Ekologické katastrofy v Rusku

14.03.2026

Ekologické katastrofy za polárním kruhem bývají vzácné. Když už k nim ale dojde, bývá to obvykle vážné.

Tání permafrostu a únik nafty v Norilsku

V pátek 29. května 2020 došlo k roztátí permafrostu a k následnému poškození velkého zásobníku s rezervní naftou jedné z tepláren a elektráren ruské těžební společnosti Nornickel, která těží nikl a další kovy na řadě míst v arktických oblastech. Ze zásobníku pak následně uniklo asi 21 tisíc tun nafty. K úniku došlo poblíž města Norilsk na Sibiři, které leží asi 400 kilometrů severně od polárního kruhu.

Nafta sice podle dostupných informací neohrozila místní obyvatele, ale rychle pronikla do nedaleké mělké arktické řeky Ambarnaja. Jak prohlásil Alexej Knižnikov, šéf iniciativy Program for the Business Environmental Responsibility WWF-Russia, nafta je toxičtější než ropa, takže škody na životním prostředí mohou být opravdu značné. Únik doposud zasáhl plochu o rozloze 350 kilometrů čtverečních. Jde přitom o území, které je velmi špatně dostupné. Ruské úřady odhadují, že dekontaminace krajiny přijde na zhruba 1,5 miliardy dolarů, tj.

Ekologická tragédie v Norilsku ukázala na palčivý problém, jehož důsledky se sice pomalu, ale o to naléhavěji hlásí o slovo. I vlády států, které se zabývají pouze akutními záležitostmi a vznikající problémy nechávají bez povšimnutí, dokud se nestane tragédie, se Norilskem vyděsily. Ruský prezident Vladimir Putin mimo jiné oznámil, že je nezbytné hledat řešení tání permafrostu v ruské arktické oblasti. Tání ledu totiž stojí peníze.

Dopady tání permafrostu

Rozmrzající led měl za následek i nedávnou katastrofu ve městě Norilsk, kde z místní elektrárny uniklo do okolí, a především do místních řek, přes 20 tisíc tun nafty. Jedná se o největší katastrofu podobného druhu v ruském arktickém prostoru.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Je to zpravidla pomalý proces, kterému se dá postupně bránit přestavbami a jinými inženýrskými opatřeními. Občas to ovšem křupne rychle. Nikdo v Norilsku doposud nezahynul, ale loni v létě kus spadlého stropu zlomil lékaři nohu v tamní krevní bance. Obyvatelům ohrožených domů nabízí město stěhování, úřady proklamují, že zpevní základy prakticky všech městských budov.

Panice kupodivu nepropadají: šéf nedalekého přístavu říká, že ledoborce budou potřeba ještě nejmíň sto let, což ovšem s permafrostem nijak nesouvisí, a tání zmrzlé půdy je podle něj “přirozený proces”. Ruská vláda totiž oficiálně neuznává lidský vliv na globální oteplování.

Zmíněný globální jev se pochopitelně netýká jen Ruska, ale i Aljašky nebo Kanady. Ale pouze Rusko má polární oblasti tak hustě osídlené.

Praskání zdí přitom není jediný efekt. Uvolněný metan z roztáté půdy pravděpodobně stojí za náhle vzniklými krátery, které se na Sibiři záhadně objevují. Hnutí Greenpeace varuje, že povolující permafrost bude stále častěji ničit plynovody a ropovody. Dříve nebo později - a spíš dříve - bude Rusko muset investovat do téhle nenápadné ekologické katastrofy.

Znečištění v Norilsku

Les velký skoro jako třetina celé České republiky zničily emise vznikající od třicátých let 20. století při těžbě kovů v severosibiřském průmyslovém městě Norilsk. Mezinárodní tým vědců v čele s Ulfem Büntgenem z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd zjistil, že dopad tamního znečištění je daleko horší, než se myslelo. Ukázaly to letokruhy stromů.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Norilsk už dávno patří k nejvíce znečištěným městům světa a řeka Ambarnaja již byla natolik otrávená, že se v ní nedalo rybařit.

„Co se týká Norilska, na informacích uložených v tisících letokruhů stromů můžeme vidět účinky tamní neřízené ekologické katastrofy během posledních devíti desetiletí,“ upozorňuje Ulf Büntgen.

I Evropa se v minulosti potýkala s dopady průmyslu, přírodní pohromě ale zatím dokázala zabránit. „Zatímco problém odumírání lesů způsobený emisemi síry byl ve velké části Evropy úspěšně řešen, pro Sibiř jsme nebyli schopni předvídat, jaký účinek bude znečištění mít, a to hlavně kvůli chybějícím datům z dlouhodobého monitoringu,“ uvádí vědec. Bílé místo ve výzkumu se nyní vědci snaží vyplnit. Výsledky svého bádání uveřejnili v časopise Ecology Letters.

Na jejím severním okraji leží Norilsk. Dějiny tohoto nejseverněji položeného stotisícového města na světě nesahají hluboko do minulosti a jsou pevně spjaty s metalurgickým průmyslem. Roku 1935 tam vznikl nápravně-pracovní tábor, jehož hlavním cílem byla těžba mědi, niklu a palladia. Vězně v padesátých letech vystřídali zaměstnanci dolů a hutí a v současnosti v místě působí největší světový producent niklu.

