Ekologická konverze hald představuje proces transformace a rekultivace průmyslově zdevastovaných území, zejména hald vzniklých těžební činností, s cílem obnovit jejich ekologickou hodnotu a funkčnost. Tato transformace zahrnuje nejen technické úpravy terénu, ale i biologické postupy, které vedou k obnově vegetace a půdních vlastností.
V posledních měsících se i u nás hodně diskutuje o tzv. Zelené dohodě pro Evropu. Někteří ji nekriticky vychvalují jako nutnost, bez které se už zítra neobejdeme, druzí ji považují za návrat socialismu a cestu ke zničení všeho, co v české kotlině máme. Už v úvodu najdeme důležité konstatování, že cíle a vize této Dohody nebudou naplněny, pokud bude Evropa jednat sama. Přičemž jedním z cílů je ochrana přírodního kapitálu (zajímavý pojem, který je jistě kapitánům průmyslu pochopitelnější než dosud užívaná ochrana přírody) a naopak ochrana občanů před přírodou (přesněji před „environmentálními riziky“).
Na první pohled se může zdát, že Evropská zelená dohoda je o klimatu a o financování snižování emisí. Ale není to pravda. Jen si konečně někdo uvědomil, že nežijeme v uzavřených bublinách kanceláří a jednacích sálů. Žijeme v krajině, která je odrazem měnícího se klimatu a našich „výrobních“ aktivit. Musíme se věnovat krajině v celé její šíři, od energetických emisí po toxické látky v krajině kolující. Není cestou odsunovat fosilní útlum někde za rok 2030, stejně jako nelze zavírat oči před vyplavováním toxických látek z půdy za povodní nebo při větrné erozi v suchých časech.
Emscher Park představuje v Evropě nejambicióznější příklad regenerace zpustlých oceláren, opuštěných dolů, zanesených průmyslových přístavů, průmyslových úhorů poznamenaných více než třiceti lety úpadku a restrukturalizace těžkého průmyslu. Záměr vznikl v rámci IBA (International Building Exhibition) jako výzva a alternativní přístup k záchraně krajinného prostoru se záchytnými stopami průmyslového dědictví, především v okolí řeky Emscher a kanálu Rýn-Herne v Severním Porýní-Vestfálsku.
Zahrnuje území o rozloze 800 kilometrů čtverečních (mezi městy Duisburg a Kamen), na němž se v období mezi lety 1989 až 1999 začalo realizovat přes 120 projektů regenerace krajiny a nového využití průmyslových areálů. Vycházejí ze strategie regionálního rozvoje, kterou by bylo možné shrnout slovy: dosáhnout pozitivních „změn bez růstu“; předejít další exploataci krajiny a volných městských prostorů; znovu zhodnotit, zužitkovat (recyklovat) území a budovy ještě nedávno patřící těžkému průmyslu. Projekty minimalizují energetické i surovinové nároky.
Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?
K úspěchu bezesporu pomohlo, že investice a rozvojové intervence v regionu byly téměř výhradně spojovány s průmyslovým dědictvím jako rozhodujícím otiskem v paměti oblasti, která prochází proměnou. Místní historie se stala prostředníkem ekonomických a kulturních aktivit v území.
Naplnění vize IBA Emscher Park lze shrnout do několika tematických okruhů. Zpočátku nejdiskutovanější byl vznik krajinného parku o rozloze 200 hektarů poblíž Duisburgu. Respektuje princip pozvolné integrace a prolínání zkušenosti industriálního a post-industriálního světa. Jeho srdcem jsou opuštěné železárny Meiderich, založené koncem 19. století Augustem Thyssenem.
S obnaženými, rezavějícími a autenticky zachovanými objekty technologického zařízení. Z věží vysokých pecí se můžete rozhlížet po měnící se krajině, zbytky betonových zavážecích bunkrů jsou horolezeckými stěnami, v bývalém plynojemu je potápěčský bazén s tělocvičnou. Strojovna bývalé elektrárny pravidelně hřmí rockovými koncerty, ale odehrávají se zde i vládní recepce. Okolní zelený park křižují cesty k hřištím a nejrůznějším zákoutím, podél kanálu apod.
Z hlediska památkové péče (o industriální architekturu 20. století) je oceňovaným příkladem areál dolu Zollverein XII. v Essenu, s dominujícími budovami od architektů F. Schuppa a M. Kremmera z let 1928 až 1938. Často je citována především osově orientovaná kotelna, dnes centrum současného designu. Zde se expozice soudobých výrobků bezprostředně prolíná s detaily zkorodovaných konstrukcí a opuštěné technologie kotelny.
