Ekologické katastrofy: Příklady a prevence

Přírodní katastrofa je neštěstí podmíněné přírodními silami, které se ve starověkém pojetí nazývají živly (země, voda, vzduch, oheň). V historii postihovaly území České republiky požáry, epidemie, hladomory a nebezpečné hydrometeorologické, popřípadě geologické jevy.

Povodně jako nejnebezpečnější přírodní katastrofy

Problematika povodní vzbudila větší zájem po katastrofálních událostech v povodí Moravy, Odry a horního Labe v červenci 1997. V postižených oblastech se lidé začali bát každého deště a s obavami vzhlíželi k obloze.

Povodně sice bývají ničivé, ale trvají krátce. Bleskové povodně vyvolávají intenzivní bouřkové lijáky. Zasahují území o malé ploše, dochází k nim na malých vodních tocích s povodím řádově o desítkách čtverečních kilometrů. Poměrně často se vyskytují v jihovýchodní části České vysočiny, kde hlavní vodní toky (Dyje, Jihlava, Svratka) tečou v hlubokých údolích a jejich krátké přítoky mají velký spád. Jestliže při ústí takového přítoku stojí lidské sídlo, hrozí mu velké nebezpečí. Takto postižena byla např. obec Luka nad Jihlavou, kde při bleskové povodni koncem dubna r. 1988 zahynuli dva lidé.

Katastrofální povodně v ČR v létě 1997 odhalily, že se přehlíží potřeba systematické prevence. Je zarážející, že záplavová území jsou u nás dosud vymezena pouze podél jedné třetiny významných vodních toků. Přitom na těchto územích žije značná část obyvatelstva, jsou zde i průmyslové komplexy apod. Značnému riziku je vystavena i Praha.

Teprve r. 1997 rozhodlo město Praha o zahájení protipovodňové ochrany. Chce při ní využít mobilní hradicí prvky, které brání vzniku velkých škod, a přitom výrazně nezasahují do vzhledu města. Výstavba protipovodňového systému je rozdělena do sedmi etap (do r. Při povodních r. 1997 zahynulo 50 lidí, rozsah škod byl enormní. K částečné úhradě obrovských nákladů byly vydány povodňové dluhopisy.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Pozitivním důsledkem katastrofy byla ale změna ve vnímání protipovodňové ochrany v ČR. Katastrofa byla podnětem k řadě projektů analyzujících příčiny, průběh a důsledky povodní a navrhujících nová opatření. V dubnu r. 2000 schválila vláda ČR Strategii ochrany před povodněmi pro území ČR. V návaznosti na tento dokument navrhla kompetentní ministerstva programy zaměřené na rozvoj jednotlivých prvků protipovodňové ochrany a protipovodňové prevence.

Významné místo v protipovodňové ochraně zaujímá hydrologická předpovědní služba. Další povodně, tentokrát v r. 1954, přiměly kompetentní orgány, aby vytvořily samostatnou skupinu prognostiků v rámci Hydrometeorologického ústavu. Oficiálně byla však hydrologická předpovědní služba ustavena až r. 1960 (rozhodnutí opět urychlily povodňové škody).

Riziko povodní a člověk

Názor odborníků, že povodně jsou přirozený přírodní jev a říční nivy jsou zaplavovány přirozeně, není vždy přijímán s pochopením. Nelze popřít, že člověk svou činností průběh a důsledky povodní zhoršil, nic to však nemění na skutečnosti, že povodně jsou přírodní fenomén, jemuž se můžeme bránit jen do určité míry.

Čtyři velké povodně v Česku, stoletá a dokonce pětisetletá voda během krátké doby, se odehrály v letech 1997, 2002, 2009, 2013. Že se klima na naší planetě mění, je zcela zjevné. Je to průvodní jev globálního oteplování, na němž se nemalou měrou podílí i člověk. Rostoucí lidská populace se stále většími požadavky na zdroje mění tvář planety.