I když se ve světě klade čím dál větší důraz na ochranu životního prostředí, norilský průmyslový areál má dlouhodobě potíže ekologická pravidla uplatňovat. Podle loňských údajů ministerstva životního prostředí Krasnojarského kraje byl v roce 2018 zodpovědný za vypuštění 1 805 200 tun znečišťujících látek do ovzduší, a to z 98 procent oxidu siřičitého. Letos v květnu navíc v oblasti došlo k ropné havárii, kdy do přírody uniklo přes dvacet tisíc tun motorové nafty.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Tato katastrofa i několik desetiletí intenzivní těžby rud způsobily rozsáhlé škody v celém ekosystému, snížily počet stromů v lesích i jejich vitalitu, a tím ovlivnily koloběh uhlíku.

Vliv znečištění na stromy

Tým okolo Ulfa Büntgena z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd a Univerzity v Cambridgi studoval stovky vzorků z živých i mrtvých jehličnanů z Norilsku, chemické složení půdy a počítačové modely chování lesa, na kterých ukázal, jakou měrou atmosféra znečištěná emisemi přispívá k arktickému stmívání. Tak se nazývá jev, kdy zvýšené množství různých částic v ovzduší, ať už právě emisí, písečného prachu či sopečného popela, zabraňuje pronikání slunečních paprsků na zemský povrch. To podle vědců ovlivňuje růst stromů.

Pokud se totiž nad krajinou vytvoří jakýsi prašný poklop, skrz který k rostlinám neprojde dostatek světla, nemají ani dost energie k růstu. Prozradí to o nich letokruhy. Na tom stojí takzvaný problém divergence: snížená citlivost růstu stromů na teplotu. Vlivem toho je přibližně od sedmdesátých let zjevný rozpor naměřených teplot vzduchu a teplot zrekonstruovaných podle šířky letokruhů. Ty v norilské oblasti paradoxně svědčí o ochlazování - navzdory údajům z teploměrů, jež jasně dokazují globální oteplování.

„Překvapilo nás, jak rozsáhlé jsou účinky průmyslového znečištění. Ukazují, jak zranitelný a citlivý boreální les je.

Lovci mamutoviny

V posledních letech jsme byli svědky bombastických odhalení prehistorického života: byla nalezena zcela zachovalá hlava dávno vyhynulého vlka nebo tělo mamutí samice staré 50 tisíc let, jež po vytažení z ledu krvácelo. Fanoušci Jurského parku okamžitě přišli s nápady, jak film převést do reality. Avšak situace je složitější, než by se mohlo zdát. Zaprvé většinu z těchto převratných objevů svět nikdy nespatří a zadruhé by bylo lepší, kdyby ani kosterní pozůstatky už nikdy nespatřily svět. Tání věčně zmrzlé půdy je totiž předzvěstí ekologické katastrofy, ke které se dnes lidstvo blíží. Kromě prehistorických kostí tající led odhaluje i ložiska hluboko uloženého metanu a oxidu uhličitého.

V Jakutsku, což je oblast na ruské Sibiři o velikosti poloviny Evropy, kde se zkameněliny nacházejí, každý rok stoupá průměrná teplota o několik stupňů. V důsledku toho léto trvá déle, půda rozmrzá do mnohonásobně větší hloubky, v oblasti je více srážek a země se pomalu proměňuje v bažinu, kde není možné nic pěstovat. Mnohé oblasti jsou ohroženy sesuvy půdy, domy postavené na pilotech zapuštěných do věčného ledu se začínají propadat do země a stejně tak dochází k poškozování silnic a infrastruktury.

Většina z pokladů, které Sibiř vydá, svět nikdy nespatří, protože končí v rukou překupníků, kteří je prodávají nejčastěji do zemí, jako je Čína nebo Vietnam, kde stále přetrvává víra, že rozemletý prášek ze sloních klů nebo rohu nosorožce má léčebné účinky (hlavně proti rakovině). Kromě využití v tradiční medicíně slonovina končí u zámožných Asiatů jako dekorativní předmět potvrzující společenský status majitelů.

Asijské trhy dosud vzácným zbožím zásobovali pytláci zabíjející zvířata v národních parcích a safari. V posledních letech se však boj proti nelegálnímu zabíjení zefektivnil a je čím dál těžší pokrýt nabídku. V důsledku tání permafrostu se nicméně nečekaně objevila nová zásoba cenného zboží: mamutí kly a rohy prehistorického nosorožce.

Byznys s pravěkou slonovinou v Rusku nabral velmi rychle na obrátkách a stal se novodobým Klondikem. Novinář a fotograf Amos Chapple strávil léto 2016 dokumentováním života novodobých lovců mamutoviny.

Ve svém textu popisuje bezútěšné podmínky nelegálního dobývání kosterních pozůstatků odkrytých táním ledu. Tito muži tráví celé léto bez rodin v lesích Sibiře, kde pomocí vodních děl a naftových pump, jež mají spotřebu až pět tun paliva na tři týdny a jednu hledačskou partu, rozrývají již tak narušenou půdu. Vodní děla mohou vyhloubit tunely až do hloubky 60 metrů a narušují vodní systém oblasti. Mnozí hledači se museli zadlužit, aby si pořídili potřebné vybavení. V noci spí ve stanu, jsou sužováni všudypřítomnými komáry a výkyvy počasí.

Jenže většina z hledačů nenajde nic. Pouze 20 až 30 procentům šťastlivců se podaří něco najít, ostatní odhalí pouze bezcenné kosti.

Ruské úřady se proti hledačům snaží bojovat, avšak zatím bez valného úspěchu.

tags: #ekologické #katastrofy #v #Rusku