Zvláštní kapitolu představuje využití brownfields pro výstavbu bytů. Vzhledem k nesnadno odstranitelným ekologickým zátěžím jde o finančně i technicky nejnáročnější projekty. Přesto se jich v rámci IBA Emscher Park realizuje 25 s celkem třemi tisíci nových domů, seskupených v osady či zahradní čtvrti. Standardem se neliší od běžné zástavby.
Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu
Výrazně ekologicky motivované projekty usilují o návrat přírody do míst zabraných průmyslem, o rekultivaci „civilizované“ krajiny: Areál dolu Nordstern v Essenu byl uzavřen teprve v roce 1993, v krátké době zde ale vznikl poměrně velkoryse založený krajinný park, který chce v šedivě průmyslovém Porúří působit spíš jako zelená oáza.
Vzpomínkou na minulost je nábřeží kanálu Rýn-Herne, k němuž se břehy svažují, a terén přilehlých zahrad modelovaných materiálem z hald a demolic bývalého dolu. Původních objektů zůstalo méně, spíš jen solitéry jako znaky v kulturní krajině.
K vyhledávaným cílům, kde zblízka sledujete radikální proměnu území, patří také největší evropský vnitrozemský přístav v Duisburgu. Původně byl založen pro dopravu uhlí a po celá desetiletí vnímán jen jako typicky průmyslové, špinavé překladiště.
Urbanistický projekt ateliéru Normana Fostera nabídl vtažení některých ze zachráněných objektů mlýnů, sil a skladišť s jeřáby nad vodní hladinou do současného života. Nejvýraznější je konverze cihlových objektů bývalého mlýna a sila, v nichž dnes sídlí Küppersmühle Museum. Znovuobjevení zapomenutého koutu města, dnes bezesporu s romantickou atmosférou, má pro Emscher Park i symbolický význam.
Co v této Dohodě najdeme konkrétně? Například tlak na zvýšení cílů EU ve snižování emisí skleníkových plynů na 50 % oproti roku 1990 do roku 2030. Osobně se v těch závazcích trošku ztrácím, protože IPCC počítá pro udržení růstu teploty na 1,5 °C se snížením o 45 % k roku 2030, ale oproti roku 2010. A to je docela rozdíl. Stačí se podívat na emise CO2eq v Česku a vidíme, že modelové výpočty prezentované IPCC jsou pořád o hodně přísnější, než evropské ambice. Osobně považuji za důležitější, že tato evropská ambice směřuje hlavně do oblasti výroby a využívání energie, kde vzniká 75 % těchto emisí.
Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy
V dohodě se uvádí, že k transformaci určitého průmyslového sektoru je třeba 25 let. Ani EU tedy netlačí na pilu tak, jak je často pomlouvána. Je třeba to dobře promyslet, připravit a nastartovat do 5 let, abychom směřovali k uhlíkově neutrální Evropě v roce 2050.
Dohoda věnuje velkou pozornost recyklaci a znovuužití zdrojů všude tam, kde to má smysl. Některé části dohody vracejí čtenáře do dětských let se sci-fi literaturou - „Mezi prioritní oblasti patří čistý vodík, palivové články a další alternativní paliva, skladování energie a zachycávání, ukládání a využívání CO2.
Zajímavé jsou části věnované dopravě, kde najdeme např. tlak na přesun vnitrozemské nákladní dopravy na železnici nebo ukončení dotací na fosilní paliva a revize daňových výhod pro letecká a námořní paliva (to jako, že ten mazut, na který jezdí nákladní lodě, je daňově zvýhodněn?).
Dohoda upozorňuje, že zemědělství spotřebovává zdroje, znečišťuje prostředí, snižuje biodiverzitu a přitom se velká část vyrobených potravin vyhodí (IPCC říká, že globálně až 30 %). Tlak na omezení používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik půjde společně s podporou ochrany zemědělské produkce před škůdci a chorobami.
Důležitá je podpora starosti o půdu, hospodaření s živinami a biologické rozmanitosti, včetně lesního hospodářství. Nejen zemědělství, ale i průmyslu se věnují části o toxických látkách. Měli bychom dosáhnout nulového znečištění, včetně nápravy „historických“ škod.
Řekl bych, že všichni kdo se řadíme do věkové kategorie 30+, 40+, 50+, ... jsme už podobných textů, na různá témata, viděli velké množství. I tento text je zcela standardní, politický, všeobjímající, chtělo by se napsat „manifest“. Je to v dnešní době text důležitý, protože si snad už všichni uvědomujeme, že je něco špatně, že musíme změnit své chování, jednání, zamýšlet se nad vlastní zranitelností a nevhodně nastavenými závislostmi. Ale je to jen „manifest“ - důležitější je, jak bude promítnut do rozhodovacích procesů na všech úrovních.
tags: #ekologická #konverze #hald #definice