Ochrana přírody má často přednost před ochranou lidských životů i majetku. Dlouho se vlekoucí jednání o vykoupení pozemků za účelem výstavby protipovodňových hrází je další příčinou, proč dochází opakovaně k záplavám v místech, kde k nim dojít nemuselo. Snad nás čtvrté velké povodně v krátké době přesvědčily, že přírodu a vodní živel není radno podceňovat.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

V minulosti u nás bylo daleko více luk v poměru k orné půdě. Dnes je situace obrácená, což je patrné zejména v nížinných oblastech. Louka má oproti orné půdě mnohem lepší retenční schopnost, jelikož je provrtána miliony chodbiček od žížal a různého hmyzu. Vytváří tak při vytrvalých deštích jakousi houbu a pojme srážek mnohem více, než je tomu u orné půdy.

Kdo má postavený dům pod táhlým kopcem s kukuřicí, ten by mohl vyprávět. A právě splachy ornice jsou jednou z těžko vyčíslitelných škod při povodních, ale i například po běžném tání sněhu. Dochází k nim zejména tam, kde chybí louky, fragmentace krajiny na menší hony, meze, stromořadí podél cest. Tyto zásady naši předkové ctili a chápali význam těchto prvků.

Pomalu to dochází i „těm nahoře“. Díky letošním povodním. Bylo potěšitelné slyšet jak ministra zemědělství, tak životního prostředí, že přišel čas řešit stav naší agrární krajiny. Názor, že ekologie je něco jako nadstandard, je zcela mimo mísu. Představa, že z přírody budeme jen a jen brát, a vracet se nemusí nic, není hodna druhu Homo sapiens.

Jako krajinotvorná protipovodňová opatření by se měly především rozčlenit mezemi táhlé svažité pozemky. Pro výskyt koroptve a hmyzožravého ptactva je však hmyz základní předpokladem výchovy mláďat - samotný výskyt zeleně nestačí, možná tak zajíci a srnčí zvěři. Na rovinatém poli toto opatření z vodohospodářského a protierozního opatření není až tak nutné, nicméně drobné zvěři poslouží meze stejně dobře.

Vytvořená zatravněná mez se skupinami plodonosných keřů a ovocných stromů by měla být široká aspoň 10 m, optimálně však 20 m, aby byla dostatečnou brzdou pro vodu valící se z kukuřičného pole. Doprostřed skupiny keřů je výhodné umístit zásyp, kam za kořistí dravci nemůžou, pod keřem mívá i zajíc často lože.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Že i v dnešní nelehké době jde problematiku krajinných úprav úspěšně zvládnout, dokazují příklady MS Račice (Myslivost 2012/6), nebo některých mysliveckých sdružení na jižní Moravě (Myslivost 2011/4). Fondy na krajinné úpravy jsou, například Program péče o krajinu.

Únik toxických látek do řeky Bečvy

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20.

Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Zároveň byla hned od začátku jako možný viník vyloučena akciová společnost Deza, která je součástí holdingu Agrofert a je tak ve svěřeneckém fondu tehdejšího premiéra České republiky Andreje Babiše (ANO). Právě v prostorách společnosti Deza došlo přitom v den největší katastrofy na Bečvě k havárii, kterou se snažil její managment ututlat a se zpožděním o ní informovali novináři z Deníku Referendum.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění.

Reagovat na ekologické katastrofy, až ve chvíli kdy se stanou, je pozdě. Proto se Arnika soustředila také na tlak na systémové změny, které by mohly dalším haváriím zabránit, nebo jejich nebezpečí aspoň minimalizovat. Hned po havárii jsme zveřejnili petici Řeky bez jedů, která požaduje lepší ochranu našich řek a kvalitnější monitoring toxických látek.

Také jsme připomínkovali novelu vodního zákona, kde jsme navrhovali mnohem přísnější pokuty pro firmy, které bez povolení vypouštějí do českých řek toxické škodliviny. Podle Arniky totiž pro velké průmyslové nebo chemické podniky, které mají miliardové výnosy, nepředstavuje pokuta 25 milionů korun, která byla nakonec do novely schválena, dostatečný ekonomický stimul, který by je motivoval k realizaci opatření, jež by napomohla havárii předejít. Podle Arniky by adekvátní částkou byl dvojnásobek, tedy 50 milionů korun.

