Ekologické katastrofy v mořích: Příklady a dopady

Ekologické katastrofy v mořích představují vážnou hrozbu pro mořské ekosystémy i pro lidské zdraví. Tyto události mohou mít různé příčiny, od úniku ropy a chemikálií až po znečištění splašky a nadměrný rybolov.

Znečištění splašky

Na jedné z mála bezbariérových pláží ve Splitu se znovu objevily splašky. Vrchol letní sezony se blíží a Split počítá s rekordní návštěvností, přesto se v oblasti Bene šíří zápach, který odrazuje i otrlé místní. K podobné události došlo už v roce 2023. Znečištění ohrožuje nejen kvalitu mořské vody, ale i přilehlý chráněný přírodní park.

Tehdy splašky do moře pouštěla restaurace Va Bene, kterou provozuje společnost National. Do jímky sice majitelé instalovali biologický čistič, jenže potrubí prasklo a nečištěné odpadní vody si dál prorazily cestu přes chráněné území borového lesa až k moři. Z toho důvodu pak 8. srpna téhož roku vodoprávní inspekce nařídila úplný zákaz vypouštění splašků do přírody.

Zasažená lokalita leží u hranice chráněné přírodní zóny parku Marjan. Úniky ze septiky tak neohrožují jen zdraví lidí, ale i celé pobřežní ekosystémy.

Únik ropy v Izraeli

Nejhorší ekologická katastrofa za více než čtyřicet let. Tak někteří odborníci hodnotí únik ropy, který zamořil desítky kilometrů izraelského pobřeží. "Jedná se o jedno z největších zamoření pláží v Izraeli, jaké jsem kdy viděl," konstatoval šéf Izraelského úřadu na ochranu přírody a parků Šaul Goldstein.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Rozsah katastrofy šokoval i izraelského prezidenta Reuvena Rivlina. Podle deníku Times of Israel unikly do moře desítky tun materiálu. Ropná skvrna byla poprvé objevena před týdnem asi padesát kilometrů od pobřeží, příčiny a zdroj úniku však zatím nejsou známé. Izraelský úřad na ochranu přírody a parků vyzval obyvatele šestnácti obcí a měst, jež se nacházejí v zamořené oblasti, aby se vyhýbali plážím. Ropa také způsobila úhyn mnoha mořských živočichů, například ryb či želv. Se zamořením však zřejmě nesouvisel úhyn sedmnáctimetrového plejtváka myšoka, kterého ve čtvrtek objevili na pláži v přírodní rezervaci Nicanim u Aškelonu.

Kontaminace Baltského moře

Postupná kontaminace Baltského moře představuje tikající ekologickou hrozbu. Přes toto trápené moře proudí zhruba 20-23% celosvětové námořní přepravy zboží. Z toho stavu vyplývá velmi smutný fakt - kontrolovat aktuálně ekologickou situaci Baltského moře a reagovat v reálném čase na jeho možné znečistění je stále těžší a složitější.

Uprostřed ohromného množství tankerů, obchodních a osobních lodí je téměř nemožné najít včas viníka úniku ropných látek do moře či najít loď, která vypustila do moře ropný odpad. Za tohoto stavu je prakticky běžnou praxí úmyslné vysypávání odpadu do Baltu nebo řízené „malé“ úniky ropných látek v řádu tun.

Se zřetelem na fakt, že se takto děje již několik let, s vnímáním skutečnosti, že se sotva podaří za současného způsobu monitoringu aktuální ekologické situace Baltského moře tento kritický stav zlepšit. A při nárůstu objemu lodní přepravy tímto mořem, lze i bez odborného vzdělání pochopit katastrofickou situaci, do které toto moře člověk svou činností uvrhl a stále hlouběji směřuje.

