Klimatické Regiony v České Republice: Klasifikace a Charakteristika

Snaha popisovat a škatulkovat svět kolem sebe je lidem vlastní. Rádi máme ve věcech pořádek, líbí se nám, když je ve všem zavedený nějaký systém. Jenže taková snaha se může obrátit proti nám. Třeba když se pokoušíme pěstovat nějaký druh rostliny v klimatu, který mu nesvědčí. Rady vyčtené z chytrých knih nám tu ne vždy pomohou.

Na Labské boudě se jahody pěstují špatně a s broskvoněmi v Beskydech taky velkou parádu neuděláte. Proč? To je snad každému jasné. V ne zrovna malých kopcích bývá docela chladno po celý rok, jaro a tání tam nastává docela pozdě, půda je tam promrzlá a přes léto zase vyfoukaná do sucha. Zimy jsou tam opravdu pořádné. Jahody a broskvoně jsou moc citlivé na to, aby se jim tu dařilo. Nepanuje tam to správné klima pro jejich pěstování. Zkrátka, není to ta správná klimatická oblast. Jinde by se jim dařilo o poznání lépe.

Kde? Tím, že se pokoušeli na mapě světa, Evropy, potažmo Česka odlišit a zakreslit různé klimatické oblasti příhodné pro pěstování všech možných a nemožných druhů hospodářsky významných plodin. Odhalovali přitom různé vztahy. Klasicky mezi nadmořskou výškou a teplotou, protože v nížinách bývá o cosi tepleji, než na vrcholcích hor. U nás platí, že přidat 100 metrů nadmořské výšky, to znamená „ubrat“ 0,61 °Celsia z průměrné roční teploty.

Někde totiž objevíte oblasti s výraznějším slunečním osvitem a počtem bezmračných nebo nedeštivých dní. Jinde je nedeštivo a teplo, ale třeba taky pořádné sucho. Někde se s určitou sezónní pravidelností objevují bouřky. A to z hlediska pěstitelství může znamenat, že vám úrodu potlučou kroupy. Jinde jsou srážky rozloženy do řady deštíků, které v sezóně vlídně zavlažují. A onde zase největší díl srážek přichází v zimě, ve formě sněhu. Většina srážkové vláhy je tu dostupná jen z toho, co nasněží a roztaje. Jinde je jaro krátké, léto dlouhé.

Různí badatelé dávali dohromady údaje z meteorologických měření, zapojovali různá pozorování. Inspirovali se podobnými přístupy ve světě, kterým pak dávali nějakou regionálněji vypadající, místu více odpovídající, podobu. Na počátku 18. století se tak mihla odbornou literaturou jakási Suppanova klasifikace, z níž německý klimatolog Wladimir Köppen přepracováním v roce 1884 vytvořil Köppenovu klasifikaci. Je vytvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. Dočkala se řady přepracování, ale zhruba od roku 1936 se usadila na podobě, která stanovuje pět hlavních klimatických pásem a jedenáct základních klimatických typů.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Klasifikace Podnebí

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj. Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací.

Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření. Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.

Köppenova Klasifikace Podnebí

Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí. Jejím autorem je německý klimatolog Wladimir Köppen. Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci.

K jejímu přepracování došlo roku 1918 na základě zohlednění většího množství získaných meteorologických dat. V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A-E.

• Cfb - mírné oceánské klima; nejchladnější měsíc v průměru nad 0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl srážek mezi sezónními obdobími.
• Dfb - vlhké kontinentální podnebí s teplým létem; nejchladnější měsíc v průměru pod -0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C.
• Dfc - subarkrtické klima; nejchladnější měsíc v průměru nižší než 0 °C (-3 °C) a 1 až 3 měsíce v průměru nad 10 °C.

Quittova Klasifikace Podnebí

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější klasifikací na území ČR i SR. Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější. Systém klasifikace vytvořil český klimatolog Evžen Quitt a publikoval ho roku 1971 v díle Klimatické oblasti Československa. Při určení klimatických oblastí autor vycházel z klimatologických dat období 1901-1950 a z území republiky rozčleněného na čtverce o straně 3 km (900 ha).

