Ekologická katastrofa člověka: Příčiny a důsledky

Dnes velmi často diskutované téma. Je pravdou, že naše planeta Země v minulosti procházela mnoha změnami klimatu - např. střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách. Jenže žádná ze změn se neděla takovou rychlostí, s jakou probíhají změny klimatu v dnešní době.

Antropogenní vliv a změna klimatu

V dnešní době roste antropogenní vliv - tedy vliv člověka na změny klimatu. Člověk zásadně urychluje, především produkcí skleníkových plynů, vrchol meziledové doby, ve které se nyní nacházíme a navyšuje křivku růstu teploty nad únosnou mez.

S růstem teploty dochází k celé řadě, často nevratných změn, přírodních podmínek naší planety. Velký vliv pak má tání ledovců, který celý proces urychluje. Změny, které nastávají, či nastanou ovlivní celou planetu a tím pádem celé lidstvo, faunu i flóru.

Příčiny a důsledky změny klimatu

Změny klimatu probíhají ve velkém časovém rozpětí, některé jsou patrné již v řádu desetiletí, jiné za miliony let. Podle velikosti ovlivněného území hovoříme o lokálních či globálních změnách.

Mezi dlouhodobé příčiny řadíme změnu zemské tektoniky, vznik pohoří. Mezi krátkodobé pak náleží vulkanická činnost či činnost člověka. Současné klimatické změny označujeme globálním oteplováním.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Jednou z příčin globálního oteplování je emise skleníkových plynů - oxid uhličitý a metan a neschopnost přírody, kterou měníme, tyto plyny pohlcovat.

Důsledky jsou patrné již dnes - vzestup hladiny oceánů, změna tryskového proudění ve stratosféře a narušení globální cirkulace atmosféry, degradace půdy (sucho), vlny veder, nízká kvalita vody, šíření nemocí v nových oblastech nebo i delší pylová sezóna trápící alergiky. V důsledku změn klimatu dochází také k migraci zvířat i rostlin (pozorujeme v krajině zavlečené druhy, nepůvodní). Důsledky jsou, jak to již bývá, mnohem závažnější v rozvojových zemích.

Skleníkový efekt

Skleníkový efekt je spojen s naší atmosférou již od jejího vzniku. Je velmi důležitý - umožňuje život na Zemi. Skleníkové plyny zadržují teplo, díky kterému je na naší planetě vhodné prostředí pro život. Navíc dokáží dorážet sluneční radiaci.

Jenže ... nadměrná produkce skleníkových plynů způsobuje oteplování planety.

Mezi skleníkové plyny patří vodní pára, oxid uhličitý (zvyšování koncentrace v důsledku spalování, kácení lesů, především pralesů, výroba stavebních hmot - cement, vápno) a metan (do ovzduší se dostává díky intenzivnějšímu chovu dobytka, pěstováním rýže, zakládáním skládek či při těžbě uhlí.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Nežádoucí plyny v atmosféře mohou také způsobit kyselé deště, které mají degradační účinky na zemědělskou půdu, vodní plochy či lesní společenstva.

Ozonová vrstva

25 - 30 (někdy 35) km vysoko nad povrchem Země se nachází ochranný štít před UV zářením. je tvořena především plynným O3 nýOzonová vrstva je pravidelně pozorována a měřena. Dochází totiž k jejímu slábnutí a to dlouhodobě (především nad jižní polokoulí). Mocnost vrstvy se mění i během roku, což je však běžný stav, pokud nedojde k překročení limitních hodnot.

K měření síly se používají od roku 1978 družice, které měří sílu vrstvy v tzv. Dobsonových jednotkách (DU). Pro ČR je standardem hodnota kolem 350 DU, celosvětově 300 DU. Pro Antarktidu však byla období tzv. ozonových děr, kdy hodnota DU klesala pod 90.

Ozonová vrstva velmi citlivě reaguje na plyny s obsahem chloru, fluoru, bromu a především plynů označovaných jako freony - součást chladících zařízení, sprejů, užití ve farmacii či jsou obsaženy v aerosolech (požáry lesů, sopečná činnost). Dnes je produkce freonů omezena tzv. Montrealským protokolem z r. 1987. Nicméně freony v atmosféře zůstávají i desítky let.

V současnosti mluvíme také o výskytu troposférického ozonu, který je způsoben nadměrnou dopravou a znečištěním - hovoříme zde o fotochemickém smogu.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Dopady klimatických změn na lidstvo

Teplota naší planety stoupla již o 1,1 ºC oproti předindustriální době. Tato změna výrazně zasahuje komunity v chudých regionech. Ať už jsou to zemědělci hladovějící kvůli neúrodě nebo lidé, které hurikán či povodně připravily o domov, klimatická změna má zásadní dopad na kvalitu jejich života.