Je tedy zjevné, že viníky těchto „malých“ ropných katastrof, kterou jsou v tomto moři prakticky na denním pořádku, se téměř nedaří odhalit. A to i přesto, že i „jenom tuny“ takto kontaminované vody usmrtí mnoho mořských živočichů a napáchají obrovské škody na mořské flóře. A tak bohužel zbývají ”jen” ti viníci velcí. Jako příklad může v tomto století sloužit např. Kromě výše uvedené „živé“ lodní dopravy, která ve svém důsledku ničí ekosystém Baltského moře, nelze opomenout ani tu již „neživou“ část lodního parku. Tedy tisíce lodí, které včetně nákladu a vlastních ropných látek určených k jejich pohonu našly svůj hrob na dně Baltu.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Vedle vraků civilních lodí nutno vzít v úvahu další ohromný zdroj znečistění mořského dna Baltu a to vraky vojenských plavidel. Tato hrozba - obrazně i doslova časovaná bomba, která zatím dřímá na dně Baltského moře, prakticky nemá řešení. Například málokteré plavidlo měla takové štěstí, jako poslední z potopených ponorek. Jednalo se o německou ponorku, která klesla na dno Ekernferdské zátoky. Jen naprosto nepochopitelným zázrakem se nedostalo její palivo do moře a nezničilo tak život v této zátoce. Ponorku stejně jako její posádku se pak podařilo zachránit.

Nelze opomíjet skutečnost, že toto moře omývá bezprostředně evropskou pevninu v ohromné délce. Bezprostředně tak ovlivňuje život nejen obyvatel přímořských regionů a povodí řek ústících do tohoto moře, ale začne stále více negativně dopadat i na od pobřeží Baltského moře vzdálenější evropské regiony.

Vysychání Aralského moře

To, že Aralské moře, které se nacházelo na hranicích Uzbekistánu a Kazachstánu, vysychá, byla věc známá několik desítek let. Nyní ale poprvé v historii vyschlo Aralské moře téměř celé. Dokazují to satelitní snímky NASA. Podle expertů Aralskému moři zbývá už jen málo času na přežití. Experti odhadují, že nejpozději do 20 let zmizí úplně.

Kolem vyschlého moře nyní ale žije kolem 60 milionů lidí, což je až čtyřnásobný počet, než 60. letech. Aralské moře v oblasti mírnilo zimy a zvlhčovalo léta. Nyní je počasí v regionu jiné a samozřejmě daleko horší. Obrovským problémem v oblasti je také používání hnojiv, které kontaminovala vodu i vyschlou půdu kolem moře.

Vyschnutí Aralského moře patří k největším ekocidám naší doby (ekocida = genocida zaměřená převážně proti jiným druhům, než je Homo Sapiens). Je to obrovská ekologická katastrofa, která by se měla detailně vyučovat ve všech školách světa a ve společnosti bychom jí měli studovat jako názornou ukázku upřednostnění ekonomického růstu, zisku nad životem a lidské neschopnosti dohlédnout důsledků svých činů.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Sovětští byrokrati se rozhodli proměnit polopouštní Uzbekistán na světového producenta bavlny. Bavlník je ale extrémně žíznivá rostlina, kterou je třeba zavlažovat. Amurdarja začíná v Pamíru, teče úctyhodných 2540 km a bývala to "nejvodnější" řeka (protékalo jí nejvíce vody) střední Asie. Protéká Tádžikistánem, Uzbekistánem, Turkmenistánem a Afghánistánem a všude "cestou" je využívána na zavlažování do té míry, že do Aralského moře už nic nedoteče.

Jak moře vyschlo, zmizelo vypařování a s ním i srážky. V oblasti jsou tak dnes údajně každý třetí den písečné bouře, kdy se zvedá toxický prach, jehož stopy se našly dokonce i v tučňácích v Antarktidě.

Aralské jezero je jednoduše dech-beroucí příběh lidské hlouposti a chamtivosti. Myslím, že příběh Aralského moře, celého toho zničeného ekosystému, včetně tisíců zničených lidských životů, je dnes přesně tou zpětnou vazbou na směrování moderní industriální společnosti, kterou tolik potřebujeme.

Pod vysokým jeřábem se zalomeným krkem, který kdysi v kazašském přístavu Aralsk vykládal z lodí tuny ryb, se namísto vod moře již několik let rozlévají písky pouště pokryté bílými nánosy soli. V přímé blízkosti ohromných a krutých středoasijských pouští Karakum a Kyzylkum začala ze dna vysychajícího Aralského jezera vznikat stejně nelítostná poušť Aralkum.

