Ekologické důsledky použití minerálních hnojiv

V souvislosti s výživou rostlin jste asi narazili na mnoho různých přívlastků - organické, minerální, zcela přírodní či bio. Tyto výrazy se používají celkem libovolně a občas v tom může být zmatek. Určitě se vám bude hodit tohle srozumitelné vysvětlení.

Typy hnojiv a jejich vlastnosti

Pojďme se tedy podívat na definice jednotlivých typů látek, hnojiv a jejich vlastností:

Organické látky

Organické jsou látky živočišného a rostlinného původu. Tedy něco, co bylo (nebo stále je) živé. Organická substance je přitom i ropa, které má samozřejmě do kvalitního hnojiva hodně daleko. Organické látky typicky obsahují ve svých molekulách uhlík a vodík. Ani organický ještě nemusí být nezbytně přírodní.

Přívlastkem organický označujeme při pěstování hnojiva přírodního původu - guano, hnůj, kompost nebo i tekutá přírodní hnojiva.

A hned tu máme i zdroj určitého zmatku, protože pojem "Organic" je v angličtině výrazem pro to, čemu v Evropě říkáme "Bio" - tedy certifikované produkty ekologického zemědělství. Organické hnojivo přitom ale nemusí být certifikované "Bio" hnojivo. Třeba v případě hnojiv BIOCANNA to ale platí, což je světlá výjimka.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Aby toho nebylo málo, organické sloučeniny mohou být produkovány člověkem chemickou cestou, např. močovina nebo organické kyseliny.

Minerální látky

Minerální látky jsou obvykle přírodního původu, ale většinou nejde o látky organické. Minerály samozřejmě mohou vznikat z odumřelých rostliny a živočichů. Například vápence, což jsou pradávné sedimenty mořských korálů nebo mušlí. V podobě hornin a nerostů už je ale za organické látky nepovažujeme.

Co se týká pěstování rostlin, minerální hnojiva patří mezi nejběžnější. Jde třeba o fosfáty, které se přidávají do zemědělské půdy. Mezi minerální hnojiva patří i většina tekutých směsí pro pěstování v rašelinových substrátech (CANNA TERRA), kokosu nebo hydroponii. Tato vysoce specializovaná hnojiva mají oproti těm organickým jednu zásadní výhodů - kořeny rostlin je mohou okamžitě přijímat bez účasti mikroorganismů a chemických procesů v substrátu.

Přírodní hnojiva

Pro nás znamená přírodní především to, co nebylo vyrobeno člověkem, ale má to původ v přírodě. Sem patří většina organických látek, ale i minerálních. Pojem přírodní není nijak přesně specifikován a může být proto zavádějící. Přírodní hnojivo může být kompost, ale klidně i ledek, který se dříve hojně těžil. Dnes je většina ledku syntetizována uměle, takže už nelze považovat za přírodní.

Syntetické hnojiva

Jinými slovy jde o umělý produkt, tedy vyrobený člověkem, který není přírodní. Přitom ale může jít o identickou sloučeninu, která se nachází v přírodě. Jak už jsme uvedli výše, člověk vyrábí organické kyseliny a další látky identické s těmi přírodními, např. vitamíny. Vedou se ale nekonečné debaty, zda mají takové látky zcela stejné účinky, jako jejich přírodní ekvivalenty.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Bio hnojiva a certifikace

Mohli byste si myslet, že když použijete slepičince nebo kravský hnůj jako hnojivo, je to opravdu to nejlepší, co rostlinám můžete dát. Proč se tedy vyrábí tekutá organická hnojiva, jako je BIOCANNA? Má to několik dobrých důvodů. Nejdříve se asi shodneme, že hnůj je velmi nepraktické hnojivo při indoor pěstování. Ale i pro rostliny ve volné půdě má BIOCANNA (i podobná tekutá hnojiva) smysl.

Podstatný faktor je složení. U kvalitního tekutého organického hnojiva máte jistotu, že rostlinám dáváte vše potřebné v optimálním poměru. Toho s hnojem ani guanem dosáhnout nelze, protože jejich složení je proměnlivé a dostupnost živin silně ovlivňují i podmínky v půdě. Rostliny v kvalitním vzdušném substrátu jako je BIOCANNA Terra Plus hnojené tekutým organickým hnojivem podle doporučených tabulek porostou rychleji, než rostliny v běžné zemině s hnojem.

Další z podstatných aspektů je čistota živočišného hnoje. Pokud nepochází z Bio chovu, mohou v něm být zbytky všemožných látek, od antibiotik přes hormony až po pesticidy. Samozřejmě takový domácí hnůj od poctivého farmáře lze s klidnou duší pro rostliny na záhonech či ve skleníků použít.

