Zákon zakazující skládkování plastového odpadu v České republice

Vznikající vláda Bohuslava Sobotky si předloni předsevzala provádět politiku vedoucí ke snížení skládkování odpadů a zvýšení recyklace na úroveň úspěšných západních zemí. Hnutí DUHA těmto plánům tleskalo a vládu za to i veřejně chválilo. Jaká je po více než dvou letech realita?

Česká republika ročně bez užitku zahrabe do země asi tři miliony tun často recyklovatelných nebo jinak využitelných odpadů. V zemi zahrabané suroviny však průmyslu chybí, a tak je znovu a znovu poptává. Plýtvání cennými surovinami, za něž jinde firmy každoročně zaplatí miliardy korun, znamená nadměrný tlak na těžbu, zpracování a převoz přírodních surovin. A to včetně všech nešvarů s tím souvisejících: ničení přírodních biotopů, destrukce sociálních vazeb, změny vodního režimu a podobně.

Sobotkova vláda si vedle snížení skládkování vytyčila cíl zvýšit recyklaci odpadů na úroveň úspěšných evropských zemí. Zvýšení míry recyklace si lze představit jako větší používání odpadů jako druhotných surovin. Tím vláda naznačuje, že odpady ze skládek se mají stát zdrojem pro další materiálové využití. Na tomto místě je třeba poznamenat, že v recyklaci všech odpadů již ČR dávno patří mezi ty nejúspěšnější evropské země: recyklujeme kolem 80 % všech odpadů a skládkujeme kolem desetiny.

Cíl z programového prohlášení vlády se tedy netýká všech odpadů, tedy součtu odpadů z těžby, průmyslových odpadů, zemědělských odpadů, stavebních odpadů a tak dále, ale komunálních odpadů. Právě těchto odpadů, původem z obcí, skládkujeme příliš mnoho a máme v jejich recyklaci obrovské rezervy. Míra recyklace těchto odpadů dosahuje u nás jedné čtvrtiny až jedné třetiny - dle použitých dat. Průměr v celé Evropské unii však již činí 44 % a některé země přesahují i 60% míru. Je tedy patrné, že omezení skládkování se týká komunálních odpadů.

Ministerstvem životního prostředí v únoru 2016 představený návrh nového zákona o odpadech skutečně výrazně omezuje skládkování. Návrh zákona zakazuje od roku 2024 skládkování recyklovatelných a odpadů s výhřevností vyšší než 4 MJ/kg. Jedná se tedy o zákaz skládkování recyklovatelných a spalitelných odpadů. Zní to logicky: neskládkovat nic, co lze ještě materiálově nebo energeticky využít. I technokrati jsou nadšeni: omezujeme plýtvavé skládkování tím, že projektujeme a budujeme složité zařízení, které využije k výrobě tepla a elektřiny energii doposud bez užitku zahrabávaných odpadů.

Čtěte také: Zákon o odpadech: podrobný výklad

Avšak zahraniční zkušenosti ukazují, že zákazy skládkování spalitelných odpadů vedly mnohem spíše k nárůstu spalování odpadů než k nárůstu recyklace. Tímto ustanovením totiž nedochází ke změně přístupu v odpadovém hospodářství. I nadále se relativně málo recykluje a tok směsného komunálního odpadu se pouze stočí ze skládek do nákladných spaloven. Ve všech zemích, které zakázaly skládkování spalitelných odpadů, vybudovali technooptimisté více zařízení na spalování a úpravu směsných komunálních odpadů, než kolik dané země vytvořily směsných odpadů. A to je z ekologického hlediska velký problém.

Vybudovaná teplovodní infrastruktura spotřebovávající spalovnou vyráběné teplo totiž nutně potřebuje, aby spalovny množství každoročně spalovaných směsných odpadů nesnižovaly. Odstrašujícím příkladem toho, jak spalovny blokují environmentálně výhodnější rozvoj recyklace, je Švédsko, kde každé větší město vytápí teplem spalovna odpadů. Švédové se tak dobrovolně dostali do situace, kdy jim bez masivních dovozů směsných komunálních odpadů z Norska a Velké Británie zůstanou v sídlištích studené radiátory.