Prevence katastrof

Katastrofy plní televizní a rozhlasové vysílání, noviny i weby. Dozvídáme se o mrtvých, raněných, pohřešovaných a o omračující výši hmotných škod. Může se zdát, že katastrofy jsou nevyhnutelné, že jich neustále přibývá a jsou stále ničivější. Nový výzkum provedený v rámci projektu Disasters Avoided ale ukazuje něco jiného.

Kelman a jeho spolupracovníci pátrali po příkladech katastrof, kterým se podařilo zabránit. Muselo se jednat o závažné nebezpečí, například tornádo, zemětřesení, sucho, požár, nákazu, sesuv půdy, výbuch sopky nebo vlnu veder. A přitom nesmělo dojít k velkým ztrátám na životech nebo k závažnému narušení běžného života, a to díky preventivním opatřením přijatým ještě před katastrofickou událostí.

Sem patří i snížení počtu obětí cyklonů v Bangladéši. V rámci tohoto programu byly budovány bezpečné úkryty ve školách. Byla vytvořena síť dobrovolníků vybavených megafony, kteří jezdili po vesnicích a varovali tamější obyvatele před blížící se pohromou. Také Vietnam postihují každoroční záplavy a ohrožují až 12 milionů obyvatel pobřežních oblastí. V rámci pětiletého projektu se zajišťuje výstavba 4 000 domů odolných proti povodním. Je také zajištěna výsadba pobřežních mangrovů schopných zachytit vodní přívaly vzedmuté silnými bouřemi.

Pokud však mají mít jednotlivé případové studie nějaký hmatatelný přínos, je třeba z nich vyvodit obecnější ponaučení, protože pak je možné využít tyto zkušenosti i jinde:

1. Správné smýšlení: Je třeba řešit základní příčiny katastrof a předcházet jim. Musíme pochopit, že katastrofy nevyvolává příroda. Jsou to prostě katastrofy a jsou vyvolané rozhodnutím lidí žít a stavět v ohrožených oblastech.
2. Správné investice: Je třeba investovat tak, aby to zajistilo zlepšení sociálních podmínek lidí i zlepšení životního prostředí.
3. Dobrá správa: Je třeba shromažďovat a analyzovat data a jednat na základě výsledků těchto analýz.
4. Kvalitní data pro správné rozhodování: Data mohou mít různou podobu včetně demografických a ekonomických statistik, ale také pozorování ze satelitů, dronů nebo měřících přístrojů instalovaných na místě.
5. Smysluplné zapojení všech.
6. Realistické cíle dosažitelné s dostupnými zdroji.

Ochranu před katastrofami v místním měřítku lze zajišťovat i v rámci globálních aktivit, jako jsou např. Bylo by naivní se domnívat, že se vždycky podaří předejít katastrofám jen v důsledku cíleně provedených preventivních opatření. Svou roli někdy sehraje i štěstí.

„Základem pro úspěšné předcházení katastrofám je souhra akcí, do kterých se zapojí široké spektrum lidí a skupin. Podobné studie by nás ale měly přinutit k zamyšlení, zda jsme se z katastrof na našem území pokaždé náležitě poučili. Rozsáhlý lesní požár v Českém Švýcarsku, ke kterému došlo o dvacet let později, však máme tendenci vydávat za událost, která byla pro tuto oblast bezmála prospěšná, což pro prevenci další podobné katastrofy nevytváří zrovna příhodné klima. 28. 7.

Představa o jejich možném spoutání, či dokonce zkrocení byla zcela nesmyslná, avšak nesmírný vědecký, technický a technologický pokrok závěru 19. a první poloviny 20. století vedl ve vyspělém světě k realizaci mnoha smělých projektů, jejichž konečným cílem nebylo nic menšího než snaha „poručit větru, dešti“. Pokrok, jehož bylo dosaženo při mapování mechanismu vzniku, predikci a prevenci přírodních jevů, založených na dlouhodobém sledování a předpovědi počasí či vulkanických erupcí, výstavba přehrad na řekách, či protilavinových zábran v horách vedl k přesvědčení, že schopnost přírody „prosadit svou“ je natolik efektivně minimalizována, že velké přírodní katastrofy budou pro příště možné pouze v nerozvinutých částech světa...