Zemědělství je zdrojem obživy pro dvě třetiny obyvatel rozvojových zemí. Díky zemědělství se byli schopni donedávna bez problému uživit. Spousta farmářů spoléhá k zavlažování úrody na srážky. Ty ale kvůli změně klimatu jsou buď nedostatečné, nebo přichází v neobvyklých obdobích.

Nedostatek potravin a chudoba jdou ruku v ruce se zhoršením zdravotního stavu. Změna klimatu stojí také za nedostatkem pitné vody. Kvůli malému množství srážek a přírodním katastrofám, které ničí vodní infrastrukturu, jsou lidé v zasažených oblastech odkázáni na pití špinavé vody.

Počet přírodních katastrof se od roku 1980 téměř ztrojnásobil. Přírodní katastrofy, jako jsou záplavy, bouře, lesní požáry nebo extrémní počasí, úzce souvisí s klimatickými změnami a jejich výskyt a intenzita se spolu se změnou klimatu zvyšují.

Přírodní katastrofy připravují zasažené lidi o všechno a nutí je opustit zničené domovy. Stávají se z nich pak často uprchlíci bez domova a bez možnosti se uživit. Takzvané klimatické uprchlíky ale nutí k útěku i nedostatek pitné vody nebo ztráta zdroje obživy po vyhynutí dobytka, či nedostatečná úroda kvůli výskytu nového škůdce.

Nezvladatelné horko je jednou z nejviditelnějších oblastí klimatické změny, která i obyvatele v běžně mírnějších klimatech každoročně upozorní na stoupající teploty naší planety. Jen v roce 2022 podlehlo horku přes 15 000 lidí. Extrémní horko je ale jen jednou z příčin úmrtí způsobených klimatickou změnou.

Změna klimatu dramaticky mění životy lidí, kteří jsou na stabilitě místního podnebí zcela závislí. Environmentální krize funguje jako takzvaný „násobitel hrozeb“. Pokud se lidé již nacházejí v kritické socioekonomické situaci, přírodní katastrofa, nebo dlouhodobá neúroda pro ně může být devastující. Kvůli své už tak špatné situaci trpí lidé ze znevýhodněných skupin na následky klimatické změny mnohonásobně více. Je pro ně obtížné, ne-li nemožné, se adaptovat na nové prostředí či začít nový život na novém místě. Stejně jako v ostatních rozvojových zemích, lidé v Zambii na změnu klimatu doplácí ztrátou obživy.

Povodně jako přírodní katastrofy

Povodně jako nejnebezpečnější přírodní katastrofy. Problematika povodní vzbudila větší zájem po katastrofálních událostech v povodí Moravy, Odry a horního Labe v červenci 1997. V postižených oblastech se lidé začali bát každého deště a s obavami vzhlíželi k obloze.

Povodně sice bývají ničivé, ale trvají krátce. Bleskové povodně vyvolávají intenzivní bouřkové lijáky. Zasahují území o malé ploše, dochází k nim na malých vodních tocích s povodím řádově o desítkách čtverečních kilometrů. Poměrně často se vyskytují v jihovýchodní části České vysočiny, kde hlavní vodní toky (Dyje, Jihlava, Svratka) tečou v hlubokých údolích a jejich krátké přítoky mají velký spád. Jestliže při ústí takového přítoku stojí lidské sídlo, hrozí mu velké nebezpečí.

Katastrofální povodně v ČR v létě 1997 odhalily, že se přehlíží potřeba systematické prevence. Je zarážející, že záplavová území jsou u nás dosud vymezena pouze podél jedné třetiny významných vodních toků. Přitom na těchto územích žije značná část obyvatelstva, jsou zde i průmyslové komplexy apod. Značnému riziku je vystavena i Praha.

Teprve r. 1997 rozhodlo město Praha o zahájení protipovodňové ochrany. Chce při ní využít mobilní hradicí prvky, které brání vzniku velkých škod, a přitom výrazně nezasahují do vzhledu města. Výstavba protipovodňového systému je rozdělena do sedmi etap (do r. Při povodních r. 1997 zahynulo 50 lidí, rozsah škod byl enormní.

Pozitivním důsledkem katastrofy byla ale změna ve vnímání protipovodňové ochrany v ČR. Katastrofa byla podnětem k řadě projektů analyzujících příčiny, průběh a důsledky povodní a navrhujících nová opatření. V dubnu r. 2000 schválila vláda ČR Strategii ochrany před povodněmi pro území ČR. V návaznosti na tento dokument navrhla kompetentní ministerstva programy zaměřené na rozvoj jednotlivých prvků protipovodňové ochrany a protipovodňové prevence.