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7). Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7). Na území naší republiky se vyskytuje jen 13 z 23 jednotek (ostatní se nacházejí na území Slovenska) ve třech klimatických oblastech.

Charakteristiky Klimatických Oblastí dle Quitta

• Teplá oblast: Jaro je poměrně krátké, teplé až mírně teplé, léto je teplé dlouhé a suché, podzim je poměrně krátký, teplý až mírně teplý, zima je krátká, suchá až velmi suchá. Jaro je velmi krátké a teplé, léto je velmi dlouhé, velmi suché a velmi teplé, podzim je velmi krátký a teplý, zima je velmi krátká, teplá, suchá až velmi suchá.
• Mírně teplá oblast: Na území Česka se nachází jen jednotka MT2 až MT5, MT7 a MT9 až MT11.
• Chladná oblast: Z hlediska orografických podmínek (horstva s relativně malými nadmořskými výškami) se v ČR vymezují jen tři jednotky v této klimatické oblasti: CH4, CH6 a CH7.

Další Regionální Klasifikace

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také další klasifikace. Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M.

Langova Klimatická Klasifikace

Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“. Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C.

Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce. Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů. Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní. Tuto klasifikaci by tedy bylo možné řadit i mezi globální, ale vzhledem k propracovanosti typů vyskytujících se právě u nás (uvedení plodin), ji řadím mezi regionální.

Klimatická Klasifikace Podle M. Mináře

Tato klimatická klasifikace vychází z výše rozebíraného Langova dešťového faktoru. Nevymezuje však šest, ale pět klimatických oblast a je pro zemědělství stručnější. Dále pak Minář vytvořil i klasifikaci na základě vláhové jistoty.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

Klimatická Klasifikace M. Končeka

Končekova efektivní klasifikace patří spolu s Quittovou k nejznámějším v ČR i SR. Podle výše uvedených kritérií Konček vymezuje tři klimatické oblasti, pět podoblastí a 19 okrsků. Okrsky jsou vyčleněny na základě průměrného trvání slunečního svitu ve vegetačním období, průměrné lednové teploty a zařazení podle nadmořské výšky do nížin, pahorkatin, vrchovin nebo horských poloh.

Teplá oblast je ohraničená izolinií 50 letních dnů s denními maximy ≥ 25 °C za období 1926-1950 a izolinií průměrného začátku sklizně ozimého žita 15. července za období 1926-1940. Tato oblast je vhodná pro pěstování plodin, které jsou velmi náročné na teplotu (např. kukuřice). V Čechách ji nalezneme např. v Polabí a na Moravě v oblastech Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu.

Pro mírně teplou oblast je hranicí červencová izoterma 15 °C za období 1901-1950 a na druhé straně výše zmíněná hranice teplé oblasti. Tato oblast je vhodná především pro pěstování obilnin.

Chladná oblast se vyskytuje tam, kde průměrné červencové teploty nedosahují 15 °C. Vzhledem k tomu, že po své první publikaci v r. 1957 byla Končekova klasifikace použita ve vydání Atlasu podnebí ČSR (1958), se tato klasifikace stala velice proslulou a někdy se nazývá též klasifikace Atlasu podnebí ČSR.

Klimatická Klasifikace Podle M. Kurpelové

Tuto klasifikaci vytvořila Kurpelová s kolektivem hlavně k agronomickým účelům. K vymezení jednotlivých oblastí bylo použito tří agroklimatických faktorů.

Teplá makrooblast se vyskytuje na území Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu a je pro ni typické, že TS 10 nabývá hodnot od 3.100 do 2.400. Mírně teplá makrooblast je ohraničená TS 2.400 a 2.000 a patří do ní oblasti vrchovin, středních výškových poloh a kotliny do 600 m.

