Ekologické dopady veganství

Rostlinná strava a veganství jsou v posledních letech stále častějším tématem diskuzí, a to jak mezi laiky, tak mezi odborníky na výživu. Mnoho lidí se obrací k vegan stravování z etických, ekologických nebo zdravotních důvodů.

Co je veganská strava?

Vegani jedí výhradně rostlinnou stravu, vyhýbají se všem potravinám živočišného původu. To znamená, že nejedí maso, ryby, vejce, mléko, med ani výrobky z těchto potravin. Motivace k veganskému způsobu stravování může být různá; nejčastěji jsou uváděny etické, ekologické, zdravotní a náboženské důvody.

Veganská strava není totéž co vegetariánská strava, jejíž zastánci konzumují i mléko a mléčné výrobky (laktovegetariáni), vejce (ovovegetariáni) nebo obojí (laktoovovegetariáni). Veganství je více než jen trendy strava - je to celkový životní styl a filozofie, která klade důraz na zdravotní, etické a ekologické aspekty.

Důvody pro veganství

Etika je klíčovým pilířem veganství. Důvod, proč vegani odmítají konzumovat živočišné produkty, je především snaha zabránit utrpení zvířat. Maso, mléčné výrobky, mořské plody, med, sádlo, vejce a jiné produkty pocházejí z farmářských chovů, kde zvířata často žijí v podmínkách, které jim neposkytují dostatečný prostor, svobodu a péči.

Produkce masa a živočišných produktů má vysoký ekologický dopad. Chovy zvířat na maso a mléčné výrobky jsou zodpovědné za velkou část emisí skleníkových plynů, které přispívají ke globálnímu oteplování. Odlesňování za účelem rozšiřování pastvin a pěstování krmiv pro hospodářská zvířata způsobuje znečišťování vody, úbytek biodiverzity a degradaci půdy.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

Někteří lidé se stávají vegany kvůli přínosům pro zdraví. Veganství může rovněž přispět ke snížení obezity a zlepšení celkového zdravotního stavu. Vegani mají často nižší hladinu cholesterolu a nižší BMI, což přispívá k jejich celkové kondici a vitalitě. Veganská strava je bohatá na ovoce, zeleninu, celozrnné produkty, luštěniny, ořechy a semínka.

Jedním z klíčových pilířů veganství je snížení spotřeby přírodních zdrojů. Vegani minimalizují ekologický dopad na životní prostředí, neboť veganská strava vyžaduje méně půdy, vody a energie ve srovnání se stravou založenou na živočišných produktech.

Ekologické dopady veganství

Výzkumy ukazují, že rostlinná strava může mít pozitivní dopad na životní prostředí. Veganství může mít pozitivní dopad na naše zdraví i životní prostředí, ale s množstvím dostupných informací není snadné se v tématu orientovat.

The Economist uvádí, že veganský potravinářský průmysl vzkvétá a tržby veganských potravin loni rostly desetkrát rychleji než celkový prodej potravin v Americe.

Půda

Čistá rozloha půdy, která se používá po celém světě k chovu hospodářských zvířat, je ohromující. Podle zprávy časopisu Science z roku 2018 maso, ryby, vejce a mléčné výrobky potřebují 83 % světové zemědělské půdy. Což znamená, že výroba pouhých 5 % spotřebovaných kalorií vytváří 40 % celosvětové ekologické zátěže. I produkty živočišného původu s nejmenším dopadem překračují průměrné dopady rostlinných alternativ.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Podle odhadů Global Citizen až 700 milionů tun potravin, které by mohli konzumovat lidé, připadne každý rok ke krmení hospodářských zvířat. Větší důraz na rostlinnou produkci je proto udržitelnějším řešením.

Voda

Kromě ohromné spotřeby vody způsobuje navíc živočišná výroba její další znečištění, protože zvířecí odpad je vypouštěn do vodních toků. Zpráva OSN s názvem Livestock's Long Shadow ukazuje, že ve většině rozvojových zemí nezpracovaný hnůj prostupuje do vody používané lidmi k pití, mytí a koupání. Omezení živočišného zemědělství a zvýšení poptávky po rostlinných produktech proto může ovlivnit i zlepšení stavu světových vodních zdrojů.