Estonsko v roce 2012 recyklovalo 40 % komunálních odpadů. O rok později Estonci dostavěli několik nových spaloven a dostali se na špici ve spalování odpadů. Sice se jim skutečně podařilo omezit skládkování, ale bohužel i recyklaci, která poklesla na pouhých 20 % a na původní čtyřicetiprocentní úroveň se nevrátila ani v roce 2014. Novější data nejsou k dispozici. Naopak recyklačním lídrem postkomunistických států je Slovinsko. Nejzápadnější země bývalé Jugoslávie recykluje po Německu nejvíce komunálních odpadů v celé Evropské unii, komunální odpady nespaluje, a přesto produkuje nejméně směsných komunálních odpadů v celé EU - něco málo přes sto kilogramů na osobu a rok.

Evropská komise si je vědoma efektu spaloven, proto namísto zákazu skládkování spalitelných a recyklovatelných odpadů navrhuje zakázat skládkování biologicky rozložitelných a recyklovatelných odpadů. Nevznikl by tak tlak na výstavbu spaloven, ale na výstavbu zařízení omezujících biologickou rozložitelnost odpadů, například těch, dotřiďujících směsné komunální odpady, vytřiďujících recyklovatelné a nebezpečné odpady ze směsných odpadů a biologicky rozkládajících odpady ještě před jejich uložením na skládku. Skládkování takových odpadů je kvalitativně i kvantitativně zcela odlišné od nynějšího skládkování.

Navíc dotřiďování směsných komunálních odpadů umožňuje zjistit, jaké druhy nerecyklovatelných odpadů ve směsném komunálním odpadu zůstávají. Pak je též možné tlačit na největší výrobce těchto nerecyklovatelných výrobků. Dotřiďování směsných komunálních odpadů navíc umožní vytřídit recyklovatelné odpady. Řada lidí se sice domnívá, že když vyhodí něco cenného do černé popelnice, že to ještě někdo vytřídí a zrecykluje, ale k takovému dotřiďování nyní vůbec nedochází.

Čtěte také: Lesní zákon a stavby

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) tak návrhem zákazu skládkování spalitelných odpadů potěšil jen spalovací lobby. Podobný zákaz všude vedl k výstavbě nadkapacit drahých spalovacích zařízení, dovozu odpadů ze zahraničí a k omezování rozvoje recyklace. Ministerstvo chce též až čtyřnásobně zvýšit poplatek za skládkování, jež zatím patří mezi nejnižší ve střední Evropě a jehož zvýšení nám Evropská komise i OECD dlouhodobě doporučují. Ekonomické znevýhodnění skládkování formou vyššího zdanění má vytvořit finanční prostředky pro ekologicky vhodnější nakládání s odpady.

Zatím však není jasné, zda takto získané peníze poputují na podporu prevence a recyklace, nebo pouze na výstavbu nových spalovacích zařízení, nebo někam úplně jinam. Logicky by se nabízelo použít je na skutečné řešení odpadové problematiky na základě priorit daných známou a celoevropsky závaznou odpadovou hierarchií. Nejlepší je odpadu předejít (třeba kompostovat doma), a když to nelze, výrobek opakovaně použít (například vratná láhev). Následuje materiálové využití (například recyklace), a až při jeho nemožnosti přichází na řadu energetické využití neboli spálení.

Programové prohlášení vlády slibovalo zvýšení recyklace, takže by tyto prostředky měly motivovat producenty - tedy občany a obce k vyšší recyklaci. Předložený návrh odpadového zákona ovšem žádnou ekonomickou motivaci k vyššímu třídění neobsahuje. Zůstává tak pouze u přesunu odpadů ze skládek do spaloven. Přitom města a obce jsou schopné dosahovat vysoké míry recyklace a šetřit tak životní prostředí, ale i své náklady a náklady občanů. Krajské město Olomouc dlouhodobě recykluje více než polovinu svých komunálních odpadů, město Písek dokonce dvě třetiny. Aby i další obce následovaly těchto příkladů, potřebují motivaci, zejména ekonomickou.

Na rozpor mezi sliby vlády a obsahem návrhu zákona o odpadech upozornily ministra Brabce obě koaliční strany. Lidovci i sociálními demokraty spravovaný Úřad vlády volá po plnění programového prohlášení a po takovém zákoně, který přesune odpady ze skládek k recyklaci, a nikoli ze skládek do spaloven. Toto jaro se tak ponese ve znamení zajímavých jednání, než nový zákon o odpadech projedná vláda a parlament. Navíc Evropská komise již naznačila, že prostředky z evropských fondů chce dávat především na zvýšení recyklace. Těm státům, které s vysokou recyklací nepočítají, nemíní financovat spalovny odpadů ani úpravu směsných komunálních odpadů.