U certifikovaných Bio hnojiv máte jistotu, že všechny výchozí suroviny jsou také "Bio" a lze je použít i pro kontrolované ekologické zemědělství. Naštěstí už dlouho existují zákony a organizace, které certifikují součásti a procesy organických systémů a programů. To zaručuje, že spotřebitel dostane, co očekává. Organizace jako OMRI (Organic Materials Review Institute) a Evropská kontrolní unie analyzují produkty, vstupní suroviny a postupy. Na základě toho pak udělují certifikaci.

Srovnání různých typů hnojiv

Minerální hnojiva

Klady: Vysoký obsah živin, rychlá účinnost a výrazný růst produkce.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Nevýhody: Nevýhodou je poměrně jednotvárné složení živin, které často vyžaduje použití několika hnojiv. Její rychlé uvolňování živin vede k nízké schopnosti příčné rovnováhy. Mezi běžné problémy patří ztráty způsobené nestálostí, vyplavováním, fixací a nižší dávkou hnojiva. Kromě toho může mít nesprávné použití negativní dopad na úrodnost půdy a růst rostlin, zejména při použití silných kyselin, zásad a solí.

Organické hnojivo

Klady: Bohaté na organické látky a širokou škálu pro rostliny důležitých živin. Díky příznivým účinkům na strukturu půdy, kapacitu živin, zadržování vody, regulaci pH, mikrobiální aktivitu a dostupnost živin je tento druh hnojiva vynikajícím způsobem, jak zvýšit kvalitu půdní úrodnosti.

Nevýhody: V porovnání s minerálními hnojivy je vliv organických hnojiv na výnos méně zřejmý, protože mají nižší koncentraci živin a pomalejší přísun.

Bakteriální hnojivo

Klady: Snižuje potřebu živin tím, že stimuluje stabilní složky živin v půdě, podporuje růst kořenového systému a zlepšuje absorpci živin.

Nevýhody: Jeho neschopnost dodávat výživu nepřetržitě pramení z nedostatku základních živin. Protože bakteriální hnojivo je tvořeno živými bakteriemi, musí být používáno za určitých ekologických pravidel. Mezi tato pravidla patří vyhýbání se přímému slunečnímu záření, míchání s pesticidy a udržování určité úrovně obsahu organických látek, pH, vlhkosti a teploty půdy.

K udržení zdraví půdy a maximalizaci výnosů je zapotřebí kombinace minerálních a organických hnojiv. Organická hnojiva dodávají potřebné organické látky a podporují dlouhodobé zlepšování půdy, zatímco minerální hnojiva poskytují rychlý a koncentrovaný přísun živin.

Ekologické zahradničení

V dnešní době, kdy se globální změny klimatu a narušení všech ekosystému stávají stále naléhavějšími, je nutné se zamyslet nad tím, jak můžeme přispět k ochraně životního prostředí. Jedním z oblastí, kde můžeme učinit reálný rozdíl, je právě zahradničení. Ochrana životního prostředí není pouze trendem, ale nezbytností. Globální změny klimatu, úbytek biodiverzity a degradace půdy a vodních zdrojů nám jasně ukazují, že čas na akci je nyní.

Udržitelnost je klíčovým slovem, které se čím dál více prosazuje ve všech sférách života. Ekologické zahradničení není výjimkou. Tento způsob zahradničení se snaží minimalizovat negativní dopady na životní prostředí a zároveň maximalizovat pozitivní vliv na biodiverzitu, půdu a vodu. Základem ekologického zahradničení je volba správných rostlin. Místo exotických druhů, které často nesou sebou riziko invazivního chování a narušení místního ekosystému, bychom měli upřednostňovat domácí a původní druhy. Tyto rostliny jsou již přizpůsobeny místním podmínkám a nevyžadují nadměrnou péči. Zahradničení v souladu s místními podmínkami je klíčem k úspěšnému výsledku.

Využití organických hnojiv je základem udržitelného zahradničení. Organická hnojiva nejen dodávají rostlinám potřebné živiny, ale zlepšují i strukturu půdy a podporují půdní organismy. Navíc minimalizují riziko nadměrného hnojení a znečištění půdy a vod. Kompostování zeleného odpadu a organických materiálů z domácnosti a zahrady je skvělým způsobem, jak vytvořit vlastní zdroj živin pro rostliny. Kompostováním nejen snižujeme množství odpadu, ale vytváříme i hodnotný materiál, který obohacuje půdu a vašim rostlinám se tak bude lépe dařit.

