenom Hnutí Brontosaurus (později, v druhé polovině osmdesátých let, mělo víc jak 25 tisíc členů), ale třeba i zmiňovaný Ústav ekologie průmyslové krajiny ČSAV nebo Ekologická sekce Biologické společnosti ČSAV. První výhonky bych ale viděl už někde na konci 50. let, kdy kolem Otakara Leiského vzniká nejprve při Národním muzeu Sbor ochrany přírody, z něho potom vznikl TIS, který měl v 60. letech zhruba 15 tisíc členů. TIS byl nejdůležitější ekologickou organizací vlastně po celá 70. léta. A kupodivu, na počátku 80. A proto byl TIS zrušen. Strana potřebovala mít hnutí pod kontrolou.

Ekologické hnutí po roce 1989

Na jednu stranu ekologická témata ta hrála v zásadní roli na podzim 1989. Sametová revoluce z jistého úhlu pohledu začala v Teplicích už před 17. listopadem. A bezprostředně po revoluci vzniká ministerstvo životního prostředí. První ministři životního prostředí byli významné osobnosti environmentálního hnutí. Bedřich Moldan, Ivan Dejmal, Josef Vavroušek. Díky nim se velmi rychle se přijímají různá opatření, která jsou úplně zásadní pro ochranu životního prostředí. Limity těžby uhlí, osazení elektráren a tepláren filtry.

Na druhou stranu - a to je z hlediska ekologie právě ta smutnější část příběhu - je pozoruhodné, že se hnutí postupně rozpadá. A není to důsledek toho, že by se všechny problémy vyřešily. Mnoho environmentálních témat přetrvává nebo se dokonce prohlubují. Některé přehradní nádrže jsou napuštěny nebo dobudovány až v 90. letech. Automobilismus se stává po revoluci větším problémem, zastavování orné půdy akceleruje… Kromě toho se otevírá problém klimatické krize, která před nás staví ekologické otázky v globální perspektivě.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Přesto u nás ve svobodných podmínkách liberální demokracie masové environmentální hnutí skomírá a, myslím, že se to dá minimálně o devadesátých letech říct, postupně odumírá. Jakýmsi zlomem otevírajícím právě tuhle neslavnou kapitolu českého environmentálního hnutí, jsou léta 1992-1993, kdy končí období řešení klíčových problémů životního prostředí. A ochrana životního prostředí a ekologie se dostávají do zvláštní pozice. V politice dominuje ODS a ochránci přírody a ekologové jsou vnímáni jako potížisté, když to řeknu hodně jemně.

Nové aktivistické organizace, které živelně vznikaly již před změnou režimu (mezi nejvýznamnější lze řadit Děti Země a Hnutí Duha), mohou být zprvu charakterizovány nadšeným zápalem pro věc, snahou o komplexní řešení ekologických problémů a organizováním přímých akcí. Koncem devadesátých let se však přesouvají od celospolečenské kritiky k partikulárním problémům a stávají se spíše profesionálními pracovníky - nyní však nikoli v rámci nomenklatury, ale coby zástupci takzvaného třetího sektoru.

tags: #ekologická #hnutí #historie #a #vznik

Oblíbené příspěvky:

• Návrat k divokým kořenům
• Minerální hnojiva a životní prostředí
• Jak pěstovat mučenku
• Normy pro stavebnictví v České republice
• Perspektivy obnovitelných zdrojů