Česká republika má problém přesvědčit Evropskou komisi, že výstavba nových spaloven nepovede ke snížení či zmražení dosavadní nízké míry recyklace. Evropské strukturální fondy na roky 2007-2013 neposkytly na nové české spalovny ani euro, přestože byly podány tři projekty: spalovna Most, spalovna Karviná a spalovna Plzeň-Chotíkov. Mimochodem všem třem projektům nových spaloven chybí všechna potřebná povolení, protože občanská sdružení odmítají přistoupit na flagrantní porušování zákonů České republiky při uspěchané a neodůvodněné přípravě projektů.

Čtěte také: Omezení ohrožení v ČR

Právě letos však má Brusel svůj postoj přezkoumat v rámci takzvané střednědobé evaluace Operačního programu životní prostředí. Jedním z důležitých podkladů budou pro úředníky Evropské komise Plány odpadového hospodářství ČR a krajů. Plán odpadového hospodářství České republiky (POH ČR) vláda schválila na konci roku 2014. Podle tohoto zákona mají kraje na vypracování svých krajských plánů osmnáct měsíců, tedy do poloviny roku 2016.

Jelikož hrozilo, že krajské plány dostane Brusel příliš pozdě a prostředky na spalovny neuvolní, ministr Brabec krajům nabídl národní dotaci ze Státního fondu životního prostředí - ve výši maximálně 80 % skutečných nákladů (se stropem jednoho milionu korun) těm, které své plány dokážou připravit nejpozději do 29. Kraje na vysokou dotaci kývly a začal sprint, kde nemohlo jít o kvalitu. Nejrychlejší kraje prostě přepsaly závaznou část národního plánu systémem CTRL+C, CTRL+V do závazné části kraje. Takovýto postup sice naprosto nerespektuje regionální specifika a odlišnosti, ale byl předpokladem rychlého schválení ze strany úředníků MŽP.

Co se týká recyklace, kraje si předepsaly cíl z POH ČR, tedy recyklovat 50 % papíru, plastů, skla a kovů z komunálních odpadů. Zní to solidně, má to však háček: už v roce 2010 Česká republika v tomto směru překročila 46% úroveň. Přepočteme-li tento složitě definovaný cíl na recyklaci všech komunálních odpadů, zjistíme, že tato ambice není vyšší než recyklovat cca 38 % komunálních odpadů (průměr v EU činí 44 %). Hlas ekologické organizace však vyslyšen nebyl, a recyklační cíl byl naopak snížen.

Šlo o první negativní signál směrem k Evropské komisi, která plánuje zvýšit míru recyklace komunálních odpadů v EU na 60 % v roce 2025 a 65 % v roce 2030. Kraje často argumentovaly tím, že tyto evropské cíle ještě nejsou definitivní. Ať již však dopadne unijní vyjednávání jakkoli, většina vyjednavačů se shodne na tom, že cíl pro recyklaci komunálních odpadů se bude k roku 2025 pohybovat vždy někde kolem 60 %. Pokud byste sankce za nesplnění tohoto cíle měli platit ze své kapsy, jaký krajský či republikový cíl recyklace nastavíte pro rok 2020: současných 38 %, nebo raději někdejších 50 %? Zbytečná otázka, že?

Nicméně samotné švejkovské snížení míry recyklace krajům nestačilo. Hbitě navázaly na požadavek schválené rychlonovely zákona o odpadech zakazující v roce 2024 skládkování odpadů a začaly počítat: 0 % skládkování + 38 % recyklace = 62 % úpravy nebo spalování.

Původním záměrem bylo rychle „sfouknout“ krajské odpadové plány pro Evropskou komisi, aby ta uvolnila peníze na výstavbu nových spaloven. Výsledkem utracených milionů korun jsou plány počítající se zastaralou a nízkou mírou recyklace zcela neodpovídající evropským cílům. Že je to absurdní? Nicméně takto opravdu krajské odpadové plány na příštích deset let vypadají. Je zcela evidentní, že se musí kompletně přepsat.

V Česku měl od července platit Zákon o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Naplňuje se jím evropská směrnice zakazující plasty na jedno použití, jako jsou vatové tyčinky, brčka, příbory, kelímky nebo obaly na jídlo z expandovaného polystyrenu. Zároveň zahrnuje nové povinnosti pro výrobce nebo podobu a kvóty pro sběr plastových lahví na nápoje.