Hurikán Katrina, jenž v roce 2005 zdevastoval část pobřeží USA, či nedávné zemětřesení a tsunami, jež postihly Japonsko, však přesvědčivě ukázaly, že i nejvyspělejší země světa mohou být značně „pocuchány“. Podstatné je, že neutrpí pouze jejich globální image _ kolik z nás bylo šokováno neschopností federální vlády poskytnout účinnou pomoc New Orleansu a nasazením jednotek mexické armády na území USA, ale například výpadek produkce japonských automobilek se zakrátko projevil i v Evropě a ve Spojených státech.

Vzdálenost a vnímání prostoru

Bez ohledu na to, co se v posledních letech stalo, se zdá být jisté, že naše senzitivita vůči událostem na různých místech bude i nadále ovlivněna a podmíněna celou řadou subjektivních i objektivních faktorů. Dva z nich, jež mají geografickou dimenzi, si na následujících řádcích pokusíme přiblížit. Prvním z nich je jedna z nejdůležitějších geografických kategorií: vzdálenost. Pro naše účely je třeba chápat ji nejenom jako pouhou fyzickou vzdálenost, ale jako komplexní působení tří zvláštních typů vzdálenosti: gravitační, topologické a symbolické. Druhý z nich pak má co do činění se subjektivním vnímáním prostoru, neboť o různých částech světa máme své pevně zakořeněné, přičemž velmi často zcela nesmyslné, představy, jejichž mentální stabilita má zásadní vliv na percepci toho, co se kde děje.

Gravitační síla je sice nejslabší fyzikální silou, ale zároveň jedinou, která ovlivňuje všechny fyzikální pochody na Zemi. V našem případě je typickým projevem tzv. gravitační vzdálenosti známý fakt, že s rostoucí fyzickou vzdáleností se problémy stávají, či spíše jeví, méně podstatné.

Pro topologickou vzdálenost je rozhodující momentální podoba politické mapy: například po rozpadu Československa, Sovětského svazu a Jugoslávie na začátku devadesátých let minulého století se řada zemí ocitla „někde jinde“, než ležely předchozích čtyřicet let. Pokud jde o symbolickou vzdálenost, pak země, jež nám jsou kulturně, etnicky, politicky či jakkoli jinak blízké, jsou důležitější než státy ostatní.

Zastavíme-li se u fenoménu percepce, pak u přírodních katastrof platí totéž jako například v případě teroristických útoků a 11. září. Ostatně například filmaři velmi dobře vědí, proč v katastrofických filmech běsnící živly devastují nesrovnatelně častěji New York, Tokio, Londýn či Paříž, a nikoli (pokud k tomu vůbec kdy ve filmu došlo) Kinshasu, Lagos, Teherán nebo Dháku, neboť bez ohledu na to, že v nich žije podobné množství lidí, je vizuální efekt zcela rozdílný...

Na co se reaguje nejvíce

Z percepčního hlediska jsme nejvíce fascinováni tím, jak velká zkáza je. Rozsah škody však jen velmi zřídka koresponduje se skutečnou, tj. fyzikálně či jinak exaktně měřitelnou silou, která v daném místě udeří. V souvislosti s velikostí pohromy nejvíce a „nejlépe“ reagujeme na tři dimenze, které se s takovýmito událostmi spojují: velikost ztrát na lidských životech, finanční/pojistné ztráty a v poslední době se přidalo i hledisko environmentální.

Zaprvé v rovině finanční _ pokud jde o pojistné částky, jež budou vyplaceny, jedná se prý o světový rekord, zadruhé se ukázalo, že ani supermoderní Japonsko není schopno něčemu takovému odolat, a zatřetí došlo k havárii na jaderné elektrárně. To, že je naše senzitivita vůči událostem ve vyspělých zemích světa vyšší je díky symbolické vzdálenosti asi pochopitelné.