Omezování používání chemických neboli minerálních hnojiv je cestou k zachování čistoty půdy a vodních zdrojů. Minerální hnojiva mohou způsobit nerovnováhu v půdě a narušit přirozenou mikroflóru. Správné zavlažování je nezbytné pro úspěšný růst rostlin. Efektivní zavlažování zahrnuje správný čas zalévání a aplikaci vody tam, kde je nejvíce potřeba. Kapkové zavlažování je efektivní metodou, která zabraňuje plýtvání vodou. Využívání dešťové vody je ekologickým způsobem, jak zavlažovat zahradu. Instalace nádrží na dešťovou vodu umožní sběr a skladování dešťové vody, kterou pak můžete využít pro zalévání rostlin.

Zahradníci se stále více učí využívat přírodní prostředky k ochraně rostlin před škůdci. Různé směsi bylinek a rostlinných extraktů mohou být účinné. Použití bylin jako levandule, tymiánu nebo máty může odradit určité škůdce od vaší zahrady. Pravidelná kontrola vaší zahrady je způsobem, jak zachytit možné problémy včas. Zpracování zeleného odpadu na mulč může pomoci udržet vlhkost půdy, potlačit růst plevelů a poskytnout půdním organismům potravu. Kompostováním vlastního organického materiálu můžete vytvořit bohatý zdroj živin. Využitím kompostu a mulče můžete udržet živiny v zemi.

Používání chemických pesticidů a herbicidů by mělo být omezeno na minimum. Tyto látky mohou negativně ovlivnit nejen vaše rostliny, ale také životní prostředí jako celek. Místo chemických látek můžete zvolit ekologicky šetrné alternativy. Existuje mnoho přírodních prostředků, které jsou účinné a zároveň neškodí životnímu prostředí. Pokud je použití chemikálií nezbytně nutné, dbejte na správnou aplikaci. Přesné dodržení návodu na etiketě minimalizuje riziko nadměrného použití a znečištění.

Pěstování různých druhů rostlin má pozitivní vliv na půdu. Rotace plodin je způsobem, jak minimalizovat riziko výskytu škůdců a chorob. V dnešní době, kdy se svět potýká s mnoha environmentálními problémy, má každý z nás povinnost přispět k ochraně životního prostředí. Implementace udržitelných praktik do zahradničení může být postupným procesem. Začněte třeba výběrem vhodných rostlin a postupně se ponořte do dalších praktik, které jsme si zmínili v tomto článku.

Doporučení pro ekologické pěstování

1. Používejte úrodný substrát s vysokým podílem organické hmoty (tedy odumřelých organických látek rostlinného, ale i živočišného původu).
2. Jednou ročně (nejlépe na jaře) obohaťte půdu o prospěšné mikroorganismy. Vysoké množství půdních mikrobů obsahuje žížalí humus (Biobizz Worm Humus) nebo kompostový „čaj“.
3. Používejte jen certifikovaná organická hnojiva (jen u těch si můžete být jistí, že jejich výroba a používání splňují přísné normy a vaší půdě neškodí) a aditiva (např. řadu Biobizz).
4. Nepoužívejte nadměrné množství minerálních solí.
5. Zapomeňte na používání chemických herbicidů a pesticidů. Tyto látky zdecimují prospěšné mikroorganismy v půdě.

Řadě potíží ve vaší zahradě předejdete, když rostliny preventivně ošetříte biologickým prostředkem. Bio postřiky na bázi esenciálních olejů (např. Rock Effect) jsou skvělé proti hmyzím škůdcům, jako jsou molice, třásněnky, mšice, svilušky a další. Plísně, především padlí a hniloba květů či plodů, během krátké doby znehodnotí celou úrodu. Bio postřiky na plísně (např. CannaCure, BioBizz Leaf Coat, Purolyt) při pravidelném ošetření jednou týdně mnohonásobně zvyšují odolnost rostlin proti plísním. Mnoho začínajících pěstitelů nepředpokládá, že by jejich rostliny napadli škůdci nebo choroby a nedodržují preventivní opatření. Proti patogenům zasahují pozdě a často jim nezbývá nic jiného než se uchýlit k drastickým metodám.

Evropská strategie "Farm to Fork" a hnojiva

Evropský průmysl zaměřený na výrobu hnojiv se snaží aktivně přispívat k vývoji a zavádění nové strategie „Farm to Fork“. Ta se mimo jiné zaměřuje na snižování ztráty živin do okolního prostředí, ovšem při zachování potravinové bezpečnosti. Co se týče zamýšlených cílů při výrobě hnojiv, je důležité vzít v úvahu všechny dostupné zdroje živin (tj. organická hnojiva jako kejda či hnůj nebo minerální hnojiva). Živiny se plodinám dodávají proto, aby bylo možné dosáhnout kvalitní úrody pro udržitelnou produkci potravin a dlouhodobě udržovat úrodnou půdu.