Lesy

Svět každoročně kvůli odlesňování ztrácí lesní porost na rozloze zhruba velikosti Panamy, což zvyšuje rychlost změny klimatu. Lesy totiž pohlcují až 45 % uhlíku rostlinami nad zemí (stromy, keře, byliny), v úrovni země (spadané listí a mrtvé dřevo) i pod zemí (kořeny rostlin a půda). Velká část odlesňování je přímým důsledkem chovu hospodářských zvířat.

Emise

Emise ze zemědělství, které produkuje metan, tvoří mezi 14,5 a 18 % celkových globálních emisí skleníkových plynů. Podle Eco Watch je přitom metan v procesu oteplování planety až 23krát nebezpečnější. Produkce hovězího masa a mléka způsobuje nejvyšší podíl emisí (20 %). To znamená, že zmírnění klimatické krize přímo závisí na postupech šetrných k životnímu prostředí.

Další studie zaměřená na živočišné zemědělství v Americe jde ještě dále a naznačuje, že pokud by živočišná produkce zcela vymizela, emise zemědělských skleníkových plynů by klesly o 28 procent.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Nutriční aspekty veganství

Vegani však musí při sestavování svého jídelníčku dávat obzvláštní pozor, aby si zajistili dostatečný příjem některých důležitých živin. Čím jednostrannější je výběr potravin, tím větší je riziko nedostatečného přísunu nebo úplného vynechání některých živin. Toto pravidlo však platí obecně - od veganů přes vegetariány až zapřisáhlé „masožravce“. Strava by zkrátka měla být pestrá a rozmanitá, aby bylo tělo dostatečně zásobeno všemi potřebnými živinami.

Správně nastavená veganská strava může mít na zdraví pozitivní vliv. Vegani mají například často nižší hladinu cholesterolu, nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, nižší krevní tlak, nižší riziko vzniku hypertenze a cukrovky 2. typu. Tyto zdravotní přínosy lze zdůvodnit tím, že čistě rostlinná strava obsahuje méně nasycených tuků a cholesterolu, zato vyšší podíl vlákniny, hořčíku, vitaminu C, kyseliny listové a karotenoidů.

Na druhou stranu jsou vegani ohroženi zdravotními potížemi, které mohou vznikat kvůli nedostatečnému příjmu kobalaminu (vitaminu B12), vápníku, vitaminu D, zinku a omega-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem.

Doporučení pro vegany

Německá společnost pro výživu (DGE) při veganské stravě obecně doporučuje:

• trvalé užívání vitaminu B12 ve formě doplňku stravy a pravidelnou kontrolu hladiny vitaminu B12 lékařem,
• cílený výběr potravin s vysokou nutriční denzitou, případně potravin obohacených o některé živiny, jejichž nedostatku vegani čelí obzvláště často,
• pravidelnou lékařskou kontrolu hodnot některých vitamínů a jiných živin,
• v případě potřeby užívání doplňků stravy nebo změnu jídelníčku, která vykompenzuje nedostatečný přísun nebo nedostatek některých látek, a to s pomocí kvalifikovaného odborníka na výživu (např. dietologa nebo nutričního terapeuta).

Rizika nedostatku živin

Při veganské stravě hrozí riziko nedostatečného příjmu některých důležitých živin. Proto je velmi důležité, aby vegani věnovali příjmu některých živin zvláštní pozornost a do svého jídelníčku cíleně zařazovali určité potraviny. V následujících odstavcích jsou zmíněny důležité živiny, jejichž nedostatek může nastat při špatně sestaveném veganském jídelníčku.

Bílkoviny (proteiny)

Kvalitu a biologickou hodnotu bílkovin ve veganské stravě lze zvýšit cílenou kombinací rozmanitých složek potravy (obiloviny, luštěniny a brambory), a tím pokud možno pokrýt tělesnou potřebu proteinů.