Výrobky z plastu, které jsou obvykle určeny k tomu, aby byly před vyhozením použity pouze jednou nebo krátkodobě, podléhají od poloviny roku 2021 nové směrnici Evropské unie ve všech členských zemích. Cílem tzv. Single-Use Plastics Directive (SUP - 2019/904/EU) je předcházet jejich dopadu na životní prostředí a podporovat přechod k cirkulární ekonomice.

Mezi zakázané plasty na jedno použití patří také obaly. Nejtypičtějšími jsou nádoby na potraviny z expandovaného polystyrenu, ale např. také různé kelímky z tohoto materiálu, které slouží k okamžité spotřebě obvykle přímo z dané nádoby, a to bez jakékoliv další přípravy, jako je vaření či ohřívání (mají např. Kompletní a okamžitý zákaz naopak platí pro výrobky z tzv. oxo- rozložitelných plastů.

Obsahují totiž přísady, které je prostřednictvím oxidace rozkládají na mikroplasty. Vyrábí se z nich např. sáčky na potraviny, tašky, balicí fólie nebo pytle na odpadky. Někdy jsou označovány jako bio-degradabilní, což může evokovat jejich šetrnost k životnímu prostředí. Přitom je tomu naopak. Zákaz se pak dotýká také obalů na bázi vláken, které obsahují plasty a na krabičky z lepenky a papíru, pokud u nich lze plast považovat za hlavní součást.

Obaly ovlivní také to, že jejich součástí nemohou být plastové příbory a brčka. Například k dětským nebo jiným nápojům už nebudou moci být přichycena plastová brčka. Cílem je upozornit zákazníky na plastový materiál a také na negativní dopady na životní prostředí v případě nevhodného vyhození obalu po spotřebování obsahu.

Piktogramy, které musí od července 2021 nést nápojové kelímky vyrobené částečně resp. Evropská komise zatím nevydala konkrétní pokyny, jak danou směrnici aplikovat, ale dá se předpokládat, že značení bude povinné nejenom pro kelímky na pití, které znáte z koncertů nebo kaváren, ale piktogram se objeví také na kelímcích s nápoji, které se prodávají v obchodech a zkonzumujete je až později. hygienické vložky a tampony a aplikátory tamponů,vlhčené ubrousky, tj.

Mezi opatření vyplývající ze směrnice SUP patří informování spotřebitelů o dostupnosti alternativ a recyklaci výrobků a o tom, jak správně nakládat s odpady. Směrnice má v sobě také zabudovanou tzv. zásadu „znečišťovatel platí“, tedy hrazení nákladů na úklid v souvislosti s nakládáním s odpady.

Mezi nové legislativní požadavky pro výrobce spadá od července 2024 také nutnost připevnit k plastovým nebo kompozitním lahvím (např. S inovativním řešením přišla společnost ALPLA. Její uzávěry, které nabízí ve třech různých podobách, zůstávají připevněné k lahvi po jejím otevření a také během používání. Pro jejich výrobu není oproti běžnému řešení zapotřebí žádný další materiál ani technické úpravy nebo investice do stávajících stáčeních linek.

Design všech lahví postupně ovlivní také minimální obsah 25 % recyklovaného plastu při výrobě do roku 2025 (pro PET lahve) a 30 % do roku 2030 (pro všechny lahve). Směrnice omezující jednorázové plasty souvisí s evropským akčním plánem přechodu na cirkulární ekonomiku, který je součástí Green Deal - zelené nebo někdy také nazývané klimatické dohody.

Ta rozpracovává investiční plány v souvislosti se silným a aktuálním tématem udržitelnosti. Akční plán Evropské komise je výzvou, protože ovlivní tak zásadní oblasti průmyslu jako je stavebnictví, automobilový průmysl, výroba textilu a nebo právě obalářství a zpracování plastu. Záběr tohoto balíčku je přitom velmi široký a jeho vzniku předcházela celá řada analýz, z nichž postupně vychází celá řada podstatných inovací jak na poli legislativy, tak v rámci vzniku nových byznys modelů.

Legislativní přechod je velmi komplexní a už teď se ukazuje svízelnost zapracování nařízení Evropské komise do lokálních obalových, odpadových a později i jiných zákonů. Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/904 ze dne 5. Poplatky za ukládání komunálního odpadu by měly vzrůst až trojnásobně, schválila vláda. Poplatek za ukládání komunálního odpadu na skládky se zvýší více než trojnásobně. Vláda schválila novou předlohu, podle které by poplatek ze současných 500 korun za tunu odpadu stoupl až na 1850 korun za tunu v roce 2030. Nově schválená pravidla začnou platit od roku 2021.