Obě živelní katastrofy se odehrály v hustě obydlených pobřežních oblastech a, jak již bylo řečeno, vyžádaly si zcela jiné množství obětí. Kvůli hysterii provázející havárii ve Fukušimě média věnovala zcela nedostatečnou pozornost faktu, že se japonským úřadům podařilo ve velmi krátké době evakuovat desítky tisíc lidí, kteří by jinak nepochybně našli smrt v rozbouřeném moři.

Blízkost vody, ať již slané, nebo sladké, má při podobných událostech vždy zásadní dopad na počet obětí. Při pohledu na seznam největších katastrof lehce zjistíme, že nejrychleji a nejvíce životů bere voda. Tato skutečnost je logickým důsledkem toho, že nejhustěji obydlené oblasti světa jsou ty, kde je vody dostatek.

Je přirozené, že z vnitrozemské středoevropské perspektivy tyto skutečnosti nejsou jednoduše zřetelné, ale v našem světě platí, že rozhodující množství populace, zhruba 70 procent žije v blízkosti (do 200 km) nejbližšího moře, zatímco v hlubokém vnitrozemí (více než 1000 km od moře) či v oblastech s nadmořskou výškou vyšší než 1000 metrů nad mořem žijí celkem necelá dvě procenta obyvatel planety.

Takovou událostí ostatně byla jedna z největších zaznamenaných a prokázaných přírodních katastrof _ pád tzv. tunguzského meteoritu na Sibiři roku 1908. I když se vědci dosud přou o to, jak velké množství energie meteorit uvolnil, soudí se, že síla výbuchu byla pravděpodobně tisíckrát větší než bomba svržená na japonskou Hirošimu. Exploze sice zdevastovala více než dva miliony čtverečních kilometrů území, kde bylo pokáceno několik desítek milionů stromů, a nepochybně zahynula i spousta zvěře a pravděpodobně i domorodí obyvatelé, ale z globálního pohledu se, s výjimkou vědecké senzace, nestalo vůbec nic.

Hladomor

Ještě větší škody, a zatím také s daleko větší pravidelností než tsunami, působí záplavy. Zatímco na vodě, ať již na moři, či na řekách, živel udeří rychle, hladomor má většinou na svědomí dlouhodobý nepříznivý vývoj srážek a v jejich důsledku vzniklé sucho, které za „optimálních“ podmínek může způsobit nesmírné škody. Hladomor je jednou, možná jedinou, katastrofickou událostí, které je člověk výrazně schopen umocnit. „Nejefektivnější“ metodou se v tomto ohledu jeví kombinace nekompetentní vlády a negativního klimatického vývoje.

Evropanům je však daleko známější stalinský hladomor na Ukrajině, z let 1930_1932, nebo ze šedesátých let hladomor v Biafře, jenž se podle nizozemského filosofa Hanse Achterhuise stal první systematicky medializovanou událostí tohoto typu, jejímž cílem ani tak nebyla pomoc hladovějícím, ale možnost získat více financí na pokračování vojenského konfliktu. Od té doby se podobné kampaně staly v zásadě běžnou součástí života moderních společností, avšak jejich dopady na skutečnost zůstávají i nadále podobně nejednoznačné.

Ještě větší problém než neochota vlád pustit pomoc do země, jako v Barmě/Myanmaru nebo v Dárfúru, je neexistence dostatečně kapacitních komunikací na řadě míst Afriky i Asie.

Pro monitoring a včasné rozpoznání probíhajících změn globálního klimatu je podstatné, jak moc vědci (ne)rozumějí tomu, co se děje ve světovém oceánu. Narozdíl od pevniny, kde sběr meteorologických dat na mnoha místech probíhá již staletí, je světový oceán zmapován podstatně hůře. Zdá se přitom být jisté, že světový oceán, jenž ze 72 procent pokrývá povrch této planety, což z ní činí modrou, a nikoli zelenou planetu, má zásadní vliv na pevninské klima.

tags: #ekologická #katastrofa #příklady #a #prevence

Oblíbené příspěvky:

• Historie Kryštofova Údolí
• Bezpečná likvidace epoxidu
• Stylový koš vlastní výroby
• Ekodepon a Holostřevy: Svoz odpadu
• Tipy na výlety kousek od Prahy