Ke zdrojům bílkovin ve veganské stravě patří především luštěniny, ořechy, (celozrnné) obiloviny, olejnatá semena a brambory. Příjem těchto potravin by měl být rozložen do různých částí dne.

Omega-3 mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (DHA a EPA)

Z kvalitních rostlinných olejů (např. řepkového, ořechového či lněného) mohou vegani získat kyselinu alfa-linolenovou (ALA), která se řadí mezi omega-3 mastné kyseliny. Proto by vegani měli EPA a DHA přijímat z jiných zdrojů, případně ve formě doplňků stravy.

Ke zdrojům EPA a DHA ve veganské stravě se řadí oleje z mikrořas, případně potraviny obohacené těmito oleji.

Vitamin B12 (kobalamin)

Vitamin B12 (kobalamin) je při veganské stravě nejkritičtější živinou, neboť se vyskytuje téměř výhradně v potravinách živočišného původu. Podle Německé společnosti pro výživu (DGE) nelze dostatečný příjem vitaminu B12 zajistit ani prostřednictvím fermentovaných výrobků (např. kysaného zelí), ani prostřednictvím hub šiitake nebo řas (např. nori nebo spirulina).

Rakouská společnost pro výživu (ÖGE) i Německá společnost pro výživu (DGE) doporučují, aby lidé stravující se vegansky trvale a pod pravidelným lékařským dohledem užívali doplňky stravy s obsahem vitaminu B12.

Vitamin D

S nedostatkem vitaminu D se obecně potýká i běžná populace, avšak u veganů je jeho příjem potravou ještě nižší. Důležité je také trávit co nejvíce času venku, protože tělo si vitamin D dokáže vyrábět, pokud je kůže po dostatečnou dobu vystavena slunečnímu záření.

Ke zdrojům vitaminu D ve veganské stravě patří především některé jedlé houby (např. hřibovité houby, lišky, žampiony) a potraviny obohacené o vitamin D (např. některé margaríny). Důležité je však i přiměřeně vystavovat kůži slunečnímu záření.

Vitamin B2 (riboflavin)

Vitamin B2 (riboflavin) je obsažen v mnoha potravinách rostlinného i živočišného původu. Nalézá se však také ve vnějších vrstvách obilných zrn a v obilných klíčcích: proto je při veganské stravě obzvláště důležité konzumovat celozrnné výrobky.

Ke zdrojům vitaminu B2 ve veganské stravě patří především olejnatá semena, ořechy, luštěniny, různé druhy zeleniny (např. brokolice, kapusta) a výrobky z celozrnné mouky.

Vápník

Biologická dostupnost vápníku z potravin rostlinného původu je nižší, než je tomu v případě potravin živočišného původu. Přesto se i v některých potravinách rostlinného původu nachází značné množství vápníku.

Ke zdrojům vápníku ve veganské stravě patří především některé druhy zeleniny (např. brokolice, kapusta, rukola), ořechy (např. lískové ořechy či para ořechy), dále luštěniny, sójové náhražky masa, tofu, minerální vody bohaté na vápník (obsah Ca2+ >150 mg/l) a potraviny obohacené vápníkem (např. sójové mléko).

Železo

Železo z potravin živočišného původu je biologicky dostupnější (tzn. v těle se vstřebává lépe) než železo z potravin rostlinného původu. Biologickou dostupnost železa z rostlinných zdrojů může člověk zlepšit tím, že zároveň s potravinami obsahujícími železo bude přijímat dostatek vitaminu C.

Ke zdrojům železa ve veganské stravě patří především luštěniny (např. hrášek), ořechy, celozrnné obiloviny a špenát.

Jod

Čistě rostlinná strava nemůže pokrýt potřebu jodu. Člověk stravující se vegansky by se proto měl poradit s lékařem, zda by v jeho konkrétním případě nebylo na místě užívat doplňky stravy s obsahem jodu.

Ke zdrojům jodu ve veganské stravě patří především jodizovaná a fluoridovaná kuchyňská sůl, dále mořská sůl se stanoveným obsahem jodu, nebo příležitostná konzumace mořských řas s obsahem jodu (např. nori nebo wakame).