Významné místo v protipovodňové ochraně zaujímá hydrologická předpovědní služba. Další povodně, tentokrát v r. 1954, přiměly kompetentní orgány, aby vytvořily samostatnou skupinu prognostiků v rámci Hydrometeorologického ústavu. Oficiálně byla však hydrologická předpovědní služba ustavena až r. 1960 (rozhodnutí opět urychlily povodňové škody).

Riziko povodní a člověk

Názor odborníků, že povodně jsou přirozený přírodní jev a říční nivy jsou zaplavovány přirozeně, není vždy přijímán s pochopením. Nelze popřít, že člověk svou činností průběh a důsledky povodní zhoršil, nic to však nemění na skutečnosti, že povodně jsou přírodní fenomén, jemuž se můžeme bránit jen do určité míry.

Čtyři velké povodně v Česku, stoletá a dokonce pětisetletá voda během krátké doby, se odehrály v letech 1997, 2002, 2009, 2013. Že se klima na naší planetě mění, je zcela zjevné. Je to průvodní jev globálního oteplování, na němž se nemalou měrou podílí i člověk. Rostoucí lidská populace se stále většími požadavky na zdroje mění tvář planety.

Únik toxických látek do řeky Bečvy

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20.

Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Zároveň byla hned od začátku jako možný viník vyloučena akciová společnost Deza, která je součástí holdingu Agrofert a je tak ve svěřeneckém fondu tehdejšího premiéra České republiky Andreje Babiše (ANO). Právě v prostorách společnosti Deza došlo přitom v den největší katastrofy na Bečvě k havárii, kterou se snažil její managment ututlat a se zpožděním o ní informovali novináři z Deníku Referendum.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění.

Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek.

Také jsme připomínkovali novelu vodního zákona, kde jsme navrhovali mnohem přísnější pokuty pro firmy, které bez povolení vypouštějí do českých řek toxické škodliviny. Podle Arniky totiž pro velké průmyslové nebo chemické podniky, které mají miliardové výnosy, nepředstavuje pokuta 25 milionů korun, která byla nakonec do novely schválena, dostatečný ekonomický stimul, který by je motivoval k realizaci opatření, jež by napomohla havárii předejít. Podle Arniky by adekvátní částkou byl dvojnásobek, tedy 50 milionů korun.

Prevence katastrof

Katastrofy plní televizní a rozhlasové vysílání, noviny i weby. Dozvídáme se o mrtvých, raněných, pohřešovaných a o omračující výši hmotných škod. Může se zdát, že katastrofy jsou nevyhnutelné, že jich neustále přibývá a jsou stále ničivější. Nový výzkum provedený v rámci projektu Disasters Avoided ale ukazuje něco jiného.

Kelman a jeho spolupracovníci pátrali po příkladech katastrof, kterým se podařilo zabránit. Muselo se jednat o závažné nebezpečí, například tornádo, zemětřesení, sucho, požár, nákazu, sesuv půdy, výbuch sopky nebo vlnu veder. A přitom nesmělo dojít k velkým ztrátám na životech nebo k závažnému narušení běžného života, a to díky preventivním opatřením přijatým ještě před katastrofickou událostí.

Sem patří i snížení počtu obětí cyklonů v Bangladéši. V rámci tohoto programu byly budovány bezpečné úkryty ve školách. Byla vytvořena síť dobrovolníků vybavených megafony, kteří jezdili po vesnicích a varovali tamější obyvatele před blížící se pohromou. Také Vietnam postihují každoroční záplavy a ohrožují až 12 milionů obyvatel pobřežních oblastí. V rámci pětiletého projektu se zajišťuje výstavba 4 000 domů odolných proti povodním. Je také zajištěna výsadba pobřežních mangrovů schopných zachytit vodní přívaly vzedmuté silnými bouřemi.

Pokud však mají mít jednotlivé případové studie nějaký hmatatelný přínos, je třeba z nich vyvodit obecnější ponaučení, protože pak je možné využít tyto zkušenosti i jinde:

• Správné smýšlení: Je třeba řešit základní příčiny katastrof a předcházet jim. Musíme pochopit, že katastrofy nevyvolává příroda. Jsou to prostě katastrofy a jsou vyvolané rozhodnutím lidí žít a stavět v ohrožených oblastech.
• Správné investice: Je třeba investovat tak, aby to zajistilo zlepšení sociálních podmínek lidí i zlepšení životního prostředí.
• Dobrá správa: Je třeba shromažďovat a analyzovat data a jednat na základě výsledků těchto analýz.
• Kvalitní data pro správné rozhodování: Data mohou mít různou podobu včetně demografických a ekonomických statistik, ale také pozorování ze satelitů, dronů nebo měřících přístrojů instalovaných na místě.
• Smysluplné zapojení všech.
• Realistické cíle dosažitelné s dostupnými zdroji.