Klimatické Regiony v České Republice

Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu. Vymezení klimatických regionů bylo provedeno na základě mnoha kriterií, mezi ty rozhodující patří: suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 ºC, průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období, dále průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v %, výpočet vláhové jistoty, hranice sucha a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu.

Tyto údaje byly zpracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901 - 1950. Klimatická regionalizace ČR (Moravec-Votýpka 1998) je založena na digitálním zpracování klimatických dat z let 1961 až 1990, naměřenými na 85 klimatologických stanicích ČR. Jejich klimatická kriteria jsou formulována odlišně od E. Quitta a jsou vztažena na plošnou jednotku 100 x 100 m (1 ha).

Příklady Klimatických Regionů

• Klimatický region VT: Zahrnuje jižní část Moravy (jižní a střední část Dyjskosvrateckého úvalu, Pavlovské vrchy, Dolnomoravský úval) a jeho rozšíření je totožné s rozšířením velmi teplé černozemní oblasti stanovištních jednotek (ČMt).
• Klimatický region T2: Je rozšířen ve středních Čechách (východně od Vltavy po Kutnou Horu), dále koncentricky kolem regionu T1 v severozápadních Čechách.
• Klimatický region MT4: Je z klimatických regionů plošně nejrozšířenější. Zaujímá všechny vyšší části pahorkatin a navazuje tak na region MT2: patří sem Tachovská brázda, Chodská pahorkatina, části Středočeské pahorkatiny, Brdská vrchovina, největší část Českomoravské vrchoviny, Drahanská vrchovina, Vizovická vrchovina, Nízký Jeseník, Žulovská pahorkatina, Podkrkonošská pahorkatina atd.
• Klimatický region MCH: Zahrnuje všechna podhůří v nadmořské výšce zpravidla nad 550 m; jeho plocha je zhruba totožná s vrchovinnou oblastí stanovištních jednotek. Zaujímá nižší části Krušných hor a Českého lesa, Šumavské podhůří, nejvyšší části Středočeské pahorkatiny a Brdské vrchoviny, značnou část Českomoravské vrchoviny, Bílých Karpat, Javorníků a Hostýnských vrchů, nižší část Moravskoslezských Beskyd, nižší část Nízkého Jeseníku, Orlické podhůří, Frýdlantskou pahorkatinu atd.
• Klimatický region CH: Je v podstatě totožný s horskou oblastí stanovištních jednotek, která byla vymezena podle týchž kritérií.

Aktuální Vývoj

V současné době se řeší nová klimatická regionalizace České republiky v rámci projektu NAZV QH92030 „Hodnocení půd z hlediska jejich produkčních a mimoprodukčních funkcí s dopady na plošnou a kvalitativní ochranu půd České republiky“. Důvodem jsou klimatické změny, které je nutné v regionalizaci klimatických regionů zohlednit. Nové hodnocení klimatické regionalizace je prováděno Českým hydrometeorologickým ústavem ve spolupráci s VÚMOP, v. v.

A zatímco čtete tenhle článek, můžete si být jistí, že někde už vzniká novější, lepší, obsáhlejší a ještě přesnější. Navíc stačí jen nakouknout k sousedům přes hranice, kde mají svoje vlastní klimatické klasifikace. Jak se v tom má normální smrtelník vyznat? Otázkou je spíš to, zda se o něco takového má vůbec pokoušet. Protože informace o klimatických zónách, přehledně odůvodněné tabulkami a zakreslené úhledně do map v časech klimatických změn docela rychle zastarávají. Mění se průměry, teploty, srážkové profily, podmínky prostředí. Ne že by neplatily vůbec, ale nedá se říct, že by měly platit zrovna letos. Nebo pozítří.

tags: #klimaticky #region #okresky

Oblíbené příspěvky:

• Skládky odpadu v ČR
• Kniha o šestém vymírání
• Článek v Silničním obzoru
• Zajímavosti o kapce vody
• Definice ekologické niky člověka