K rostlinné i živočišné výrobě je zapotřebí především dusík (N), fosfor (P), draslík (K) a další základní živiny. Společnost Fertilizers Europe důrazně Evropské komisi doporučuje, aby se soustředila na další zmírnění ztrát základních živin v rámci EU, mimo jiné s ohledem na kvalitu ovzduší, místo stanovování nesystémových limitů pro hnojiva. V EU se efektivita využití dusíku (NUE) v důsledku nejrůznějších faktorů zvýšila mezi roky 1990/92 a 2002/04 z 51 % na 59 % (zdroj: OECD, 2008).

Společnost Fertilizers Europe navrhuje, aby se součástí strategie „Farm to Fork“ stalo zvýšení efektivity využití dusíku (NUE) v EU o 10 % do roku 2030 (v porovnání se stavem z roku 2014). Tento cíl zajistí efektivní využití dusíku v rostlinách, přičemž se sníží dopad na životní prostředí a produktivita rostlinné i živočišné výroby se zvýší, nebo přinejmenším zůstane na stejné úrovni. Tím se podpoří ziskový obchodní model pro farmáře. Lepší efektivita využití dusíku v zemědělství znamená snížení ztrát dusíku. Právě tento cíl nová strategie „Farm to Fork“ prosazuje.

Na úrovni EU naléhavě potřebujeme zvýšit účinnost živin používaných v produkci potravin. Ve 28 zemích EU a na Islandu už využití minerálních hnojiv výrazně pokleslo - o 22 % neboli 15,1 Mt CO2 ekv. v období 1990-2017. Může za to hlavně nová evropská legislativa a úsilí farmářů. Hlavní zásadou integrovaného přístupu ke zmírňování ztrát způsobených aplikací živin , především dusíku, je zlepšování efektivity při aplikaci dusíku (tj. zvyšování poměru odebraného dusíku v plodinách vůči celkovému množství dodaného dusíku). Toho lze dosáhnout změnou systémů pro obdělávání půdy, aby lépe vyhovovaly půdním typům a klimatickým podmínkám. Klíčem je lepší volba termínů aplikace hnojiv a využití nových technologií.

Vliv minerálních hnojiv na kvalitu pšenice

Možná budete překvapeni, ale pšenice lepek neobsahuje. Pšeničné zrno obsahuje bílkoviny, ze kterých lepek vzniká až při zpracování těsta. Pro tvorbu těchto bílkovin potřebuje rostlina dusík z půdy.

Dusík do půdy můžeme dostat více způsoby:

• aplikací průmyslových hnojiv (čpavek, močovina, ledek)
• aplikací organických hnojiv (hnůj, močůvka, kompost, digestát)
• díky organické hmotě, která v půdě vzniká rozkladem zbytků rostlin
• činností půdních organismů
• pěstováním bobovitých rostlin, které jsou schopny získat dusík přímo z atmosféry pomocí hlízkových bakterií a ukládají ho do půdy

Přestože kynuté pečivo provází lidstvo již více než 6000 let, myšlenka minerálního (průmyslového) hnojení je poměrně nová. Vznikla v 19. století, kdy byly objeveny chemické zákonitosti fungování dusíku v půdě. Praktická aplikace průmyslového hnojení se datuje na počátek 20. století, kdy byl vyvinut průmyslově efektivní postup výroby amoniaku. Masivní rozšíření průmyslového hnojení potom nastalo po 2. světové válce. Jedná se tedy z historického hlediska o poměrně novou zemědělskou metodu, jejíž dlouhodobé následky jsou nyní předmětem mnoha výzkumů.

Lze vyrobit dobrou hladkou mouku z pšenice z regenerativního či ekologického zemědělství? Ano, lze. Díky použití meziplodin, omezování zpracování půdy orbou, promyšlenému a pestrému osevnímu postupu se v regenerativním zemědělství zvyšuje obsah půdní organické hmoty a tedy i množství dusíku v půdě. Celoroční pokryv půdy a živé kořeny navíc umožňují neustálý oběh živin mezi rostlinami a půdními organismy. Tím výrazně klesá potřeba doplňování živin pomocí průmyslových a organických hnojiv.

I pšenice z ekologického zemědělství, kde jsou průmyslová hnojiva zcela zakázána, standardně obsahuje dostatek bílkovin, aby mohla být mouka z ní použita pro výrobu kynutého pečiva.

tags: #ekologické #důsledky #použití #minerálních #hnojiv

Oblíbené příspěvky:

• Vše o vosích hnízdech
• Aktuality z obce
• Ochrana technologického procesu před znečištěnou vodou
• Snižování emisí NOx sekundárně
• Jak funguje ekologický štítek EEC?