Zinek

Biologická dostupnost zinku z potravin rostlinného původu je poměrně nízká; to znamená, že tělo nedokáže zinek z těchto potravin vstřebávat tak dobře jako z potravin živočišného původu.

Ke zdrojům zinku ve veganské stravě patří především celozrnné výrobky, luštěniny, olejnatá semena a ořechy.

Selen

Obsah selenu v potravinách rostlinného původu se značně liší v závislosti na oblasti pěstování, neboť závisí na obsahu selenu v půdě.

Ke zdrojům selenu ve veganské stravě patří především košťálová zelenina (např. brokolice či hlávkové zelí), cibulová zelenina (např. česnek, cibule), houby, chřest, luštěniny a para ořechy.

Vegani by si měli nechat u lékaře pravidelně kontrolovat hladinu důležitých živin a poradit se o případném užívání doplňků stravy. Doporučuje se také výživové poradenství u odborníka na veganskou výživu (nejlépe dietolog, případně kvalifikovaný výživový poradce).

Veganská výživa pro specifické skupiny

Podle odborníků na výživu se riziko nedostatku živin v určitých fázích života zvyšuje, zvláště pak během těhotenství a kojení. Proto například rakouská Národní komise pro výživu (NEK) důrazně nedoporučuje veganskou stravu nejen během těhotenství a kojení, ale i v období dětství a dospívání. Česká Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy nedoporučuje veganství u dětí do ukončeného druhého roku života.

Lidé, kteří se rozhodnou trvale přejít na veganskou stravu, by se měli poradit s odborníkem specializujícím se na tento typ výživy - ideálně s dietologem, případně kvalifikovaným výživovým poradcem. Dále by měli užívat doplněk stravy s obsahem vitaminu B12, dbát na dostatečný přísun dalších důležitých živin a v případě potřeby rovněž užívat doplňky stravy s obsahem těchto živin.

Mýty o veganství

Přesto s narůstající popularitou, se kolem této životní filozofie vytváří i řada mýtů. Mnoho lidí si myslí, že jediným zdrojem kvalitních bílkovin je maso a mléčné výrobky. Nicméně rostlinná strava nabízí širokou paletu zdrojů bílkovin, jako jsou luštěniny, tofu, seitan, tempeh, ořechy a celá řada dalších.

Mnoho lidí se domnívá, že veganské produkty jsou automaticky dražší. Ve skutečnosti lze základní složky jako jsou rýže, čočka, fazole, zelenina a ovoce koupit za rozumné ceny. Drahé mohou být některé speciální veganské produkty, ale ty nejsou pro veganskou stravu nezbytné.

Jen proto, že je něco označeno jako vegan automaticky neznamená, že je to zdravé. Veganské produkty mohou obsahovat vysoký podíl cukru, soli, nezdravých tuků a dalších aditiv.

Závěr

Rozhodnutí stát se veganem je osobní volba, která může mít mnoho pozitivních přínosů jak pro jedince, tak pro planetu. Volba stát se veganem však nemusí být 100%.

Veganský životní styl však nemusí být pro každého. Každý jedinec má své vlastní potřeby a cíle a je důležité, aby si každý sám vybral cestu, která mu nejlépe vyhovuje. Důležité je rozšířit povědomí o dopadech našeho rozhodování týkajícího se stravy a životního stylu. Pamatujme si, že zodpovědnost za rozhodnutí spočívá na každém z nás.

Ať už jsme vegany nebo nikoli, nezapomeňme, že naše každodenní rozhodnutí mohou mít vliv na celý svět. Máme možnost vést eticky uvědomělý život, v souladu s našimi hodnotami a s ohledem na ostatní živé bytosti.

tags: #ekologické #dopady #veganství

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické škody při stavbě dálnic
• Harmonogram Svozu Odpadu Jimlín
• Oprava sifonu vany
• Rubio Monocoat Oil Plus 2C a EC1 PLUS
• Historie a současnost globálních ekologických problémů