Aralkum svým působením ohrožuje podnebí, životní prostředí a biosféru nejen v regionu Střední Asie, ale na celém světě. Popření prastaré zásady zavlažování, uzákoněné i v proslulém babylonském zákoníku Chammurapiho, která praví, že soused žijící výše po toku řeky musí respektovat zájmy souseda žijícího níže, vedlo k vytvoření písečného vulkánu s plochou 33 000 km2. Do atmosféry se tak ročně dostane na 100 milionů tun slaného prachu.

Stádo krav putuje po mořském dně a pátrá po trsech trávy. Do dálky se rozprostírá písek a sem tam je na obzoru vidět uvízlý vrak lodě. Většina obyvatel je bez práce, při životě je drží jen několik dolarů sociální podpory a drobné zemědělství.

A tam, kde kdysi vzkvétal podmořský život, zajišťující obživu rybářům, je dnes jen písek a chudé pouštní rostlinstvo. Tak dnes vypadá ekologická katastrofa, kterou mají na svědomí sovětští plánovači lepších časů.

„Zaliješ-li málo, dostaneš málo úrody, ale uchováš půdu. Zaliješ-li příliš, taktéž dostaneš málo úrody, ale zničíš půdu, protože zbytek vody je jedem způsobujícím druhotné zasolení,“ praví prastará moudrost středoasijských oáz, kterou Chruščovovi inženýři ignorovali a zanechali tak mladým republikám aralské oblasti katastrofické dědictví.

Aralský region (aral znamená kazašsky „ostrov“, Aralské jezero dostalo svůj název podle mnoha ostrovů) představuje území s celkovou rozlohou 700 000 km2, které je součástí Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turkmenistánu, severního Afghánistánu a severovýchodního Íránu.

Zavlažovací systémy na řekách Amudarja a Syrdarja, které jsou hlavními zdroji vody pro Aral, zde existovaly již před 3000 lety. Ale teprve Chruščovova megalomanie přivedla celou oblast na pokraj vodohospodářské tragédie, která je výsledkem záměrné činnosti člověka.

Únik paliva u Mauricia

Kapitán havarované japonské nákladní lodi, jejíž uniklé palivo způsobilo loni v červenci ekologickou katastrofu u korálového pobřeží ostrova Mauricius, během vyšetřování uvedl, že se s plavidlem přiblížil k pevnině, aby našel připojení k internetu. „Na lodi nebylo připojení k internetu a souhlasil jsem, že zajedu do doku na Mauriciu, aby členové posádky mohli komunikovat s příbuzným, protože to pomáhá udržet v týmu dobrou náladu,“ vysvětlil kapitán lodi MV Wakashio, původem Ind.

Kapitán, který byl i se svým pomocníkem zadržen, také sdělil, že ve vodách u Mauriciu kormidloval nejméně patnáctkrát a často se k pobřeží přiblížil na 30 námořních mil, necelých 56 kilometrů. V osudový červencový den se však přiblížil až na pět námořních mil.

Svědci během vyšetřování uvedli, že na lodi probíhala oslava narozenin. Podle některých členů posádky jim kapitán povolil pít, přestože na palubě platil zákaz konzumace alkoholu a drog. Magazín Forbes upozornil, že na lodi se nacházelo jen dvacet členů posádky, což je o něco méně, než by na plavidle velikosti MV Wakashio mělo být.

Loď najela do korálového útesu u Mauriciu 25. července. Jeden ze svědků dříve Reuters sdělil, že mauricijská pobřežní stráž se před havárií opakovaně pokoušela s japonským plavidlem spojit a varovat posádku, že nabrala nebezpečný kurz, nedostala však žádnou odpověď.

Kvůli poškození nádrží začalo z lodi po havárii unikat palivo, do moře se ho dostalo celkem zhruba tisíc tun. Palivo zasáhlo rozlehlou oblast, kterou obývají ohrožené druhy korálů, ryb a dalších živočichů a rostlin.

tags: #ekologická #katastrofa #v #moři #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Podrobný Návod pro Instalaci Vody, Odpadů a Vytápění
• Film o znečištění ovzduší
• Přírodní lokality světového významu
• Likvidace vozidel v Týnci nad Sázavou
• Problémy s emisemi Dacia