Ochranu před katastrofami v místním měřítku lze zajišťovat i v rámci globálních aktivit, jako jsou např. Bylo by naivní se domnívat, že se vždycky podaří předejít katastrofám jen v důsledku cíleně provedených preventivních opatření. Svou roli někdy sehraje i štěstí.

„Základem pro úspěšné předcházení katastrofám je souhra akcí, do kterých se zapojí široké spektrum lidí a skupin. Podobné studie by nás ale měly přinutit k zamyšlení, zda jsme se z katastrof na našem území pokaždé náležitě poučili.

Lesní požáry a změna klimatu

Vysoké teploty, vyprahlá půda, monokulturní lesy, suché louky a odlesněné plochy se stávají náchylnějšími k rychlému šíření požárů. Nedostatek srážek a úbytek vegetace tak zanechávají krajinu čím dál více zranitelnou.

Prohlubující se klimatická změna a výkyvy extrémního počasí, kombinované se suchem a nevhodným hospodařením v krajině riziko požárů zásadně zvyšuje a ohrožuje jak zdraví, majetek, tak přírodní ekosystémy. Lidská činnost bývá nejčastější příčinou požárů, ale jejich rozsah a dopady významně zesilují vlivy spojené se změnou klimatu a degradací krajiny. Požáry se tak bohužel stávají běžnou součástí léta nejen u nás, ale i v zahraničí.

Během letošního léta v Česku střídavě panovalo horké a chladnější počasí. Začátek července přinesl vlnu veder s teplotami přes 35 °C a zaregistrováno bylo v průměru 77 požárů denně, hlavně ve Středočeském kraji, na Ústecku a jižní Moravě. Sucho extrémně vysušilo půdu a zvýšilo riziko požárů. Po suchu přišlo chladné a deštivé počasí. Požáry se během prázdninové sezóny nevyhnuly ani turisticky vyhledávaným oblastem v zahraničí, což přispělo ke zvyšování rizika a komplikacím při zvládání krizových situací.

V posledních letech se často hovoří o tzv. „tepelné kupoli“ (heat dome), která se nad Evropou tvoří. Tento meteorologický jev nastává, když se nad určitou oblastí udrží po delší dobu silná oblast vysokého tlaku. Ta funguje jako víko, pod kterým se hromadí teplý vzduch, brání tvorbě oblačnosti a způsobuje další zvyšování teplot na povrchu. Letos se nad Evropou objevila již 3x a přinesla extrémní vedra a rekordní teploty napříč jihem i středem kontinentu, což následně zapříčinilo vysoké riziko vzniku požárů. Její vznik je spojen s blokujícími vzorci v atmosféře, kdy se tryskové proudění (jet stream) zpomalí a mění směr, což umožní, že vysokotlaká oblast tzv. uvízne na jednom místě.

„Většinu požárů sice způsobí člověk, ale jejich ničivost roste kvůli suchu, degradaci krajiny a klimatické změně, která prodlužuje sezónu hořlavosti a zvyšuje zranitelnost lesů.“

„Jednověké smrkové porosty, holoseče a omezená obnova listnatých dřevin vytvářejí podmínky, ve kterých se požáry šíří rychleji a intenzivněji.

„Klimatická změna neznamená, že bude každý den horký. Znamená to, že dlouhodobé průměry teplot stoupají a extrémy se stávají častějšími. Léto 2025 je toho příkladem - na začátku července panovaly velmi vysoké teploty a zvyšovalo se riziko požárů, o pár týdnů později však dorazilo chladnější a deštivé počasí.

Pomoc a řešení

V Charitě Česká republika budeme pokračovat v ochraně životního prostředí a ochraně všech lidí, kteří drastickými změnami trpí.

„S prohlubováním dopadů klimatických změn se budeme potýkat s častějšími a možná vážnějšími katastrofami,“ vysvětluje environmentalistka Anna Bromová důvody, proč by snižování rizik katastrof mělo být prioritou.

„Výjimečné stavy spojené například s povodněmi budou častější. Čekají nás ale i povodně náhlého charakteru, spojené se sesuvy půdy, zároveň také častější a závažnější pomalé, táhlé katastrofy, jako jsou sucha nebo vlny veder. To není sice na první pohled vidět, ale má to obrovský vliv na fungování společnosti, zdraví lidí, životní komfort. Také na ekonomické dopady na úrodu nebo i úmrtnost,“ dodává expertka z Institutu SYRI.

tags: #ekologicka #katastrofa #cliveka #priciny #dusledky

Oblíbené příspěvky:

• Pražské odpadové hospodářství
• Informace o Svozu Odpadu
• Hranaté koše pro moderní domácnost
• Recyklace papíru a plastů v Japonsku
• Náklady na vývoz kontejneru s odpadem