To vadí ekologům, protože původní datum bylo stanoveno už na rok 2024. Schválena byla také novela zákona o obalech, která nepočítá se zaváděním zálohového systému na PET lahve v Česku. Členské země Evropské unie letos v květnu formálně potvrdily novou směrnici zakazující plastové výrobky na jedno použití.

Informace o schválených zákonech, změnách i připravovaných vyhláškách shrnul Mgr. David Surý, náměstek pro řízení sekce ochrany životního prostředí MŽP na konferenci Odpadové hospodářství měst a obcí v praxi pořádané společností Vida conference.

Nová odpadová legislativa - schválené zákony

• Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech - odklon od skládkování - důraz na recyklaci odpadů
• Zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností - odpovědnost výrobců, fungování kolektivních systémů, ekomodulace
• Novelizovaný zákon č. 477/2001 Sb., o obalech - zákon č. 545/2020 Sb. - recyklace a využití obalových odpadů, ekomodulace
• Novelizovaný zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích - nastavení plateb za KO- Účinnost od 1. ledna 2021
• Zákon č. 243/2022 Sb., o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí
• Zákon č. 244/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředíOmezení uvádění na trh, značení plastových výrobků, osvěta, odpovědnost výrobců, finance pro obce - úhrada nákladů vynaložených na úklid odpadu z daných vybraných plastových výrobků. Účinnost od 1. října 2022
• Prováděcí předpisy v procesu přípravy

Cíle nové odpadové legislativy

Nejdůležitějším cílem nové legislativy je především zvýšení třídění a recyklace odpadů, odklon od skládkování a s tím související plnění povinných evropských cílů.

• Recyklace komunálních odpadů: 55% v roce 2025, 60% v roce 2030, 65% v roce 2035
• Skládkování: 2030 - zákaz skládkování využitelných odpadů, 2035 - nejvýše 10 % komunálních odpadů
• Energetické využití komunálních odpadů: 2035 nejvýše 25 %. Pokud bude skládkování nižší než 10 %, může být energetické využití úměrně vyšší
• Recyklace obalových odpadů: neuvedeno

Připravované vyhlášky

• Vyhláška o palivechProšla MPŘ Bude upravena na základě obdržených připomínek a jednání- paliva z odpadů budou spalována v zařízeních v režimu tepelného zpracování odpadu
• Vyhláška o asfaltových směsíchDo konce roku 2023 Budou stanoveny stejné požadavky jako ve vyhlášce 130/2019 Sb., podle které se postupuje do konce 2023 Pouze vyjasnění limitů na obsah PAU v penetračním makadamu
• Další vyhlášky pro přechod odpad-neodpadDo konce roku 2024 Připraví MŽP společně s MPO Pro vybrané stavební a demoliční odpad (beton, cihly atd.), případně další odpadové toky

Připravované zákony

Zákon o zálohování MŽP na základě kulatých stolů k povinnému zálohování PET lahví a nápojových plechovek aktivně připraví návrh obecného zákona o zálohování Umožní zálohování nejen obalů, ale i dalších výrobků Prvotní návrh v průběhu 2023 Přispěje k naplňování cílů Cirkulárního Česka 2040 a POH ČR

Skládkovací poplatek

Skládkovací poplatek je stanoven v § 103 - §115. Poplatníkem za skládkovaný KO je obec, pokud je původcem skládkovaného KO,a to bez ohledu na to, komu odpad předala a kdo jej vlastní při předání na skládku (§103). Poplatkové období je kalendářní čtvrtletí.Poplatek vyměřuje a vybírá provozovatel skládky od poplatníka. Provozovatel je rovněž plátcem poplatku.Poplatek se odvádí prostřednictvím Celní správy a jeho výnos se dělí mezi SFŽP a obce, na jejichž území leží skládka. Poměr dělení výnosu poplatku je stanoven zákonem (příloha č. 9 k zákonu).

tags: #zákon #zakazující #skládkování #odpadu #plastu #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Skladka Velké Meziříčí – informace
• Biologie v kostce: Přehled
• Přírodní pigmenty v barvách
• Vše o mandlové mouce
• Rozdíly mezi etologií a behaviorální ekologií